7. kapitola
Greg rychle balil věci ve svém bytě. Nemohl uvěřit tomu, že bude opět bydlet s Mycroftem. Opět spolu budou sdílet lůžko, opět spolu budou trávit večery, opět se spolu budou milovat. Všechno bude jako dřív.
No všechno…
Na rozdíl od minula bude teď jejich vztah silnější. Oba si uvědomili, jak lehce můžou jeden druhého ztratit a to už znovu riskovat nebudou.
Gregory hluboce doufal, že tentokrát spolu zůstanou až do konce svých dnů, protože jedinou věcí, kterou ve své budoucnosti skutečně viděl, byl Mycroft.
Najednou mu zavibrovala smska.
Záhadné zmizení slavného bankéře. Nechceš přijet? S
Zoufale se mu nechtělo, protože chtěl převést své věci do staronového bydliště nejpozději hned a také si odpočinout. Pak se pro sebe zachechtal a začal vyťukávat smsku.
Nechceš případ? GL
Pak pokračoval v házení věcí do své tašky. Beztak toho moc neměl. Alespoň se nemusel příliš zdržovat. Najednou mu v kapse zavibrovala odpověď.
Zase jsi v koncích s nápady? SH
Ne, ale mám jinou práci a ty sis stěžoval na nudu. Je to záhadné zmizení slavného bankéře… GL
Co za to, když půjdu? SH
Jedeš místo mě a tak můžeš urážet Andersona podle chuti. GL
Pošli adresu, budu tam. SH
Gregory se zašklebil. V tuhle chvíli litoval, že nebude u toho, až Anderson s Donovenovou uvidí Sherlocka. Za ten pohled by dal tisíc liber.
Pošli adresu. Pomoc je na cestě. GL
Když mu došla odpověď, přeposlal ji Sherlockovi, aby měl konečně pokoj od práce. Rychle dobalil, zamkl a vydal se k autu. Protože to neměl daleko, za chvíli už vybaloval. Pak se rozvalil v posteli a rozhodl se, že zavolá Johnovi.
„Ahoj Johne, neruším?“
„Vůbec ne, právě jsem dokončil obhlídku pacientů. Co potřebuješ, Gregu?“
„Dal jsem Sherlockovi případ…“
„Nevím, jestli tě mám praštit nebo obejmout,“ zasmál se John v telefonu. „Nechtělo se ti do práce co?“
„Ani trochu, máš pravdu…je něco nového?“
„Mycroft přežil Sherlockovu návštěvu a teď spí jako dřevo.“
„U toho bych chtěl být…. Johne… kdy ho pustíš domů?“
Na druhé straně bylo chvíli ticho.
„No neměl bych ještě pár dní… ale víš co… naberu mu zítra krev na testy a když dopadnou dobře, tak ho pustím domů. Ale budeš s ním muset neustále být.“
„Fajn, stejně jsem si chtěl vybrat dovolenou. Díky mockrát Johne.“
„Není za co. Tak zatím.“
Gregory zavěsil a začal v seznamu hledat číslo svého nadřízeného. Byl sice již večer, ale ne zas tak moc pozdě.
„Harper,“ ozvalo se po chvíli.
„Lestrade, dobrý večer, pane… omlouvám se, že volám tak pozdě, ale mám na vás prosbu.“
„Poslouchám vás…“
„Pane, asi před třemi týdny jste nás na poradě upozorňoval, že je potřeba vybrat si dovolenou do konce roku…“
„Vy chcete dobrovolně dovolenou? To se snad ještě nestalo… nechcete ji už od zítřka a řekněme na měsíc?“
Gregory zalapal po dechu.
„Pane, jste příliš laskav. Pokud se vám to tak hodí, tak nebudu proti.“
„Výborně, jen buďte na telefonu, kdyby bylo nejhůře. Přeji vám příjemné dny.“
„Děkuji za ochotu, pane. Na shledanou.“
Teprve teď si mohl v klidu oddychnout. Měl volno a zítra si snad už přiveze Mycrofta domů. Najednou ho únava docela přešla. Jeho milý evidentně neměl náladu v minulých čtrnácti dnech uklízet. O nakupování ani nemluvě. Nemohl ho přivést do toho svinčíku. Vstal z postele a vydal se do obchodu pro zásoby a po návratu se dal do uklízení. Byly dvě hodiny ráno, když si šel lehnout. Před tím ale nastavil budík na šest hodin ráno. Chtěl být u Mycrofta co nejdříve.
...
John dorazil večer do Baker Street. Uvnitř jejich bytu vládla tma. Sherlock se tedy ještě nevrátil z vyšetřování. John se jenom pousmál, protože byla pryč doba, kdy ho návraty do tmavého bytu děsily. Teď věděl, že se za chvíli rozvalí dveře a v nich bude stát Sherlock. Jeho Sherlock.
Nejdříve vybalil a uklidil nákup, poté se osprchoval a zapálil v krbu. Sotva si zapnul počítač a chtěl dopsat chorobopisy, rozvalily se dveře a v nich stanul slavný detektiv v celé své kráse. John se na něj široce usmál.
„Ach Johne, inteligence ve Scotland Yardu za ty dva roky prudce klesla…“ postěžoval si Sherlock hned ve dveřích.
„To víš, nejsou zvyklý na zombie,“ odpověděl mu John mírumilovně. Odpovědí mu byl vypláznutý jazyk. I přesto se zatetelil blahem. Jeho milovaný detektiv byl zpátky a oni se mohli znovu takto nádherně hašteřit. Život byl zas jednou skvělý.
„Půjdeme večeřet a bez debat, Sherlocku Holmesi!!!“
„Ano mami…“
Oba byli hodně utahaní a tak po večeři a sprše zamířili rovnou do postele, kde po dvou kolech fantastického sexu usnuli jako dva špalky.
Diskusní téma: 7. kapitola
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.