66. kapitola

29.08.2016 18:16

 

Grega ráno probudilo slunce, které mu svítilo do očí. Večer si totiž nezatáhli. Protáhl se a podíval na druhou stranu postele. Mycroft musel včera být opravdu unavený, když ještě spal. Greg se usmál, políbil ho do vlasů a prohlížel si ho. Musel uznat, že Mycroft umí stárnout. Pravda, vlasy už mu trochu prokvetly stříbrem a kolem očí a úst už byly trochu vidět vrásky, ale jinak byl stále stejný. Postavu si udržoval štíhlou a to i přesto, že už necvičil. Greg ho znovu políbil a pak se vyhrabal z postele. Kupodivu dokázal i s berlemi jít tak tiše, aby manžela neprobudil. V obýváku si sedl na kolečkovou židli, kterou měli u stolu s počítačem a na té se dopravil až do kuchyně. Slíbil Mycroftovi, že nebude chodit sám a to hodlal dodržet. Nejdříve dal snídani Snížkovi a pak začal s přípravou snídaně pro ně.

„Tedy drahý, tvoje vynalézavost nezná mezí,“ ozvalo se najednou mezi dveřmi. Stál v nich Mycroft a usmíval se.

„Jen dodržuji, co jsem ti slíbil.“

Mycroft k němu přešel a políbil ho. Přerušilo je zvonění Mycroftova telefonu.

„Zdravím tě, Jamesi,“ pozdravil svého kamaráda a zaměstnavatele.

„Já tebe taky. Chci poděkovat za ten překlad. Čím jsi starší, tím pracuješ efektivněji a rychle jak se zdá.“

„Snažím se,“ usmál se Mycroft a mrkl na svého manžela.

„Díky tobě to můžeme vydat o měsíc dřív, což znamená, že to bude první vydání v angličtině. A protože je to bestseler, půjde na dračku.“

„Hm, mě to zas tak úžasné nepřišlo.“

„No naděláš, čtenáři to chtějí. Hele abych nezamluvil to hlavní, na účtu máš peníze i se speciální odměnou a v mailu další práci. Tak si to užij.“

„Díky.“

Mycroft zavěsil a posadil se ke stolu.

„Gregory, zvládneš večeři v Grendě?“

„No pokusit se o to můžu.“

„Tak jsme dohodnutí, jen se podívám, kolik mi James vlastně poslal.“

Když po snídani otevřel internetové bankovnictví, nevěřil vlastním očím. Dokonce psal Jamesovi zprávu, jestli se nespletl. Ten mu odpověděl, že opravdu ne. Mimo obvyklou odměnu přišly na účet také další čtyři tisíce liber.

„Zdá se, drahý, že si dneska vyhodíme z kopýtka.“

„Až příšerně mě rozmazluješ, Mycey.“

„Pokud spolu budeme takhle pracovat pořád, James přijde o hodně peněz.“

„Chudák, co je tvoje další práce?“

„Nějaká nová detektivka. Vypadá zajímavě.“

„Do večeře času dost. Rezervaci máme udělanou, tak co kdybychom už začali překládat?“

„Tobě se to nějak zalíbilo.“

„Líbí se mi cokoli, co děláme společně. Možná bychom na chvíli mohli zalézt zpět do postele.“

„Miluju tvé nápady. Pojďme, dokud je ještě teplá.“

Gregory se velmi rád nechal zavést zpět do jejich útulné ložnice a ještě útulnější postele, která byla stále trochu teplá.

„Miluju tě.“

„A já tebe.“

…

Po dlouhé postelové pauze se nakonec opět vyhrabali z postele. Usadili se v obýváku a začali pracovat na nové knize. Do oběda zvládli dvacet pět stran a po obědě dalších čtyřicet. Pak nastal večer a byl nejvyšší čas začít se připravovat na večeři. Oba se co nejvíce dali do kupy a oblékli si své nejlepší oblečení. Věnovali si ještě jeden vášnivý polibek, než se vyrazili najíst.

...

„Ta knížka by se líbila Sherlockovi,“ ozval se Greg potichu u studeného předkrmu. Díky bohaté provizi si mohli dovolit šesti chodové menu. On cestu autem zvládl i s nohou v pohodě. Mycroft ho během těch deseti minut neustále otravoval ustaranými otázkami. Teď už byli oba v pohodě a pochutnávali si na dobrém jídle.

„No nevím, drahý. On vždycky odhalil pachatele po pár stránkách, tak detektivky nečte.“

„Zatímco ty, jdeš tak daleko, že se jenom podíváš na obal a hned je ti všechno jasné.“

Mycroft se zasmál a natáhl ruku k manželovi. Greg mu to oplatil a tak se jejich prsty mohly proplést.

„Většinou ji musím alespoň otevřít,“ culil se Mycroft. „Ale v téhle je to už jasné teď. Vrahem je ten podkoní, protože mu jeho pán lezl na nervy.“

„To tam na konci vážně je? Já jsem to spíš tipoval na komorníka, protože ten je zcela evidentně zamilovaný do své paní a nemohl se dívat na to, jak ji pán podvádí.“

„Já jsem se na konec nedíval.“

„Nevěřím ti. Vždycky se díváš u detektivky nakonec,“ provokoval Greg.

Mycroft si odfrkl a trochu tisknul jeho ruku.

„Drahý, co kdybychom se dohodli, že ten, kdo vyhraje, vybere víkendový pobyt pro dva?“ navrhl.

„Dobře, ale žádné koukání na konec a žádná porada se Sherlockem.“

Dohodu zpečetili přípitkem.

...

Domů dorazili až pozdě večer.  A to prémii nestihli vyčerpat ani z poloviny. Hned u dveří se začali líbat. Mycroft přitiskl Grega na stěnu, aby ulevil jeho noze.

„Mycrofte, nesmíš se unavovat. Půjdeme raději do postele,“ zašeptal Greg po chvíli. Zazvonil ale jeho telefon.

„Ahoj Caty,“ pozdravil, když uviděl, kdo volá.

„Ahoj tati. Neruším?“

„Ne vůbec. Právě se chystáme jít spát,“ odpověděl a snažil se nesmát při pohledu na manžela, který protáčel oči

„Jenom hlásím, že žijeme. Sice jsme z fotbalu trochu odřené, ale jinak jsme v pohodě.“

„Fajn, tak na sebe dávejte pozor.“

„Doufám, že Snížek ještě žije.“

„Samozřejmě,“ usmál se otec.

„Fajn, tak pozdravuj tátu a dobrou.“

„Dobrou noc,“ popřál Greg a zavěsil. „Pozdravují tě naše dcery.“

„Děkuji,“ odpověděl Mycroft a pomohl mu do postele.

„Díky, zlato.“

„Nemáš zač, drahý.“

Mycroft se sám uložil do postele a přikryl je oba přikrývkou.

„Dobrou noc.“

„Dobrou.“

…

Další den se pilně věnovali překladu, dokud se nedostali do poloviny knihy.

„Nesmíme s tím spěchat, drahý. Jamesovi by to bylo podezřelé. Navíc bychom neměli, co dělat.“

Knihu postupně překládali, až ji měli za čtyři dny přeloženou. Mycroft vše ještě jednou překontroloval a pak práci poslal Jamesovi. Ten nemohl být šťastnější.

„Oficiálně jsi můj nejefektivnější pracovník. Asi se hodně nudíš, co?“

„Ani ne. Gregory mě vždycky nějak zabaví.“

„Co ta jeho noha?“

„Každým dnem se lepší. Brzy bude moct chodit bez berlí.“

„Tak to je dobrá zpráva. Pozdravuj ho ode mě.“

„Budu, měj se.“

„Ty taky, brzy ti pošlu další práci.“

Mycroft zavěsil a znovu se stulil na Gregův hrudník, odkud ho telefon vyrušil. Hned ucítil, že ho manžel hladí po zádech.

„Pozdravuje tě James a děkuje za výbornou práci nám oběma.“

„Aspoň se nenudíme,“ usmál se Greg a políbil Mycrofta do vlasů. „Mycey zítra jdu na prohlídku a možná mi vytáhnou stehy. Pokud by to tak bylo, šel bych v pátek učit. Vadilo by ti to?“

„Jen běž za starými přáteli. Oni tě rádi uvidí a ty je taky. Já zatím nakoupím a skočím na ten zátěžový test.“

„Díky,“ usmál se Greg a znovu ho políbil do vlasů. „Mimochodem, protože vrahem byl ten komorník, dlužíš mi víkend.“

„Já vím drahý. Jenom musím promyslet kde, aby to tam netrvalo moc dlouho a netrpěly tím tvé nožičky.“

„Zítra ti řeknu.“

...

„Vaše noha je ve vynikajícím stavu,“ oznámil lékař Gregovi druhý den dobrou zprávu. Vyndal mu stehy a povolil chůzi na krátké vzdálenosti bez berlí. On mu na oplátku slíbil, že to nebude přehánět. Greg to ohlásil Dimmockovi a ten mu sdělil, že ho v pátek čekají. Nadšeně se tedy vydal domů. Tam ho čekal Mycroft s obědem.

„Ahoj lásko, gratuluji,“ políbil ho Mycroft na přivítanou.

„Děkuju. Hojím se tak dobře, protože se o mě skvěle staráš.“

„Nepřeháněj, Gregory,“ usmál se na něj Mycroft. „Psaly mi holky, že mají rozloučení s táborem a pasování mladých, tak přijedou až v neděli po obědě. Nicole prosila, že tam chce zůstat a já jsem prostě neodolal.“

„Taky mi psala. Prostě máme volno až do neděle no.“

„Objednal jsem nám víkend v termálech. Ale až v září. Do té doby bysme to nestihli.“

„Nejsem proti.“

Greg přešel ke stolu a objal Mycrofta. Byl rád, že ho má. Ale také se těšil na pátek na své přátele. Jenže do pátku času dost, tak si mohl svého manžela pořádně užít.

„Tak když jsme teď doma sami a já mám nohu v pořádku, proč se nepřesuneme do ložnice?“ zašeptal svůdně a olízl Mycroftovi ucho.

„Veď mě, drahý.“

„Vždycky.“

…

O tři hodiny později leželi v jejich obrovské posteli a vydýchávali se.

„Brzy mě zničíš, Gregory,“ poznamenal Mycroft.

„To bych neudělal. Nikdo mi tě nenahradí.“

„To rád slyším.“

Gregory se k němu ještě více přitulil.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

„Měli bychom si užívat, dokud můžeme.“

„Proč, cítíš se starý?“

„Možná trochu. Přeci jen jsem starší než ty.“

„Oh, drahý. Jestli tě to potěší, pořád mi připadáš sexy.“

„Jo, to rozhodně pomůže. Co kdybys mi to i názorně ukázal?“

„S radostí.“

Za další hodinu už měli oba dost a usínali v náručí toho druhého. Dva dny, které následovaly do pátku, vlastně ani pořádně neopustili postel. Užívali si klidu a pohody, které jim nabízel prázdný byt.

...

V pátek ráno Greg Mycrofta políbil a šel se oblékat. Pak se vydal do kuchyně, kde už měl nachystanou snídani.

„Mycrofte, netuším, kdy se dneska vrátím. Jestli to bude vůbec dneska,“ oznámil tiše.

„Jen si to užij, Gregory. Podívám se za Sherlockem a na oběd jsem pozval Antheu, takže zábavy budu mít až dost.“

V klidu spolu posnídali a pak si vyměnili ještě jeden polibek.

...

Greg přijel ke Scotland Yardu o hodinu dřív, než měl. Bylo mu jasné, že se zastaví s každým, koho potká. Začalo to už na vrátnici. Zdržel se tam skoro dvacet minut, a když odcházel, zakázal jim ohlašovat ho. Procházel chodbami a zdravil. Do konferenční místnosti dorazil deset minut před začátkem své přednášky. Vypadlo to, že dorazil poslední.

„Ahoj, to se tak těšíte?“ ptal se pobaveně. Najednou se na něj sesypali jeho kamarádi. A byli tam úplně všichni. Sally, Anderson, Dimmock, Fredy, Gragston a pár dalších ho vítalo velmi srdečně. Díky tomu začínali o půl hodiny později. Greg se všechno snažil kamarádům vysvětlit srozumitelně a zbytečně je nezdržovat. Po hodině a půl bylo hotovo a on si vysloužil potlesk.

„Nechte toho, bando jedna,“ usmíval se Greg.

„Máš čas nebo spěcháš?“ zeptal se ho Dimmock.

„Co mi chceš ukázat?“

„Máme zajímavý případ,“ vysvětlila Fredy. „Mumie, které jsou velmi zachovalé. Dokonce i s vnitřními orgány a jejich obsahem.“

„Jak jsou staré?“ zasvítily Gregovi oči.

„Šedesát let,“ odpověděl Dimmock.

„To se podívám,“ kývnul Greg a vydal se s Fredy na pitevnu.

...

Za dvě hodiny už seděl nad spisy a četl je tak rychle, že jeho oči byly jako rozmazané čáry.

„Nežer to tak,“ smála se mu Sally.

„Nedělej si ze mě srandu,“ odpověděl Greg a vůbec nezvedl hlavu.

„Hele pojď s námi na oběd.“

Kývl hlavou a zvedl se. Při jídle ho seznámili s ostatními fakty.

„Nevěděli jsme, jestli to vyšetřovat po těch šedesáti letech.“

„Ale no tak…“ nadechl se Greg k odpovědi, ale Sally ho přerušila.

„My víme – věk není důvod pro prominutí trestu. To už jsme od tebe slyšeli.“

Všichni u stolu se zasmáli.

„Aspoň něco sis zapamatovala, chvályhodné,“ culil se Greg. „Už jste k něčemu došli?“

„Zatím jen vylučujeme ty, kteří to být nemohli. Doufáme, že někam dojdeme.“

„Tak to hodně štěstí.“

„Hele jestli sis něčeho všimnul, tak to řekni,“ vyzval ho Dimmock.

„To ani náhodou, zaměř se na děti a na rozestavení nábytku a přijdeš na to taky,“ poradil Greg svému nástupci.

„Co?“ zeptal se Dimmock nechápavě.

„Zdá se, že začínáš Holmesovatět,“ poznamenala Sally. „Vážně, kolik času trávíš s Mycroftem?“

„Popravdě? V poslední době dost. A ten neuvěřitelný sex, co máme,“ pochvaloval si Greg.

„Nechutný,“ zakabonila se Sally.

„Dokud jsi neměla v posteli Holmese, nevíš, o co přicházíš.“

„Jsem ráda, že to nikdy nepoznám. Zvláště proto, že všichni Holmesové jsou zadaní a jejich partneři jsou sobečtí bastardi, s kterými se nechci dát do křížku. Zvláště když jeden je policista.“

„Bývalý.“

„To je jedno a druhý voják.“

„Taky bývalý.“

„Jak říkám, s vámi bych se do křížku dát nechtěla. A už vůbec ne kvůli Holmesům. Skončila bych mrtvá.“

„Jo, to jo. John ani já nereagujeme moc dobře, když někdo očumuje zadky našich manželů.“

Sally s Dimmockem jen protočili oči.

„Fajn, ale teď mi vysvětli ten případ.“

Greg se zasmál, než se pustil do vysvětlování.

„Náramně jednoduché, s tím by si měl tak dobrý policajt jako ty poradit. Oba manželé byli otráveni kyanidem. Měli ho na hubení krys v hospodářství a všichni to věděli. Uložen byl v kredenci, na které byla krabice se sušenkami. A manželé si pro dobrý spánek dopřávali Opiovou tinkturu, kterou měli v lékárničce naproti kredenci. Pokud by byla správná tvoje hypotéza, že je zabil čeledín, protože mu nechtěli dát svoji dceru za ženu a zabil je tak, že prohodil tinkturu s kyanidem, tak by u kredence nestála židle.“

„Proč by nemohla? Některé dítě si mohlo vylézt pro sušenky,“ namítal Dimmock.

„Mohlo, ale dvě z nich potvrzují, že tam žádné nebyly.“

„Zas tak podrobně jsem ten spis nečetl.“

„Ale tos měl. Svolej si všechny děti a toho čeledína do jedné místnosti ke konfrontaci a ať ti popíšou, co se ten večer dělo.“

„Dobře, svolám si je na zítra.“

Greg s bývalými kolegy strávil celé odpoledne a pak ho ještě vytáhli na pivo.

...

Mycroft strávil dopoledne u svého bratra. John byl v práci, takže mohli naprosto svobodně štěkat jeden na druhého a urážet se. Stihli také několik dedukcí a dvě partie šachů. V půl dvanácté se se Sherlockem rozloučil a odjel do své oblíbené restaurace, kam pozval Antheu na oběd. Na něm strávili víc než dvě hodiny, protože se dlouho neviděli a tak si měli o čem povídat. Když se rozloučili, vydal se ještě na nákup a pak domů. Bylo docela teplo a on cítil únavu. Doma položil nákup na stůl a zazvonil mu mobil.

„Ahoj mami,“ pozdravil do telefonu svoji matku a šel si sednout do křesla, protože věděl, že tenhle hovor bude na delší dobu.

„Ahoj, synku. Neruším tě?“

I kdyby, zastavilo by tě to? Pomyslel si Mycroft, ale do telefonu jen odvětil: „Právě jsem se vrátil z města, takže vůbec ne.“

„Nechcete na část prázdnin přijet za námi?“

„Holky se v neděli vrací, tak se domluvím s nimi a také s Gregorym.“

„Tak je rovnou v neděli nalož do auta a přijeďte. Greg určitě nebude nic namítat.“

„Ale mami, to nemůžeme. Bude potřeba holkám vyprat a taky si určitě budou chtít odpočinout,“ namítal Mycroft, ale bylo mu jasné, že se pravděpodobně neubrání.

„Odpočívat můžou i tady a pračku mám také,“ reagovala rázně paní Holmesová.

„Dohodnu to s nimi a dám ti vědět.“

„Dobře, tak zatím ahoj,“ rozloučila se matka a zavěsila.

Mycroft položil mobil na stůl a pohladil Snížka, který mu vyskočil na klín.

„Co to s ní jen bylo?“ řekl Mycroft zamyšleně a přemýšlel, proč na něj matka tak naléhala.

…

Gregory dorazil druhého dne ve tři hodiny ráno. Byl lehce přiopitý a netěšil se na nic jiného, než až hupsne do postele se svým manželem. Prvně šel do koupelny, kde se osprchoval a vyčistil si zuby. Jen s ručníkem okolo pasu zamířil do ložnice.

Mycroft už spal. Byl zachumlaný pod peřinou a jeho hruď se pravidelně zvedala a klesala. S obřím úsměvem si lehl do postele vedle něj a objal ho kolem pasu. Naštěstí Mycrofta nevzbudil, ten spal spokojeně dál.

Sám proto zavřel oči a následoval svého manžela do říše snů.

…

Mycroft se ráno probudil a hned zaregistroval dvě věci. První – kolem něj bylo velké teplo, druhá – něco ho tlačilo do zad. Okamžitě poznal, kdo za tím je.

Spokojeně se otočil a uviděl svého spícího manžela. Usmál se a strhl z něj peřinu. Potěšeně zjistil, že jeho manžel má na sobě pouze osušku, která v noci sklouzla a nic nezakrývala.

Labužnicky si olízl rty, než se na Grega vrhl. Klekl si nad něj, vytáhl ze svého pozadí anální kolík, který tam měl celou noc strčený, a rychle nasedl na svého manžela.

Greg po dlouhé chvíli otevřel oči a nevěřícně je vyvalil. Jeho manžel se na něm divoce pohupoval a oba je přiváděl k orgasmu.

Trvalo jen pár minut, než oba vyvrcholili. Mycroft se unaveně svalil na svého partnera, který ho chytil a objal ho svými pažemi.

„To bylo krásné ranní přivítání,“ poznamenal Greg.

„Nemáš zač, drahý.“

Gregory jen spokojeně přivřel oči a políbil ho na čelo. Pak si lehl k Mycroftovi, který se mu stulil na hrudník.

„Volala mi matka a chtěla, abychom přijeli. Prý bychom měli už v neděli. Nevím, co se děje.“

„Hm, tak pojedeme. Co nám brání?“ reagoval Greg klidně a pohladil manžela po zádech.

„Holky budou utahané…“

„To není to, co tě žere. Nevíš, proč na tebe matka tak naléhala, ať přijedeme a bojíš se, co bude.“

Mycroft se jen nervózně zavrtěl. Greg přesně popsal jeho pocity a myšlenky, takže nebylo co dodat. Sobotní den strávili lenošením a nic jim nechybělo.

...

V neděli v deset hodin už objímali svoje dcery. Holky byly táborem naprosto nadšené, ale své tatínky se taky těšily. Všechny čtyři byly hezky opálené a nově ostříhané. Tátové je pochválili, že jim to sluší.

„Babička vzkazuje, že máme co nejdřív přijet,“ oznámil Mycroft při nakládání batohů do auta.

„Takže jinak řečeno ještě dneska,“ domyslela si Caty bystře.

„Chceš nechat babi prát tu haldu prádla, co vezeme?“ ozvala se Vicky. Nicole a Mary jen souhlasně přikývly.

„Počítá s tím a je ochotná to risknout. Takže pojedeme?“ zeptal se Mycroft a všichni kývli. „Fajn, já dojdu pro Snížka a vy jeďte natankovat.“

„Půjdu s tebou, tati. Chci si protáhnout nohy,“ řekla Vicky a Mycroft kývl. Greg s děvčaty odjeli a Vicky s Mycroftem šli pomalu domů.

„Tati, co se děje? Babi takhle normálně nespěchá,“ zeptala se dcera, když zamykali byt.

„Netuším, Vicky. Tentokrát fakt ne.“

„Je nás šest, to zvládneme,“ mrkla povzbudivě dcera. Před domem už na ně ostatní čekali. Chvíli trvalo dohadování, kdo bude řídit, ale nakonec se Greg podřídil a dal klíčky Mycroftovi.

„Tati?“ ozvala se Mary během cesty.

„Hm?“ dostala dvojitou odpověď ze předních sedadel.

„Hele za pár dní nám bude šestnáct. Co kdybychom začaly s autoškolou?“

„Prosím?“ zalapal Greg po dechu, zatímco Mycroft v klidu řídil dál.

„Bylo by nás víc řidičů doma a vy byste si odpočinuli.“ vysvětlovala Mary svůj nápad.

„Snad by to neměl být problém. Ale promluvíme si o tom, až v klidu. Třeba večer,“ prohlásil Mycroft a dcery spokojeně kývly. Cítil, že musí zasáhnout, protože se bál, že jeho manžel tenhle nápad hned na místě odmítne. Nebyl příliš ctitelem žen za volantem a taky se svoje dcery bál. A v tomto ohledu víc, než Mycroft. Bylo jasné, že si otcové nejdřív musí promluvit spolu.

Protože v poledne nebyl skoro žádný provoz, dojeli k Holmesovým už za hodinu a půl. Sotva Mycroft zastavil, vyšla jim jako obvykle paní Holmesová naproti. Na první pohled vypadala stejně, jako vždy. Ale Mycroftovi neuniklo, že je ustaraná a protože to nebylo kvůli němu, ani kvůli Sherlockovi, muselo se tedy jednat o jejich otce. V duchu si povzdychl, protože věděl, že to nebude jednoduché.

Celá rodina vystoupila z auta a Maminka se se všemi přivítala. Snažila se usmívat, ale nikoho tím neošálila.

„Co se děje, mami?“ zeptal se Mycroft opatrně.

„Tvůj otec je v depresi. V poslední době se mnou moc nemluví, skoro nejí. Nevím, co se s ním stalo. Přišlo to ze dne na den. Jeden den se usmíval a druhý téměř odmítal vyjít z ložnice. A aby toho nebylo málo, tak jsem našla jeho závěť.“

Paní Holmesová před nimi skoro brečela. Mycroft ji okamžitě objal.

„Musíš s ním zkusit promluvit. Doufám, že když opět uvidí svou rodinu, dostane se z toho.“

Všichni jen chápavě přikývli.

„Kde je děda?“ zeptala se Nicole.

„V své pracovně.“

Nicole na nic nečekala a rozběhla se do domu. Svého dědečka měla hodně ráda a nechtěla, aby se trápil.

Mezitím se ostatní dívali směrem, kterým zmizela.

„Jestli je někdo, kdo mu může pomoc, je to jedině Nicole,“ komentovala to Vicky.

„To ano.“

…

Nicole přiběhla k dědečkově pracovně. I když byla slušně vychovaná, bez zaklepání vtrhla do kanceláře, kde Siger Holmes jen seděl na židli a popíjel skotskou. Trhl sebou, když se jeho dveře prudce otevřely.

„Dědo!“ zvolala nadšeně Nicole a utíkala k němu.

Pousmál se a vstal ze židle, aby se mohl se svojí malou vnučkou přivítat.

„Nicky,“ řekl něžně a políbil ji do vlasů. „Kde se tu bereš?“

„Přijeli jsme na prázdniny.“

„Ty a tvé sestry?“

„Ano, ale jsou tu i rodiče. A dokonce by měl přijet i strýček Sherlock a John spolu s Hamishem.“

„Opravdu?“

„Jo. Ale budeš nám muset pomoc vyprat oblečení, právě jsme se vrátili z tábora.“

„Jen pokud mi budeš asistovat, princezno.“

„S radostí!“ přikývla Nicky a už táhla dědečka dolů k jejímu zavazadlu.

...

„Tak co, tati, pořád ještě nevíš, co by z Nicole mohlo být?“ rýpla si Vicky do Mycrofta, když spolu chystali stůl k večeři.

„Psychiatr byl stejně v téhle rodině už dávno potřeba, tak co,“ přisadila si Mary.

„A z nás tří budou popeláři,“ ještě doplnila své sestry Caty a všechny tři se rozesmály.

„Někdy mám pocit, že je vám stále deset let,“ vrčel Mycroft na oko, ale cukaly mu koutky. Nicole dokázala aspoň to, že se Siger nezavřel v pracovně, ale pomáhal své vnučce s prádlem. Ale bylo evidentní, že jeho myšlenky se toulají jinde. Mycroft věděl, že ho čeká s otcem vážný rozhovor. Rozhodl se ale počkat s tím na Sherlocka, protože sám by s otcem hnul jen těžko. S bratrem měl větší šanci. Najednou se mu kolem pasu obtočily ruce a na krku ucítil polibek.

„Lásko, jen klid, se Sherlockem svého otce zvládnete,“ zašeptal mu Greg do ucha a pak ho na něj políbil. Pak vzal příbory, které měl Mycroft v ruce a začal mu pomáhat s rozmisťováním. V jídelně už byli sami, protože holky odběhly do kuchyně pomoct své babičce.

„Myslel jsi to vážně?“ zeptal se Greg.

„Co máš na mysli?“

„Ten řidičák pro holky.“

„Ovšem, přece se celý život nebudou jen tak vozit, když můžou řídit samy,“ řekl Mycroft pevně.

„Silnice jsou nebezpečné a plné bláznů,“ namítl Greg.

„Stejně jako ulice a po těch chodí.“

„To je něco jiného!“ protestoval Greg.

„V čem?“

V tom okamžiku přinesla paní Holmesová jídlo a tak jejich debata skončila. Greg za to byl vděčný, protože už mu došly argumenty. Za ní přišly holky a nakonec i Nicole se Sigerem. Ten měl na tváři smutný výraz, ale nechal se vést svou vnučkou ke stolu.

Všichni si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Siger ovšem snědl jen malý kousek ze své porce. Nakonec se zvedl a beze slova odešel od stolu. Jakmile odešel, Meghan nešťastně svěsila hlavu a zatnula ruce v pěst, aby neplakala.

Její manžel se choval, jako by ji ani nepotřeboval, a to byl nejhorší pocit na světě, který kdy zažila.

Mycroft vzal svou matku za ruku a povzbudivě se na ni usmál.

„Zítra přijede, Sherlock. Promluvíme s ním. Neboj se.“

„Ale já se bojím, Mycey. Vidíš, že mám dobrý důvod se bát.“

Nicole vstala ze svého místa u stolu a přešla k ní. Objala ji a Megan její objetí vděčně přijala.

Mycroft a Greg se na sebe dívali s obavami v očích. Nelíbilo se jim, co se tady dělo. Doufali jen, že dokážou Sigerovi pomoci.