9. kapitola

14.04.2015 20:19

 

 

Za další dva dny ho konečně pustili domů. Hannibal mu přivezl čisté oblečení a malou snídani. Poté, co se nasnídal, byl propuštěn domů. On ale nemířil domů. S Hannibalem se domluvili, že stráví dva dny v Hannibalově domě, než pojedou k Willovi.

Will by nejraději byl hned doma, ale chápal, že si nejprve musí zvyknout na svá omezení. Přitom bude potřebovat dohled, a kdo jiný se na to hodí líp, než doktor Hannibal Lecter.

Hannibal ho odvedl do svého auta, než se rozjeli k němu domů. Will byl poprvé schopný vychutnat si pohodlí Hannibalových sedaček. Nevěděl jak, ale po cestě domů velmi brzy usnul.

Probudil se až, když ho Hannibal nesl přes práh svého domu. Will nemohl uvěřit tomu, že ho starší muž dokázal unést.

,,Doufám, že ses dobře vyspal,” řekl Hannibal, když si všiml, že je Will vzhůru.

,,Měl jsi mě vzbudit. Jsem ještě schopný chodit po svých.”

,,Já vím. Ale bylo mi líto tě vzbudit. Vypadal jsi spokojeně.”

Will zavrtěl nechápavě hlavou a přinutil tak Hannibala k úsměvu. Hannibal ho políbil na tvář, než ho opatrně postavil na nohy. Will se trochu zakymácel, než získal zpět svou rovnováhu.

,,Na oběd je ještě trochu brzy. Pokud se na to cítíš, mohli bychom se na chvíli projít po okolí. Je tady klid a celkem čistý vzduch, bude se ti to líbit.”

,,Dobře,” přikývl Will, než se s Hannibalem vydali zpět ven.

Hannibal mu jako správný gentleman nabídl rámě. Jakmile měl Willa u sebe, pevně si ho k sobě přitiskl, jako by ho chtěl ochránit a skrýt před celým světem.

,,Nebudou na tebe tví sousedi zírat?”

,,I kdyby je mi to jedno,” pokrčil Hannibal rameny. Moc dobře si všímal těch nepatrných pohybů za záclonami. Cítil, že ho jeho sousedé pozorovali, ale bylo mu to jedno. Will byl bezpochyby krásný muž. Ti, co jeho krásu neviděli, byli barbaři.

,,To jsou odvážná slova,” pronesl Will, a aniž by si to uvědomil, přitulil se blíže k Hannibalovi.

Hannibal se potěšeně usmál, než ho políbil na temeno hlavy. Will měl kolem očí stále bílý obvaz. Z látky, kterou mu do nich vrah šplíchl, mu napuchla pokožka kolem očí. Doktoři předpokládali, že bude trvat dva týdny, než se kůže začne uzdravovat.

Obvaz mu musel být každý den vyměňován, což dávalo Hannibalovi další skvělou výmluvu, proč se Willa dotýkat. Ne že by ji teď potřeboval, ale vždycky bylo dobré mít něco v záloze.

,,Mám pro tebe dobrou zprávu,” začal Hannibal.

,,Jakou?”

,,Mému právníkovi se podařilo udržet tvou pozici učitele. Až se na to budeš cítit, můžeš znovu vyrazit do práce. Vzhledem k tvému zranění bych ti to doporučoval až za tři týdny.”

,,Víš, že je to na mě dlouho,” povzdychl si Will.

,,Vím, ale neboj se. Najdeme ti něco, čím se zabavíš. Nicméně, dovolil jsem si najít ti i asistentku. Bude ti pomáhat s přípravou lekcí. Je to jedna z tvých bývalých studentek.”

,,Víš, že jsi nemusel.”

,,Vím, ale udělal jsem to s radostí. Pro tebe.”

,,Hannibale,” vzdychl Will.

,,Slíbil jsem ti, že se o tebe postarám.”  

Hannibal s Willem právě stáli před domem jedné ze starších obyvatelek této čtvrti. Hannibal měl rád paní Jeffersonovou, byla ochotná a milá. Bohužel to byla příšerná drbna, která je nyní pozorovala. Stála bokem u svého okna a myslela si, že si jí Hannibal nevšiml. Omyl.

Hannibal pro sebe zamrkal. Jak nejlépe svým sousedům, kteří se mu snažili dohazovat své potomky, nejlépe oznámí, že je zadaný?

,,Udělám pro tebe cokoli, Wille, cokoli,” slíbil, než se k Willovi sehnul a drsně jej políbil na rty.

,,Zdá se mi to, nebo máš dneska nějakou velmi dobrou náladu?” zeptal se Will poté, co se od něj Hannibal odtáhl.

,,Možná ano, možná ne.”

Hannibal se s Willem opět rozešel. Tentokrát měl ovšem svou ruku kolem Willova útlého pasu a tiskl si ho k sobě.

…

Will se cítil příjemně. Vzduch byl tady opravdu příjemně čistý a navíc jednu stranu jeho těla neustále zahřívala Hannibalova přítomnost. Bylo pro něj obtížné chodit rovně, ale Hannibal ho pevně vedl. Na druhou stranu to pro něj bylo i strašidelné, nevěděl, kde je ani kam jdou, jediné, na co se musel spoléhat, byl Hannibal. Ještě nikdy nevkládal tolik důvěry do jiné osoby.

Vždycky byl samotářem, ale od té doby, co Jack Crawford vstoupil do jeho života a donutil ho vrátit se do terénu, jeho život už nebyl stejný. Prvně byl kvůli jeho nátlaku krůček od toho, aby se z něj stal šílenec a další pacient psychického ústavu. Nyní byl slepý a po svém boku měl muže, kterého mu Jack hodil do života.

Jimmy měl pravdu, Jack chtěl mnoho a nyní ztratil vše, co měl. Jeho žena umírala, Miriam Lassová byla mrtvá, on byl slepý a Hannibal byl na něj až příliš naštvaný, než aby mu dále pomáhal s případy.

Jack si to svým chováním neulehčoval. Will počítal minuty do doby, než Hannibalovi opravdu ujedou nervy a mezi nimi se strhne velká hádka. Pravděpodobně by z toho neměl mít takovou radost, jakou právě cítil.

,,Nad čím přemýšlíš, drahý?” zeptal se ho Hannibal a vyrušil ho z jeho dlouhých úvah.

Will překvapeně zjistil, že oba stojí na místě a nepokračují v jejich procházce.

,,Nad ničím, promiň,” omluvil se rychle.

,,V pořádku. Trápí tě snad něco?”

,,Ne, jen…jen jsem se trochu zamyslel.”

,,Brzy budeme doma. Je něco, na co máš chuť?”

,,Dal bych si něco sladkého.”

,,Cokoli chceš,” řekl Hannibal a vlepil mu polibek na čelo. ,,Dneska udělám něco jednoduchého. Klidně se pak můžeš na chvíli prospat.”

,,Díky,” přikývl Will a unaveně složil svou hlavu na Hannibalovo rameno.

,,Mimochodem, dneska jsem k nám pozval tvou asistentku. Odpoledne se na hodinku staví. Můžete spolu prodiskutovat detaily vaší spolupráce.”

,,Ty myslíš na všechno.”

,,To ano.”

Hannibal ho lehce pohladil po vlasech a prstem přejel po obvazu kolem jeho očí.

,,Už se nemůžu dočkat, až ten obvaz sundám. Přeji si vidět tvé oči.”

,,Proč?” zeptal se Will tiše.

,,Jsou to ty nejkrásnější oči na světě, bez ohledu na to, jestli s nimi vidíš, nebo ne.”

Will se nad Hannibalovými slovy lehce otřásl. Bylo to tak romantické, ale děsilo ho, jak upřímně to znělo. Jak moc upřímný k němu Hannibal byl. Will nedokázal uvěřit tomu, že by ho opravdu mohl mít někdo rád, a už vůbec ne, že by tím někým mohl být doktor Hannibal Lecter.

Nakonec se k němu jen přitulil blíž a položil svou ruku na jeho. Kdyby nebyl slepý, viděl by zářivý úsměv, kterým ho Hannibal obdaroval.

…

O půl hodiny později se vrátili zpět k Hannibalovi domů. Will byl příjemně utahaný a mohl slíbit, že po obědě se půjde prospat. Nechápal, čím to bylo, ale v poslední době byl hodně utahaný a spal déle, než kdy dříve.

Myslel si, že je to jen jeho tělo, které reaguje na ty hodiny spánkové deprivace, kterými jej zatěžoval. Pravda byla ovšem o něco jednodušší a měl v ní prsty samotný Hannibal, který Willovi pravidelně podával prášky na spaní. Snažil se tak donutit Willa k pravidelnému a dlouhému spánku, který mladší muž tolik potřeboval.

Hannibal ho dovedl do kuchyně, kde ho posadil do malého křesla v rohu. Chtěl mít Willa u sebe. Navíc by nebylo slušné, kdyby ho nechal ve svém domě o samotě.

Za hodinu už to v jeho kuchyni vonělo sladkými vůněmi, nad kterými Will skoro slintal. Hannibal se usmíval nad blaženým výrazem, který měl jeho partner v obličeji.

,,Ještě chvíli,” slíbil a dokončil poslední úpravy. ,,Tak a hotovo, můžeme jíst.”

…

Po velmi sladkém a jednoduchém obědě, odvedl Hannibal Willa do své ložnice. Vysvlékl sobě i jemu nadbytečné oblečení, než se s ním položil do postele. Will už skoro spal, protože byl po další dávce pomocné pilulky.

Hannibal si ho opřel o své tělo, než sáhl k nočnímu stolku, na kterém měl položenou právě rozečtenou knihu. Beze slova ji vzal do rukou a začal číst.

Četl pomalu, zřetelně a procítěně. Jeho hlas se k Willovi snášel jako ukolébavka. Neuběhlo ani deset minut a Will v jeho náručí spokojeně spal.

,,Spinkej, můj maličký. Budeš to potřebovat,” zašeptal, než se položil na postel vedle Willa, a sám si dopřál zaslouženou půl hodinu spánku.