After (Pro ThePavlaBlog)

05.02.2017 15:25

A/N: Omlouvám se, že jsem dlouho nic nezveřejnila, ale byla jsem nemocná a pak toho bylo hodně ve škole. Našla jsem s aspoň chvíli času, abych napsala tuhle kratičkou povídku na přání.

 

,,Postarej se o Mycrofta, ať je o něj postaráno. Není tak silný jak si myslí.”

,,Jasně.”

,,Díky, Gregu.”

 

Greg nevěděl, co ho překvapilo víc, jestli fakt, že ho Sherlock po několika letech konečně oslovil jeho pravým jménem, nebo že mu dal na starost svého vlastního bratra.

Tak či tak co nejrychleji dokončil svou práci a odjel k Mycroftovi, aby se o něj postaral.

Nyní Mycroftova hlava pohodlně odpočívala v jeho klíně, zatím co Greg prsty jemně bloudil krátkými pramínky jeho vlasů.

Greg se neodvážil zeptat Mycrofta, jak se cítí. Byla to stupidní otázka, vzhledem k tomu, jaké trauma v uplynulých hodinách zažil. Tématům Euros a Sherrinford bylo lepší se vyhnout.

Na druhou stranu ani jeden z nich nepotřeboval sedět v tichosti, a tak Greg v hlavě rychle hledal vhodná témata na zahájení konverzace.

,,Sherlock mi dnes řekl konečně Gregu, a já myslel, že si ten parchant opravdu nepamatuje moje jméno.”

,,Musíš Sherlocka omluvit, bůh ví, že být s ním jakkoli spjatý znamená velké množství bolesti,” řekl Mycroft s očima stále zavřenýma.

,,Na to jak je chytrý, dokáže být neuvěřitelná osina v zadku.”

Mycroft se lehce pousmál a  vydechl.

,,Je to dramatická královna, nevím, po kom z rodiny to zdědil. Nicméně je neuvěřitelné, že si doteď nevšiml, že jeho inspektora zkazil jeho vlastní bratr.”

,,Inspektor se nechal s radostí zkazit,” usmál se Greg a Mycroft konečně otevřel oči.

Téměř jako by nedokázal uvěřit, že je Greg skutečný, něžně ho pohladil po tváři.

,,Možná bychom se k sobě konečně měli nastěhovat, nemyslíš?” zeptal se Greg. ,,A pořídit si kočku, potřebuješ někoho, kdo se k tobě bude tulit, když nebudu doma.”

,,Znáš mě tak dobře, Gregory,” pousmál se Mycroft, než se jeho úsměv proměnil v slzy a on se začal tisknout ke Gregovi, jako by to měla být jedna z posledních věcí v jeho životě.

,,Neopouštěj mě, neopouštěj mě, prosím.”

,,Neopustím tě Mycey, neopustím tě, přísahám.”

Greg se opatrně položil na postel vedle Mycrofta a objímal ho, konejšil ho jako matka, která utěšuje své malé dítě.

,,Už nikdy nenechám nikoho, aby ti ublížil,” šeptal Greg Mycroftovi do ucha, Mycroft se však třásl dál. Plakal, dokud mohl, dokud jeho oči mohly.

A Greg ho celou dobu držel, nepustil ho.

…

Mycroftovy sny byly poznamenané nočními můrami ještě dlouhou dobu. Naštěstí měl Grega, který ho každou noc držel v náručí a nedovolil, aby se mu něco stalo.

…

,,Když jsem mu řekl, aby se postaral o mého bratra, nemyslel jsem to tak, aby mu lezl do postele,” řekl znechuceně Sherlock.

,,Podle toho, co mi Greg říkal, byl v jeho posteli dávno předtím. Mimochodem, měl bys mu opět začít říkat jeho prvním jménem - byl tak rád, že si ho konečně pamatuješ správně,” usmál se John.

,,Na to ať rychle zapomene! Co si vůbec myslí, chtít se oženit s Mycroftem, copak nemá rozum?”

John jen protočil oči.