84. kapitola

25.03.2018 17:14

 

A/N: Ano, jsem strašná, ale dneska mě aspoň trochu nakopla inspirace a pracuji na jednorázovce. :D

 

Johna v sobotu ráno probral zvonek. Zavrčel a přetáhl si peřinu přes hlavu. Bohužel ten odporný zvuk stále nepřestával.

„Kdo to otravuje?“ zavrčel Sherlock vedle něj.

„Nevidím až dolů ke dveřím.“ zahuhlal John.

Oba na sebe navlékli župan a šli do obýváku. Za chvíli už vstupoval jejich klient. Jednalo se o samotného ministra financí.

„Pane Holmesi, musíte nám pomoci. V sázce je čest Británie.“ začal dramaticky. Sherlock jen protočil oči. Tohle slyšel tolikrát, že tomu ani nevěřil.

„Poslouchám, o co jde?“

„Před padesáti lety byl založen mezinárodní zlatý fond, aby mohly probíhat transakce mezi státy bezpečně, šlo o to, že…“

„V New Yorku byly ve skále vytesány sejfy, a když mělo dojít k přesunu zlata, jednoduše se přesunulo ze sejfu jedné země do druhé.“ dořekl Sherlock otráveně. „Proč s tím jdete za mnou? Zlato už není, co bývalo.“

„Máme pravdu. To není. Ale přesto každé zemi poklad zůstal, takže všechny měly železnou zásobu.“

„Jak měly?“ ozval se John.

„Kvůli teroristickým útokům byly všechny sejfy před pěti lety přemístěny do Londýna. Jenže všechny sejfy byly vykradeny.“

„Prosím?“ zeptal se Sherlock překvapeně.

„Tak jak to slyšíte. Sejfy byly pod centrální bankou a dá se k nim dostat jedině výtahem. Šachta je hluboká 50 metrů. Vzadu jsme našli vykopaný tunel a v něm jeden zlatý prut. Tunel vede k jedné z drah metra, která vede kolem banky.“

„Jak dlouho to je?“

„Čtyři dny, pane Holmesi.“

„Jak se vám to povedlo utajit?“ zeptal se John.

„Normálně to jde snadno, ale za tři dny má dojít k výměně peněz mezi Ruskem a Amerikou. A pokud se provalí, že je to zlato pryč, bude to pořádný malér.“

„Dobře, za hodinu přijedu do banky, podívat se na ten výtah.“ souhlasil Sherlock. Ministr se tedy rozloučil a odešel.

Sherlock se ponořil do svého paláce mysli a strávil tam tak dlouho, že málem nepřišli včas.

...

Pohled na prázdné sejfy byl vskutku děsivý. Johnovi ten pohled připomínal ponuré zátiší s květinami, které zdobily každý hrad. Sjeli výtahem dolů, Sherlock si každý sejf důkladně prošel, pak prohlédl výtah a vyjeli nahoru.

„Mohu mluvit s konstruktérem toho výtahu?“

„Ovšem, pane Holmesi.“

Sherlock měl jeden jednu otázku. Konstruktér potvrdil, že šachta je skutečně hluboká padesát metrů.

Pak se velký detektiv rozhodl projít.

„Tak co už víme?“

„Johne, už víme všechno.“ usmál se Sherlock. Jeho manžel vykulil oči.

„Jak všechno? Ty víš, kde je zlato?“

„To bylo jasné už tam ve výtahu.“

„Nechápu. Kde teda je?“

„Stáli jsme na něm.“ odpověděl Sherlock klidně. Zato John se zamračil.

„Tak přemýšlej, bylo tam tři sta šedesát tisíc prutů a každý z nich měl dvacet pět kilo. Ten, kdo to naplánoval, by si najal řekněme dvě stě mužů. Ovšem každý muž unese jenom jeden zlatý prut.“

„A co?“

„Každý z nich by musel vynést osmnáct set prutů zlata. Jak dlouho myslíš, že by trvalo vynést jeden prut až k dráze metra a vrátit se pro další? Podle mě tak deset minut minimálně. Souhlasíš?“

„Zní to logicky.“

„Dohromady to dělá osmnáct tisíc minut, tedy tři sta hodin.“

„To je víc než dvanáct dní.“ podotkl John. Sotva to dořekl, došlo mu, na co jeho manžel naráží. „Nevychází to, protože ke krádeži došlo před čtyřmi dny.“

„Už ti svítá. Je to nemožné.“

„Ale my jsme viděli prázdné sejfy.“

„Ano, ty, které jsme viděli, byly prázdné.“

„Nechápu tě.“

„Řekli nám, že šachta je hluboká padesát metrů, čili lano u výtahu muselo být taky dlouhé padesát metrů. Ale když jsem ho kontroloval, nerozvinulo se celé. Takže jsme byli výš, než padesát metrů.“

V klidu došli domů a Sherlock informoval ministra, že se v pondělí brzo ráno objeví a sdělí mu výsledky pátrání.

...

Greg otevřel oči, protože se mu zdálo, že ho někdo upřeně pozoruje. Nemýlil se. Mycroft byl zdvižený na jednom lokti a díval se na něj.

„Dobré ráno,“ usmál se na něj něžné a políbil ho. Greg mu samozřejmě polibek opětoval.

„Drahý, co kdybychom se po snídani šli trochu projít a pak si nechali udělat masáž?“ navrhl Mycroft.

„Souhlasím, ale chci předkrm.“ zamrkal Greg svýma hnědýma očima. Tohle měly všechny dcery po něm. Jakmile to kdokoliv z nich udělal, Mycroft ztrácel hlavu. Teď si jednoduše přitáhl manžela do náruče a začal ho líbat a hladit po celém těle.

,,Miluju tě, tak strašně tě miluju, Gregory.”

,,Já tebe taky, Mycey,” usmál se Greg a převalil Mycrofta pod sebe.

...

Anthea a Sally si užívaly klidného víkendu, kdy obě měly volno a nemusely se o nic starat. Anthea neustále hladila Sally po bříšku, které se každým dnem zvětšovalo více a více.

Obě ženy ovšem byly šťastné a s radostí se připravovaly na příchod jejich malého drobečka.

,,Doufám, že bude mít tvoje oči a tvoje kudrnaté vlasy,” usmála se Anthea a políbila bříško své ženy.

,,Ty vlasy bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli, máš tušení, jak hrozně se s nimi žije?”

,,Mně se líbí, jsou sexy,” zamrkala. ,,Hlavně v posteli.”

,,Anty! Už zas myslíš na sex?”

,,S takovou krásnou ženou, jak bych nemohla?”

,,Radši přemýšlej, jak ho pojmenujeme!”

,,Víš, že po sexu se mi přemýšlí nejlíp.”

,,Oh, bože, ty jedna nenasytná ženská,” protočila Sally oči.

Anthea se jen ušklíbla, vzala svou manželku do náručí a vypravila se s ní do jejich ložnice.

...

„Měli bychom si doma zavést nějaký řád.“ navrhl Greg u oběda. Seděli u stolu ve svém pokoji jen v županech. Před chvílí se vrátili z masáže a nechtělo se jim oblékat.

„Jak to myslíš, drahý?“

„No v úterý a čtvrtky učíme. Budeme muset někam dát plavání a masáže. Jde o to, jestli se budeme chtít uvolnit po práci nebo to dáme na volné dny.“

„Zaplaval bych si v pondělí večer a namasírovat se nechal ve čtvrtek večer. Co ty na to?“

„Vůbec nejsem proti.“ usmál se Greg a přitáhl si manžela k polibku. Za chvíli už seděli stulení k sobě na gauči.

„Budeme muset trochu dohlédnout na Antheu a Sally. Určitě budou potřebovat pomoct.“

„O ano, Gregory. Minimálně v hlídání.“ souhlasil Mycroft ochotně.

Greg se musel zasmát. Kdyby mu někdo v den svatby s Mycroftem Holmesem řekl, že jeho manžel bude skvělý rodič a jeho přístup k dětem bude velmi pozitivní, poslal by ho na psychiatrii.

„Prostě jsi ve mně otevřel skryté umění, o kterém jsem ani sám nevěděl.“ zareagoval Mycroft  na jeho myšlenky nahlas.

„Nemyslím si, byl jsi úžasný i beze mě.“

„Nelichoť mi tolik.“

Stulili se k sobě ještě víc a začali se mazlit. I po těch letech po sobě stále toužili a potřebovali se stále jeden druhého dotýkat.

...

„Proč mě jenom nepřekvapuje, že máš samé super známky?“ zeptal se Hamish Victorie. Ta jenom pokrčila rameny.

„Medicína je těžší.“

„Díky, že to uznáš.“ zamrkal Misha. „To často neslyším.“

„Co tím chceš jako říct?“ naježil se Alex okamžitě.

„Nechte toho dohadování. Kdybych to chtěla poslouchat, jedu s tatínky.“ zavrčela Nicole. „Chci si užít sobotu.“

Všichni se uklidnili a tak jim sobota utekla docela v pohodě. Stejně se mohli vyjádřit i o neděli.

„Co kdybychom tě vzali sebou a nechali u tet?“ navrhla Caty u nedělního oběda. Nicole souhlasila a všichni ostatní taky. Odpoledne tedy vyrazili Hamish, Alex, Victorie a Nicole do Londýna.

Sally a Anthea byly rády, že budou mít návštěvu a vůbec jim to nevadilo. Anthea ještě poslala zprávu Mycroftovi.

...

Ten si jí přečetl zrovna, když balili věci. Vůbec se jim nechtělo z toho ráje, kde strávili víkend, odjíždět, ale museli.

„Nicole je u Anthey a Sally.“ oznámil pak Gregovi. Ten jenom souhlasně kývl.

...

Ministr s generálním ředitelem banky měli na tvářích kyselý výraz, kdy v pondělí v osm hodin ráno sjížděli výtahem dolů k sejfům. John se tvářil napjatě a Sherlockův výraz byl neproniknutelný.

„Tak pane Holmesi, tady jsou naše sejfy.“ řekl ministr, když odemkl vstupní dveře. „Je tu všechno jako předtím a…“ zůstal stát s otevřenou pusou. Všechny sejfy byly plné zlatých prutů.

„No poklad máte zpátky, takže nás teď snad omluvíte.“ promluvil Sherlock klidně.

„Řeknete nám, jak jste to dokázal?“ zeptal se ředitel banky úlisně.

„To udělá John, až nastane ten pravý čas.“ odpověděl Sherlock a nastoupil do výtahu. Vyjeli nahoru a vyšli z banky.

„To bylo úžasné.“ pochválil John manžela. „Dáme si snídani?“

Sherlock souhlasil a tak se společně vydali k Angelovi.

„Stavíme se pak za Mycroftem? Měl bych mu říct, aby dal zkontrolovat, kdo to mohl udělat.“

„Určitě.“

…

Po krátké snídani se vydali k Mycroftovi a Gregovi, kteří už byli konečně doma. Sherlock rychle vysvětlil případ a Mycroft chápavě přikývl.

,,Napíšu Anthee, ať se na to podívá. Nicméně mě napadá pár lidí, kteří by byli něčeho takového schopní.”

,,Skvěle. Vidím, že jste si s Lestradem víkend užili,” ušklíbl se.

Mycroft s Gregem lehce zčervenali.

,,Pojď, Sherlocku,” protočil John oči a chytil svého manžela za ruku. ,,Uvidíme se později, Gregu.”

,,Měj se.”

…

Mycroft odpoledne zavolal své bývalé asistence.

,,Podívám se na to.”

,,Díky, jak se má Sally?”

,,Je v období, kdy jí dost divné věci a nálady se jí mění častěji než počasí,” zasmála se.

,,Počkej si na později, nebude tě chtít pustit z ložnice.”

,,Na to se velmi těším.”

,,Věř mi, zničí tě.”

,,A nebude to krásná smrt? No nic, brzy se ti ozvu s výsledky.”

,,Díky.”

,,Nemáš zač, pozdravuj Grega.”

,,Budu.”

…

Jako po každém případu i nyní skončili Sherlock a John v ložnici. Teprve až odpoledne se vysílili na tolik, že museli přestat.

,,Jsi úžasný muž, Sherlocku Holmesi.”

,,A mám úžasného manžela,” usmál se Sherlock a políbil ho.

,,Mmh, tohle si nechám líbit.”

,,Znovu už ne, přísahám, že ještě jedno kolo a upadne mi.”

,,To bychom rozhodně nechtěli.”

Nakonec se spolu až do večera tulili v posteli. John pak objednal večeři a Sherlockovi se konečně ozval Mycroft se seznamem potenciálních viníků.