7. kapitola

A/N: S touhle kapitolou jsem spokojená a přináším vám to, co určitě chcete :D Aneb spousta Hannigram fluff a Jakovo nadávání.

Will se po Hannibalově skvělé snídani cítil jako v nebi. Hannibal si k němu přisedl na postel a lehce čechral jeho vlasy. Will téměř vrněl. Držel druhou Hannibalovu ruku ve své a užíval si toho, že tu není sám.

Teď, když byl slepý, věděl, že se pro něj spousta věcí změní. Bude si muset zvyknout na nový život bez očí. Nyní to pro něj bylo téměř nepředstavitelné. Očima pracoval, očima zachraňoval životy, očima rozuměl vrahům. Byl to jeho dar i kletba.

Upřímně doufal, že Hannibal splnil všechny své sliby, které mu dal. Doufal, že s ním zůstane a jejich vztah opravdu překročí hranice přátelství. Zároveň však věděl, že nemůže Hannibala vinit, pokud ho starší muž opustí. Hannibal si zasloužil někoho mnohem lepšího. Někoho normálního.

Will stiskl Hannibalovu ruku pevněji a Hannibal se podíval na Willovu tvář. Byla stažená starostmi a zbytečnými obavami. Hannibal věděl, nad čím přemýšlí.

,,Víš, že tě neopustím. Přestaň se strachovat.”

,,To je ale těžké. Ještě nikdy mě nikdo nechtěl. Teď jsem navíc slepý. Neměl bys raději někoho normálního. Někoho, kdo nemá psychické problémy a může s tebou chodit do divadla?”

,,Ne. Normální je nudné, proto jsem se stal psychiatrem.”

,,Někdy si říkám, jestli nejsi šílený.”

,,To já taky, drahý. Ale jsem muž svého slova, to si dobře pamatuj. Co jsem slíbil, to taky splním.”

,,Bude mi chvíli trvat, než ti budu skutečně moci věřit. Promiň.”

,,To je jen v pořádku. Pokud existuje něco, na co jsem opravdu pyšný, pak je to má trpělivost. S některými mými pacienty to ani jinak nejde.”

Will se upřímně zasmál. Jeho tělo se trochu uvolnilo a Hannibal si tento pohled užíval. Sklonil se a něžně uvěznil jejich rty v lehkém polibku. Will se k němu přitiskl a obmotal své paže kolem jeho širokých ramen.

Z lehkého polibku se brzy stal vášnivý a Hannibal opět ucítil touhu na Willa skočit a přivlastnit si jeho tělo. Dokud se ještě dokázal ovládat, odtrhl se pomalu od těch hříšných rtů. Will okamžitě nespokojeně zamručel a donutil Hannibala k úsměvu. 

,,Máme všechen čas na světě, nemusíme nikam spěchat,” uklidnil ho. ,,Nicméně chtěl jsem ti říct, že můj právník začal pracovat na tvém případu. Chci se ujistit, že dostaneš od FBI odškodné a že ti zůstane tvá práce učitele.”

,,Hannibale, to jsi nemusel,” zašeptal Will.

,,Pšš, drahý. Vím, jak s tebou FBI zacházela a nenechám jim projít tvůj úraz. Pustili tě až moc blízko k nebezpečí. Jediné, z čeho mám obavy, je Jack. Ještě se tady neukázal.”

,,Pravděpodobně se ani neukáže,” zamumlal Will a snažil se zahnat zklamání, které naplnilo celé jeho tělo.

Sotva to ovšem Will dořekl, do místnosti vstoupil Jack. Hannibal do něho okamžitě zabodl svůj zrak. Jack jen s pozdviženým obočím hleděl na Hannibala, který se stále nakláněl nad Willem.

,,Hannibale?” ozval se Will, když Hannibal mlčel až příliš dlouho.

,,V pořádku, Wille. Máme jen návštěvu.”

,,Wille,” pozdravil ho Jack.

,,Jacku.”

,,Rád bych si s Willem promluvil o samotě, doktore Lectere,” oslovil Jack Hannibala.

,,Jako Willův lékař bych tu rád zůstal,” odpověděl Hannibal a jeho oči vyzývali Jacka na souboj. Jack se lehce otřásl, Hannibal vypadal jako predátor připravený chránit svou kořist.

,,Opravdu? Váš vztah mi nepřijde velmi profesionální. Co by tomu asi řekla komise?”

,,Vyhrožujete mi, agente Crawforde?” ušklíbl se Hannibal.

Will, který nehybně ležel na posteli, jen nervózně polknul. Vedle něj se odehrával souboj dvou vůdců, tvrdohlavých mužů, kteří byli rozhodnutí dosáhnout svého.

,,Jen pokud to bude nutné, doktore Lectere.”

,,Pak vám rovnou mohu oznámit, že jakékoli vaše pokusy o zničení mé kariéry a mého doktorského titulu jsou marné. Willa jsem přesunul k mé psychiatričce. Mou žádost o jeho přesunutí přijala před třemi týdny. Will je nyní jejím oficiálním pacientem. Bohužel ještě neměli první sezení, ale jakmile se Will bude cítit lépe, domluvím jim setkání.”

Hannibalův úšklebek se ještě více rozšířil, když si všiml, jak se Jack otřásl. Bylo vidět, že nemá slov. Právě si svou vlastní idiocií vytvořil nepřítele. A Hannibala Lectera za nepřítele mít opravdu nechtěl. Byl sice Hannibalovým nepřítelem už předtím, ale to nevěděl. Nyní to ovšem bylo oficiální.

,,Chci mluvit s Willem o samotě,” zopakoval Jack důrazněji, než předtím.

Will věděl, že musí zakročit, než dojde k něčemu opravdu špatnému. Položil Hannibalovi ruku na rameno.

,,To je v pořádku, Hannibale, dej nám pět minut,” řekl, když na sobě ucítil Hannibalův pohled.

Hannibal se zakabonil, ale byl ochotný Willovi vyhovět. Pro jeho promyku by udělal cokoli.

,,Dobře, ale jen pět minut. Počkám za dveřmi, kdyby se něco stalo, křič.”

Hannibal se opět sklonil a vášnivě Willa políbil. Poté vstal a vydal se ke dveřím.

,,Mátě pět minut, agente,” řekl Jackovi, než odešel z pokoje.

Jack počkal, až odejde, než opět upoutal svou pozornost na Willa.

,,Jak se cítíš?”

,,Až na bolest v očích dobře.”

,,Je mi to líto, Wille.”

,,Nemůžeš za to. Kdybych to nebyl já, byla by to Beverly.”

,,Co teď budeš dělat?”

,,Vrátím se zpět k práci učitele, Hannibal navrhl, že bych si měl najmout asistentku, která mi bude pomáhat s přípravami lekcí.”

,,Ehm, Wille, jsi si Hannibalem opravdu jistý? Myslím si, že s tebou začíná manipulovat. V poslední době ho posloucháš na slovo.”

Will nedokázal uvěřit tomu, co vycházelo z Jackových úst.

,,Cože? To si snad děláš srandu Jacku?!”

,,Myslím to vážně, Wille. Trávíš s Lecterem až příliš času. Navíc nyní ses rozhodl, že je zřejmě skvělý nápad spát s vlastním psychiatrem.”

,,Jak můžeš něco takového říct? Nespali jsme spolu. Proboha, vždyť jsme se políbili sotva před týdnem. Hannibal mi vždycky pomáhal, dával na mě pozor a ty ho chceš obvinit, že se mnou tráví až příliš času? Nebýt něho, nechybělo málo a mohl jsem být mrtvý.”

,,Vážně? Takže teď je to tvůj hrdina?”

,,Kvůli mé náměsíčnosti jsem dvakrát skončil na neznámém místě. Když jsem mu zavolal, přijel pro mě a zavezl mě bezpečně domů. I když to bylo ve dvě hodiny ráno, vždycky přijel.”

,,Mohl jsi zavolat mě,” protestoval Jack.

,,A taky jsem to jednou udělal. Zavolal jsem ti, když jsem měl halucinaci a viděl ve svém domě jelena. Řekl jsi mi, že je to blbost a že mám jít spát.”

,,Protože to blbost byla!” vykřikl na něj Jack.

,,Zavolal jsem Hannibalovi. Přijel, přespal u mě a ještě mi ráno uvařil snídani. Jak o něm můžeš říkat takové věci, když je jedním z mála lidí, kteří se o mě opravdu starají?!”

,,Hannibal si tě k sobě až příliš upoutal!”

,,Víš co, Jacku? Vypadni!”

,,Tohle není konec, Wille. A věř mi, když ti řeknu, že ta láska mezi vámi je jen pěkná lež. Lecter je psychiatr, proč myslíš, že se o tebe tak stará? Chce se ti jen dostat do hlavy, což se mu opravdu daří.”

,,Vypadni!” zakřičel Will tak hlasitě, že do pokoje okamžitě vletěl Hannibal i s doktorem, který Willa ošetřoval.

,,Fajn,” odsekl Jack a odešel z pokoje. Přitom se nezapomněl na Hannibala nenávistně podívat.

Hannibal mu pohled opětoval, než se přesunul k Willovi, který se třásl zlostí.

,,Jsi v pořádku, drahý?”

,,Ne, potřebuju boxovací pytel.”

,,Nevím, drahý. Jsi si jistý, že by ses do něj trefil?” poškádlil Hannibal svého přítele.

Jakmile to dořekl, velmi těsně kolem jeho ruky projela Willova pěst.

,,Hajzle,” zamumlal Will, než se zavrtěl pod přikrývky.

,,Opatrně, pane Grahame. Mohl byste ublížit nevinnému člověku,” zasmál se jeho doktor.

,,Omlouvám se, doktore.”

,,Potřebujete něco? Jídlo? Pití?”

,,Ne, děkuji.”

,,Pokud se zítra budete cítit lépe, můžete se s doprovodem projít. Vím, že je to otravné, celý den proležet.”

,,To určitě podnikneme, děkujeme,” řekl Hannibal a usmál se na svého budoucího milence.

Doktor přikývl a odešel. Hannibal si sundal své boty a natáhl se na postel vedle Willa. Nemocniční postel byla sice úzká, ale když se k Willovi přitiskl, vlezli se tam celkem dobře.

Hannibal jednou rukou objal Willa kolem pasu a druhou mu podložil hlavu.

,,Co ti řekl, že tě tak příšerně naštval? Ještě nikdy jsem tě takového neviděl.”

Will jen zavrtěl hlavou. Nechtěl Hannibala rozzuřit.

,,Když myslíš. Bohužel za půl hodiny tě budu muset opustit, nemohl jsem zrušit všechny své schůzky. Volala mi ovšem Beverly, říkala: „Já a ti dva idioti, kteří se všude ohmatávají, navštívíme před polednem Willa a doneseme mu něco k jídlu.“ Řekl bych, že tím ovšem nemyslela něco zdravého.”

Will se zasmál a sám se přitiskl blíž k Hannibalovi.

,,Nejsou jako ty. Nás obyčejné smrtelníky moc nezajímá, co si cpeme do těla. Jídlo je jídlo.”

,,Ne všechno jídlo je ovšem zdravé.”

Kdyby Will mohl, protočil by své oči.

,,I když tvé jídlo miluji, občas jsem rád, když mohu sníst něco pěkně nezdravého.”

,,Jak myslíš, Williame. Večer tě opět přijdu navštívit,” řekl Hannibal a políbil Willa na ucha.

,,Mám ti něco nechat?” zeptal se Will s úšklebkem.

,,Raději ne,” zavrtěl Hannibal hlavou a políbil Willa na čelo.

,,Mimochodem, co jsi to říkal o tom, že mám nyní jinou psychiatričku?”

,,Myslel jsem si, že když se náš vztah začal ubírat jiným směrem, bylo by dobré, kdybych tě přesunul k někomu jinému. Neboj se, je to i má psychiatrička. Můžeš jí naprosto věřit.”

,,Měl jsi to naplánované?”

,,Ne, neměl. Spíš jsem to měl v záloze. Poslal jsem ji tvojí složku jen neoficiálně. Oficiálně podepsala tvůj přesun před týdnem.”  

,,Měl jsi to naplánované,” povzdychl si Will, než zavrtěl hlavou.

Musel se usmát, Hannibal to s ním opravdu myslel vážně. A plánoval to tak, aby z toho oba vybruslili bez sebemenšího problému. Jenže ne jeho všechny plány vyšli.

,,Jsi neuvěřitelný,” řekl nakonec.

,,To jsi i ty,” řekl mu Hannibal a věnoval mu další polibek, než se odtáhl a slezl z postele. ,,Večer se vrátím, užij si zatím čas se svými přáteli.”

Hannibal se obul a ještě jednou Willa políbil, než odešel a nechal za sebou Willa se zasněným výrazem.