82. kapitola

22.11.2017 19:39

 

 

Ráno vypravil svoji holčičku do školy a pak připravil snídani do postele. Vzal tác a potichu vešel do ložnice, kde ho postavil na stolek. Pak si sedl vedle Mycrofta a políbil ho. Nejdřív na krk, pak na čelo a nakonec na rty.

„Vstávat zlato.“ zašeptal mu do ucha. „Mám pro tebe snídani a překvapení.“

Mycroft otevřel oči a natáhl se pro další polibek. Pak se v klidu nasnídali.

„Teď se obleč a vyrazíme.“

„Kam chceš jít?“ ptal se Mycroft a maličko se mračil. Bolel ho zarostlý nehet na pravé noze a představa, že bude muset nohu nacpat do pevné boty, se mu moc nelíbila.

„Jen se neboj, bude se ti to líbit,“ zamrkal Greg. Mycroft se tedy oblékl a pak i obul, i když se mu to málem nepodařilo. Greg se chválil za svůj nápad, že ho dostane na pedikúru tak rychle. Když k lázním přijeli, začal se Mycroft usmívat, protože se rád nechával rozmazlovat.

,,Opravdu, lásko?” podíval se nadšeně na svého manžela.

,,Ano, opravdu. Teď pojď, čeká nás odpočinkový den.”

,,Už se nemůžu dočkat.”

…

Celý den si užívali profesionální péče a Mycroft se konečně zbavil své bolesti. Během dne vydedukoval proč toto jeho manžel naplánoval. Byl šťastný, že má tak pozorného manžela, který se o něj vždycky dokáže postarat.

Domů odjížděli odpočatí a veselí. Nicole už na ně doma čekala i s jídlem, které objednala.

,,Jak jste se měli?” zeptala se jich.

,,Dobře, zlatíčko. Co škola?”

,,V pohodě,” přikývla a naklonila se ke Gregovi blíž. ,,Co ten tátův nehet?”

,,Už je o všechno postaráno. Nemusíš se bát,” mrkl na ni. ,,Pojďme se najíst, ať můžeme jít spát.”

Mycroft i Nicky samozřejmě přikývli a tak se pustili do jídla. Všichni se po večeři vykoupali a otcové uložili Nicky do postele.

,,Dobrou, zlatíčko.”

,,Dobrou.”

Oba otcové ji políbili na tvář a odešli z jejího pokoje do své ložnice.

,,Byl to skvělý den, nemyslíš?” zeptal se Greg svého manžela.

,,Ano, moc ti za něj děkuju, Gregory.”

,,Nemáš zač, lásko. Nicméně pokud bys mi chtěl opravdu poděkovat, vím o pár způsobech,” zamrkal.

,,Ano, o jakých?” pozdvihl Mycroft obočí.

Greg se jen šibalsky usmál, než z něj svlékl župan a hodil ho na postel.

...

Sherlock s Johnem se vrátili z dalšího úspěšně splněného případu. Což v podstatě znamenalo, že se na celý den zamkli do ložnice a odmítali odtamtud odejít.

Teprve až večer, kdy byly jejich touhy uhašeny, se přesunuli do obýváku a objednali si jídlo. To ovšem moc dlouho nevydrželo, za chvíli bylo v jejich žaludcích a oba se oblizovali až za ušima.

,,Chybělo mi to,” přiznal John a přitulil se blíž ke svému manželovi.

,,Mně taky, měli bychom případy řešit častěji.”

,,Ale zas ne moc často. Přece jen už nejsme tak mladí, jak jsme bývali.”

,,Nejde to na tobě vůbec poznat. Pořád máš stejnou výdrž,” zamrkal Sherlock.

,,S takovým sexy manželem? Udivuje mě, že od tebe dokážu odtáhnout ruky.”

,,Mmh, mám raději, když je necháváš na mně.”

,,Neříkej dvakrát, víš, že bychom se z ložnice nemuseli už vůbec dostat?”

,,Pokud mě budeš zásobovat jídlem, nevidím v tom jediný problém.”

John si povzdechl, Sherlockova slova měla na jeho libido pozitivní efekt. Shodil Sherlocka pod sebe a začal mu dokazovat svou lásku. Toho dne snad po sedmé.

...

Ze spánku Mycrofta dost nešetrně vytáhl telefon. Nejdřív ho chtěl ignorovat, ale protože zvonění neustávalo, pootevřel oči a natáhl se pro mobil.

„Ano?“

„Dobré ráno, potřebuju s tebou mluvit,“ oznámil mu James.

„A proto mě taháš z postele?“

„Ty teda pěkně lenivíš. Je už půl deváté,“ smál se mu šéf a zároveň kamarád.

„Tak co se děje?“ zavrčel Mycroft.

„Mám pro tebe nabídku, po které ses ptal. Od začátku měsíce máme volno v konverzaci u pokročilých a v gramatice u začátečníků. Nechceš se sejít ve dvanáct na obědě a probrat to?“

„Fajn, v poledne se pro tebe zastavím,“ souhlasil Mycroft a zavěsil.

„Takže přece jenom půjdeš na tu jazykovku?“ zeptal se Greg, kterého telefon probudil.

„Půjdu. Ty budeš učit agenty a budoucí agenty a já zase začátečníky a pokročilé,“ usmál se Mycroft a políbil manžela na dobré ráno.

...

„Kampak se chystáš?“ zeptal se nechápavě Jim svého manžela.

„Dneska začínám na střelnici, už jsi zapomněl?“

„Hm, tak je nezapomeň učit pořádně,“ zavrněl Jim a přitáhl si Sebastiana k sobě. Miloval, když na sobě měl tohle oblečení, které používal, když chodil likvidovat terče. Vonělo střelným prachem a olejem na zbraně.

„Uvidíme se večer?“ zeptal se Sebastian něžně.

„Jasně, zlato,“ mrkl Jim a konečně ho pustil.

...

„Dále,“ ozvala se Sally, když jí někdo zaklepal na dveře kanceláře. „Gregu, to je překvapení.“ usmála se.

„Jdu tě vytáhnout na oběd.“

„Jo, to bude super,“ mrkla a šla si pro bundu.

...

„Jak se máš?“ zeptal se, když už seděli v restauraci.

„Ty první tři měsíce byly hrozné. Ale teď už se to snad uklidňuje,“ odpověděla Sally s plnou pusou. „Začínám být čím dál pomalejší a všechno mi trvá třikrát déle než normálně. Je to děs.“

„Nemáš to jednoduché, co?“

„To ne a Ann taky ne,“ povzdychla si Sally. „A co ty?“

„Jdu se ti nahlásit na školení inspektorů a pomůžu vám i s nováčky.“

„Super!“ zajásala Sally. „Mám velkou radost. Měl bys to dvakrát týdně na šest hodin. Je to v plánu na úterý a čtvrtek. Ale kdybys to chtěl v jiné dny, tak to půjde změnit.“

„Ne, tak mi to bude vyhovovat.“

Dohodli se, že začne od nového měsíce. Pak Greg Sally doprovodil zpátky do kanceláře a vydal se zpátky domů.

...

Tam našel manžela zabraného do knížky.

„Ahoj,“ naklonil se k němu a políbil ho.

„Ahoj, drahý. Kávu?“

Greg kývl a posadil se vedle.

„Jak ses měl?“

„Nastupuju od nového měsíce a budu mít vždycky úterý a čtvrtek od devíti do tří.“ oznámil Greg a napil se kávy.

„Skvělé,“ usmál se Mycroft. „Já to mám stejné, jen od osmi do dvou. Můžeme zase obnovit naše procházky.“

Usmáli se na sebe, protože tuhle tradici mohli provozovat jen, když jeden čekal na druhého, až skončí s prací. Jejich chvilku narušil telefon.

„Ještě jednou a seberu ti ho,“ zavrčel Greg. Mycroft ho jemně políbil na rty.

„Ahoj Vicky,“ pozdravil pak do telefonu svoji holčičku.

„Ahoj tati, doufám, že tě neruším od něčeho podstatného.“

„Ne, jen s tátou pijeme kávu,“ odpověděl Mycroft a dostal ránu do ramena.

„Aha, tak budu stručná. Máte na víkend nějaký plán?“

„Žádný. Proč?“

„No já totiž, jsem dostala nabídku investice a nevím, jestli jí mám přijmout, tak jsem si myslela, že byste mi s tátou poradili.“

„Fajn, tak přijeď. Budeme se těšit.“

„V pátek končím ve tři, takže snad budu po osmé doma.“

Rozloučili se a zavěsili.

…

Hamish s Alexem si opravdu užívali svého života jako manželé. Kdykoli měli čas, chodili na procházky a na večeře. I když spolu bydleli, neměli na sebe tolik času. Když měl Alex čas, Hamish byl pryč a naopak.

Dnešní odpoledne měli oba volné, proto jakmile mu skončili přednášky, vydal se před Hamishovu školu a čekal na něj. Hamish o tom věděl, měli domluvené rande.

Když konečně uviděl Hamishe, spatřil něco, co se mu opravdu nelíbilo. Kolem Hamishe se motali dva kluci a bylo jasné, že oba se předhánějí v tom, aby se dostali do jeho kalhot. Obletovávali ho jak včelky a Alex měl velkou chuť jim zakroutit krkem.

Jelikož by Hamish ani jeho rodiče nebyli rádi, rozhodl se pro diplomatičtější řešení. Hodil na sebe masku neodolatelného chlapce a jistým krokem k nim vykročil.

,,Ahoj, lásko,” řekl Mishovi a objal ho kolem pasu. Jeho ruka ovšem okamžitě sklouzla na Mishův zadek. Věnoval mu malý polibek do vlasů a sebejistě se usmál na ty dva parchanty.

,,Ahoj, Alexi,” usmál se Hamish. Neudělal nic proto, aby ze sebe sundal Alexovu ruku, což Alex považoval za velmi dobré znamení.

,,Kdo to je, Hamishi?” zeptal se jeden z nich. Měl otravný hlas a Alex by mu nejraději omlátil hlavu o nejbližší zeď.

,,To je můj manžel Alex, říkal jsem vám o něm.”

Oba překvapeně zírali, než nakonec uraženě odešli pryč.

,,Zabiju je,” zašeptal Alex Hamishovi do ucha.

,,To by nebyl zrovna ideální start pro tvou kariéru policisty, ale klidně.”

,,Tobě by to nevadilo?”

,,Neustále se mě snaží dotýkat, není to zrovna pěkné.”

,,Tak proto jsi mi nakázal, abych pro tebe dneska přišel? Cítím se využívaný.”

,,Večer ti to vynahradím. Navíc neříkej, že ty jsi rád, že se nějakému perverzákovi zdají mokré sny o tvém manželovi.”

,,Zabiju je.”

,,Pokud po tomhle nepřestanou, máš mé plné svolení.”

,,Mmh, miluju tě.”

,,Já vím, já tebe taky.”

Chvíli se líbali, ale pak se Hamish odtáhl.

„Zlato, co kdybychom udělali společný víkend se všemi?“

„Tvoji rodiče, moji rodiče, tvoji strýčkové a jejich dcery? Vydrží tenhle nájezd náš dům?“

Hamish se usmál. „Vydržel několikery společné vánoce.“

„Dobře, tak je všechny pozveme,“ kývl Alex. „Na kdy?“

„Za tři týdny je den svatého Patrika a vychází na pátek, takže budou moct přijet.“

Dohodli se a vydali se na procházku.

....

„Co tvoříš?“ zeptal se John Sherlocka, když se ten už dvě hodiny plně soustředil na počítač.

„Jen si píšu s Mycroftem na chatu,“ odpověděl Sherlock a Johnovo obočí vylétlo nahoru.

„Prosím?“

„Příští týden jde učit francouzštinu a tak mu pomáhám s pracovními listy.“

„Hm, Sherly, nepůjdeme se projít?“ zavrněl John.

„Johne, nechce se mi. Byli jsme večera,“ odporoval Sherlock.

„Takže ti nebude vadit, když si domluvím s Gregem pivo.“

Sherlock zavrtěl hlavou a tak John napsal Gregovi zprávu.

...

„Myci, jdu s Johnem na pivo,“ oznámil Greg.

„Fajn, ale vrať se v použitelném stavu…“

„…a včas,“ doplnila otce Nicole.

Mycroftovi zacukaly koutky, ale hodil na dceru káravý pohled. Greg se zasmál a dal oběma pusu na čelo. Pak se oblékl a odešel.

„Už víš, kolik budeš mít studentů?“ zeptala se Nicole.

„Myslím, že dvacet v začátečnících a patnáct v pokročilých. Proč?“

„Jenom mě to tak napadlo.“

,,Neboj se, nezapomněl jsem na to, že si s tebou projdu francouzštinu. Tu t’appelles comment?”

,,Je m’appele Nicole. Quel est votre nom?”

,,Je m’appele Mycroft. T’ habites á Londres?”

,,Oui, j’y habite avec mon parents.”

,,Trés bien, ma petite fille.”

,,Nejsem malá, tati!” protestovala Nicky.

Mycroft se jen usmál a pohladil ji po vlasech.

,,Jsi nejmladší, vždycky budeš moje malá dceruška.”

Nicky protočila oči.

,,Jdu se mazlit se Snížkem do pokoje. Budeš čekat na tátu?”

,,Nejspíš ano, jak ho znám, vrátí se naprosto zlitý a opět si ustele na zemi. Málem přitom zalehl Snížka.”

,,Proto se mu tak dlouho vyhýbal,” zasmála se Nicky a popadla tu malou bílou příšerku do náručí.

,,Běž se mu věnovat, já si zatím připravím materiály.”

,,Dobře, užij si to tati.”

,,Díky, zlato.”

,,Bon soir,” popřála mu dobrou noc.

,,Bon soir.”

Nicky zalezla do pokoje a Mycroft pokračoval v plnění své práce.

…

Bylo po půlnoci, když se Greg konečně došmátral domů. Chtěl si opět ustlat na zemi. Mycroft jen protočil oči, popadl ho za pas a vlekl ho do ložnice.

,,Mycey,” šeptal mu Greg do ucha ospale.

,,Jsi v příšerném stavu.”

,,V příšerné vždycky po sexu. Dokážeš mě zruinovat, ďáble.”

Mycroft si povzdechl a odhodil ho na postel.

,,Pozor na mě, jsem křehký!”

,,Drahý, ty jsi cokoli, jen ne křehký.”

,,To mě hluboce zranilo,” řekl Greg a odvrátil se od něj.

Mycroft si lehl do postele vedle něj. Držel se u kraje své poloviny a přikryl se. Věděl, že nebude trvat dlouho a Greg se k němu přitulí.

Uběhlo pět minut, než za sebou ucítil teplé tělo a byl přitažen do pevného objetí. Následně se začalo ozvat chrápání, Greg usnul.

Mycroft si znovu povzdechl a doufal, že brzy usne. Nerad by ze svých dětí udělal polosirotky.

...

John se ráno probral s lehkou kocovinou, takže jeho první cesta vedla do sprchy. Vždycky mu to pomáhalo se probrat. Měl hlad, takže se vydal do kuchyně. Pustil kávovar a chtěl vytáhnout máslo z ledničky, když mu na krku přistál polibek.

„Už vyspaný, Johne?“

„Trochu jsme se Gregem pustili z řetězu, promiň.“

„Chtěl jsem být naštvaný, ale jsi tu jen v ručníku, tak mě to přešlo,“ zavrněl Sherlock a něžně manžela políbil na ústa.

„Nasnídám se a pak se můžeme jít natáhnout.“

Sherlock nadšeně souhlasil. Už za deset minut se k sobě tulili na posteli.

...

Nicole ráno pozdravila Mycrofta, který seděl nad sobotními novinami a mračil se. Musel si udělat velký hrnek černé kávy, protože se nevyspal. Ono spát vedle motorové pily není jednoduché.

„Co se děje, že jsi naštvaný?“ zeptala se Nicky. Mycroft jen mávl rukou.

„Tvůj otec mě ničí,“ povzdychl si.

„Nedáme si hodinu piana?“ upřela na otce Nicole nevinná kukadla. Musel uznat, že takhle ďábelský nápad mohla mít jenom ona. Chvíli sice váhal, ale pak zvítězil jeho vztek. Souhlasil.

...

Grega vzbudil zvuk piana. Jindy by mu to nevadilo, ale to ráno bylo prostě příšerné. Hlava ho bolela jako střep, houpal se mu žaludek a ještě nebyl schopný udržet rovnováhu. Chtěl vstát a jít to hraní zatrhnout, ale nebyl toho schopný. Přetáhl si peřinu přes hlavu a doufal, že znovu usne, ale bylo to beznadějné. Nakonec, po víc než hodině, vstát musel. Mycroft na něj bude i tak naštvaný a kdyby se ještě počůral do postele, musel by spát měsíc na gauči. Postavil se na vratké nohy a pomalu se vydal do koupelny. Tam ulevil nejen svému měchýři, ale i žaludku. Trochu se mu ulevilo, takže zalezl do sprchy a pustil na sebe proud studené vody. Když vylezl a chtěl se utřít, zamotala se mu hlava tak, že si musel sednout na okraj vany. Nebyl schopný se natáhnout pro ručník, takže jen odevzdaně čekal, až se mu uleví.

....

Victorie si v sobotu přispala, pak odešla na oběd a cestou zpátky se zastavila v knihovně. Potřebovala najít pár knížek pro seminární práci.

„Hledáš tohle?“ oslovil ji nějaký kluk.

„Jo, díky,“ usmála se na něj.

Vzala si od něj knížku a odešla. Nemohla ale popřít, že jí ten mladý muž zaujal.

...

Mycroft poslouchal, jak Nicole hraje jejich oblíbenou Chopinovu klavírní skladbu, ale jeho mysl stále utíkala k manželovi. Už před dvaceti minutami ho slyšel jít do koupelny a stále z ní nepřicházel. Nicole dohrála a on se na ni usmál.

„Šikulka,“ pochválil jí a pohladil ji po hlavě. „Doufám, že ani na vojenském gymnáziu tohle nezapomeneš.“

„Neboj tati,“ mrkla a usmála se.

„Půjdu zkontrolovat tátu,“ pošeptal jí do ucha. Nicole kývla a šla uklidit noty.

Mycroft se vydal do jejich soukromé koupelny. To, co tam uviděl, se mu nelíbilo. Jeho milovaný seděl zhrouceně na okraji vany a klepal se zimou.

,,Gregory,” zašeptal. Vzal župan, který byl pověšený na dveřích, a pomaloučku se k němu vydal. Oblékl mu ho a klekl si před něj.

,,Co se děje, lásko?”

,,Je mi nehorázně špatně,” zašeptal slabě Greg a sklonil hlavu dolů.

Mycroft chtěl říct, že to byla jeho vina, že se takhle zřídil, ale takové řeči jeho manžel momentálně slyšet nepotřeboval.

Místo toho ho raději objal.

,,Běž si lehnout, donesu ti prášek a vodu.”

Greg nejprve odmítal, ale pak nakonec přikývl. Mycroft ho zamotal do peřin a dal mu prášek.

Když se vrátil do obýváku, Nicky už tam čekala se Snížkem v náručí.

,,Je táta v pořádku?” zeptala se starostlivě.

,,Ano, jen se z toho potřebuje dostat.”

,,Opravdu nechápu, proč se dospělí ožírají.”

,,Víš, zlatíčko, někdy je to potřeba. Někteří pijí kvůli zábavě, jiní kvůli smutku.”

,,A to je to tak baví? I když to nese následky?”

,,Tvůj táta a strýček John to mají jako tradici. Dokážeš si představit, že žít se mnou a Sherlockem není jednoduché. Je to jejich oddechový čas, kdy spolu můžou povykládat o jejich potížích a o tom, jak je strašně vytáčíme.”

,,A tobě to nevadí?”

,,Samozřejmě že ne. Až budeš dospělá, poznáš o čem mluvím.”

Nicky protočila oči, ale nic neříkala.

,,Půjdu za tvým otcem. Až přijde Vicky, zavolej mě.”

,,Dobře.”

Mycroft se vydal za svým manželem, který naštěstí opět usnul. Lehl si vedle něho a objal ho. Nenáviděl, když byl jeho manžel v bolestech.

I když mu celou noc chrápal do ucha.

...

Sherlock a John strávili celý den tulením na pohovce. John si dal záležet, aby odčinil svoje opilecké počiny a staral se, aby se Sherlock cítil opravdu velmi dobře.

K večeru jim volal Hamish, aby jim podal zprávu o celém svém týdnu ve škole a hlavně aby je informoval o svém manželství, které momentálně nemohlo být šťastnější.

...

Vicky překvapilo, že jí vítala jenom Nicole.

„Ty jsi tu sama?“ ptala se udiveně.

„Ale houby,“ zavrtěla Nicky hlavou. „Tátové jsou v ložnici. Ťuknu na ně.“

Nicole došla k ložnici, lehce zaklepala a pootevřela dveře. Strčila dovnitř jen hlavu a kývla na Mycrofta, aby šel s ní. Ten dal manželovi pusu na čelo a vstal.

„Měla bych tátovi dát do postele plyšáka místo tebe,“ poznamenala, když zavřel dveře od ložnice. Nad slovy své dcery se musel zasmát.

„Někdy jindy, ale ne dnes.“

Nicole pokrčila rameny, ale už nic neříkala.

...

„Tati,“ usmála se Vicky a nechala se objímat. „Prý budeš učit.“

„Ano, zase zkusím něco dělat a tvůj otec půjde taky.“

„V tom případě, si to užijte.“

Mycroft zamrkal, ale pak se posadil.

„Tak co se děje.“

Victorie vytáhla papíry a začala mu vysvětlovat, co po něm chce.

...

„Potřebuju případ,“ vrčel Sherlock. Sobotní den strávili nejdřív v posteli a pak se přesunuli k televizi. Ta ovšem velkého detektiva brzo přestala bavit.

„Fajn, zavolám Moriartymu, ať s tím něco udělá.“

„To není vtipné, Johne,“ zamračil se Sherlock.

Po deseti minutách se najednou otevřely dveře a vešel Moriarty. Oba na něj zůstali překvapeně zírat.

„Co tady děláš?“ zeptal se udiveně John. Moriarty se ušklíbl.

„Jsme rodina a tak vás jdu zkontrolovat.“

„Kecáš.“ odfrkl Sherlock.

„Vidím, že se nudíš, takže jsem si říkal, že bych pro tebe měl zábavu.“

„Jestli si někoho zabil a my to máme vyšetřit tak, aby na to nikdo nepřišel, tak na to zapomeň,“ zamračil se John. Jim protočil oči a sedl si na pohovku.

„U nás se ztratil Da Vinciho nákres jeho létajícího stroje. A než se zeptáte, tak řeknu, že nám ho půjčili s tím, abychom vypočítali, zde je možné, aby létal. Ochrana byla na nás. No, a jestli ho nenajdeme do tří dnů, bude to mezinárodní průšvih.“

„A ty v tom nejedeš,“ dopověděl Sherlock.

„Nemůžu po tom ani pátrat sám, protože musím dodělat ty výpočty a Sebastian tráví čas na střelnici Scotland Yardu.“

Sherlock souhlasil. Jednak se těšil na případ a pak chtěl také otestovat, jak se mu bude s Jimem spolupracovat. Bylo mu jasné, že v krádeži nejede.

„Jo, kdybych ten nákres chtěl mít, mám ho a nemusím ti o tom vůbec říkat,“ odpověděl Jim nahlas na jeho myšlenky. Sherlock kývl a vstal z gauče.

...

„Misho, nepůjdeme zítra na paintball?“ zeptal se Alex večer svého manžela, který odpočíval v jeho náručí.

„Policisté proti doktorům?“

„No, ano.“

„Dobře, dohodnuto. Začíná se ve tři.“

„A kdo prohraje, musí splnit tři přání,“ provokoval Alex. Hamish se usmál a souhlasil.

...

„Tohle primitivní zabezpečení myslíš vážně?“ vykulil Sherlock oči, když mu Moriarty ukázal, odkud byl nákres ukraden.

„Já ho nenavrhoval,“ pokrčil rameny Jim. Ale v duchu souhlasil.

„Kdybys ho navrhoval ty, už by je nenašel nikdo,“ prohlásil John s úšklebkem.

...

Greg se probral až pozdě odpoledne a protože už mu bylo daleko lépe, oblékl si župan a vydal se do kuchyně. Tam našel Mycrofta s Victorií zabrané do nějakých papírů a Nicole, která hladila Snížka a tvářila se znuděně.

Jakmile ho Nicky spatřila, usmála se na něj.

,,Dobré odpoledne, tati,” ušklíbla se.

,,Ahoj, zlatíčko,” usmál se a sklonil, aby ji políbil na čelo.

,,Je ti líp?” zeptal se ho okamžitě Mycroft.

,,Ano, lásko. Děkuji. Jak se máš, Vicky?”

,,Skvěle, ve škole je všechno super,” přikývla nadšeně.

,,To jsem rád. Už jste večeřeli?” Všichni zavrtěli hlavami. ,,Půjdu tedy něco udělat.”

,,Můžu ti pomoc?” zeptala se Nicky, která byla ochotná udělat cokoli, jen aby zahnala nudu.

,,Jistě že ano.”

Mycroft s Vicky se přesunuli do obýváku, zatímco Greg s Nicky pracovali na večeři.

…

Překvapivě paintballový souboj vyhráli doktoři. Alex neustále namítal, že to bylo jen díky Hamishově skvělé taktice.

,,Nebylo to taktikou, byli jsme prostě lepší.”

,,V tom ti budu odporovat!” protestoval Alex. Nechtěl mít pošramocené ego a tak si vymýšlel všelijaké výmluvy. ,,Žádám odvetu!”

,,Jak chceš, ale jestli prohraješ i po druhé, nechoď si za mnou stěžovat,” přikývl Hamish a políbil ho.

Věděl, že jeho manžel jen nerad přiznává porážku, měl to v genech. Hamish mohl chvíli uvažovat nad tím, že ho nechá vyhrát, ale přeci jen byl Holmes.

Holmesové nikdy neprohrávají.

…

Sherlock, John a Jim pilně pracovali na případu ztraceného nákresu. Po pěti denním hledáním ho konečně našli. Jim poslal své muže, aby zpacifikovali případné problémy a nákres mu přivezli zpět domů.

,,I když vám oběma děkuju, jestli o tomhle někde ceknete, vylámu vám zuby.”

John ani Sherlock to raději nijak nekomentovali. Věděli, že by to Moriarty neudělal. Ne kvůli nim, ale kvůli Alexovi a Hamishovi.

...

„Něco zajímavého ve škole?“ zeptal se Greg u večeře. Všichni čtyři seděli u stolu a jedli špagety, které si prosadila Nicole.

„Samé zajímavé věci, ale jedna teda vyčnívá.“

„Jaká?“

„Techniky zmírňování stresu.“

„Co ti na tomhle přijde zajímavé?“ zeptal se Greg nechápavě. „Je to jistě důležité. Ale že by to bylo až tak zajímavé.“

„No jedna z technik mi přišla zvlášť kouzelná. Jmenuje se kopání do předního kola služebního automobilu, až do vymknutí pravého palce u nohy,“ odpověděla Victorie klidně.

Mycroft měl co dělat, aby se neudusil špagetami. Výraz jeho manžela stál za to.

„Kdo vás na to učí?“

„Inspektor Davis.“

„Až ho uvidím, zabiju ho,“ vrčel Greg. Mělo mu to být hned jasné. Před lety vyšetřoval sérii krádeží peněz z bank. Všichni věděli, kdo to byl, ale nešlo nic dokázat. Byl z toho tenkrát trochu naštvaný a tak kopal do předního kola auta. Skončilo to odpadlým diskem na kole, zničenou botou a vymknutým palcem na noze. A také následnou třídenní pracovní neschopností.

„Tak nějak vznikají vtipy o policistech?“ zeptala se nevinně Nicole. Mycroft a Victorie na sebe pohlédli. Oba mysleli jenom na to, jak se nesmát nahlas.

„Ano, i tak můžou vznikat,“ odpověděl Greg tónem, který napověděl, že už se na dané téma nechce dál bavit.

„Jak se má teta Sally?“ zeptala se tedy Vicky, aby změnila téma.

„Naštěstí už lépe. Málem skončila v nemocnici, kvůli úbytku váhy,“ odpověděl Mycroft.

„Měla by na sebe být opatrná. Mají juniora dost pozdě. Asi jim to dřív nevyšlo,“ přemýšlela Nicole nahlas.

„Nebo je obě naši tatínkové honili, že tety neměly na nic čas.“

„Vicky!“ napomenuli ji oba okamžitě. I když nebyla daleko od pravdy.

...

„Nikdy bych nevěřil, že budeš pracovat s Jimem,“ vrtěl hlavou John. Seděli se Sherlockem u Angela a dávali si pozdní oběd.

„No co už,“ pokrčil Sherlock rameny. „Beru to jako experiment.“

„Jako bys něco někdy bral jinak,“ usmál se John a vzal ho za ruku. Sherlock mu ji stiskl a zašeptal.

„Naše manželství jsem nikdy jako experiment nebral a našeho syna taky ne.“

„Promiň,“ omluvil se John a jemně manžela políbil. Sherlock s úsměvem omluvu přijal.