7. kapitola

19.07.2015 19:56

 

A/N: Zítra začnu pracovat na povídkách na přání. V tomhle díle se trochu vrátíme do minulosti, kde jsou holky menší.

 

John seděl ve svém křesle a psal nový příběh na blog, když uslyšel někoho přicházet po schodech. Za chvíli se otevřely dveře a v nich stál Sherlock.

„Ahoj Sherly, tak co? Případ je vyřešený?“ usmál se na něj. Sherlock jen pokýval hlavou, sundal si kabát a svalil se do svého křesla.

„Případ byl naprosto primitivní a nudný, nechápu, proč jsem ho vzal,“ zavrčel po chvilce. John se jen jemně uculil a dál se věnoval svému článku.

„Johne…“

„Copak lásko?“

„Můj idiotský bratr se pohádal s manželem a není s ním řeč,“ protočil Sherlock oči. Sice to nebyl jeho problém, ale nebylo nic horšího, než jeho bratr bez svého manžela.

„Jo tak proto chce jít Greg na pivo… už je mi to jasné. A o co zase jde?“

„To mi neřekl. Johne… pomůžeš mi?“

„Jestli je chceš dát zase dohromady, tak jsem pro. Za chvíli jdu s Gregem do hospody, tak uvidím, co se děje.“

„Fajn, pak se domluvíme, co dál.“

...

„Co se stalo, že jsi volal SOS?“ rýpl si do svého kamaráda John hned, jak si k němu přisedl.

„Potřebuju si postěžovat. Jako obvykle.“

„Tak co se děje?“

„Je toho prostě moc. Tři děti a práce. Mycroft zase poslední dobou v práci téměř bydlí a já táhnu víc než měsíc všechno sám. Vyčetl jsem mu to, on se ohradil, že to bylo před časem naopak, já jsem vznesl protiargument a už to bylo,“ odpověděl Greg smutně a napil se piva. John protočil oči.

„Sherlock má pravdu. Jste dva idioti. Proč vám to chvíli funguje, a pak se začnete hádat kvůli tomu samému… to fakt nechápu. Mysleli jste vy dva na to, že to na holky doléhá?“ vyjel ostře na svého kamaráda. Ten se přikrčil na židli a potichu se ozval.

„Netuším, čím to je. Obvykle se hádáme jen tak normálně, ale poslední asi dva tři měsíce je to čím dál horší. Je to podobné, jako před deseti lety. To jsme ale čekali holky a báli se, co bude dál. Ale teď si to neumím vysvětlit. Včera to ještě vygradovalo tím, že jsem se Mycrofta jen zeptal, jestli se cítí dobře a hned byl oheň na střeše.“ Greg si znovu propláchl krk pivem.

„Měli byste oba především myslet na holky,“ položil John ruku na Gregovo rameno. Ten jenom pokýval hlavou. Po dalším pivu mu začala klesat hlava a tak se s Johnem rozloučil.

...

John prudce rozrazil dveře bytu a vpadl dovnitř jako velká voda. Sherlock, který stál u okna s houslemi v ruce, polekaně nadskočil.

„Potřebuju zkumavku krve tvého bratra!“

„Na co? Sice mu piju krev už řadu let, ale tohle je dost těžko proveditelné.“

John se posadil na gauč a tak si Sherlock přisedl. Přitulili se k sobě a John Sherlocka políbil na spánek.

„Je to důležité, zkus jí získat. Bude to pro tebe adrenalin, stejně nemáš případ.“

„Sice to dostatečně chápu, ale jak mám nenápadně odebrat svému bratrovi krev?“

Celý večer spolu strávili velkolepým plánováním, které prokládali sladkými polibky.

...

Mycroft seděl v kanceláři nad papíry. Stýskalo se mu po Gregorym, kolem něj se v úřadu potulovali samí idioti a premiér po něm chtěl velkolepé výsledky. Musel ale sebekriticky uznat, že v poslední době jeho práce nestojí za nic. Jeho myšlenky neustále odbíhaly pryč a podle toho to taky vypadalo. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vešla Anthea.

„Zvedej se a jdeme,“ vyzvala svého šéfa klidně.

„Kam zase? Nemám žádnou schůzku! Nebo ano?“

Asistentka se na něj podívala jako na malé dítě, kterému matka vysvětluje již podesáté tu samou věc.

„Účastníme se programu darování krve a dnes jdeme na testy.“

„Kdo na takový nesmysl přišel?“

„Premiér a ty jsi souhlasil.“

Mycroft jen pokýval hlavou. Bylo mu to vlastně jedno a tak se vydal s Antheou ven z kanceláře.

...

Po odběru krve se necítil moc dobře a tak se raději vydal domů, kde pozdravil chůvu a své devítileté dcerušky a šel si lehnout.

...

Tři dny nato se vraceli Mycroft s Antheou z únavného jednání. Pan premiér si domluvil schůzky se zahraničními investory a na poslední chvíli si vzpomněl, že nemůže přijít. Museli tedy zaskočit oni dva. Když dorazili do kanceláře, měli toho oba dost.

„Dáš si kávu?“ zeptala se Anthea dobrosrdečně.

„Zachráníš mi tím život. Dám si dvojité a pořádně silné. Díky.“

Anthea byla rychlá a tak brzo vychutnával šálek teplého nápoje, který jako zázrakem uklidňoval jeho nervy. Vlastně až moc, protože se mu najednou začali klížit oči a on pomalu, ale jistě usnul.

...

Greg rozrazil dveře u zaměstnanecké kuchyňky a vůbec ho nepřekvapilo, že tam všichni sedí se šálkem kávy v ruce.

„Vy pijete kafe v pracovní době? Vy tu z toho děláte kavárnu?“ vyjel hlasitě a po chvilce pokračoval, „Okamžitě, ale okamžitě mi dejte taky! Mám hroznou žízeň.“ Přisedl si k nim a Sally mu hrníček donesla osobně. Greg si ho pomalu vychutnával. V poslední době toho na něj bylo moc a on se v téhle chvíli cítil moc dobře. Vlastně až moc, protože se mu najednou začali klížit oči a on pomalu, ale jistě usnul.

...

Mycroft se s trhnutím probral a posadil se. Ležel v posteli v nějakém hotelu. Vůbec si nepamatoval, jak se tam dostal a když pohlédl vedle sebe, spatřil tam svého manžela. Neodolal a políbil ho na čelo. Tím ho ovšem probudil.

„Ahoj Mycey. Kde to jsme a co tu děláme?“

„Zdravím drahý. Nemám vůbec ponětí. Nevím ani kolik je hodin.“

Greg se místo odpovědi natáhl pro mobil na nočním stolku a podíval se na něj.

„Půl osmé ráno. Naposledy si pamatuju čtyři odpoledne. To jsem teda spal dlouho.“

„Já také… drahý, není to hotel z naší svatební cesty?“

„Myslím, že ano, ale co tu děláme? To ty?“

Mycroft zavrtěl hlavou.

„Máš moje slovo, že v tomhle nejedu.“ pak se zatvářil smutně a přitáhl si manžela blíž k sobě. „Chci se ti omluvit drahý, v poslední době jsem se choval jako idiot, ale slibuji, že se pokusím s tím něco udělat.“

Greg ho pohladil po vlasech.

„Máme na tom oba stejnou vinu. Sice bude ještě asi trvat, než se dáme dohromady, ale také se vynasnažím.“

Objali se a políbili. Jejich počínání začínalo nabírat intenzivní obrátky, když se ozvalo zaklepání. Oba se povzdychli a odtrhli se od sebe. Greg na sebe natáhl župan a šel otevřít. Za dveřmi stáli John se Sherlockem.

„Můžeme dál?“ Greg jen kývl a uhnul, aby mohli projít. Za chvíli už všichni čtyři seděli na gauči, kolem konferenčního stolku.

„Vysvětlíte nám, co se to děje?“

„Už jsme se na vás nemohli dívat. Na to, jak se pořád hádáte a ničíte se tím, tak jsme vás unesli sem, abyste si promluvili.“ odpověděl John a pokračoval, „Je tu ale jedna důležitá okolnost.“

„Jaká?“ zeptal se Mycroft znuděně. Teď mohl být s Gregorym v posteli a zatím musel trávit čas s bratříčkem.

„No tvému bratrovi a manželovi se nezdál tvůj zdravotní stav a tak jsem ti nechal udělat testy.“

„Moment… jak? A z čeho?“ Mycroft najednou pochopil, „No spiknutí by vám všem šlo báječně. To si s Antheou ještě vyřídím… takhle mi lhát a ještě mi do kávy dát něco na spaní!“

„Sally… taky? Ozval se Greg a Sherlock spokojeně přikývl.

„To nechme stranou!“ zarazil je John energicky.

„Co jsi zjistil při testech?“ Mycroftův hlas dostal znovu otrávené zabarvení. Odpověď ho ale doslova přimrazila ke gauči.