Ano (Pro Tes)

25.08.2015 22:22

 

A/N: Pro Tes, která měla včera narozeniny! Happy birthday darling!

P.S. Pokračování Pomoci!

 

Cesta utekla pro Sherlocka rychle. Zavřel se ve svém myšlenkovém paláci a urovnával své pocity, které byly tak zmatené. Nevěděl, co si má myslet, co ho čeká, co po něm Moriarty vlastně chce. Nevědomost se mu nelíbila, na druhou stranu ho vzrušovala a tlumila špatné pocity, které si s sebou odnesl z Johnovy svatby.

Auto zastavilo před hotelem a řidič mu beze slova podal malou kartičku, na které bylo číslo pokoje. Sherlock vystoupil a pomalu se vydal do hotelu. Věděl, že Moriarty mu dával prostor na to, aby se naposledy rozmyslel.

Sherlock byl v tuto chvíli až příliš zvědavý. Nemohl utéct, už nebylo cesty zpět. Věděl to a Moriarty taky. Hráli hru a Sherlock se měl dnes dozvědět pravidla.

Přišel před určený pokoj a lehce zaklepal. Nemusel čekat dlouho, než se dveře otevřely a odhalily jednoho z Moriartyho podřízených.

,,Obývák,” řekl muž a odešel pryč.

Sherlock tedy vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Najít obývák bylo jednoduché, najít Moriartyho ještě jednodušší.

Moriarty se spokojeně rozvaloval v křesle. Na rozdíl od jejich předchozích setkání nebyl oblečený v obleku, ale pouze v šedých teplácích a v bílém tričku. Jeho vlasy nebyly upravené gelem ani načesané, naopak vypadal jako by právě vyšel ze sprchy.

Jakmile Sherlocka spatřil, objevil se na jeho tváři úšklebek. Jednou rukou pokynul ke křeslu naproti sobě a posadil se do vyjednávací pozice. Sherlock obezřetně přistoupil k přidělenému křeslu a posadil se do něj.

,,Nemusíš se bát, zatím. Kdybych tě chtěl zabít, udělal bych to už před hodě dlouhou dobou.”

,,Jen tak bys mě nezabil,” zavrtěl Sherlock hlavou. ,,Ne bez některé z tvých her. O co jde nyní?”

,,To se mě ani nezeptáš, jak jsem přežil?” našpulil Jim rty.

,,Vzal jsem jeden náboj z tvé zbraně a po pádu ho zkontroloval. Byl slepý.”

,,Ty dokážeš zkazit radost.”

,,Stejně jako ty.”

,,Oh, nemusíš se hned urážet. Vím, že náš malý Johnny se dnes oženil, ale nemusíš na mě tak štěkat. Jsem si jistý, že kdybyste vy dva nebyli idioti, už byste spolu dávno spali. No, nevadí, lepší pro mě.”

,,Cože?”

,,Říkal jsem, že ti chci nabídnout řešení pro tvé bolavé srdce.”

,,A tím je?”

,,Přidej se ke mně.”

,,A to mi pomůže jak?”

Moriarty vstal ze svého křesla a stoupnul si před něj.

,,Odvrátím tvé myšlenky od všeho, co tě trápí,” řekl a něžně ho pohladil po tváři.

Sherlock se lehce ošil a měl co dělat, aby udržel s Moriartym oční kontakt.

,,Co po mně přesně chceš?”

,,Tvou společnost, jak v pracovním tak osobním životě. Chci partnera, který mě dokáže pochopit.”

,,Pracujeme na opačných stranách,” namítl Sherlock.

,,Jsme dvě strany jedné mince. A já jsem ochotný malými ústupky zmenšit bariéru mezi námi. Stačí říct jen ano a detaily dořešíme později.”

Moriartyho ruka ještě stále spočívala na Sherlockově tváři a to zabraňovalo jeho mysli přemýšlet racionálně

,,Ano.”