Jejich rodičů je mi vážně líto ale jsem ráda že to v rámci možností zvládli :) No a už jsem zvědavá na tu jejich dovolenou :D
76. kapitola
Už když všechny děti vešly do bytu, pochopily, že je něco velmi špatně. Ještě nikdy neviděly Mycrofta a Sherlocka tak zoufalé.
,,Co se děje, tati?” zeptala se okamžitě Vicky.
,,Posaďte se,” pobídl je Greg.
Všichni ho poslechli. Holky se posadily na pohovku, zatímco Hamish si sedl do křesla a Alex se posadil na jeho opěrátko.
John se podíval na bratry, ale ani jeden z nich nebyl ve stavu něco říct. Nakonec na něj Sherlock kývl, tak se ujal slova.
,,Vaše babička a dědeček zemřeli,” oznámil tiše a pozoroval šokované výrazy v jejich očích.
,,Jak?” zeptala se po chvíli Caty.
,,Babička měla leukémii. Dědeček se rozhodl ji následovat.”
Holky i Hamish začali brečet. Alex svého snoubence objal a přitulil si ho k sobě.
Nikdo nic neříkal. Všichni byli uzavření do sebe a vzpomínali na Megan a Sigera.
Teprve až večer se John, Sherlock a Hamish s Alexem vydali domů. Holky se zavřely do svého pokoje, aby se se ztrátou vyrovnaly po svém. Mycroft s Gregem se zase schovali do ložnice, kde Greg svého manžela celou dobu objímal a doufal, že dokáže bolest v jeho srdci aspoň trochu zlehčit.
…
Dny do pohřbu byly stráveny minimálními rozhovory. Nikdo z nich neměl na nic náladu. Mycroft odmítal odejít z bytu, odcházel jen kvůli záležitostem spojeným s pohřbem. Greg se snažil mu aspoň trochu zvednout náladu, ale sám na tom psychicky nebyl líp.
Jejich dcery se podporovaly navzájem a už pomalu sepisovaly svou řeč na pohřeb. Chtěly se se svými prarodiči rozloučit pořádně.
Podobná situace probíhala u Watson-Holmesových. Sherlock neustále ležel na pohovce, odmítal jakékoli případy a John do něj musel jídlo pomalu cpát násilím. Naštěstí Hamish zůstával doma a snažil se s ním co nejvíce komunikovat.
John i Greg neradi viděli své manžele takhle smutné. Nutilo je to přemýšlet, jestli někdy budou stejní jako dřív. Už teď měli pocit, že odpověď byla záporná.
...
Ráno v den pohřbu už od rozednění zuřila příšerná bouře. Hromy stíhaly blesky a z oblohy se táhly nekonečné proudy vody. Ve smuteční síni se sešlo hodně lidí, kteří se vydali se rozloučit. Rodina Holmesových přišla až těsně před obřadem. Byl na ně zvláštní pohled. Všichni v černém a s tmavými brýlemi. Některým to přišlo zvláštní, ale oni se soustředili jen sami na sebe. Po úvodní písni došlo na projev. I nad ním někteří pozvedali oči, ale většina z přítomných na konci potřebovala kapesník, protože se při projevu vystřídaly vnučky i vnuk. Následovala další píseň a po ní už obě rakve zajely pryč. Pak ještě musela rodina přežít nekonečnou frontu kondolujících.
...
Všichni pak zamířili k Lestrade-Holmesovým domů. John rozhodl, že si bratři půjdou odpočinout a nacpal je do manželské postele. Oba docela rychle usnuli. Pak se vrátil do kuchyně, kde byli všichni ostatní. Mary zatím udělala kávu.
„Kdo si dá?“ zeptala se tiše. Postupně kývli všichni, takže rozdala šálky a nechala konvici kolovat.
„Uvidíme, jak dlouho bude Sherlock spát. Když tak bychom tu zůstali přes noc. Nerad bych ho budil,“ prohlásil John tázavě.
„Jo, s tím nebude problém,“ souhlasil Greg.
Strávili celé odpoledne tichým rozhovorem, a protože se ani jeden z bratrů neprobudil, uložili se, kde bylo místo a šli v osm hodin spát také.
...
Mycroft se probral. Nejdřív vůbec netušil kde je, ani co se stalo, ale brzo si to uvědomil. Vedle sebe uviděl spát svého bratra. Trochu se usmál a pořádně ho přikryl. Sám vstal, zabalil se do županu a šel do kuchyně.
„Dobré ráno,“ pozdravil Mary, Caty a Hamishe, kteří seděli u stolu. S drobným úsměvem mu odpověděli.
„Tohle nemůžu nikdy sníst.“
„Nech toho, tati. Včera jsi odpadl už v jednu hodinu. Tak to koukej sníst a vypít. Potřebuješ to,“ napomenula ho Mary.
„Dobře, už mlčím,“ pokrčil rameny a začal jíst.
Za chvíli se ve dveřích objevil Sherlock v Gregově županu. Sedl si vedle Mycrofta a bez řečí se pustil do svojí snídaně.
„Bratříčku, budeš proti, kdybychom dědictví a dům řešili až v červenci, kdy bude klid?“ zeptal se Sherlock.
„Ne, vůbec. Klid se bude hodit,“ kývl Mycroft. „Čaj?“
„Jo díky.“
„A už jsi přemýšlel o rozdělení?“ ptal se Mycroft.
„Jo, ale to až potom.“
„Fajn.“
Oba se v klidu věnovali dál svojí snídani a ani si nevšimli, že je jejich děti pozorují s pozdvihnutým obočím. Oni se nepohádali, ani do sebe nerýpali.
...
A nestalo se tak celé tři dny, co byli v jednom bytě. Změna byla velmi viditelná a zároveň vítaná.
John i Greg často přemýšleli, co by se muselo stát, aby taková změna nastala. Odpověď na tuto otázku se nyní zdála být opravdu příšerná. Vážně to musela být smrt rodičů, co je přivedlo zpět dohromady?
...
Všichni stále ještě truchlili, ale život se začal pomalu vracet do starých kolejí. Nicky se učila na poslední testy. Trojčata oslavovala úspěšné zvládnutí maturity a přijetí na vysoké škole. Hamish s Alexem plánovali svojí svatbu, což vždycky dokázalo Sherlocka probrat z myšlenek na své zemřelé rodiče.
Neustále se snažil Hamishovi svatbu vymlouvat, dokonce se ho snažil i zhypnotizovat, ale naštěstí se zrovna vrátil domů John a praštil ho knihou po hlavě. Sherlock už se tento pokus neopovažoval zopakovat.
Mycroft i Sherlock se postupně vyrovnávali se smrtí svých rodičů, a i když to bylo stále těžké, pravidelné rozhovory s jejich drahými polovičkami rozhodně pomáhaly.
...
„Ahoj, omlouvám se, zdržel jsem se.“
„To nic, tati,“ mrkla na Grega Mary, když se vrátil z nákupu. Zastavil se na pivu s jedním bývalým kolegou a zůstal tam s ním dlouho. Mohl si ale oddychnout, protože Mycrofta našel obklopeného dcerami a se Snížkem na klíně. Snažil se svého milovaného nenechávat samotného. Ještě pořád se totiž občas budil ze spaní a stále pro jistotu bral léky na srdce. Ale začal se často scházet se Sherlockem a díky svému manželovi celou situaci jakž takž zvládal. Greg si sedl vedle něj a dal mu pusu na tvář.
„Nešel by ses projít, drahý?“ zeptal se Mycroft.
„Jasně,“ kývl Greg.
...
Chvíli se procházeli po nábřeží v tichosti. Pak objal Greg svého manžela kolem pasu a přitiskl si ho blíž k sobě.
„Co mi chceš říct, že mě táhneš ven? Už tě unavuje péče tvých holčiček?“
„To snad ani ne. Spíš mi to pomáhá,“ zavrtěl Mycroft hlavou. „Chtěl bych ti navrhnout dovolenou na jednom malém ostrůvku ve Středozemním moři. Ty, já, naše dcery, Sherlock, John, Hamish a Alex.“
„Co chystáš, Myci?“
„Obnovení manželských slibů. Bavili jsme se o tom se Sherlockem včera u oběda.“
„Já nejsem proti. Jenom se ti může stát, že holky budou mít jiný program,“ řekl Greg a Mycroft smutně kývl. Bylo mu to jasné, ale tajně doufal, že pojedou. Chtěl si užít se svoji rodinou.
„Co na to John?“ zeptal se po chvíli Greg. Mycroft vytáhl hodinky, podíval se, kolik je a pak teprve odpověděl.
„Právě teď by se měl mého bratra podobně vyptávat jako ty.“
„Vtipné,“ usmál se Greg. „Zajdeme na kávu?“
„Rád, drahý.“
...
„Johne?“ zašeptal Sherlock, když odpoledne odpočíval na svém manželovi.
„Copak?“
„Obnovíš si se mnou manželský slib?“
Johnovi se rozšířily oči překvapením. Nikdy by toto od svého manžela nečekal. Dal mu pusu na tvář a kývl.
„Jak tě to napadlo?“
„Je to vlastně nápad mého bratra. Pozval nás všechny na dovolenou a chce obnovit svůj manželský slib. Tak mě napadlo, že bychom mohli taky.“
„Samozřejmě. A ty chceš strávit s bratrem dovolenou?“ ptal se udiveně John.
„No ano. A hlavně chci sebou vzít Hamishe s Alexem.“
„To by znamenalo, že…“
„Ano, Johne,“ potvrdil Sherlock a raději manžela políbil. Nechtěl nikomu sdělovat, že začal měnit názor díky rozhovoru s bratrem.
Jako by to tušil, Hamish se vrátil zpět ze svého dalšího rande.
,,Hamishi, posaď se, prosím,” řekl mu Sherlock.
,,Co se děje?” zeptal se a v jeho očích byl náznak strachu.
,,My dva a můj drahý bratr s jeho manželem jsme se rozhodli obnovit naše svatební sliby.”
,,Vážně? To je super.”
,,Mycroft nás pozval na dovolenou na ostrov, kde to provedeme. Říkali jsme si, že když už budeme u těch svateb, že by ty a Alex.”
,,Aha,” usmál se Hamish a sklopil oči. ,,Rádi s vámi pojedeme na dovolenou, ale svatbu chceme mít v Londýně. Na naší svatbě chceme i Alexovi rodiče.”
,,Na to jsem nemyslel.”
,,Omlouvám se, tati, tvá možnost zní velmi romanticky, ale bez Alexových rodičů to nejde. Navíc slíbili, že nám na svatbu přispějí.”
,,Chápu to, Misho. Tak nejdřív uděláme svatbu tobě.”
,,Díky, tati.”
,,Nemáš zač, synu.”
John celou výměnu sledoval s úsměvem. Byl na svého manžela opravdu pyšný.
,,Půjdu to napsat Alexovi, bude nadšený,” řekl Hamish s úsměvem a odběhl do svého pokoje.
,,Proč vyrostl?” zeptal se Sherlock tiše. ,,Proč to stále není ten pětiletý zvídavý kluk, který se mnou dělal pokusy?”
,,Prostě se to děje,” odpověděl John a objal svého manžela kolem pasu. ,,Ožení se, dostuduje a poté bude mít své vlastní děti. Budeme mít vnoučátka, které budou jistě jeho malou kopií. Budeš mít děti, se kterými budeš moc opět provádět experimenty.”
Sherlock vzlykl a skryl svou hlavu do Johnova krku. Ten ho hladil po zádech, dokud se opět neuklidnil.
,,Běž napsat Mycroftovi, lásko. Naplánujte spolu nějak tu naši dovolenou, ano?”
Sherlock přikývl a vytáhl z kapsy mobil. Celý večer přemýšlel nad tím, co mu Hamish řekl. Bylo jasné, že se bez Alexových rodičů nevezmou. Pak ho ale něco napadlo a nechápal, že na to nepřišel dřív. Asi už vážně stárnul. Vzal do ruky mobil a začal svůj plán uskutečňovat.
...
Nakonec se obě rodiny dohodly, že na dovolenou pojedou poslední týden v červenci a první dva týdny v srpnu.
„Tati, doufám, že poletíme soukromým letadlem,“ ozvala se jednou večer Vicky.
„No ano, poletíme. Proč? Nejsi ráda s ostatními cestujícími?“ ptal se Mycroft.
„To ani ne, ale v normálním letadle by byl problém se Snížkem,“ podotkla dcera.
„Fajn, takže u nás se soukromé letadlo najímá kvůli kočce,“ protočila teatrálně oči Mary.
„Ne, soukromé letadlo se najímá proto, že naše dcery sebou na dovolenou vozí i piano a plesové šaty. Nic jiného jejich tašky neuveze,“ usadil obě dcery Greg a vzal manžela kolem ramen.
„Teď chvíli vážně. Zítra jedeme se Sherlockem k rodičům. Bude nás tam čekat právník kvůli dědictví. Pak bude potřeba ještě projít osobní věci rodičů. Doufám, že s tím budeme za týden hotoví. Pak se vrátíme,“ oznámil Mycroft.
„Mám jet s tebou?“ zeptal se Greg.
„Ne drahý, díky. Ale tohle je na mě a na mém bratrovi. Nevím, co můžeme najít, takže bych byl raději, kdybychom byli se Sherlockem sami. Nevadí?“
„Vůbec ne. Drž se,“ usmál se Greg a políbil Mycrofta na spánek.
...
„Zítra jedu s Mycroftem do domů rodičů vyřídit všechno potřebné. Doufám, že to nebude trvat déle, než týden,“ oznámil Sherlock u večeře.
„Máme jet s tebou?“
„Ne, Misho. Chceme být s Mycroftem sami,“ zavrtěl hlavou.
„Fajn, kdyby ale něco, tak se ozvi.“
Sherlock přikývl. Byl vděčný, že má syna, který se mu snaží pomoct. Doufal, že ocení překvapení, které si pro dovolenou připravil.
...
„Jsi si jistý, že to byl dobrý nápad jít sem na celý týden?“
„Ale Sherly, budeme chodit spát do hotelu?“
„Snad se tu nebojíš starouši.“ usmál se Sherlock. „Kde začneme?“ zeptal se.
„Přímo v centru,“ odpověděl Mycroft.
„Už zase chceš jít do kuchyně?“ zeptal se s nevinným obličejem Sherlock a sledoval, jak se Mycroft snaží tvářit uraženě, ale moc mu to nejde.
„Běž uvařit čaj, já zatím proberu mámin stůl,“ navrhl Sherlock a Mycroft kývl hlavou. Když přinesl konvici s čajem, našel Sherlocka listovat albem s fotkami. Přisedl si k němu a prohlížení jim vydrželo až do večera.
,,Tak moc mi chybí,” povzdechl si Sherlock a odložil album stranou.
,,I mě,” přikývl Mycroft a objal svého bratra kolem ramen.
,,I když jsme byli šílené děti, ani jednou se za nás nestyděli. Dovolovali mi dělat pokusy, vždycky se za mě postavili. Bylo to úžasné dětství.”
,,Já vím, Sherly. Byli to úžasní lidé. Když tě ve škole děti šikanovaly, oni chodili každý den k řediteli a dožadovali se, aby byly potrestaní. Nakonec se jim to podařilo.”
,,Jak?”
,,Maminka vyhrožovala řediteli: ,Ještě jednou přijde můj syn domů potlučený, tak vám ufiknu ptáka a narvu vám ho do krku.’ Ředitelova matka byla kamarádkou naší babičky, takže ředitel raději uposlechl. Udělal dobře.”
,,Netušil jsem, že tam byli.”
,,Neřekli ti to, aby sis nedělal starosti. Vždycky chtěli, abychom měli co nejvíce bezstarostné dětství.”
,,Mrzí mě, že jsem je nejezdil navštěvovat častěji.”
,,I mě, Sherly, ale s tím už nic nenaděláme.”
,Dlouhou chvíli seděli v tichu a očima hypnotizovali album. Nakonec Sherlock vstal.
,,Půjdu se umýt a zavolám Johnovi. Buď tak hodný a objednej nám něco k jídlu.”
Mycroft přikývl a udělal tak, jak Sherlock chtěl.
…
,,Ahoj, lásko. Jak se máš?”
,,Jde to, prošli jsme s Mycroftem pár věcí,” odpověděl Sherlock, ale v jeho hlase bylo slyšet všechny jeho emoce.
,,Jak se cítíš?”
,,Mrzí mě, že jsem s nimi netrávil víc času.”
,,Oh, Sherly. Já vím, ale na tom už nic nezměníš. Náš Hamish bude jednou brečet i pro nás.”
,,Ta představa mě nedělá příliš šťastným.”
,,Já vím, ale jednou to tak bude. My umřeme a necháme po sobě Hamishe. Mycroft a Greg zemřou a nechají po sobě své dcery. Naše děti si jednoho dne také budou přát, aby s námi strávili víc času. Mám obavu, kdyby se tak stalo, že by nám z toho hráblo.”
,,To je možná pravda,” pousmál se Sherlock.
,,Když budeš potřebovat, zavolej mi.”
,,Díky, Johne.”
,,Pro tebe všechno, má lásko. Dobrou noc.”
...
Druhý den se oba bratři hrabali ve svých pokojích. Chvíli jim bylo úzko, ale pak se bavili poklady, které našli.
„Ty jsi snad četl už od narození. Jinak není fyzicky možné toho tolik přečíst.“
„Ale Sherlocku, nečetl jsem ani polovinu. To byla jen obrana, aby mě nikdo nechodil otravovat.“
Podobně postupovali celým domem, až po týdnu měli hotovo. Domů si brali jen pár vybraných věcí, zbytek prozatím zůstával na místě.
„Psal jsi domů, že přijedeme?“ zeptal se Sherlock v autě, když mířili do Londýna.
„Ano. proč?“
„No aby tvoje dcery stihly zmizet. Předpokládám, že s Gregem do zítra nevylezete z postele.“
„V tomhle máš výhodu. Hamish bude na rande a tak máte s Johnem volné pole působnosti.“
„Jedna z výhod jednoho dítěte.“
„Sherlocku, zítra v Diogenovi ve čtyři hodiny? Měli bychom seznámit naše děti s naším rozhodnutím,“ navrhl Mycroft.
„Fajn. Bude to tak nejlepší. Snad nebudou nic namítat.“
Mycroft jen pokrčil rameny a díval se z okýnka. Stýskalo se mu po manželovi a těšil na společnou noc. Od smrti jeho rodičů se nemilovali. Mycroft byl celou dobu hodně unavený a Greg na něj nechtěl tlačit. Bylo na čase ho odměnit.
Sherlock dovolil Johnovi si ho vzít jen večer před pohřbem, ale ani jeden z milování nic neměl. Teď chtěl svému manželovi dokázat, že ho stále miluje.
...
Sherlock vystoupil na Baker Street, vzal svůj kufr a vydal se dovnitř. Vystoupal po schodech a otevřel dveře do obýváku.
„Ahoj, jsem doma.“ zavolal. Z ložnice vyšel John a překvapeně se na něj díval. Pak k němu přešel a vášnivě ho políbil. Sherlock obtočil ruce kolem manželova pasu a polibek opětoval.
„Je Misha doma?“ zašeptal Sherlock.
„Vrátí se zítra ráno. Šel s Alexem na maraton Hvězdných válek.“
Sherlock jen protočil oči. Nikdy nepochopil, co ti dva na tom filmu vidí. Ale to bylo jedno. Vzal Johna do náruče a přenesl ho do ložnice. Položil ho na postel a začal z něj strhávat oblečení.
„Moc jsem se ti nevěnoval, ale teď to napravím.“
Co slíbil, to také splnil.