9. kapitola

22.11.2016 18:55

 

Jean se pečlivě řídil pokyny svých synů, vybral krásnou kytici růží, koupil velkou bonboniéru a k tomu přidal i dobré víno. Šlo mu přece jen o to, aby dostal Armanda zpátky.

Svůdně se oblékl, ale počasí jako by se mu chtělo pomstít, se rozhodlo, že déšť by byl v tuto chvíli lepší než sluníčko.

Než se dostal k Armandově bytu, byl od hlavy k patě promočený a vypadal jako zmoklá slepice. Nicméně bylo pozdě na to, aby se otočil a promarnil další šanci.

Zvledl ruku a zaklepal na dveře Armandova bytu. Pořádně se nadechl, když slyšel, jak se ke dveřím blíží kroky.

Tady to bylo. Tady byl ten okamžik, na který čekal.

Armand otevřel dveře a okamžitě strnul. Ani Jean se nehýbal. Vzájemně se pozorovali a Jean přemýšlel, jestli je Armand víc překvapený z toho, že ho tu vidí, nebo z toho jak vypadá.

,,Co se ti proboha stalo?” zeptal se Armand nakonec.

,,Přišel jsem se omluvit,” odpověděl Jean.

,,A před tím ses rozhodl dát si sprchu?” pozdvihl Armand obočí.

,,Chtěl jsem být svůdný,” pokrčil Jean rameny, než poklekl na zem. ,,Připravoval jsem si dlouhou řeč o tom, jaký jsem idiot.”

,,To jsi,” přikývl Armand souhlasně.

,,Ale to ty víš, takže ti řeknu jen...omlouvám se. Choval jsem se jako debil, když jsem se ti neozval. Miluju tě a vím, že se mnou nebudeš chtít mít do konce života nic společného, ale odpustíš mi aspoň? Prosím.”

Armand na něho hleděl. Nenacházel slova. Miloval Jeana, ale ten mu tak lehce zlomil srdce.

Sekundy utíkaly a oni na sebe stále hleděli jako malé děti hledající odpověď na složitou otázku.

,,Ublížil jsi mi,” řekl nakonec Armand.

,,Mrzí mě to.”

,,Jak ti můžu opět věřit?”

Jeanovy oči poklesly smutkem. Tato jediná věta mu vypálila díru do srdce.

,,Na to ti nedokážu odpovědět. Můžu ti ale slíbit, že udělám vše proto, abych ti už nikdy neublížil.”

Jean zoufale hleděl na Armanda, chtěl mu povědět o všech pocitech, které bublaly v jeho nitru. Nedokázal je ale slovy popsat. Jeho oči opět klesly na podlahu.

Najednou ale Armand přijal všechny dárky, které mu přinesl. Jean překvapeně vzhlédl.

,,Tak pojď, nebo mi tu uděláš jezero. Mimochodem tu louži si utřeš. Teď se pojď převléct, vypadáš jako zmoklý pes.”

Jean téměř omámeně následoval Armanda do jeho bytu. Armand si odložil dárky do kuchyně a na okamžik zmizel do ložnice. Vrátil se s měkkou osuškou a hromadou suchého oblečení.

,,Na běž se vysprchovat a převléct. Uvařím ti teplý čaj, nebo ještě nastydneš.”

Jean beze slov zalezl do koupelny, kde si dopřál horkou sprchu. O dvacet minut později se v suchém oblečení vydal do kuchyně, kde už na něj čekal teplý čaj i s večeří.

,,Odpouštím ti,” řekl mu Armand. ,,Ale tohle je tvá poslední šance. Nechci být tvoje malé špinavé tajemství ani hračka, se kterou si budeš hrát jen, když se ti to bude hodit. Jasné?”

,,Slibuji. Měl jsem tě klukům představit už na začátku, ale bál jsem se, nenávidí tě.”

,,Mě nenávidí všechny děti, jsem ředitel,” protočil Armand oči. ,,Nezklam mě, Jeane, mám tě až příliš rád.”

,,Nezklamu,” slíbil Jean a dojedl svou večeři.

Společně se přesunuli do obýváku, kde se tulili pod teplou přikrývkou a sledovali až příliš nereálné filmy. Bylo to jejich první rande, i když to tak ani jeden z nich oficiálně nenazval.

Pozdě večer se ospalí dostali do ložnice, kde padli na postel a s polibkem na dobrou noc usnuli.

Šnečí tempo bylo nejlepší. Neměli kam spěchat, zvlášť když si teď vychutnávali nový začátek jejich vztahu, který nebyl vybudovaný na vzájemné touze a vášni.

Oba tohle potřebovali, potřebovali upevnit vztah už v základech, aby se jim opět nezbortil. A zdálo se, že byli na dobré cestě.

...

Aramis se podíval na hodiny na stěně, než svůj zrak přesunul na svého bratra.

,,Zdá se, že náš otec uspěl,” pronesl s úšklebkem.

,,Snad ano, jestli ne, Richelieu nás všechny v pondělí ráno sežere za živa,” řekl Athos, než svou pozornost opět přenesl k mobilu ve svých rukách.

,,Já vím, že miluješ toho svého ,,malého mušketýra”, jak mu rád říkáš, ale připadám si tak nedoceněný, když mi nevěnuješ pozornost, bratře můj.”

,,Přemýšlel jsi už někdy o konzervatoři? Myslím, že by z tebe byl dobrý herec, Aramisi.”

,,Idiote! Moje bolavé srdce!”

,,Jasně,” protočil Athos oči a odložil svůj mobil. ,,je ti jasné, že teď když se dali zpátky dohromady-”

,,Snad.”

,,Snad, tak budeme pravděpodobně zavaleni kupou rodinných obědů a večeří a bůh ví čeho všeho?”

,,Kruci, tak nad tím jsem nepřemýšlel. Co když bude Richelieu trávit večery tady?!” vyděsil se Aramis.

,,Zdá se, že nám d’Artagnan a Porthos budou muset poskytnout dočasný azyl.”

,,To se můžu rovnou k Porthosovi odstěhovat! Už tak jsem tam skoro pořád.”

,,Tak se tam nastěhuj,” pokrčil Athos rameny.

,,Chyběl bych ti.”

,,Ne, já bych si sem nastěhoval d’Artagnana a téměř jistě bych si na tebe nevzpomněl, protože veškerá moje krev by se nacházela všude jen ne v mém mozku, jestli víš, co tím myslím,” zamrkal Athos.

,,Fůj, jsi nechutný perverzák!”

,,D’Artagnan to miluje!”

,,Dost bylo řečí o tvém nechutném milostném životě. Teď ale vážně, co když se ti dva budou chtít jednou nastěhovat spolu a vzít se?”

,,Myslím, že to už nebude náš problém. My dva už budeme dávno pryč. A navíc, jestli se budou chtít vzít a žít spolu, jen ať jdou do toho. Nechceme přece, aby otec byl navždy sám. Pokud má být šťastný po Richelieuově boku, tak ať tam je.”

,,Děsí mě, jak se z perverzáka dokážeš změnit v romantika.”

Athos jen zamrkal.