68. kapitola

16.09.2016 20:40

 

„Bratříčku, varuju tě, jestli ten přítel tvého syna bude nasazovat Nicole do hlavy nesmysly, postarám se, aby Moriartyho-Morana roztrhli na tři kusy.“ zavrčel Mycroft na Sherlocka, když pili kávu. Ten se jenom ušklíbl.

„Naděláš s jednou motorkou.“

„Sherlocku!“

„Co chceš, abych udělal? Jsou skoro dospělí.“

Sherlock Mycrofta provokoval a tentokrát se mu to výborně dařilo. Věděl, že jeho bratr je na svoji nejmladší dceru až nezdravě navázaný. V té chvíli, naštěstí pro všechny obyvatele domu, vešli do pokoje John s Gregem a znemožnili tak bratrům se dohadovat. Pro jistotu si je zatáhli do pokoje.

...

„To, že nás naštval Alex, neznamená, že budeš štěkat na Sherlocka.“

„Ale Gregory, jen jsem ho upozorňoval, co se stane, když bude Alex provokovat, to je všechno,“ odpověděl Mycroft a padnul po zádech na postel. Dal si ruce za hlavu a zavřel oči. Najednou ucítil polibek na čele.

„Už ti to opakuju šestnáct let, ale jak je vidět, musím to udělat i dneska,“ zašeptal mu Greg do ucha a pohladil ho po hlavě. „Neupínej se tak na naše dcery. Škodíš si tím a jim taky.“

Mycroft si povzdychl a stočil do klubíčka. Bylo mu jasné, že má Greg pravdu, ale bylo to pro něj nesmírně těžké.

„Slibuju, že s tím zkusím něco udělat. Teď bychom ale měli vymyslet, jak pomůžeme Vicky. Za celý den ji nebylo pořádně vidět.“

„Je smutná,“ řekl Greg a lehl si blíž k Mycroftovi. „To bys byl ty taky, kdyby ti umřel nějaký přítel.“ Ten se přitulil ještě víc, nemohl udělat nic jiného, než s Gregem souhlasit.

...

„Dneska jsem dostal zprávu od Jamese. Byl s překladem moc spokojený,“ oznámil Mycroft u večeře.

„To jsme moc rády,“ usmála se na otce Mary.

„Hm, jsme prostě po tobě tati,“ culila se pobaveně i Caty. Vicky chvíli zůstala zticha, ale pak se ozvala také.

„A ne jenom ve schopnosti překládat.“

„V čem dalším?“ ptal se Mycroft.

„To než ti vyjmenujou, tak tu budeme sedět do rána,“ prohlásil Sherlock jedovatě a protočil u toho oči. Vysloužil si za to kopanec od Johna.

„Nemyslím si, že do rána, Sherlocku,“ usmál se na detektiva Greg. „Já to zvládnu jedním slovem.“

Všichni se na něj podívali.

„No ve všem přece,“ culil se.

„To přesně lidstvo potřebuje, malé klony Mycrofta Holmese,“ protočil Sherlock oči a vysloužil si další kopanec od Johna.

„Sklapni, Hamish může být rád, že má povahu po Johnovi než po tobě,“ oplatil mu Mycroft.

Oba bratři na sebe začali zlostně vrčet. Megan si unaveně povzdechla.

„Gregu, Johne, odveďte je pryč a pokuste se je nějak uklidnit.“

Greg s Johnem poslušně přikývli a popadli Holmese, než se vydali každý jinou cestou do své ložnice.

„Idioti,“ odfrkla si Megan a naštvaně píchala vidličkou do brambor na talíři.

„Babi, ty brambory za to nemůžou,“ poznamenala po chvíli Nicole.

„Ale jsou jim dost podobné,“ odpověděla Megan a pokračovala.

Holky se jen na sebe podívaly a nevěřícně zavrtěly hlavami. Hamish se jen ušklíbl. Jo, nic se nezměnilo a asi se ani nezmění.

…

„To opravdu nevydržíš bez toho, abys urazil svého bratra?“ zeptal se naštvaně John.

„Irituje mě jen jeho přítomnost,“ odpověděl Sherlock, jako by se nechumelilo.

„To není pravda a oba to moc dobře víme. Nemohli byste se k sobě pro jednou chovat jako lidi? Víš, jak by to potěšilo tvé rodiče?“

„Ne, nevím.“

John si povzdychnul a unaveně si pročísl vlasy.

„Tohle nemá cenu,“ zašeptal, než odešel z pokoje a práskl za sebou dveřmi.

Sherlock si sedl na jejich postel a přitáhl si kolena k sobě, aby je objal. Doufal, že se John do jejich pokoje co nejdříve vrátí.

…

„Opravdu musíš reagovat na všechny Sherlockovy narážky? Víš, že tě jen provokuje.“

„Já vím, to ale neznamená, že si to musím nechat líbit.“

„Proč předstíráte, že se nemáte rádi. Všichni, co tu jsme, přes tu přetvářku vidíme.“

„Jsme Holmesové, tohle se nedá pochopit.“

„To asi ne,“ zavrtěl Greg hlavou, než odešel z jejich ložnice.

…

Greg s Johnem se sešli v obýváku s lahvemi piva v rukách. Měli pro dnešek dost svých manželů.

„Myslíš, že někdy nadejde den, kdy se oba budou chovat slušně?“ přemýšlel John.

„To nevím, ale jestli ten den přijde, bude to nejspíše den, kdy vypukne Apokalypsa.“

„Aspoň umřeme s tím, že jsme ty dva idioty viděli spolu v normálním stavu.“

„To nejspíš ano. Na zdraví.“

„Na zdraví!“

...

Když se ani po dvou hodinách John v pokoji neobjevil, šel Sherlock trucovat na své oblíbené místo z dětství. Trucoval vždycky na střeše garáže. Jenže zapomněl, že místo není jen jeho. Na kraji střechy seděl Mycroft, nohy spuštěné dolů a opíral se o ruce.

„Taky bez manžela, bratříčku?“ zeptal se, aniž by otevřel oči. Sherlock se posadil vedle něj a jen znechuceně odfrkl. Mycroft se zasmál.

„Naši manželé nám tolerují spoustu věcí, ale naše nevinné pošťuchování ne.“

„Přitom mají sourozence oba. Tak nevím, co se jim nelíbí,“ zavrčel Sherlock.

„Třeba závidí, že to neumí tak pěkně, jako my dva.“

„Pochybuju.“

„Nepůjdeme se projít?“ zeptal se Mycroft. Sherlock se na něj podíval, jestli si nedělá legraci, ale tvářil se naprosto vážně. Jen pokrčil rameny, konec konců mohl se trochu uvolnit. Zvedli se a vydali se pomalu k lesu.

...

John s Gregem každý vytáhli tři piva. Nebyli z toho opilí, ale spíš v dobré náladě. Rozhodli se jít zkontrolovat svoje Holmese. Za chvilku byli oba znovu v pokoji.

„Mycroft je pryč.“

„Sherlock taky.“

Oba si vyměnili znepokojený pohled. Už se jim dlouho nestalo, aby jim zmizely jejich polovičky, aniž by něco řekly.

„Děje se něco?“ zeptala se Megan, která právě vešla.

„Nevíme, kde máte syny,“ odpověděl Greg. „Ale až je dostanu do ruky, roztrhnu je. Tohle se nedělá odejít a nikomu nic neříct.“ vrčel a John souhlasně přikyvoval.

„Tohle dělali vždycky,“ usmála se Megan. „Jsou od přírody líní, ale pokud si spolu chtějí promluvit, vždycky se chodí projít.“

Najednou se z chodby ozval dupot a vzápětí do obýváku vpadly holky společně s Mishou.

„Tati,“ přitulila se Mary ke Gregovi. „Na bowlingu je dneska pyžamová párty. Můžeme jít?“ prosila a všichni ostatní se přidali. Moc se mu to nelíbilo, ale když Megan i John přikývli, přidal se.

„Dobře, ale tam i zpátky půjdete dohromady a doma budete do půlnoci.“

Dcery byly nadšené a Hamish také. Pak se k otci přitulila Nicole.

„Já pomůžu dědovi se sbírkou a pak budeme hrát šachy,“ oznámila.

„Dobře, princezno.“ usmál se na ni Greg a políbil ji na čelo. Děti nadšeně odběhly a Greg se obrátil na Johna.

„A co budeme dělat my?“

„Půjčíme si od Megan album s fotkami a budeme se bavit.“ navrhl John. Greg nadšeně souhlasil a za chvíli se už fotkami probírali a kouzelně se u nich bavili. Vidět své milované jako děti bylo tak kouzelné. Hrabali se v albech až do půlnoci, kdy se spořádaně vrátily domů děti. Jen po jejich Holmesech nebylo ani památky. Šli si tedy lehnout bez nich. Ve studených postelích jim nebylo právě nejlépe a tak doufali, že se už jejich miláčci vrátí.

...

Teprve až v půl sedmé ráno se domem Holmesových rozlehlo tiché odemykání hlavních dveří.

„Gratuluju, já ty klíče zapomněl,“ pošeptal Sherlock do ucha bratrovi. Ten se jenom ušklíbl.

„Já je nebral, zůstali mi v kapse po nákupu. Naštěstí. Lézt domů oknem, to by se mi fakt chtělo.“

„Už stárneme nebo co,“ usmál se Sherlock smutně. „Zabloudil tady v okolí, to by se nám nikdy dřív nestalo.“

„Buď stárneme, nebo jsme se zakecali.“

„Obojí, Mycey, obojí.“

Oba bratři se zasmáli, a protože se jim už nevyplatilo jít do postele, šli do kuchyně chystat snídani.

„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se jich mezi dveřmi Megan, když se v kuchyni objevila. Chtěla jim vynadat, ale když viděla, že je hotová snídaně, usmála se.

„Ztratili jsme pojem o čase a vrátili se až ve dvě,“ ohlásil Mycroft bleskově. Naštěstí pro ně jejich matka jen kývla.

U snídaně pak celé rodině málem vypadly oči z důlků, protože bratři se chovali naprosto vzorně a mluvili spolu velmi slušně. A vydrželo jim to až do konce prázdnin, kdy odjížděly obě rodiny domů. Nejdřív ale zavezli trojčata a Hamishe do školy.

...

„Nicky, běž se umýt a spát. Zítra brzo vstáváš, tak…“

„…tak ať nezaspíš a nemusíš dělat všechno na poslední chvíli. Já vím, tati.“ vzala dcera Mycroftovi a odešla do koupelny. Díval se za ní div ne s otevřenou pusou.

„Co se směješ?“ zeptal se Grega, když si všiml, jak mu cukají koutky.

„Ale to nic.“

Mycroft manžela popadl kolem pasu a přitiskl pevně na stěnu v chodbě.

„Řekni mi to!“ začal vyhrožovat a přitom začal bloudit rukama po jeho těle.

„Tvá dcera tě nádherně usadila. A po zítřku to bude jen horší,“ zavrněl mu Greg do ucha spokojeně.

„To ti teda pěkně děkuju.“

„Hlavně si teď nehraj na uraženého.“

„Nehraju si, já jsem uražený,“ odporoval Mycroft a na důkaz svých slov Grega pustil a odešel do kuchyně. Ten si to ovšem namířil za ním.

„A co jsem svému chudáčkovi urazil?“ ptal se vesele. Mycroft si jen odfrkl a nasypal Snížkovi granule a nalil mu vodu. Jaké bylo jeho překvapení, když ho Greg vzal do náruče a nesl do ložnice.

„Lásko, neblázni… už mě nemůžeš takhle tahat,“ bránil se, ale nebylo mu to nic platné. V ložnici ho Greg hodil na postel a lehl si na něj.

„Vůbec není hezké takhle se urážet,“ zavrněl do Mycroftova ucha. „Máš jedné štěstí, že zítra musíš být ve formě, abychom mohli doprovodit Nicky do školy. Ale počkej, až nebude Nicky doma.“

Svoje prohlášení zakončil sladkým polibkem a vstal a Mycroft ho s úsměvem následoval.

...

„Překvapil jsi mě,“ zašeptal John Sherlockovi večer, když spolu leželi v posteli.

„Dohodli jsme se s Mycroftem na částečném příměří. Ale nevím, jak dlouho to vydrží.“

„Megan měla velkou radost a my s Gregem taky.“

„Proto jsme to dělali,“ usmál se Sherlock a přitulil se blíž k manželovi. „Pokud v dalších dnech nebude případ, budu se věnovat Mycroftovi. Nicole jde do školy a on to ponese těžko. Tak ať z něj Gregovi nehrábne.“

John se usmál a kývl hlavou. Ve společném objetí pak usnuli.

...

Nicole se probudila v šest hodin a rovnou vyskočila z postele. Bylo prvního září a ona šla poprvé do školy. Nejdřív zamířila do sprchy a pak do kuchyně, protože měla hlad. Byla překvapená, když tam našla oba táty.

„Dobré ráno, co tu děláte?“

„Protože jsi po svých sestrách, bylo nám jasné, že budeš vstávat brzy,“ usmál se Mycroft a políbil ji na čelo.

„A proto mě táta vytáhnul z postele už v půl šesté,“ vrčel Greg na oko.

„Ty náš chudáčku, zcela evidentně tě ubylo.“

„Taky že ano, jestli to půjde takhle dál, budu jen kost a kůže.“

Nicky se musela smát. Tátové měli dobrou náladu a tak do sebe rýpali. V klidu se nasnídala, pak dala granule Snížkovi a šla se oblékat. Sotva odešla, Mycroft si hluboce povzdychl.

„Copak?“ zeptal se Greg a přitáhl si ho do náruče.

„Ale nic, jen mi to připadá jako včera, když jsme ji přivezli z porodnice. A dneska už jde do školy. Je to neuvěřitelné.“

„Naše dcery nám dokazují naše vlastní stárnutí,“ usmál se Greg na manžela a vzal ho kolem pasu. Oba nesli odloučení od svých dcer čím dál hůř, ale nedalo se nic dělat. Raději se šli obléknout, aby na ně Nicole nemusela čekat. Doprovodili ji před školu a dohodli se, že na ni budou čekat naproti v kavárně.

...

„Doufám, že nebude taková, jako její sestry. Toho chození do školy kvůli odmlouvání mám už dost.“

„Ale Mycrofte, to mají naše dcery po nás. Teď budeme chodit spolu, tak se neboj,“ usmál se Greg a napil se kávy. „Tentokrát ji musíme pohlídat. Nerad bych ji pouštěl z očí.“

„Drahý ty máš na mysli ten Marshmallow, co si ho dělaly nad sporákem?“ culil se Mycroft. Trojčata totiž v prvním týdnu zkoušela, jestli se marshmallow skutečně rozpustí nad otevřeným ohněm. Problém byl v tom, že to holky zkoušely doma nad plynovým sporákem. A zalepily ho tak, že otcové museli koupit nový.

„Žádné pokusy!“ rozhodl Greg energicky. Při pohledu na Mycrofta se ale opravil. „Tedy ne sama. Pokud bude pod dozorem, tak s tím nemám problém.“

Mycroft se usmál a propletl s ním prsty. „Gregory, dokud tu Nicky není – kdy jdeš znovu přednášet?“

„Příští týden v úterý a ve středu. Je to na dva dny, protože přicházejí nováčci.“

„To je fajn. Anthea mě prosila, ať jí pomůžu s jednou diplomatickou návštěvou, ale to je v pondělí, takže s Nicky stále někdo bude.“

Políbili se a pak už vedle nich přistálo jejich milované tornádo.  

„Ahoj,“ pozdravila Nicole a oběma tátům dala pusu.

„Tak co? Jak bylo?“ zeptal se Greg.

„Ani mi nemluv. Musím sedět v první řadě, prý že vypadám jako šikovná holčička,“ protočila Nicole oči.

„Jen klid zlatíčko, věčně tam sedět nebudeš. Pokud budeš po svých sestrách, tak bych to viděl tak na týden,“ usmál se Mycroft.

Dali si spolu zmrzlinový pohár a pak se vydali domů. Cestou ale Mycroftovi přišla zpráva a když si ji přečetl, zamračil se.

„Půjdu ještě na chvíli do klubu, ale snad se nezdržím dlouho,“ omluvil se.

„Děje se něco?“ ptal se Greg. Mycroft jen zavrtěl hlavou a mávl na taxík.

...

„Co se děje, Sherlocku?“ zeptal se svého bratra, když si sedl naproti němu v Diogenovi. Málokdo věděl, že i mladší Holmes tam má členství.

„Dneska začíná nová etapa tvého života a já si tě potřebuju zkontrolovat.“

Mycroft na Sherlocka pohlédl a pochopil, že to myslí vážně a tak se usmál.

„Teď to ještě zvládám, ale bude hůř. Tak za týden to na mě dolehne“

„Kdyby dolehlo, dojdi na šachy,“ pozval ho Sherlock. „Mimochodem, pozvala tě Anthea na pondělí?“

„No ano. Netěší mě to, ale asi se nedá nic jiného dělat. Snad se to neprotáhne na víc dní, to bych ho musel vzít něčím po hlavě.“

Oba se rozesmáli. Diplomat, kterého do Británie poslalo Portugalsko, byl postrachem všech. Nepříjemný, vlezlý a otravný. Bohužel jednání s ním bylo nezbytné. Oba Holmesové ho znali z doby, kdy Sherlock likvidoval síť Moriartyho a jeho cesta ho zavedla i do Lisabonu.

„Jo a ještě jedna věc, jedu řešit únos jednoho protekčního dítěte z venkovské katolické školy, tak ať neburcuješ policii zbytečně. Ale neboj, do tří dnů budu zpátky.“

„Bereš sebou Johna?“

„Ne, po večerech se budu uspokojovat sám rukou,“ odfrkl Sherlock. „Jistě, že jede.“

„Dobře, tak hodně štěstí,“ usmál se Mycroft a rozloučil se.

...

Doma našel manžela a dceru v obýváku na gauči. Čekali na něj s večeří a mezitím listovali v nabídce kroužků, které Nicky přinesla ze školy.

„Tati, táta mi nechce dovolit chodit na karate,“ postěžovala si dcera a skočila mu do náruče. „A dobře dělá,“ usmál se Mycroft a přitáhl si ji blíž. Jeho oči zabloudily k manželovi, který zamrkal.

„Tak budu chodit krmit pejsky do útulku,“ rozhodla Nicole a na to už tátové kývli.

...

První zářijový týden uplynul jako voda. Klidné sobotní ráno, prořízl v půl osmé Gregův mobil. Greg i Mycroft ještě spali a ten odporný zvuk je probudil.

„Kdo to otravuje?“ zavrčel Greg do telefonu ještě v polospánku. „Co chceš?… Ne asi…. Ty omluvy si strč někam, stejně už si mě vzbudil…. Proč já? Nemáš tam plný barák policajtů?… Cože?… Potřeboval by přes hubu…. No dobře…. Místo toho mi řekni kdy a kde…. Nedá se říct, že bys neštval…. Fajn, fajn… Čau.“

Zavěsil a položil mobil na noční stolek.

„Co se děje, drahý?“

„Zločinci jsou idioti!“ zavrčel Greg a přitulil se k manželovi. Když si všiml jeho pozvednutého obočí, začal vysvětlovat.

„Před deseti lety jsem vyšetřoval vyloupení banky. Pět chlapů tam vniklo s kuklami na hlavách zrovna při kontrole trezoru. Vzali všechno, teda si dva miliony liber a pak jednomu z nich ruplo v bedně a zastřelil dva členky ochranky. Našim štěstím bylo, že jeden z nich tam nechal otisk palce, protože se mu roztrhla rukavice a on si toho nevšiml. Sebrali jsme ho a on nám pomohl usvědčit další čtyři výměnou za nižší trest. Jenom díky jemu jsme je dopadli.“

Mycroft se zamračil a posadil se.

„Proč ti volá Dimmock zrovna v půl osmé ráno, kvůli dávno uzavřenému případu?“

„Před týdnem vyšli ty čtyři z vězení a ten udavač se jich bojí. Domluvil si na devět schůzku s Dimmockem, ale chce, abych tam byl, že nikomu jinému nevěří.“

Mycroft protočil oči a políbil manžela. Moc se mu nelíbilo, že půjde pryč, ale nedalo se nic dělat. Jeho drahý měl pořád ještě vyvinutý cit pro povinnost. Takže v osm hodin už byl pryč.

„Ahoj tati, kde je táta?“ zeptala se Nicole, když přišla na snídani.

„Jel pomoct strýčkovi Fredymu.“

Po snídani si Nicky vytáhla puzzle a začala skládat. Mycroft si sedl k počítači a začal překládat. V posledním týdnu se dost flákali, takže práce měl dost. Bylo kolem desáté, když mu zazvonil mobil.

„Ahoj drahý,“

„Ahoj lásko. Poslyš, trochu se nám to tu zkomplikovalo,“ ozval se Gregoryho hlas.

„Stalo se něco?“

„Toho udavače našli zavražděného v jeho domě. Bude ti vadit, když tu zůstanu?“

Mycroft protočil oči a uchechtl se.

„Žiješ se mnou už dost dlouho na to, aby ses naučil dělat si všechno po svém.“

Odpovědí mu bylo zasmání jeho manžela.

„Jen na sebe dej pozor.“

„Neboj se, budu opatrný.“

Rozloučili se a zavěsili. Mycroft chvíli pokračoval v práci, ale pak ho něco napadlo. Rozhodl se pozlobit bratříčka.

V Londýně je podivná vražda a ty poflakuješ po venkově. MLH

Odpověď byla téměř okamžitá.

Naštěstí jsem musel poslat Johna do Londýna pro důkazy, takže mám podrobné informace. Ale těší mě tvůj zájem. SWH

Mycroft se znovu jen pousmál.

„Děje se něco, tati?“ zeptala se Nicky, když uviděla jeho výraz.

„Ne nic, zlatíčko. Jen píše Sherlock.“

Dcera mu vlezla na klín a přitulila se. Pohladil ji po vlasech a objal. Rozhodl se z ní pro jistotu nespustit oči, dokud bude jeho manžel součástí vyšetřování.

„Už to mám do skládané,“ pochlubila se.

„Šikulka. Poslyš, objednala bys oběd? Já zavolám, aby nám to přijeli zarámovat a pověsit.“

Dcera kývla a odběhla. I otec plnil svůj slib.

...

„Tvůj talent na skládání je obdivuhodný,“ pochválil Mycroft Nicole, když obraz visel. Poskládat pumu na černé pozadí chtělo skutečně trpělivost a pevné nervy.

„Díky, tati,“ usmála se Nicky potěšeně. „Až mi budeš chtít udělat radost, tak jsem na internetu viděla Windsor deset tisíc kusů.“

„Dobře, popřemýšlíme o tom s tátou.“

„Nepůjdeme se projít někam ven? Už jsme po obědě, tak bysme mohli,“ poprosila Nicky.

„A máš nějaký plán kam?“

„Buď je v botanické zahradě výstava orchidejí, nebo je v technickém muzeu výstava čas v průběhu času. Myslím, že zvládneme oboje.“

„Fajn, tak se jdeme obléknout.“

V deseti minutách skutečně vycházeli z bytu.

...

V pět hodin se vraceli oba domů. Obě výstavy je neskutečně nadchly.

„Jsem zvědavá, co řekne babička na tu orchidej. Bílo fialovou ještě nemá.“

„Což je s podivem, protože jich má plný obývák,“ prohlásil Mycroft. Právě zamkl a pověsil si kabát na věšák.

„Chudáčku, takže tvoje mládí se skládalo z tahání konví s vodou?“ zeptal se ho pobaveně Greg. Už půl hodiny doma a čekal na ně. Mycroft si odfrkl a raději si ho přitáhl do náruče.

„Jak ses měl znovu v práci? Případ je uzavřen?“

„Pár detailů ještě chybí, ale měl jsem se fajn. A vy dva jak vidno taky,“ usmál se Greg a přitáhl k sobě i Nicole.

„Chtěla jsem ti koupit kaktus, ale táta to zatrhnul, tak máš knížku.“

Dal oběma pusu na čelo a vrátil se do kuchyně, kde vařil večeři.

...

„Dám nádobí do myčky a pak bych šla zavolat sestřičkám a babičce,“ oznámila Nicky po večeři. Tátové kývli a přesunuli se do obýváku.

„Drahý, ještě mi zbývá přeložit osm stránek, rád bych to dodělal. Nevadí?“

„Ne vůbec, stejně jsem slíbil, že ještě projdu poštu toho zavražděného,“ odpověděl Greg. „Dáme si k tomu víno?“

Mycroft kývl, otevřel vitrínu a vyndal dvě sklenice. Greg jim oběma nalil. Přiťukli si a pustili se do práce. Zhruba za hodinu vešla dovnitř Nicole.

„Ségry pozdravují a babi děkuje za kytku,“ vyřídila. „Já se teď půjdu umýt a budu si číst. Jé víno, můžu se napít?“ zeptala se.

„Jasně,“ ozvalo se dvojhlasně od tátů. Napila se od každého trochu a dala jim rovnou pusu na dobrou noc.

„Jsme tolerantní rodiče, co se týká alkoholu,“ ozval se Greg.

„Jistě že ano, drahý. Naše dcery se díky tomu nezlily jako prasata hned první týden na internátu,“ odpověděl Mycroft zcela klidně. „Jsem hotový. Co ty?“

„Taky. Ale jestli se ti chce, běž do sprchy, já ty sklenice uklidím.“

Mycroft přikývl a vydal se do koupelny. Greg se pro sebe uculil a sklenice od vína položil do dřezu. Počkají do zítra. Pak se vydal koupelny za manželem. Našel ho už nahého, jak míří do sprchového koutu. Chytil ho za ruku a připoutal ho k trubce od topení.

„Co to děláš, Gregory?“

„Chci, aby ses díval.“

Greg ze sebe pomalu začal sundávat oblečení. Pak vešel do sprchy, pustil ji a začal si po těle nanášet sprchový gel. Přejížděl si po hrudníku, po břiše a čím dál častěji mířil do slabin. Zatímco z něj voda smývala mydliny, on se začal honit. Celou dobu nepřerušil s Mycroftem oční kontakt. A tak pobaveně sledoval, jak jeho manžel tvrdne.

„Gregory,“ zasténal, když už to nemohl vydržet.

„Copak bys chtěl?“ zavrněl Greg a vypnul sprchu.

„Tebe,“

Greg vyšel ze sprchy, odemkl Mycroftova pouta a přitiskl ho obličejem ke zdi. Chtěl ho začít připravovat, ale Mycroft se na něj sám napíchl. Gregory byl ze sprchy ještě mokrý a studený, což se výborně hodilo. Pomiloval Mycrofta pomalu a něžně a pak s potěšením zjistil, že se mu klepou kolena. Vzal ho tedy do náruče a položil do vany. Umyl ho jako miminko, osušil a zabalil do županu. Jako bonbónek ho odnesl do postele.

„Jsi dneska nezvykle jemný a přítulný,“ usmál se Mycroft na manžela, který si vedle něj lehl.

„Zasloužíš si to. Byl jsem dneska celý den pryč a zítra budu nejspíš taky. Jenomže jsem ti dal slovo, že se o tebe postarám.“

„Ale Gregory, ty se staráš. Rozmazluješ mě i Nicole, až to hezké není.“

„Mycrofte, takhle nemluv.“

Přitulili se k sobě a usnuli.