67. kapitola

09.09.2016 20:02

 

 Druhý den přijeli Sherlock, John a Hamish. Sherlock měl pro jednou na své tváři vážný výraz.

„Jak je na tom?“ zeptal se.

„Skoro nejí, nemluví. Vnímá jen Nicky. Maminka je z toho nešťastná. Musíme si s ním promluvit.“

Sherlock si povzdychl, ale přikývnul.

„Nechte mě jít za ním,“ ozval se Hamish.

Oba bratři na něj překvapeně pohlédli, ale nakonec přikývli. Jelikož byl Hamish jeho jediný vnuk, Siger pro něj měl slabost. Ještě větší než pro Nicky, což bylo co říct.

„Dobře.“

…

Hamish zaklepal na dědovu pracovnu a bez vyzvání vstoupil dále. Dědeček seděl u stolu a nic nedělal.

„Jak se máš, dědo?“ zeptal se usměvavě.

Siger se překvapeně otočil, když rozeznal hlas svého vnuka.

„Hamishi, tak dlouho jsem tě neviděl,“ zašeptal tiše.

„Já vím, mrzí mě to. Měl jsem hodně práce ve škole a taky pár problémů s Alexem,“ přiznal a nervózně se poškrábal na hlavě.

„Stalo se mezi vámi něco?“

Hamish si povzdychnul a sedl si do křesla naproti Sigerovi.

„Když jsme ke konci roku měli spoustu testů, byli jsme oba nervózní a nemluvili spolu. Pak jsme se hádali, byli frustrovaní, naštvaní na sebe. Vyústilo to ve velkou hádku. Alex odešel z našeho pokoje. Až ráno mi zavolala policie. Šel se opít do baru. Bohužel tam byl i jeden náš spolužák. Měl o mně nemístné poznámky a Alex ho slyšel. Byl už lehce opitý a začal se s ním prát. Oba je zavřeli. Zaplatil jsem kauci. Donutili jsme se opět správně komunikovat. Spravujeme náš vztah a jsme znovu na správné stopě.“

„To jsem rád. Mrzelo by mě, kdybyste se rozešli. Alex je sice syn vrahů, ale srdce má na správném místě.“

„To má, dědo. Už si nedokážu představit život bez něj.“

„Znám ten pocit, Misho. Přesně to jsem cítil k tvé babičce.“

„Cítil?“

„Cítil a stále cítím.“

„Dědo, co to s tebou je? Jindy jsi veselý a najednou ses uzavřel do sebe?“

„Nevím, Misho.“

Hamish si povzdychl, než dědu objal.

„Kdyby ses chtěl vyzpovídat, stačí říct.“

Siger jen přikývl hlavou.

„Půjdu se podívat, jestli babička nepotřebuje pomoc. Uvidíme se na obědě.“

...

Celý oběd se nesl v naprostém tichu, které přehlušovalo jen ťukání nádobí o sebe. Siger se opět jídla sotva dotkl a hned jak to bylo možné, odešel od stolu. Mycroft se Sherlockem na sebe mrkli a rychle zalezli do knihovny, kde byl také kulečníkový stůl. Jejich otec nikdy neodolal tomu, aby je poučoval, jak mají hrát. Paní Holmesová si šla na chvíli lehnout a zbytek se přesunul k bazénu.

Sotva stihli bratři rozehrát první kolo, přišel za nimi otec.

„Ahoj, tati,“ pozdravili ho unisono.

„Zdravím vás, hoši,“ odpověděl jim Siger a posadil se do křesla. Díval se, jak pokračují, ale kupodivu jim do toho tentokrát nemluvil.

„Tati, nezdá se ti, že bys už měl říct, co se děje? Maminka je nešťastná.“ ozval se najednou Sherlock.

„Nic zásadního,“ odpověděl Siger, ale věděl, že to jeho synům stačit nebude.

„Jasně, takže proto se s ní nebavíš, nic nejíš a místo toho sepisuješ závěť,“ prohlásil Mycroft.

„Před čtrnácti dny zemřel můj nejlepší kamarád a to byl jenom o dva roky starší,“ svěřil se Siger po dlouhém tichu.

„Proč jsi to neřekl mamince?“ zeptal se nechápavě Sherlock. Siger na to jen pokrčil rameny.

„Šla si odpočinout, tak za ní běž nebo se fakt stane něco vážného,“ požádal ho Mycroft.

„Dobře,“ souhlasil otec smířeně a odešel.

Bratři s klidem dohráli a vydali se ven za rodinou.

...

Na zahradě nakonec strávili celé odpoledne, protože pán a paní Holmesovi se někam ztratili. Kolem páté hodiny je od bazénu vyhnala bouřka s kroupami a tak se schovali do obývacího pokoje. Mary navrhla Cluedo a začala ho hledat ve skříni. Když ale vyndávala krabici, ta jí vypadla z ruky a rozsypala se. Sestry jí pomáhaly sbírat.

„Hele… co to je?“ zeptala se Nicole a vytáhla něco zpod skříně.

„Červené auto,“ poučil ji Hamish.

„Ukaž,“ natáhl se po něm Sherlock. „No jasně, to je můj angličák.“

„Co kecáš, ten je můj!“ odporoval Mycroft. „Tys měl vždycky modré.“

„To jo, ale tenhle je můj.“

„Není!“

„Je!“

„To by stačilo!“ ozval se ode dveří hlas jejich matky. „Vypadá to, jako by se pod tou skříní od vašeho dětství neuklízelo! To tím doufám, naznačit nechcete.“

„Ne, mami,“ ozvali se bratři tónem, který jejich prohlášení znehodnocoval. Najednou každému z nich přistál pohlavek.

„Takhle se mluví s maminkou?“ zeptal se Siger. Když oba zavrtěli hlavou a omluvili se, nechal to být. Jen si sedl do křesla a dodal: „No proto!“

Oba bratry sice brněla hlava, protože otec sílu ještě neztratil, ale byli rádi, že se znovu začal chovat normálně. Vedle nich se jejich děti pochechtávaly a manželé se na ně uculovali.

„Když jste vy dva tak chytří, můžete uvařit večeři,“ navrhla Megan.

„Přesně, zlato, ukaž své kuchařské schopnosti,“ zamrkal Greg a postrčil Mycrofta směrem ke kuchyni.

„Ano, miláčku, běž pomoc svému bratrovi,“ ušklíbl se John.

Mycroft a Sherlock neochotně vstali a se zamračeným výrazy se odšoupali do kuchyně.

„Neměli bychom jít pomoct? V zájmu zachování kuchyně ve stavu, v jakém teď je?“ zeptal se Hamish.

„Ne, nech je,“ odpověděla Vicky. „Však babička už si je pohlídá.“

„To si piš, že pohlídám!“

Všichni se jen ušklíbli a čekali, co bude dneska k večeři.

…

„Jsem rád, že se táta dal zase do kupy,“ řekl Mycroft, když se ocitli v bezpečí kuchyně.

„To já taky. Stejně nechci vědět, kam s matkou zmizeli. Viděls ty cucfleky na jejím krku?“

„Ano a taky škrábance na otcově předloktí.“

„Nechutný.“

„Přesně. Ještě že jsme nic neviděli ani neslyšeli.“

„Je neuvěřitelný, že ještě pořád spolu spí. Zvláště kvůli jejich věku.“

„Viděls otcovu zásobu viagry? Stačilo by to slonovi na deset let!“

„Ani o tom radši nemluv. Nechci se pozvracet.“

„Nezapomínej, že tímto nás zplodili.“

„Jo, ale byl bych opravdu rád, kdybych o jejich milostném životě nevěděl tolik věcí.“

„Nenaděláš, bratříčku. Mimochodem, máš nějaký nápad, co vlastně uvaříme?“

„Ne, já čekal, že něco vymyslíš a uvaříš ty.“

Mycroft si povzdychnul.

„Ať se ti to líbí nebo ne, budeš mi muset asistovat.“

Sherlock něco naštvaně zamumlal, ale nakonec svému bratrovi asistoval.

...

„Překvapuješ mě, zlato. Já myslel, že s Mycroftem zvládnete jenom špagety,“ pochválil jemně ironicky svého manžela John, když spolu večer leželi v posteli. Sherlock jenom odfrkl.

„Byl to Mycroftův nápad. Já jenom asistoval.“

„Bez šikovné asistence by to nešlo,“ zavrněl John a vášnivě Sherlocka políbil. Ten se chvíli nechal líbat a pak od sebe Johna odsunul a klekl si na všechny čtyři. Nepočítal ovšem s tím, že se na něj John sice okamžitě napíchne, ale pak si ho začne brát pomalým tempem. A jako vrchol ještě doplnil John svoje přírazy tím, že vzal do ruky Sherlockův penis a začal ho honit v jejich rytmu.

„Johne…“ vzdychal Sherlock nahlas, postel pod nimi vrzala a ani jeden si neuvědomoval, že nejsou v domě sami. Naštěstí ložnice Holmesových byla na druhé straně domu a Hamish, který měl pokoj hned vedle rodičů, byl na pokecu v pokoji u holek. Ten byl na konci chodby. Jediní, kdo je slyšel, tak byli Mycroft a Greg, kteří byli hned ve vedlejším pokoji.

…

„Můj bože, tohle je provokace!“ nadával Mycroft.

Spolu s Gregem leželi na posteli, čerstvě osprchovaní a připravení jít spát.

„Nech je. Jakmile skončí, můžeme si my dva trochu užít, co říkáš?“

„Geniální a ďábelské, můj drahý,“ ušklíbl se Mycroft a políbil Grega na citlivé místečko na krku.

Greg potěšeně přivřel oči a převalil Mycrofta pod sebe.

„Jsi tak krásný,“ zašeptal Greg tiše a pohladil svého manžela po tváři. Ten se o něj otřel jako kočka. „Jak dlouho jim to ještě bude trvat?“

„Nevím, nicméně bych uvítal, kdyby byl můj manžel nahý a začal mě připravovat.“

„Cokoli můj manžílek chce, to taky dostane.“

…

John se Sherlockem zrychlili své tempo, až nakonec vyvrcholili a unaveně se svalili na postel. Užívali si spokojenosti, která jim proudila v žilách. To ale netrvalo dlouho.

„Ach, Gregory!“ sténal Mycroft ve vedlejším pokoji.

Vyděšeně se na sebe podívali.

„Do prdele! Já zapomněl, že mají pokoj vedle nás,“ zanadával Sherlock a rychle si přehodil přes hlavu přikrývku, aby nemusel poslouchat svého bratra.

John se jen zasmál a následoval svého manžela.

„Nech je, dokud můžou,“ řekl Sherlockovi.

„To nejsou zrovna uklidňující slova vzhledem k tomu, že mí o dost starší rodiče to stále dělají!“

„Snažil jsem se. Buď rád, že Mycroft někoho má, kdyby byl sám, jen by tě otravoval a my dva bychom na sebe neměli žádný čas,“ zkusil John jinou taktiku.

Sherlockova zlost polevila. Nakonec vytáhl z nočního stolku svůj mobil a sluchátka.

„Řekni mi, až skončí.“

„Jak si přeješ.“

...

Greg ležel na Mycroftovi a oba se vydýchávali po třetím kole. I po té spoustě let manželství jim jedno kolo nestačilo.

„Miluju tě, ty ďáble,“ zašeptal Greg a políbil manžela na krk.

„Já tebe taky,“ odpověděl Mycroft a pak se pousmál. „Jsem zvědavý, jak se bude Sherlock zítra tvářit. Ale nebude moct říct ani slovo, protože si začali.“

„Hlavně ho neprovokuj příliš. Všichni si chceme užít volno v klidu a ne poslouchat vaše dohadování,“ požádal ho Greg. Pak z něj vystoupil a přitáhl si ho do náruče.

„Pokusím se drahý, ale kdyby to náhodou nevyšlo, slib mi, že zabráníš tomu, aby mně se Sherlockem zavřela maminka do sklepa.“

„Sklep ti slíbím, ale kuchyň nebo pokoj už ne,“ smál se Greg.

Mycroft se stulil k manželovi a velmi rychle usnul. Ten ho hladil po zádech, dokud neusnul.

...

Oba manželské páry se vyhrabaly z postele až v deset hodin. Sešli se až u snídaně a bratři na sebe sice koukali otráveně, ale než si stihli cokoliv říct, uslyšeli rozhovor jejich matky a Victorie. Paní Holmesová totiž jela nakupovat a vzala svá vnoučata sebou.

„Jsi paličatá jako tvůj otec a hubatá jako druhý otec.“ vysvětlovala své vnučce hned v předsíni. „Uvědom si, že jsi skoro dospělá a nemůžeš reagovat takhle, i když máš pravdu.“

„A to to mám tak nechat?“ vrčela Victorie.

Obě vešly do jídelny a popřály dobré ráno.

„Co se stalo, že tě babička srovnává semnou?“ zeptal se Mycroft. Vicky se ušklíbla a posadila se vedle něj.

„Nakládali jsme nákup do auta a vedle nás nějaký chlap ječel, že nechápe, jak může mít za dítě idiota, který neumí ani parkovat. A že kdyby měl raději syna, všechno by bylo jinak. Tak jsem mu řekla, že ať to svojí dceři často říká, že bude zajisté nadšená. Začal na mě něco ječet, to mě namíchlo a řekla jsem mu, že je trouba a měl by být rád, za to, co má.“

Otcové jen protočili oči.

„Jak ti už řekla babička, tohle nebyla adekvátní reakce. Nemůžeš si to dovolit. Jasné?“

„Jasné, tati,“ kývla Vicky. Neměla na výběr, protože když se otec tvářil takhle, neměla šanci.

„A dávej si taky pozor na pusu,“ ozval se Greg.

„To jsem si taky dávala, kdybych měla říct, co si opravdu myslím, nenazvu ho troubou, ale kokotem.“ odpověděla dcera.

„VICTORIE!“ ozvali se oba otcové. Dcera se stáhla trochu do sebe.

„Promiň, tati,“ omluvila se nakonec potichu. Moc přesvědčeně ale nevypadala.

„Za tohle by sis zasloužila pár pohlavků,“ řekl Greg. Mycroft i Victorie na něj pohlédli, protože nikdy ani jeden z otců nepoložil ruku na žádnou ze svých dcer. Greg ale pokračoval.

„Ale to by nepomohlo. Víš co, babička potřebuje pomoct uklidit v knihovně a ty jí pomůžeš,“ rozhodnul a spokojeně se napil kávy.

„Dobře, tati,“ kývla Vicky. To se muselo přiznat, jejich dcery byly poslušné. Vicky odběhla a Mycroft se na svého manžela usmál.

„Vypadáš sexy, když se chováš jako přísný otec,“ zamrkal.

Greg se ušklíbl, když viděl, co to s jeho manželem dělá.

„Měli bychom přidělit úkoly všem dcerám a zašít se zpět do ložnice.“

„Ať vás to ani nenapadne,“ ozvala se za nimi Megan. „Když se tak nudíte, můžete udělat oběd. A radši si pohněte, vaše dcery budou mít hlad.“

„Ano, madam,“ zasalutovali poslušně a vysloužili si pohlavek. „Ještě nějaký blbý kecy, tak dneska každý spíte v jiné ložnici, jasné?!“

Oba přikývli. Nebylo moudré si začínat s paní M.

…

„Cos udělal mamce, že je tak naštvaná?“ zeptal se Sherlock svého bratra.

„Nic zvláštního,“ pokrčil Mycroft rameny.

„Lháři.“

„Měl jsem jiný názor na to, jak by měl probíhat den.“

„Lháři.“

„Poslouchej bratříčku, jestli se ti něco nelíbí, vypátrej si to sám,“ zavrčel Mycroft a odešel.

„Běž se omluvit,“ rozkázal John Sherlockovi.

„Ale to snad nemyslíš vážně, to ne-“

„Nebudu o tom diskutovat! Máš na výběr, buď se svému bratrovi omluvíš, nebo budeš spát sám.“

„Johne,“ zavzdychal Sherlock, ale pod tíhou Johnova pohledu se vydal za bratrem.

...

Znal ho natolik dobře, aby věděl, kde ho hledat. Vyšel z obýváku na zahradu a zamířil za hromadu dřeva. Tam s bratrem chodili trucovat a jak vidno, vydrželo jim to až do dospělosti. Sáhl do hromady, kde měli schovanou krabičku cigaret, a zapálil si.

„Co ti přelétlo přes nos?“ zeptal se bratra, protože věděl, že je na druhé straně hromady.

„Ale nic,“ dostalo se mu odpovědi.

Sherlock si povzdychl a přešel k bratrovi. Sedl si vedle něj na zem.

„Hele buď mi to vyklopíš hned, nebo tě budu otravovat tak dlouho, až mi to řekneš.“

Mycroft se musel zasmát. Jeho malý bratříček se mu evidentně přišel omluvit a šel na to od lesa.

„Leze na mě stáří,“ odpověděl a popotáhl z cigarety.

„Hm, v noci to tak nevypadalo,“ šklebil se Sherlock.

„Začali jste si.“

„Já jen zapomněl, že máte pokoj vedle,“ pokrčil rameny Sherlock. „Tyhle stavy mám vždycky, když není dlouho případ.“

„To mi moc nepomáhá.“

„Tak mě nech domluvit. Ty stavy skončí hned, jak se objeví zajímavý případ.“

„Mě už nepřijde žádný,“ povzdychl si Mycroft. Najednou ucítil ruku kolem ramen. Trochu sebou trhl, protože se to nestávalo často.

„Jenom klid. Kdyby nic jiného, tak za chvíli je konec prázdnin a budeš se věnovat Nicole. Ale cítím v kostech, že brzo budeme kmitat všichni. Ty, já i Greg.“

„Jo a John nám všem bude vařit.“

Oba bratři vyprskli smíchy a zapálili si další cigaretu.

...

John a Greg seděli v obýváku a pili kávu. Jejich polovičky se jim ještě nevrátily a oni začínali být lehce nervózní.

„Jen klid. Beztak jsou za dřevem a povídají si tam,“ řekla jim Megan, která si k nim přisedla. „Už jako děti tam chodili trucovat a povídat si.“

„Snad se oba uklidní.“

„Uklidní, o to se neboj, Gregu. Jen na druhého mají uklidňující vliv, když chtějí,“ usmívala Megan.

„Pojď Gregu, půjdeme na pivo,“ nabídl mu John.

„Kde jsou holky?“ odpověděl Greg otázkou. John i Megan se zasmáli.

„Pomáhají Vicky s knihovnou. Dokonce i Misha se přidal. Nechala bych je být, pokecají si.“

Greg kývnul a vydali se s Johnem na pivo.

...

„V noci jste si doufám užili,“ rýpnul si John.

„Asi tak, jako vy.“

„Sherlock zapomněl, že máte pokoj hned vedle.“

„Můžeš být v klidu, Mycroft taky.“

„Co s ním je?“

„S Mycroftem? Teď měl důvod se o mě bát a taky mám pocit, že se cítí trochu starý. Ale to ho přejde,“ odpověděl Greg a napil se piva. John se na něj zvědavě díval, tak ještě pokračoval.

„Volal mi Dimmock, že bude potřebovat pomoct. Chystá se podepsání jednoho dokumentu a bude to v Londýně. Musí se dohlédnout na bezpečnost, ale taky na lidi. Je tam potřeba šedou eminenci, která tahá za šňůrky.“

„Ideální pozice pro tvého manžela,“ usmál se John. „Kdy mu to hodláš říct?“

„Je na to čas. Začínat by to mělo v posledním týdnu v září. Do té doby ho zaměstnají holky.“

„A dostatečně co?“

„No jo,“ kývl Greg hlavou.

Seděli v hospodě ještě hodinu a pak se vydali zpátky. Našli všechny sedět kolem kuchyňského stolu a špízy.

„Ahoj,“ pozdravili a přešli ke svým manželům a dali jim pusu.

„U té papriky ti to sluší,“ rýpnul si jemně Greg do Mycrofta.

„To ti teda pěkně děkuju.“

„Měli jsme ho posadit k mrkvi? Vidí dobře,“ zastala se otce Nicole.

„Zatím,“ podotknul Sherlock a vysloužil si pohlavek od Johna. „Au, za co?“

„Za tvou poznámku.“

Sherlock si uraženě překřížil ruce na hrudi.

„A mně a Alexovi bude někdo vyčítat, že se chováme jako malé děti,“ zamumlal Hamish a vysloužil si nepěkný pohled od obou rodičů.

„Postřeh,“ přikývl Mycroft.

„Zato ty a Lestrade jste jak andílci.“

„Přesně. Já a Gregory jsme dospělí a taky se tak chováme. Lituju Johna, že se musí vypořádávat s takovým dítětem.“

John se lehce pousmál, než Sherlocka objal kolem pasu.

„Je to moje přerostlé dítě,“ políbil Sherlocka na krk.

Všichni u stolu se znechuceně ušklíbli.

„Tati!“ zavrtěl Hamish nevěřícně hlavou.

„No, vypadá to, že máte energie na rozdávání. Co kdybyste šli raději uvařit polívku?“ navrhla Megan.

„Ne,“ odpověděl Sherlock, než si uvědomil, jak velkou udělal chybu.

„Já ti dám, že ne. Mazejte udělat polívku a dezert. Jestli tak neučiníte, dneska spíš v pokoji se mnou, Sherlocku!“

Sherlock se nejprve polekal, pak byl znechucený a nakonec se ne příliš nadšeně vydal do kuchyně i se svým manželem.

Mycroft s Gregem měli co dělat, aby se nerozesmáli. Kdyby jim unikl jen malý smích, Megan by si je vychutnala taky. A možná ještě více.

Odpoledne a večer proběhly bez dalších výraznějších kolizí a v noci si oba bratři pro jistotu dávali pozor.

...

Druhý den po snídani hráli Sherlock s Mycroftem šachy, John se díval na televizi a Greg byl začtený do novin. Holky leštily sklenice z vitríny a Misha si psal zprávy s Alexem. Manželé Holmesovi odjeli hned ráno na návštěvu ke známým. Idylu přerušil Gregův mobil, který začal vyzvánět. Když se podíval, kdo volá, pozvedl obočí a šel ho zvednout na zahradu.

„Tak nám dovolená končí,“ oznámil, jakmile se vrátil zpátky. Všichni se na něj překvapeně podívali.

„Ztratily se státní dokumenty a premiér chce, abysme já, Mycroft a Sherlock přijeli pomoct s hledáním. John má přijet taky, je potřeba jedno psychiatrické vyšetření.“

„John není psychiatr,“ ozval se Sherlock.

„Což je s podivem, když žije s tebou,“ reagoval Mycroft pohotově.

„Co tím chceš říct?“

„Že by ti to možná prospělo, bratříčku. Nic víc.“

„Vlastní zkušenost?“ vrátil s chutí rýpanec Sherlock.

„Jestli se vy dva budete dohadovat, nechám vás doma. A bude mi úplně jedno, jestli se ty dokumenty najdou nebo ne.“ zavrčel Greg.

„Drahý, já stejně nemůžu. Jednak by tu byly holky s Mishou sami, než se vrátí naši a pak jsem slíbil, že přeložím jednu povídku. Není sice dlouhá, ale má být hotová pozítří,“ namítl Mycroft.

„Ale tati. Dnešek tu zvládneme a uděláme i ten překlad. To snad nebude takový problém,“ ozvala se Mary rozhodně a holky přikývly. Trvalo ale dlouho, než se nechal přemluvit. Musely mu odkývat, že neudělají nic hloupého a že překlad bude natolik v pořádku, aby si u Jamese neudělal ostudu. Když otcové odjeli, obrátila se Vicky na svoji sestru.

„Táta fakt stárne, jinak by si zjistil, že máme státní zkoušku z francouzštiny a němčiny.“

Holky se smály a vrátily se do domu. Neměly v plánu nic zvláštního provádět a jejich babička, když se vrátila, je mohla jen pochválit.

...

Sotva dorazili do Scotland Yardu, musel se Mycroft rozčílit. Na vyšetřování totiž premiér poslal jednoho z nejvíce neschopnějších úředníků Britského impéria. Mycroft ho chtěl popadnout za klopy saka a vyhodit, ale nemohl. Když se aspoň trochu uklidnil, rozdělili si práci. Mycroft s Gregem prověřovali informace přes počítače a hledali možné podezřelé v kartotéce. Sherlock s Johnem jeli prověřit místo činu.

Jednalo se o to, že byly ukradeny dokumenty obsahující zdokonalený postup výroby jaderné zbraně. Jejich část sice byla nalezena, ale jisté modifikace prostě zmizely. Nalezené části byly objeveny u jistého bezvýznamného zapisovatele na ministerstvu vnitra, který s nimi neměl přijít do styku. Jeho zavražděné tělo našli ráno dělníci kousek za hlavním nádražím.

„Proč se neuchovávaly v počítači?“ ptal se Greg manžela po čtyřech hodinách práce.

„Ty se dají hacknout,“ vysvětlil jednoduše Mycroft a zabořil se do křesla. Pak si Grega přitáhl na klín a začal ho líbat. Vyrušil je ale jeho mobil. Oba si jen povzdychli.

Podle pokynů, které jsi dal svým dcerám, ti píšu zprávu. Dům stojí, k výbuchu plynu nedošlo, nikde žádná voda ani oheň. Nemusíš mít obavy, tvé děti mají víc rozumu, než si myslíš. Jestli chceš radu, ber to víc na vědomí. Maminka

„Co se děje?“ zeptal se ho Greg, když se na zprávu Mycroft zašklebil.

„Má matka mě vychovává.“

„Tomu nerozumím.“

Mycroft mu podal mobil, aby si přečetl zprávu také. Gregovou reakcí bylo pozvednutí obočí.

„Tvá matka má pravdu. Naše dcery jsou samostatné, už nás skoro nepotřebují.“

„Já vím, ale i tak je těžké se s tím smířit. A neříkej, že tobě to nevadí.“

„Vadí, ale pořád ještě máme naši malou Nicole, kterou můžeme rozmazlovat.“

„Přál bych si ještě další děti.“

„V příštím životě, Mycey,“ ušklíbl se Greg a zasloužil si pohlavek.

„Idiote!“

„Vraťme se zpět k práci,“ navrhl Greg a přemístil se zpět ke své pracovní pozici.

…

„A hotovo!“ prohlásila Vicky, když odeslala překlad. Spolu s Mary a Caty si plácly a položily počítač na stůl.

Zrovna do místnosti vešla Nicole a nesla tác s pitím.

„Tady máte, sestřičky,“ usmála se a postavila před každou sklenici s vychlazenou limonádou.

„Jsi andílek, Nicky,“ pochválila ji Caty, než na ex vypila celý obsah.

„Já vím, ta zlá jsi tu ty,“ ušklíbla se Nicole.

„Beru to zpět, jsi zlá!“

„Po tatínkovi.“

„Stejně jako my všechny,“ dodala Mary. „Myslíte, že už nějak pokročili?“

„I kdyby ano, stejně se nic nedozvíme, dokud to nevyřeší,“ podotkla Vicky. „Navíc pokud si budou dělat ty jejich přestávky.“

„Co?“ zeptala se Nicky nechápavě.

„To nechceš vědět,“ řekly všechny tři najednou.

„Aha,“ přikývla Nicky chápavě. „Chce ještě někdo limonádu?“

„Ano!“

...

Sherlock s Johnem se vrátili z místa činu. Bylo už pozdě večer a ve Scotland Yardu skoro nikdo nebyl.

„Něco zvláštního?“ zeptal se Mycroft, aby řeč nestála a vysloužil si od bratra vražedný pohled.

„Až na to, že místo činu není místo činu. Nechápu, jak někoho mohlo napadnout, že ho zabili na těch kolejích,“ vrčel Sherlock.

„Každý není tak dokonalý jako ty,“ zamrkal na svého manžela John. Ten zaprskal, ale pak najednou jeho oči zasvítily a on odtáhl Johna na záchody.

„Sexuální maniak,“ poznamenal Mycroft pobaveně, ale nezvedl oči od obrazovky počítače. Jaké bylo jeho překvapení, když se jeho židle odsunula.

„Gregory…“

„Zrovna ty budeš o někom říkat, že je sexuální maniak. Zrovna ty…“

Zvedl ho a přirazil ke skříni.

...

Holkám večer přišel mail s odpovědí na jejich překlad. Všechny Jamese znaly a normálně mu tykaly.

„Je s námi spokojený. Píše, že to napíše i tátovi,“ informovala sestry Caty. Kývly a věnovaly se dál filmu v televizi. Najednou zapípal mobil a Vicky se pro něj natáhla, protože byl její. Přečetla si zprávu a rychle odpověděla.

„Už si půjdu lehnout,“ oznámila a zvedla se.

„Děje se něco zlato?“ zeptala se Megan své vnučky.

„Zatím nevím, babi,“ odpověděla Vicky a odešla do pokoje.

...

Pánové se k Holmesovým vrátili po čtyřech dnech. Našli dokumenty a tak jich v Londýně nebylo potřeba. Dojeli chvíli po obědě, takže jedli v jídelně sami.

„Mycrofte, Gregu, je potřeba vytáhnout z Victorie, co se s ní děje,“ oznámila Megan.

„Děje se něco, mami?“

„Netuším, nic neřekla. Mě, Sigerovi, ani svým sestrám.“

Otcové kývli a hned po obědě se zvedli.

...

„Jé, vy už jste doma?“ zasmála se Vicky.

„Před chvílí jsme dojeli.“

„Babička nám řekla, že je potřeba z tebe vytáhnout, co se s tebou děje.“

„Udavačka,“ protočila oči dcera, ale pod dvěma pohledy raději zmlkla. „Nic mi není, jen jsem trochu naštvaná.“

„Co se stalo?“ zeptal se Greg znovu.

„Ta moje kostní dřeň byla zbytečná. Jessica včera večer zemřela.“  

„Oh, zlatíčko.“

Greg si okamžitě přitáhl dceru do těsného objetí.

„Jsem v pořádku, tati,“ povzdychla si unaveně Vicky.

„Ne, nejsi,“ zavrtěl Mycroft hlavou, než ji také objal. „Je mi to líto, Vicky.“

„Jo, mně taky.“

Ještě dlouhou chvíli se všichni tři objímali, než nakonec Vicky odešla do pokoje, aby se vypořádala se svými pocity a rodiče vyrazili za svými dalšími třemi dcerami.

…

„Až budu velká, chci mít motorku!“ křikla na ně Nicole, jakmile je uviděla.

Oba rodiče se zarazili a nevěřícně se podívali na své další dvě dcery.

„Hamish zmínil, že si Alex koupil motorku. Nicky ji chce taky. Hamish to okamžitě napsal Alexovi a ten se nabídl, že ji sveze,“ vysvětlila Mary.

„Zapomeň!“ zakřičeli Greg a Mycroft zděšeně. Jejich malá holčička nebude mít žádnou motorku a už vůbec ji nesveze zatracený Alexander Moriarty-Moran!

„Ale tati!“ protestovala Nicole a podívala se na své rodiče svýma psíma očima. Ani ty je ale dnes nedokázaly obměkčit.

„Zapomeň!“ ozvalo se znovu.

„Fajn,“ utrousila, než naštvaně odešla do svého pokoje.

Mary s Caty se jen ušklíbaly.

„Je něco, co mi dvě snad chcete říct?“ zeptal se Mycroft.

Dívky jen zavrtěly hlavami, než odběhly do svého pokoje.

„Rodičovství je tak těžké,“ povzdychnul si.

„Ale přesto to oba milujeme,“ podotknul Greg a políbil svého manžela.

„To ano.“