77. kapitola

31.03.2017 20:11

A/N: Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nepřidala, ale mám málo času. Čím víc se blíží maturita, tím víc nestíhám nic jiného, než se učit na testy. Omlouvám se a doufám, že to se mnou vydržíte.

 

Mycroft našel byt podivně tichý. Vítal ho vlastně jenom Snížek, který se přišel pomazlit. Mycroft ho vzal do náruče a chvíli hladil. Pak ho položil na křeslo a vydal se hledat, jestli někdo není doma. Dcery nenašel, ale v ložnici našel svého manžela spát na posteli. Jeho milovaný si evidentně po obědě chtěl číst a usnul u toho. Mycroft se usmál a něžně ho políbil.

„Myci? Vítej doma,“ přivítal ho Greg.

„Děkuji drahý, už se mi stýskalo.“

„To i nám všem.“

„Kde jsou holky?“

„Alex s Hamishem je pozvali na maraton Hvězdných válek. A protože jsou prázdniny, pustil jsem i Nicole. Zpátky je poveze Joshua, takže nebudou žádné problémy.“

„Gregory, chci se ti omluvit. Vím, že jsem v poslední době nefungoval, jak jsem měl, ale už to bude jako dřív.“

„Není se za co omlouvat,“ pohladil Greg Mycrofta po tváři. Pak mu dal ruce kolem krku a stáhl ho na sebe. Milování na sebe nenechalo dlouho čekat.

...

Další den ve čtyři hodiny seděly obě rodiny v Diogenovi a všichni poslouchali právníka, který měl na starosti dědické řízení.

„Tati, proč nás na tohle taháte sebou?“ ptala se Mary.

„Jen počkej a uvidíš,“ usmál se Mycroft tajemně.

Všichni se posadili okolo stolu a právníka posadili do čela. Z obou stran si sedli Sherlock s Mycroftem. Začal mluvit a všem dětem postupně padaly brady až dolů na koberec. Když dočetl, chvíli bylo ticho. Pak se ale ozvala Victorie.

„Moment pane, abych si to ujasnila a převedla do srozumitelného jazyka. Vy říkáte, že naši tatínkové rozdělili majetek mezi nás?“

„Ano, slečno Holmesová.“

„A rozdělení vypadá tak, že Misha bude mít babiččin a dědův dům se zařízením, já všechny akcie a cenné papíry, Caty pozemky a Nicky s Mary peníze.“

„Je to tak. Závisí to jenom na vás, jestli podepíšete nebo ne,“ kývl znovu právník.

„Tří. Já to podepsat nemůžu,“ ozvala se Nicky.

„Ale rozhodnutí na vás je.“

„Dáte nám deset minut, abychom si mohli, nás pět o samotě promluvit?“ zeptala se Vicky.

„Dobře, půjdeme zatím k baru,“ souhlasil Mycroft a zvedl se. Greg, John, Sherlock i s právníkem ho následovali.

...

Za deset minut se znovu vrátili a našli všechny děti už sedět u stolu. Všichni se posadili a zvědavě se na ně dívali.

„Rozhodli jsme se, že podepíšeme,“ oznámil Hamish. „Ale jen pod podmínkou, že každý z nás dá desetinu z ceny toho, co dostal k dispozici rodičům. Zkrátka jim do měsíce od chvíle, kdy všechno dostaneme, převedeme na účet peníze.“ dodal ještě. Právník se podíval nejdřív na Mycrofta a pak na Sherlocka. Vypadali hodně zaskočení, ale pokud chtěli rozdat majetek tak, jak plánovali, nezbývalo jim, než kývnout.

„Pak je všechno v pořádku. Jen napíšu dodatek a můžeme přistoupit k podepisování.“

„Nemusíte, je už napsaný,“ usmála se Caty a podala mu papír.

„Poprosili jsme pana vrátného o laskavost,“ usmála se.

Všechno podepisování se poněkud protáhlo, takže když právník odešel, mohli jít rovnou k večeři.

Jako jedna velká rodina šli k Angelovi, který je s úsměvem přivítal. V restauraci nebylo moc lidí, takže brzy jim přinesli objednané jídlo.

,,Už se tak těším na dovolenou,” pronesla během jídla Nicole.

,,To my všichni,” zamrkala Mary.

Dlouhá dovolená u moře, která navíc obsahuje obnovení manželských slibů? Paráda!

,,Doufáme, že se vám bude líbit místo, které jsme vybrali,” usmál se Mycroft.

,,O tom nepochybuj,” zamrkal Greg a políbil ho.

,,Nechte si to na doma,” protočil Sherlock oči. John mu naštěstí okamžitě zacpal ústa a jakékoli ostatní protesty okamžitě odpadly.

Po velice dobré večeři se každá rodina vydala domů.

…

Doma se Watson-Holmesovi posadili do obýváku a John odběhl do lednice pro víno. S vínem a se sklenicemi se vydal zpět.

,,Dáš si s námi, Misho?” zeptal se svého syna.

,,Ne, díky,” zavrtěl hlavou a začal se věnovat svému mobilu. Oběma velmi rychle došlo, že píše Alexovi.

,,Je to tvé oblíbené,” podotknul Sherlock.

,,Dneska nemám chuť. Půjdu si už lehnout, byl to únavný den. Dobrou.”

,,Dobrou, Misho.”

Jakmile ovšem odešel, Sherlock se vyděšeně podíval na svého manžela.

,,Co je, lásko?” zeptal se John.

,,Náš syn, co když je těhotný?”

,,Cože?”

,,Nechce pít alkohol! A normálně si s námi aspoň jednu skleničku dá.”

,,Třeba mu není dobře.”

,,Ale co když-”

,,Zítra se ho můžeš zeptat, nicméně nemyslím si, že by zatím s Alexem plánovali dítě. Hamish říkal, že se na to vrhnou, až oba dokončí studium na vysoké škole.”

,,Nikdy si nenaplánuješ, kdy otěhotníš!” protestoval Sherlock a John už podruhé toho večera použil svou dokonalou taktiku, která Sherlocka vždycky umlčela.

Ani jeden z nich ale neměl tušení, že Hamish tento rozhovor slyšel. Okamžitě zavolal Alexovi.

,,Ano, lásko?”

,,Mí rodiče si zřejmě myslí, že jsem těhotný,” zasmál se Hamish.

,,Doufám, že jim to vyvrátíš, nebo mě při příštím setkání vykastrují.”

,,Neboj, nedovolil bych jim, aby ti sebrali to, co se mi na tobě nejvíce líbí.”

,,Hamishi! Říkal jsi, že to jsou moje oči.”

,,Říkal, že ano?”

,,Počkej, až tě příště dostanu do postele.”

,,Už se nemůžu dočkat,” zamrkal Hamish, než si lehl a šel spát.

...

„Víte, že mi je Mishy docela líto. Bude to teď mít těžké,“ povzdychla si Mary, když se vrátili domů a sundávali kabáty.

„Proč by to měl mít těžké?“

„Ale Gregory, jak znám svého bratra, bude ho neustále zpovídat, jestli není těhotný a obávat se toho. Ani bych se nedivil, kdyby po mě chtěl kamery do jeho pokoje na koleji.“

„Což samozřejmě neuděláš,“ pohlédl Greg na manžela varovně.

„Neudělá, protože bude mít kamery v našem,“ prohlásila Vicky znuděně. „A neříkej, že to není pravda.“

„Však mlčím,“ usmál se Mycroft.

Dcery zamířily rovnou do koupelny do postele. Mycroft s Gregem zakotvili na gauči v obýváku.

„Jste se Sherlockem velkorysí ke svým dětem.“

„Oba jsme to plánovali nezávisle na sobě. I rozdělení, takže s tím nebyl problém. Spíš jste mě překvapili vy dva s Johnem.“

„Čekal jsi protesty?“

„No ano. Je to snad poprvé, co jsme se já i můj bratr rozhodli sami, bez konzultace se svým manželem,“ pokrčil Mycroft rameny.

„No byl to váš majetek, takže jsme do toho neměli co mluvit. Ale to už je teď jedno. Máme deset dní na zabalení věcí a přípravě na dovolenou. Musím ti připravit něco speciálního.“

„I já tobě, drahý,“ usmál se Mycroft a natáhl se pro polibek.

...

Jedenáctý den ráno je vezla dvě auta na letiště. Dvě proto, že to bylo pohodlnější. Do jednoho by se prostě nevešli. Sherlock, John, Alex a Hamish už na ně čekali.

„Kde jste tak dlouho?“ vrčel Sherlock.

„Klid bratříčku. Beze mě neodletí,“ zamrkal Mycroft.

Přesně v osm hodin se letadlo odlepilo od země.

„Nechce nám už říct, kam to vlastně letíme?“ obrátil se Hamish na svého otce a strýčka.

„Do ráje Misho,“ odpověděl Sherlock a jeho syn jen protočil oči.

„Moment, Hamishi. Tvůj otec ti říká pravdu. Británie má pod svou správou maličké souostroví uprostřed Středozemního moře. Je to osm naprosto nehostinných ostrůvků, pokrytých převážně skalami. Ten devátý má v překladu název ráj. Spousta zeleně, dvě řeky a spousta zvířat,“ poučil svého synovce Mycroft.

„Proč tam nejezdí víc lidí?“ divila se Nicole.

„Není tolik známý a hlavně je to zóna klidu. Většina lidí by se tam nudila. Pokud půjde všechno podle plánu, měli bychom v poledne už sedět v našem apartmánu u oběda,“ oznámil ještě Mycroft. Pak si vytáhl knížku a začetl se. Ostatní se buď dívali z okna nebo klimbali.

Nakonec ale doletěli na určený cíl. Vystoupili z letadla, vzali si svá zavazadla a dopravili se do vily, ve které měli celou dovolenou strávit. Byla obří a moderní, ale hlavně, hlavně měla zvukotěsné pokoje, takže se ani jedno z dětí nemuselo bát, že své rodiče (nebo Hamishe a Alexe) uslyší při něčem, co opravdu slyšet nechtějí.

Mycroft jim všem rozdal pokoje a klíče od nich, aby tak všichni měli zaručené soukromí. Jelikož vila nebyla daleko od moře, holky okamžitě hodily kufry do svých pokojů, převlékly se do plavek a vyrazily se čvachtat do vody. Ostatní zatím zalezli do ložnic, aby si vybalili.

,,Překvapuje mě, že mi tvoji rodiče dovolili jet s tebou na vaši rodinnou dovolenou,” řekl Alex. Momentálně testoval pohodlnost postele a s výsledkem nemohl být víc spokojený.

,,Jsi v rodině, skoro,” reagoval Hamish, zatím co si věci vyskládával do skříně.

,,Nebude trvat dlouho a budeš jen můj,” zamrkal Alex a s radostí si prohlížel Hamishovo pozadí.

,,Jestli nechceš spát na zemi, pojď mi pomoct.”

,,Nenecháme to na později? Venku je krásně a byla by škoda přijít o tebe v plavkách.”

Hamish protočil oči, než se vrátil zpět ke skříni.

,,Misho,” zaúpěl Alex a natáhl se pro něj.

,,Chceš mě dostat ven nebo do postele?”

,,Cokoli mi dovolíš. Jsem šťastný, dokud se tě můžu dotýkat.”

,,Běž, ty Romeo. Najdu si plavky a půjdeme ven.”

Alex ho rychle políbil a vrhl se ke svému kufru.

…

,,Myslíš, že se jim tu bude líbit?” zeptal se Mycroft.

,,Samozřejmě že ano, lásko. Je tu nádherně a mají tři týdny flákání.”

Mycroft přikývl, než se položil na postel a přitáhl si Grega k sobě.

,,Nemůžu se dočkat, až s tebou obnovím náš slib,” zamumlal do jeho krku.

,,Já taky, Mycey. Je to jako bychom se teprve včera vzali.”

,,A ty jsi pořád stejně krásný.”

,,Stejně jako ty. Jsi pořád ten nejvíc sexy muž v tří dílných oblecích. A hlavně jsi stále můj.”

,,Jak bych taky nemohl? Nic mi nedělá větší radost, než být po tvém boku.”

Greg ho políbil a překulil se na něj, aby si byli ještě blíž.

,,Holky jsou venku a my máme pro sebe tuhle obří postel.”

,,Líbí se mi, kam míříš,” zamrkal Mycroft a nechal se přitáhnout do dalšího polibku.

…

,,Jak se ti tu líbí?” zeptal se Sherlock svého manžela, jakmile vešli do svého pokoje.

,,Je to tu krásné. Díky, že jsi pro nás s Mycroftem naplánoval takovou dovolenou,” usmál se John a políbil svého manžela na tvář. Od té doby, kdy souhlasil, že se Sherlockem obnoví svůj svatební slib, se Sherlock choval stejně jako před lety, když byli zasnoubení. Byl neuvěřitelně pozorný a neustále Johna opečovával něžnými polibky a vášnivým milováním. John si připadal jako v nebi.

,,Půjdeme ven?”

,,Rád, jen mě nech převléct do něčeho pohodlnějšího.”

,,S radostí,” přikývl Sherlock a sám začal pátrat ve svém kufru po pohodlnějších věcech.

...

Mycroft s Gregem se vypravili na prohlídku vily, ve které bydleli. Ložnici a postel už otestovali a teď chtěli vidět zbytek.

„Budu muset nosit šátek na krku,“ prskal Greg. „Jsi pořád stejný. Jako škrábající kočka.“

„To nebylo škrábnutí,“ culil se Mycroft.

Společně vešli do obývacího pokoje, kde už byli John se Sherlockem. Velké okno bylo otevřené a z venku se ozývalo hulákání dětí.

„Ti řvou jako ty, když se ti něco nelíbilo na jednání vlády,“ usmál se Greg na manžela, který zčervenal.

„Jsou to Holmesovic geny, tak co bys čekal jiného,“ ozval se John.

„Je tam i mini Moriarty,“ odporoval Sherlock.

„A ten je k tomu řevu navádí,“ podpořil bratra Mycroft.

„Nesvádějte to na Alexe,“ pozvedl Greg obočí a sedl si do křesla. „Mám dvě otázky. Kdy plánujete obnovení slibů a co bude k obědu.“

„Sliby obnovíme poslední červencový večer,“ odpověděl Sherlock.

„A na oběd půjdeme ven. Funguje tu jedna restaurace. Podotýkám, že hodně podobná Diogenovi,“ doplnil informaci Mycroft.

„Jak přemluvíš naše děti, aby odešly z pláže?“ zeptal se John.

„Nejdéle za půl hodiny přijdou s tím, že mají hlad. Při blbnutí ve vodě tráví rychle,“ zamrkal Mycroft vševědoucně. „Sherly, dáme si šachy?“

„S tebou vždycky, strašně mě baví prohrávat.“

Bratři si sedli k šachovému stolku a začali hrát. John s Gregem si vzali pivo z lednice a dívali se na ně. Po dvaceti minutách slyšeli blížící se kroky a hlasy.

„Jak můžeš vědět, že ten člověk je osamělý. Podle velikosti?“ divil se Hamish.

„Ale nebuš směšný. Když pominu fakt, že jsou hrozně velké a nositel musí tedy být hodně tlustý, tak takhle stupidní obrázek na plavkách může mít jen velice osamělý člověk,“ odpověděla Vicky.

„Dostala tě, detektive,“ rýpnul si Alex.

„Žádný detektiv! Já budu patolog,“ zavřel Hamish a celá skupina vešla dovnitř. Našla otce s cukajícími koutky.

„Tati, tati, mám hlad, co bude k obědu?“ zavolala Nicole a rovnou skočila Gregovi na klín.

„Táta nás zve do restaurace,“ odpověděl Greg a zašklebil se na manžela.

„Máte dvacet minut, abyste se všichni nachystali. Pak odcházíme,“ zavelel Mycroft a všichni ho poslechli.

...

V jednu už všichni seděli v restauraci a obědvali. Jídlo bylo výtečné a bylo hodně. Navíc bylo kolem jen moře a klid.

„Na poslední červencový večer si nic neplánujte. Vaši rodiče a já s mým drahým budeme obnovovat naše manželské sliby. Byli bychom rádi, kdybyste tam byli,“ oznámil Mycroft. Všechny děti kývly hlavou. Bylo to nejmenší, co mohly udělat.

„Dívala jsem se na pláži a je tam tabule s nabídkami různých výletů,“ ozvala se Mary. „Pozítří je celodenní plavba parníkem po okolí. V ceně je lodní lístek, plná penze a lehátko na palubě. Dál tam byla nabídka kurzu potápění, lovení perlorodek nebo půjčování šlapadel.“

„A nejste už dost staré, abyste si to rozhodly samy?“ zeptal se Greg a dcery potěšeně kývly.

„Já ne,“ ozvala se Nicole. Oba tátové se zasmáli.

„Ty taky,“ řekl své neteři Sherlock.

„Stačí, když se přijdeš zeptat a uvidíme,“ rozhodl Mycroft. „Šel bych se po obědě projít. Půjdeme?“

Přidal se k němu John, Alex, Nicole a Mary. Ostatní se vrátili do vily. Vytáhli si člověče, nezlob se a začali hrát.

Když se vrátili zpět, našli rozhádaného Sherlocka a Hamishe. Jak brzy zjistili, po dohrání předchozí hry začali hrát černé historky. Hrát tuto hru se Sherlockem Holmesem byl sakra blbý nápad. Zbytek rodiny se nad jejich roztržkou velmi bavil.

,,Nebyla to sebevražda, tati!”

,,Byla! Neexistuje žádná jiná varianta!”

,,Existuje! V pravidlech je jasně řečené, že žádný z těchto příběhů není sebevražda!”

,,Pak jsou ta pravidla špatná!”

,,Tu větu říkáš už přes dvacet let! A pořád nemáš pravdu!”

Sherlock naštvaně zavrčel, ale jakmile si všiml, že se vrátil jeho manžel, přiskočil k němu a přitulil se.

,,Tvůj syn jde proti mně!” stěžoval si.

,,Bohužel má pravdu,” podotkl John.

,,Zrádče! Budu dělat, že jsem to neslyšel.”

John jen protočil oči a objal ho.

Mycroft se vydal ke svému manželovi, který se nad celou tou výměnou opravdu bavil s pivem v ruce. Sklonil se a políbil ho.

,,Ahoj, krasavče,” zamrkal Greg. ,,Jak ses měl?”

,,Dobře, lásko.”

Jejich dcery nad jejich chování jen protočily oči a nenápadně na sebe kývly. Tiše se vytratily z pokoje. Hamish a Alex je následovali. Potichu se vytratili ven na pláž.

Sherlock mezitím odtáhl Johna do ložnice a celý obývák zůstal Gregovi a Mycroftovi.

,,Co budeme dělat, drahý, když jsme tu tak osaměli?” zeptal se Greg a olízl si rty.

,,Kde je to pro tebe pohodlnější? Tady nebo ložnice s tou obří postelí?”

,,Beru ložnici, co kdyby se najednou vrátily holky?”

,,Dobrá poznámka.”

...

„Tohle je naše rodina v praxi. Jen čekám, kdy ode mě kvůli tomu utečeš,“ zuřil Hamish.

„To se nestane, neboj se. U nás to není o nic lepší,“ uklidňoval ho Alex, a aby to šlo snadněji, přitáhl si ho do náruče. „Je škoda, že se tady nemůžeme vzít. Je tu nádherně.“

„Je to škoda,“ souhlasil Hamish. „Ale kdyby byli na jednom ostrově tvoji a moji rodičové, tak by se ostrov brzy potopil. Už tak to bude složité, aby se nám nepozabíjeli navzájem,“ povzdychl si a přitulil se ke svému příteli.

...

„Sherlocku, nekaž si dovolenou zbytečnými hádkami s Hamishem,“ žádal John manžela v jejich pokoji. Seděl na posteli, podepřený polštáři, a na klíně mu odpočívala Sherlockova hlava.

„Jenom mě provokuje!“

„A po kom tuhle vlastnost asi má?“ culil se John. Sherlock si odfrkl a zavřel oči. Bylo mu jasné, že syn se vyvedl zcela po něm, ale přesto pro něj bylo těžké to přijmout. A také to, že o něj už brzy přijde.

„Musíme se spolu někdy projít po okolí. Je opravdu nádherné. Mají tady blízko farmu s papoušky. Majitel říkal, že jich má přes pět set.“

„Dobře, Johne. Ale ne dneska. Chci odpočívat.“

Sherlock zavřel oči a začal relaxovat. John ho jemně hladil po vlasech.

...

„Nepůjdeme se podívat na obchůdky, co tu jsou?“ zeptala se Caty svých sester. Všechny souhlasily, takže se oblékly a za chvíli už je bylo vidět, jak jdou. Obchodů bylo jen pár, ale i tak se jim moc líbily. Ono nebylo ani moc co kupovat, ale přesto si každá koupila lasturu s perlou a náhrdelníkem.

„Myslíte, že bude černá?“ zeptala se Nicole, když si všechny čtyři sedly na lavičku. Sestry se rozesmály.

„To bys musela mít hodně velké štěstí. Není to nemožné, ale je to statisticky nepravděpodobné.“

Jenže Nicole opravdu našla černou perlu. Mary měla narůžovělou a Caty s Vicky bílou. Ještě se trochu prošly a pak se vydaly zpátky. Blížila se totiž večeře.

...

Mycroft pomalu otevřel oči a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je.

„Už jsi vzhůru?“ zeptal se ho manžel s úsměvem a odložil noviny, které četl.

„Co se stalo?“

„No po našem nádherném milování jsi usnul. Tak jsem tě uložil a začal si číst noviny.“

„Promiň, Gregory, nevím, co se to se mnou stalo.“

Greg zavrtěl hlavou.

„Neomlouvej se. Není proč.“

Sedl si k němu a pohladil ho po tváři.

„Za dvacet minut je večeře. Akorát tak čas se probrat.“

...

V půl sedmé se všichni sešli u večeře, kterou jim obstarala obětavá domácí. Popřáli si dobrou chuť a chvíli jedli potichu.

„Pozítří je ten celodenní výlet lodí. Pojedeme?“ zeptala se za chvíli Vicky.

Souhlasili jenom Sherlock s Johnem. Mycroft, Greg, Alex a Hamish se rozhodli zůstat na pevnině.

Po vydatné večeři se rozešli do svých pokojů a těšili se na další den této dovolené.

…

Holky musely vstát už brzy ráno, aby loď stihly. V kuchyni už na ně čekali strýčci. Sherlock vypadal dost nevyspaně a holky radši ani nechtěly vědět, co se v jejich pokoji večer dělo.

Rychle do sebe naházely nějaké ovoce a se strýčky se vydali k přístavu, kde už byla přistavená loď. Koupili si lístky a nalodili se.

Plavba mohla začít.

…

Mycroft s Gregem si přispali. Jejich dcery měli na krku Sherlock s Johnem a oni tak měli celý den jen pro sebe. Ano, byli tu ještě Alex a Hamish, ale bylo jim jasné, že buď oba zůstanou celý den venku, nebo v posteli.

Jakmile vstali, zašli si do kuchyně pro malou snídani a vrátili se zpět do pokoje. Otevřeli okna a vpustili dovnitř teplý vzduch.

,,Je tady tak krásně,” vzdychl Greg a položil se na postel.

Mycroft na něm mohl oči nechat. Jeho manžel byl tak sexy, ani všechny ty roky na něm nešly vidět.

Lehl si na postel vedle něj a objal ho, přitulil se k němu co nejblíž. Takhle se mu to líbilo, byl spokojený.

,,Mycey?”

,,Ano, drahý?”

,,To je zbraň, nebo mě jen rád vidíš?”

,,Hádej,” usmál se Mycroft a políbil ho zezadu na krk.

,,Hm, to si nechám líbit,” ušklíbl se Greg a otočil se čelem k němu. ,,Nevím, jestli to s tebou dělá to horké počasí, nebo si o mě jen myslíš, že jsem sexy.”

,,Víš, že ty. Jsi můj přenádherný manžel, s kterým hodlám strávit zbytek svého života.”

,,To se tak krásně poslouchá.”

,,Ještě krásnější bude to prožít.”

,,Máš pravdu jako vždy,” usmál se Greg a začal z něj strhávat oblečení.

…

Hamish a Alex se chystali na pláž, ale když Hamish Alexe natíral opalovacím krémem, vzrušil ho téměř do nepříčetnosti, a tak celé dopoledne strávili v posteli.

,,Hm, už se nemůžu dočkat našich líbánek,” zamumlal Alex a políbil svého snoubence.

,,Nenecháš mě odejít z ložnice,” protestoval tiše Hamish.

,,Líbánky máš strávit v posteli, nic jiného není důležité.”

Hamish protočil oči, ale nechal se dál objímat.

,,Už jenom pár týdnů, Misho, a bude z tebe Holmes-Moriarty.”

,,Aby sis to na poslední chvíli nerozmyslel.”

,,To nehrozí, Misho. Jsi dokonalý a v posteli dvojnásob.”

Alex si vysloužil bouchnutí do žeber, ale jen se zasmál a políbil ho.

,,Myslíš ty vůbec někdy na něco jiného než na sex?”

,,Ano, na sex s tebou.”

Hamish opět protočil oči a vstal z postele, aby se mohl osprchovat. V ložnici bylo strašné horko.

,,Neopouštěj mě, Misho!” protestoval Alex a natáhl se po něm, aby ho přitáhl zpět do postele. Hamish se mu ale šikovně vyhnul a zamířil do koupelny, i když Alexovi umožnil plný výhled na jeho nahý zadek.

,,Co mi to děláš, ty ďáble?” zavrtěl Alex hlavou, než se vymotal z přikrývek a následoval svého milence. Hamish ho vždycky dokázal přesvědčit.

…

Mycroft a Greg strávili odpoledne procházkou po pláži a následně koupáním v moři. Večer si udělali romantickou večeři při svíčkách a celý den zakončili něžným milováním.

I když měli celý den pro sebe, nemohli se dočkat, až se vrátí jejich dcery. Chyběli jim a už se nemohli dočkat, až jim poví o všem, co zažili.

...

Sherlock s Johnem trávili celý výlet na přídi. Měli báječný výhled a mohli se také nerušeně věnovat jeden druhému. O své neteře se vůbec nemuseli starat. Vlastně o nich ani nevěděli. Holky seděly na boku lodi, nohy spuštěné přes palubu a povídaly si.

„Niky, co je to s tebou?“ zeptala se Caty jejich nejmladší sestřičky. Nicole byla už nějakou dobu zamyšlená a sestry zajímalo, jak jí můžou pomoct.

„Přemýšlím,“ odpověděla jednoduše.

„To vidím. Ale o čem? Musí to být opravdu důležité,“ nedala se Caty.

„Tak jo,“ pokrčila rameny Nicole. „Byli ve škole představovat pro deváťáky jedno gymnázium a tak na chvíli skočili i k nám a do vedlejší pětky. Zaujalo mě to.“

„No tak dones přihlášku a tátové ji podepíšou. V čem je problém?“

„V tom, že je to gymnázium vojenské.“ řekla konečně celou pravdu Nicole. Sestry na ní zůstaly koukat. Ne, že by je to nějak překvapovalo. Nicole byla nejmladší, ale zdědila direktivní složku povahy po obou tatíncích. Problém byl v tom, že oba, a zvlášť Mycroft, se o svoje děti báli. Všem třem dcerám bylo jasné, že přihlášku nebudou chtít Nicole podepsat.

„Už ti rozumím,“ kývla Caty. „A co chceš dělat?“

„Prostě tam chci,“ pokrčila znovu rameny nejmladší Holmesová. „Co radíte?“

„Začni to řešit až ve školním roce, teď by sis zkazila prázdniny a nám všem taky,“ poradila Mary.

„A na naše tatínky jsou nejlepší jejich vlastní zbraně,“ doplnila Vicky. Nicole chvíli přemýšlela a pak jí zasvítily oči.

...

Sherlock už trávil půl hodiny u dalekohledu, který si půjčil od kapitána. Sledoval skály a útesy, protože už objevil několik druhů, které mu nebyly povědomé.

„Johne, až budeme mít po slibech, půjčíme si člun a uděláme si dva dny výlet po těch opuštěných ostrovech.“ navrhl.

„To je super nápad,“ souhlasil hned John. „Aspoň tě budu mít jen pro sebe.“ Přistoupil k manželovi zezadu a objal ho kolem pasu.

„Těším se na obnovování slibu. Pokud mi neutečeš,“ usmál se potom.

„Ale Johne, slíbil jsem ti už před lety, že se mě nezbavíš.“

S tím se doktor spokojil.