8. kapitola

26.07.2015 17:25

 

A/N: Od pátku mi začala brigáda, tak se omlouvám, kdyby mi teď trvalo psát povídky.

 

„Co jsi zjistil při testech?“ Mycroftův hlas dostal znovu otrávené zabarvení. Odpověď ho ale doslova přimrazila ke gauči.

„Že jsi těhotný.“

„Cože?“ ozvalo se dvojhlasně od Grega i Mycrofta.

„Slyšíte dobře. Já vím, že jsem vám řekl, že už vám to pravděpodobně nepůjde, ale je to prostě tak.“

Mycroftovy ruce se začaly silně chvět, tak je Gregory vzal do svých a přitáhl si manžela k sobě. Stále ještě nebyl schopný promluvit. Budou mít další dítě nebo děti. Sice je už neplánovali, ale už teď je miloval.

„Musím vás hned upozornit na to, že je to vysoce rizikové, takže…“

„Takže na sebe musím dát pozor a zase ležet. Ale co už, alespoň budu mít pokoj od premiéra a užiju si své dcery.“

John se smutným úsměvem zavrtěl hlavou a Mycroft svraštil obočí.

„Žádné doma. Tentokrát musíš být v nemocnici. A byl bych nejraději, kdyby to bylo hned zítra.“

Mycroft jen němě kývl a Gregory ho za to políbil na tvář.

„Fajn, užijte si to tady a zítra tě budu čekat hned ráno. Sherly… půjdeme.“ John se rozloučil i za svého manžela a odešli pryč.

...

Cestou domů se Sherlock ozval.

„Johne… je tu něco, co jsi jim neřekl?“

„Ano je… nechci jim brát naději, ale je velká pravděpodobnost, že… že tohle neskončí dobře. Je tu věk tvého bratra, který je dost vysoký, pak také fakt, že se dítě velmi těžko udrží vevnitř vzhledem předešlému porodu. Udělám, co budu moct, ale mám strach.“

Sherlock si přitáhl manžela do náruče a jen ho hladil po zádech.

...

Mycroft stále seděl na gauči a klepal se. Gregovi se stále nedařilo ho uklidnit.

„Drahý… já jsem už starý… moc starý.“

„Zmlkni a uklidni se! Teď potřebuješ odpočívat a být v psychické pohodě.“

Greg ho pohladil po břiše a políbil na rty.

„Jsem s tebou, tak se už přestaň bát.“

Konečně se Mycroft usmál a přitulil se k manželovi.  

...

Greg po obědě usnul a Mycroft se posadil na terasu, kam se zrovna opíralo sluníčko. I přes veškeré uklidňování svého manžela měl strach. Bál se, že o svoje dítě přijde a na to nechtěl ani myslet. Jeho dcery a manžel byli to nejdůležitější, co měl a teď se jeho rodina měla rozšířit. Věděl, že udělá všechno, aby bylo jejich další dítě v pořádku. Zalovil v kapse saka, vytáhl mobil a vytočil číslo své asistentky.

„Ano?“

„Zdravím tě, Antheo a omluvám se, že tě ruším od kávy.“

„Nic se neděje.“

„A máš jistotu, že ti do ní nikdo nic nenalil? Ani prášky na spaní?“

„Promiň, ale bylo to nutné. Co pro tebe můžu udělat?“

„Za trest vyřídíš premiérovi, že jsem dlouhodobě zdravotně mimo.“

„Něco vážného?“

„Docela. Čekám další dítě.“

„Tak to gratuluji a neboj se. Dopadne to dobře. Za chvíli má přijít premiér, tak mu to vyřídím. Pak se ozvu s výsledkem.“

„Fajn. Díky, ahoj.“

Rozloučil se Mycroft a zavěsil. Vůbec se na Antheu nezlobil, udělala to jen pro jeho dobro. Sluníčko příjemně hřálo a Mycroftovy oči se začaly zavírat, až nakonec začal lehce dřímat.

...

Probudil ho jemný dotyk.

„Já nespím, Gregory,“ usmál se a otevřel oči. Greg se usmál a posadil se vedle něj.

„Jak je ti?“ zeptal se po chvilce starostlivě.

„Jsem v pořádku, neměj obavu. Jen… prostě všechno zůstane na tobě… a dlouho… a co řekneme holkám?“

„Mycey… jen hezky pomalu. Budu na všechno sám, to je pravda. Ale holky už jsou velké, tak se budou muset spoléhat víc na sebe a pak je tu taky Jane, která mi pomůže.

Jane, byla chůvou mladých slečen Lestrade-Holmesových. Nejdříve měla pomoci jen na čas, když byl jeden z otců nemocný. Práci ale zvládala tak dobře, že už pracovala na plný úvazek.

„A protože jsou holky už velké, vysvětlím jim to popravdě. Stejně pořád otravovaly se sestřičkou, takže se jim jejich přání splní… a moje vlastně taky.“ dokončil něžně. 

Mycroft se na manžela překvapeně podíval.

„Proč jsi nic neřekl? Mohlo to přijít dřív, ne až teď.“ 

Greg zavrtěl hlavou.

„Potom, co řekl John po narození holek, jsem nechtěl, aby se ti něco stalo. Spíš by mě zajímalo, kdy jsme tohle…“ Mycroft se zasmál.

„Ale drahý… když se opiješ, nedá se ti prostě odolat. Podmaníš si mě ještě rychleji než obvykle a nebereš si servítky.“

Greg složil hlavu do dlaní.

„Takže já… promiň, Mycey. Vážně… já jsem nechtěl.“

„Nemáš se mi za co omlouvat. Víš moc dobře, že když se chce jeden nebo druhý milovat, ten druhý mu prostě neodolá. Milujeme se a prostě spolu budeme mít další dítě. A mimochodem, chtěl jsi to… a velmi…“

„Přestaň!“

...

Druhý den po obědě už ležel v nemocniční posteli. Sice nebyl vůbec nadšený z toho, že tu stráví skoro šest měsíců, ale pak si vzpomněl na své miminko a zase se uklidnil.

...

Když Greg přišel domů, našel své dcery rozložené na gauči v obýváku, jak si čtou.

„Ahoj holky. Byly jste hodné?“ zavolal na ně.

„Jasně tati.“ ozvalo z obýváku trojhlasně. Greg se zasmál a vstoupil dovnitř. Sedl si do svého oblíbeného křesla a začal mluvit.

„Musím vám říct něco důležitého…“ Dívenky nechaly knížky knížkami a posadily se vedle křesla.

„Tatínek je v nemocnici. A bude tam docela dlouho.“

„Je nemocný?“

„Ne to není, ale čeká miminko, a aby se narodilo zdravé, tak musí ležet v nemocnici.“

„Holky… budeme mít sestřičku… to je super.“ Dívčí smích na chvíli zaplnil celý pokoj. Greg se usmíval a pak jen dodal.

„Já o holčičce nemluvil. Jen o miminku.“

„Prostě to bude holka,“ prohlásila naprosto sebevědomě Victorie-Elisabeth a její sestry přikývly. Jejich otci jen zacukaly koutky, ale ponechal to bez komentáře.