Bez Johna

Věnováno:ThePavlaBlog

Sherlock otevřel oči a smutně pohlédl na druhou polovinu postele. Byla prázdná. Opět. S povzdychem vstal a odhodil ze sebe peřinu. Natáhl na sebe župan, protože v celém bytě byla příšerná zima. Pevně si ho uvázal kolem pasu a vydal se do kuchyně pro něco k snědku, i když o tom silně pochyboval.

V kuchyni opravdu nic nebylo. Díky bohu k němu přišla paní Hudsonová i se snídaní. Položila tác v obýváku na stůl, a když viděla jeho ustaranou tvář, přišla k němu a pevně ho objala.

,,Sherlocku, to bude dobré.”

Sherlock přikývl, ale sám tomu nevěřil. Bez Johna to nikdy nebude dobré.

,,Sněz něco, ano? Bude ti líp.”

Sherlock měl opravdu hlad, proto se do jídla okamžitě pustil. Paní Hudsonová byla skvělá kuchařka, jemu ale jídlo nyní nechutnalo. Bez Johna to nebylo ono.

Sherlock si nade vše přál, aby tu nyní byl John s ním. Hřál ho, sdílel s ním jídlo, chodil s ním na místa činu, miloval se s ním. Nic z toho ovšem nešlo.

Sherlock vytáhl mobil a napsal rychlou zprávu a začal se převlékat. Chtěl zajet do Scotland Yardu, doufal, že pro něj bude mít Lestrade nějaký případ.

Doufám, že se brzy vrátíš, moc mi chybíš. SH

Ještě pár dnů. I mě se stýská. Kdybych nemusel, nikdy bych na tu dvoutýdenní konferenci nejel. Dávej na sebe pozor a nezapomeň pravidelně jíst a spát. Miluju tě. JW

A já tebe. SH

Sherlock se usmál a podíval se do kalendáře. Ještě tři dny a bude mít Johna opět u sebe. A pak, pak ho nikam nepustí.