79. kapitola

19.09.2017 09:53

 

Po obědě se ještě prošli po ostrově a pak vyprovodili Jima a Sebastiana k letadlu. Cestou do vily všichni přemýšleli kam zmizet, aby novomanželům dopřáli možnost být sami.

„Chci se podívat na vzorky půdy na okolních ostrovech. Podle mého zkoumání z lodi je tam pár, které vyžadují důkladnější výzkum. Vrátíme se s Johnem až zítra večer,“ oznámil Sherlock.

„Co kdybychom se podívali do podmořského světa na pobřeží,“ navrhla Mary. „Dívala jsem se v odletové hale, a když vyrazíme dneska v pět hodin, jsme tam za dvě hodiny. Zpáteční let je zítra v devět ráno.“

„Poletíme všichni?“ zeptal se Mycroft manžela a svých dcer a protože všichni přikývli, bylo rozhodnuto.

Během hodiny Hamish a Alex v celé vile osaměli.

„V naší rodině jsou všichni blázni,“ konstatoval Hamish.

„Včetně mě, já jsem blázen do tebe,“ usmál se Alex, přitáhl si manžela k sobě a padli společně na gauč. Ovšem za okamžik seděli oba na zemi, protože se pod nimi kompletně rozložil na několik nepoužitelných kusů.

„Ten gauč byl na začátku dovolené v pořádku,“ postěžoval si Alex a mnul si ruku, na kterou spadl.

„Přesně tak, lásko. Než na něj naběhli moji tatínkové a strýčkové. Měli jsme jim ke svatbě dát ocelový nábytek,“ prskal Hamish.

Zvedli se a zamířili do ložnice, kde strávili milováním celou noc, aniž by si na chvíli odpočinuli. Věnovali se tělu toho druhého, jakoby mu chtěli dokázat, jak moc ho milují a v duchu děkovali rodičům za to, jak jim zorganizovali svatbu.

Druhý den byli rádi, že ještě nikdo nedorazil, protože by se jim všichni smáli. Nemohli sedět a ani pořádně stát.

...

Všichni se začali vracet, až po obědě. To přijeli Lestrade-Holmesovi a byli v náramně dobrém rozmaru. Vzali si jen věci a vyrazili na pláž. Otcové si užívali skutečnost, že mají svoje holčičky jen pro sebe a chtěli si toho užít co nejvíc. Leželi na dekách ve stínu pár stromů na pláži a povídali si. A protože Mycroft napsal zprávu svému bratrovi a tak se John se Sherlockem rovnou přidali k nim na pláž.

Ten večer byl hodně teplý, takže si dali jenom ovoce a domů se vrátili až v deset hodin. S novomanželi se tedy viděli až druhý den u snídaně.

...

Alex a Hamish vypadali tak, jako všichni novomanželé. Ospalí, vlasy rozcuchané, po těle škrábance a cucfleky. Neustále se k sobě ovšem tulili a vyměňovali si malé polibky.

Holky se na sebe znechuceně dívaly, ale Alexovi a Hamishovi to bylo jedno. Měli jeden druhého a byli neuvěřitelně šťastní. Mycroftovy malé kopie je nemohly naštvat.

Sherlock je ovšem pozoroval pohledem, jako by ztratil to nejcennější, co v životě měl. I když se Alex od svého manžela nechtěl odtrhnout, věděl, že všichni ostatní brzy poletí domů a on bude mít s Hamishem ještě spoustu soukromého času.

,,Nechceš si někam zajít s rodiči?” zeptal se svého manžela.

,,Rád bych,” přikývl Hamish. ,,Co na to říkáte?”

John se jen usmál zatím co Sherlock nadšeně přikývl.

,,Potřebuju, abys mi pomohl zanalyzovat výsledky mé včerejší práce.”

,,S radostí, co budeš dělat ty?” zeptal se Alexe.

,,S holkama něco vymyslíme.”

,,Dobře.”

Po snídani se rozešli. Hamish s rodiči v kuchyni analyzoval získané vzorky, Mycroft s Gregem si šli zaplavat a holky šly na zmrzlinu.

Všichni si den užili.

…

Konečně (naneštěstí) nastal den, kdy se museli sbalit a odjet zpět do Londýna. Sherlock s Johnem jen neradi nechávali svého syna samotného s Alexem na velmi řídce obydleném ostrově, co ale mohli dělat?

,,Každý večer budeš volat, je to jasné?” poučoval Sherlock svého syna.

,,Samozřejmě, tati. Měj se.”

,,Ty taky.”

John objal Alexe.

,,Něco mu uděláš a vystřelím ti mozek, jasné?” zašeptal.

,,Jasné, pane,” přikývl Alex. Věděl, že to myslí vážně.

,,To jsem rád,” řekl, než se přesunul ke svému synovi.

Rozloučili se a nastoupili do letadla. Odletěli a nechali Hamishe a Alexe samotné.

,,Co teď budeme dělat?” zeptal se Alex.

,,Nevím, do konce měsíce máme celou vilu pro sebe.”

,,Bylo by škoda toho nevyužít. Kdy příště se nám naskytne příležitost být sami?”

,,Jakmile se vrátíme, budeme se stěhovat do domu pro prarodičích.”

,,Ale stále budeme pod dohledem našich rodičů.”

,,To jo, zřejmě budeme muset nejprve zkontrolovat, jestli někdy nejsou kamery a štěnice, jak je znám, tak samotné nás tady určitě nenechali.”

,,Dobrý nápad, lásko. Pojďme na to.”

Prohledali celou vilu Byli úspěšní s počtem 21 malých kamer a 28 štěnic.

,,Já je zabiju,” mumlal Hamish.

,,Nech to na později. Teď když si můžeme být jisti, že jsme sami, můžeme toho plně využívat.”

Se rty u krku mohl Hamish jen velmi těžce myslet.

,,Máš to mít.“

...

„Misha těmi kamerami nebude moc nadšený,“ ozvala se Nicole v letadle. Greg, Sherlock, Mycroft i John se zavrtěli na sedačkách. V tomto ohledu nebylo čisté svědomí ani jednoho z nich.

„Však oni to s Alexem přežijou, nebála bych se toho,“ smála se Mary.

„Teď máme do konce srpna volno. Což je 14 dní. Dovolená za námi, takže co budeme dělat?“ uvažovala nahlas Caty.

„To se dohodneme doma,“ rozhodl Mycroft.

...

Nakonec ty dva poslední týdny strávili různými malými výlety a procházkami. Hamish si zvykl volat domů mezi sedmou a osmou hodinou. Bylo komické sledovat velkého detektiva, jak nervózně pochoduje kolem telefonu a jakmile začne zvonit, skočí po něm. Byl vytočený už proto, že jeho syn s manželem našli téměř všechny kamery, a jemu zůstaly jen dvě. Jedna v obývacím pokoji a jedna na terase. V ložnici nezbyla žádná.

...

Konečně bylo posledního srpna a Alex s Hamishem se vraceli domů. Sherlock a John na ně čekali na letišti a připojili se k nim také Jim a Sebastian.

„Můj syn mi volal, že se s námi přivítají a skočí na oběd. Pak ale pojedou do svého domu.“

„Vím, taky mi to volal.“

John a Sebastian se na sebe usmáli. Evidentně ani Sherlock, ani Jim svatbu ještě pořádně neskousli a už museli strávit společné bydlení svých synů.

„Ahoj tati,“ ozvalo se najednou za nimi, až všichni čtyři nadskočili. Vůbec si příchodu svých synů nevšimli.

„Tvůj manžel na tebe má špatný vliv, Alexi. Tohle se nedělá,“ pokáral Jim svého syna. K výtce se nadechoval i Sherlock, ale když ucítil kolem pasu manželovu ruku, zmlknul.

Vyrazili na oběd.

...

„Máme dvacet dní na nastěhování. Pak nám začíná akademický rok.“ informoval Misha oba rodičovské páry.

„Kde budete bydlet?“ ptal se John.

„Hodně jsme o tom přemýšleli, ale zatím na koleji. Budeme mít hodně nabitý rozvrh,“ odpověděl Alex.

„Na víkendy budeme v našem domě nebo u vás,“ doplnil Misha.

„Budete chtít pomoct s něčím v domě?“ ptal se Sebastian. Raději se zeptal na věc, která byla důležitá, protože si všiml, že Jim i Sherlock otvírají pusu, aby protestovali proti způsobu bydlení svých dětí.

„Zatím nevíme. Projdeme si to tam a pak dáme vědět. Holky nám ale pomůžou určitě.“

Na to se celkem nedalo nic namítat, takže zbytek oběda už byl v klidu.

...

„Proč holky můžou jet zítra pomáhat a já ne?“ mračila se Nicole u večeře.

„Ty jdeš zítra do školy,“ odpověděl Mycroft.

„Stejně tam první měsíc bude nuda. Samé opakování a já jsem nejlepší ve třídě.“

„Pátý ročník pro tebe může být důležitý. A navíc chodit do školy musíš,“ řekl ještě Mycroft a podle tónu hlasu Nicole poznala, že bude lepší dál neprovokovat.

,,O víkendu jim určitě budeš moci jít pomáhat, zlatíčko,” usmál se na ni Greg a ignoroval pohled, který po něm manžel hodil. ,,Navíc zítra nic zajímavého dělat nebudou.”

,,Slibuješ?”

,,Slibuju.”

,,Tak dobře.”

Nicky dojedla svou večeři a vydala se do svého pokoje. Musela se ještě vykoupat a pak mohla jít spát.

...

,,Opravdu jsi jí to musel dovolit?” zeptal se Mycroft svého manžela, když byli v ložnici.

,,Chce jen pomáhat. Nemůžeme jí z toho přece vynechat. Navíc Alex ani Hamish by jí nenechali dělat něco těžkého.”

,,I tak se mi to nelíbí.”

,,Já vím, lásko, ale když to budeš přehánět, jí se přestane líbit bydlení s námi.”

Mycroft na něj zíral a Greg si uvědomil, že neřekl zrovna tu nejšťastnější věc. Sice s ním celý večer nepromluvil, ale Greg byl rád, že nemusel spát na pohovce.

…

Nicky šla druhého dne do školy jen velice nerada, ale co mohla dělat? Hádat se s jejími otci nebyl dobrý nápad. Zvlášť kvůli její mamince. Nicméně se rozhodla být raději hodnou holčičkou, protože až se dozvědí, kam že to chce jít, oba je klepne a to teprve bude malér.

Její sestry jí poradily pár triků, ale nejdůležitější byla stejně trpělivost. A Nicky byla opravdu trpělivý člověk.

V baráku plném bláznů vám ani nic jiného nezbývalo.

…

Novomanželé a holky prošli celý dům po jejich prarodičích. Zjistili, že dům je v naprostém pořádku a tak jediné, co Hamishovi a Alexovi zbývalo, bylo ho vymalovat a vybavit podle svých představ.

Jim se samozřejmě nabídl, že by se postaral o interiér, ale Alex ho slušně odmítl. Chtěl se o to postarat s Hamishem. Přeci jen tohle místo se mělo stát jejich soukromým ostrovem, jejich útočištěm proti světu a chtěli se zde tak i cítit.

,,Přes týden tady vymalujeme,” rozhodl Alex. ,,Zítra pojdeme koupit barvu.”

Díky štědrému svatebnímu daru od jeho rodičů si mohli dovolit rekonstrukci domu.

,,Dobře, tak my se zítra stavíme a pomůžeme vám s malováním. Teď pojedeme za Nicky, slíbily jsme, že jí vezmeme na zmrzlinu.”

,,Pozdravujte ji a díky,” řekl Hamish a rozloučil se se svými sestřenicemi.

,,Budeme.”

Holky odešly a kluci si zatím plánovali, jak kterou barvou co vymalují a jaký pokoj bude k čemu.

,,Je tu šest ložnic, aspoň dvě bychom měli nechat jako pokoje pro hosty,” řekl Hamish.

,,A co s těmi třemi, když nepočítám naši ložnici?”

,,Pro budoucí účely.”

Alex svého manžela objal kolem pasu a přitiskl si ho k sobě.

,,Za pět nebo šest let v tobě bude růst naše malé miminko,” usmál se. ,,Už se nemůžu dočkat.”

,,Já taky, ale zatím musíme dostudovat.”

,,Čeká nás dost zajímavých let.”

,,To opravdu ano.”

...

Když se holky vrátily domů, hned vycítily, že něco není v pořádku. Už jenom to, že tátové seděli každý v jednom křesle a ne namačkaní na sobě, bylo zvláštní. Stáhly se tedy do pokoje a čekaly, až se vrátí jejich nejmladší sestřička ze školy.

„Co se jim zase stalo?“ zeptala se Mary. Nicole jen otráveně pohodila hlavou.

„Chtěla jsem dneska jet s vámi za Hamishem, ale musela jsem do školy. No a táta mi dovolil, že můžu pomoct aspoň o víkendu.“

„Hm, to musel být náš druhý tatínek vážně nadšený.“

„Jo, to byl.“

„Koukám, že se tu nic nezměnilo,“ protočila Caty oči. „Jdeme na zmrzlinu,“ rozhodla a všechny se zvedly.

...

„Jak to, že mi nevolá?“

„Sherlocku, mluvil jsi s naším synem dneska ráno, nebude ti volat neustále. Je se svým manželem. Tak je nech chvíli v klidu.“

„Ale Johne…“

„Sherlocku, nech toho! Náš syn je dospělý. Tak se s tím smiř!“

Když byl John takhle naštvaný, bylo lepší se stáhnout. A to taky Sherlock moudře udělal. Nechtěl zůstat bez sexu.

Nějakým zázračným způsobem se všem podařilo přežít malování i stěhování nábytku, takže na začátku října nastoupila trojčata, Alex a Hamish na univerzitu.

...

„Tati, zítra odpoledne po vás chce naše třídní, abyste přišli,“ informovala v polovině října Nicole své otce u večeře.

„Řekla, co chce?“

„Jen vám říct nějakou informaci o stavu školy. Nic víc neřekla,“ pokrčila Nicole rameny. „Ve čtyři u nás ve třídě.“

Oba tátové jen přikývli. Rozhodli se jít oba. Procházka jim jen prospěje.

...

Třídní učitelka druhý den informovala všechny rodiče, aby zkontrolovali očkování svých dětí a věnovali pozornost jejich zdravotnímu stavu. V londýnských školách totiž řádil zvláštní druh chřipky, který se vyznačoval vysokými teplotami a hrozil zánět mozkových blan. Schůzka netrvala ani půl hodiny a už se všichni rozcházeli.

„Můžu s vámi mluvit?“ zastavila Mycrofta s Gregem. Oba jen kývli hlavou. Učitelka počkala, až všichni opustí třídu.

„Co se děje?“ zeptal se Mycroft. Jestli jeho dcera provádí něco, co nemá, musí si s ní vážně promluvit.

„Na úvod musím říct, že Nicole je neuvěřitelně inteligentní a všestranně nadané dítě,“ začala učitelka. „Je nejlepší ve třídě. Jenže na základě toho se nudí a já jí už nemůžu zvedat úroveň dál. Radila bych vám nějaký náročnější studijní program. Jako například na gymnáziích.“

„To bychom určitě mohli,“ kývl Greg.

„Podle mě je to to nejlepší řešení. Za chvíli by mohla mít problémy s kázní.“

„Děkujeme za zprávu,“ ozval se Mycroft. „Rozhodně s tím něco uděláme.“

Rozloučili se a zamířili rovnou domů.

„Proč neřekla, že se nudí?“ nechápal Mycroft.

„Řekla, ale tys jí poslal do školy,“ odpověděl mu Greg. Věděl, že se jeho manžel naštve, ale nemohl si pomoct. Mycroft se jen prudce nadechl, ale hned se zklidnil. Věděl totiž, že má jeho manžel pravdu.

„Takže to Nicky nabídneme jako možnost?“

„Určitě ano, drahý,“ kývl Mycroft a chytil se manžela za ruku.

...

Doma po večeři poprosili Nicole, aby s nimi ještě zůstala.

„Je pravda, že se ve škole nudíš?“ ptal se Greg.

„Jo, protože probírají to, co už vím,“ pokrčila dcera rameny. Byla zvědavá, co se z rozhovoru vyvine.

„Paní učitelka nám dala radu, abychom uvažovali o nějaké náročnější škole…“

„…ale chtěli jsme to nechat i na tobě.“

„Už jsem se i na něco dívala,“ reagovala Nicole vyhýbavě. Vlastně měla vybráno, ale bylo jasné, že si bude muset svoji volbu vybojovat.

„Tak nám to dones ukázat,“ vyzval ji Greg.

Odběhla tedy a vrátila se s modrým, hustě popsaným papírem.

Mycroft i Greg se do něj zadívali a oba mysleli, že dostanou infarkt.

,,Osmileté vojenské gymnázium, ty jsi se snad zbláznila!” křičel Mycroft.

Nicky polkla, než se pustila do útoku.

,,A proč ne? Je to těžší a perfektně mi to bude vyhovovat.”

,,A co budeš dělat, až to dostuduješ? Půjdeš do armády? Copak ses zbláznila!”

,,Nicky, jsi si opravdu jistá, že chceš jít do něčeho takového?” zeptal se opatrně Greg. Nechtěl svou dceru děsit.

,,Ano, střílet ze zbraně umím.”

,,Tohle není jen o střílení ze zbraně. Musíš si to pořádně promyslet.”

,,Ale já už si to promýšlím pět měsíců!”

Oba se na ni šokovaně podívali.

,,Není to pro tebe dobré, měla by ses zaměřit na něco jiného,” řekl nakonec Mycroft.

,,A na co?! Na politiku? Já chci sem!”

,,Na to můžeš zapomenout, nenechám tě.”

,,Proč holkám vždycky všechno povolíš a mně ne?”

,,Prostě ti to nedovolím. Běž do svého pokoje.”

,,Tak fajn,” odsekla Nicole, vzala papíry a odešla. Celou cestu bojovala se slzami. Teprve v bezpečí svého pokoje se položila na postel a rozplakala se. Proč jí rodiče nikdy nic nedovolí?

Greg si povzdechl a podíval se na svého manžela.

,,Nemohl jsi být jemnější?”

,,Ne,” odsekl Mycroft.

,,Vím, že se ji snažíš chránit, ale měli bychom brát v úvahu i její názory.”

,,Neví, do čeho sakra jde!”

,,To ale neznamená, že se hned musíš chovat jak arogantní debil!”

,,Podívej se, jak dopadl John!”

,,Mně se její nápad taky nelíbí, ale aspoň se snažím ji vyslechnout.”

,,To chceš říct, že jsem špatný otec?”

,,Ne, nechci.”

Mycroft ale protočil oči a vydal se ke dveřím.

,,Jdu pryč,” ohlásil, než opustil byt.

,,Zatraceně!” zanadával Greg. Tohle opravdu nechtěl.

Po dlouhé chvíli přemýšlení, ale nakonec zamířil k pokoji své nejmladší dcery. Lehce zaťukal na dveře a vešel dovnitř.

Nicky už ležela na posteli, hlavu zakrytou peřinou. Sedl si na okraj postele a pohladil ji po zádech.

,,Já vím, že nespíš.”

Nicky ze sebe shodila peřinu a podívala se na svého otce.

,,Kde je táta?”

,,Šel ven.”

Nicky sklonila hlavu, ale on ji znovu pohladil.

,,Jak moc to myslíš vážně s tou školou?”

,,Hodně.”

,,Je tu nějaký důvod, proč sis něco takového vybrala?”

,,Hodně mě inspiroval strýček John. Vždycky když mluvil o armádě, hodně mě to zaujalo.”

,,Ale může být opravdu nebezpečná, John měl obrovské štěstí. Nicky, jestli chceš, zajdu se s tebou na tu školu podívat, ale zkus si to ještě pořádně rozmyslet, ano?”

,,Ano, tati. Díky.”

,,Pořádně se vyspi. Bude tě čekat pořádná válka doma.”

,,Je táta hodně naštvaný.”

,,Celkem jo, ale nakonec se stejně umoudří.”

Nicky přikývla.

,,Dobrou noc, zlatíčko.”

,,Dobrou, tati.”

Otec ji políbil na čelo a odešel z pokoje. Nicky se schoulila do klubíčka a doufala, že všechno bude v pořádku. Nechtěla rozhádat své otce.

...

Pohodový večer Johna a Sherlocka naplněný detektivním seriálem přerušil zvonek. Paní Hudsonová ani nestačila nic říct, a už se rozvalily dveře jejich obývacího pokoje.

„Bratříčku, zabiju ti manžela,“ oznámil vztekle Mycroft a pak už se zaměřil pouze na svého švagra.

„Pěkně ti děkuju za tvoje historky z války. Už ti o tom zakazuju mluvit a to obzvlášť, před mojí dcerou! Chce jít na vojenské gymnázium! Chápeš to? Takže za ní půjdeš a rozmluvíš jí to. Jasné?“

John na něj zíral a naprosto nechápal, o čem mluví. S pozvednutým obočím se díval i Sherlock.

„Můžeš mi říct, co se stalo?“ zeptal se klidně.

„Naše dcera nám oznámila, že už pět měsíců přemýšlí o tom, že by chtěla jít na osmileté vojenské gymnázium. To se stalo!“ zavrčel Mycroft. „A může za to John, protože se jí líbily jeho historky z války. Takže zítra k nám dojde a rozmluví jí to.“

„Chápu, že tě to zaskočilo, ale nic takového neudělám.“

„Nenuť mě použít násilí, Johne,“ vrčel Mycroft.

John jen zavrtěl hlavou. Mycroft přivřel oči a chtěl k němu přiskočit a pořádně s ním zatřást. Jenže se najednou nemohl ani pohnout. Sherlock ho sevřel za pravý loket a dotáhl ke dveřím.

„Vrať se s chladnou hlavou. Dřív tě nechceme vidět,“ řekl ještě a pak Mycroftovi zabouchl dveře před nosem.

Pak se znovu na gauči přitulil k Johnovi a věnovali se dál detektivce.