8. kapitola

11.04.2015 20:14

 

A/N: Nebyla inspirace :(

 

Beverly přišla s Brianem a Jimmy v jedenáct hodin. Jakmile vešli, Will ucítil tu velmi dobře známou vůni mastných hranolků. Hladově si olízl rty.

,,Jak se vede, Wille? Slyšela jsem, že máš přítele,” zeptala se ho zvesela Beverly. Will si byl jistý, že se připitoměle usmívala a mrkala na něj.

,,Beverly,” povzdychl si.

,,Ale no tak, Grahame. Chci detaily!”

,,Beverly, nech chudáka vydechnout a radši mu dej oběd, než nám tady vyhladoví,” vstoupil jí do řeči Brian.

,,Fajn,” souhlasila Beverly. Za chvíli ucítil Will ve svých rukou papírovou tašku. ,,Je tam všechno, co máš rád. Hranolky a několik hamburgerů. Říkali jsme si, že po péči svého přítele, si zasloužíš i péči svých přítel.”

,,Díky,” poděkoval Will, než otevřel tašku a vyhledal v ní hranolky.

,,Slyšeli jsme, že ses pohádal s Jackem,” ozval se Jimmy, který do té chvíle mlčel.

,,Měli jsme spolu menší neshodu o tom, co pro mě je a není dobré.”

,,Budu hádat, týkalo se to našeho oblíbeného psychiatra?” zeptala se Beverly.

,,Ano. Zřejmě s ním trávím až příliš času, poslouchám ho na slovo a že se o mně stará, je taky špatná věc.”

,,Tak to se ti nedivím, že ses s ním pohádal. Za tohle bych ho zabila.”

,,Přivedl Lectera do tvého života kvůli vlastnímu prospěchu a teď ho to kouslo do zadku,” ušklíbl se Jimmy.

,,I tak to můžeš říct,” přikývl Will. ,,Nebýt něj, nikdy bych Hannibala nepotkal.”

,,Možná ano. Oba pracujete s policií, jednou byste se museli potkat, popřípadě spolupracovat,” řekl Brian a překvapil tím Willa i své kolegy.

,,Jednou možná. Taky by mohlo být pozdě. Byl jsem krok od zešílení, než jsem ho potkal. Než bychom se potkali, mohl bych být ve vězení, nebo už dávno mrtvý.”

,,To se ale nestalo, tak přestaň mluvit o smrti!” přikázala mu Beverly.

,,Promiň, Bev, ale je to pravda.”

,,Jenom ty dokážeš mít tak černé myšlenky.”

,,Možná to je ten důvod, proč se tak líbí Lecterovi,” zasmál se Brian.

,,Přesně, Bri, po dlouhém dni plném psychopatů se chce vrátit domů k panu pesimistovi,” přikývl Jimmy.

,,Mlčte, idioti!” okřikla je Beverly. ,,Promiň, Wille.”

,,To je v pohodě. Ani já nechápu, co přesně na mě Hannibal vidí.”

,,Williame Grahame! Jak se opovažuješ o sobě takhle mluvit! Jsi sexy a velmi inteligentní chlap. Lecter by musel být slepý, aby se tě nesnažil sbalit.”

,,O sleposti mi nemluv,” zamumlal Will.

,,Někdy dokážeš být slepý, i když teď si slepý permanentně,” dodal Jimmy.

,,Díky za připomenutí.”

,,Ale no tak, Wille, přestaň kopat. Chápu, že tě Jack naštval, ale nevybíjej si to na nás,” řekl Brian.

,,Omlouvám se. Je toho na mě nějak moc.”

,,To je. Během dvou dnů oslepneš a pak získáš muže svých snů.”

,,Není muž mých snů.”

,,Vážně ne? Když si jednou u mě usnul, asi dvakrát jsi vyslovil Lecterovo jméno. Řekla bych, že Hannibal Lecter je mužem tvých snů. A to nemusíme brát ohled na tvé chování v jeho společnosti.”

Will se začervenal a schoval hlavu do jídla.

,,To to bylo tak poznat?”  

,,Tvé zasněné pohledy na něj byly opravdu nenápadné. Dokonce i Jack si jich všiml.”

Willův ruměnec ještě více ztmavl.

,,Oh, náš malý Will se červená.”

,,Mlč, Beverly,” zamumlal Will.

,,Jez, dokud můžeš. Pak chci detailní popis toho, jak jste se dali dohromady.”

,,Zapomeň.”

,,Nezapomenu. Dlužíš mi to, starám se o tvé psy.”

,,…Fajn.”

…

Jeho přátelé odešli asi po dvou hodinách. Will Beverly pověděl, co chtěla vědět. Beverly byla velmi spokojená, že to z něj konečně dostala. Zároveň se neustále rozplývala nad Lecterem, který se podle ní předvedl jako pořádný chlap, když Willa chtěl i přes jeho slepotu.

Will byl po jejich odchodu zanechán samotě. Ležel na posteli a snažil se vnímat okolí kolem sebe. Bez zraku to bylo těžké, ale v nemocnici byl víckrát, než by si sám přál, takže si přibližně dokázal představit, jak vypadá jeho pokoj. Moc dobře si představoval ty světlé stěny, bílé povlečení na posteli a jednoduchou židli vedle ní, na které Hannibal vždy seděl.

Nyní nechtěl nic jiného, než jít domů. Zpět za svou psí rodinou. Zpět do svého tichého domu. Zpět do vlastního bezpečí a pohodlí. Už teď věděl, že bude muset spoustu věcí přizpůsobit svým potřebám a také že ho s Hannibalem čeká velké množství kompromisů, pokud chtěli, aby jejich vztah vydržel. Will byl ochotný vše podstoupit. Chtěl s Hannibalem být. Nebylo co řešit.

S povzdychem si snažil představit, jak teď jeho život bude vypadat.

…

Hannibal přišel navečer, přesně jak slíbil. K večeři mu přinesl jednu ze svých specialit a jako dezert sladký polibek přímo na ústa.

,,Víš, že mě nemusíš krmit,” usmál se.

,,Vím, to ale nic nemění. Krmím tě, protože chci.”

,,Mám pocit, že mě chceš vykrmit a sníst.”

,,Copak jsem kanibal?” zasmál se Hannibal a byl rád, že Will nemůže vidět vyděšený výraz v jeho tváři.   

 ,,No, když o tom mluvíš, rýmuje se to.”

Hannibal jen protočil oči. Sám věděl, jak moc velkou ironií je rýmování jeho tajné záliby s jeho jménem.

,,Pokud už si skončil, rád bych ti oznámil, že jsem mluvil s tvým doktorem. Pozítří tě propustí domů.”

,,Opravdu?”

,,Ano. Ovšem jen pod jednou podmínkou. Musíš mít vedle sebe jeden týden někoho, kdo ti pomůže se aklimatizovat. Pokud s tím souhlasíš, navrhoval bych, abys strávil většinu toho týdne u mě. Přesunul jsem své schůzky, takže ti budu po ruce.”

,,A co můj dům?”

,,Tam bychom zajeli také. Pomohl bych ti ho dát do pořádku a postarat se o tvé psy.”

,,Jsi si pořád jistý, že to chceš se mnou podstoupit?”

,,Kolikrát ti mám opakovat, že ano. Kdybych nechtěl, ani bych ti to nenavrhoval.”

,,Překvapuje mě, jak moc sestupuješ ze svých standardů.”

,,Oh, Wille, ty jsi šel se mnou na operu, musel jsi nosit oblek, socializovat se s lidmi a přesto si neřekl jediné slovo. Je jen fér, když ti to oplatím.”

,,Nechci, abys to dělal jen proto, že cítíš, že jsi mi dlužen.”

,,Tak se necítím, to tě můžu ujistit.”

Hannibal pohladil Willa po tváři, než ho vášnivě políbil.

,,Důvěřuj mi, prosím. Slibuju, že nebudeš litovat.”

,,Já vím, že nebudu.”

,,Slib mi, Wille, jednu věc.”

,,Jakou?”

,,Pokud se ti bude zdát, že na tebe tlačím, řekni mi to, prosím.”  

,,Slibuju.”

,,Nyní, pokud máš ještě stále hlad, přinesl jsem pár muffinů s čokoládovou náplní.”

,,Chceš mě zabít?” zaúpěl Will.

,,To rozhodně ne. Na to pro mě znamenáš až moc.”

Will se již po několikáté toho dne začervenal. Hannibal se opět zasmál, než mu ústa zaplnil sladkostí.