Bolest

A/N: Další pokračování Démona. Trochu se to zvrhlo v něco jiného, tak pardon :)

Sotva se objevili zpět ve svém bytě, Sherlock začal nadávat na svého bratra.

,,Idiot! Kretén! Zase se stará, o co nemá!”

Měl vztekem zrudlé tváře a vypadal jako by měl každou chvíli někoho zabít. John ho raději objal kolem pasu a zabořil hlavu do jeho hrudi.

,,Uklidni se, lásko,” šeptal konejšivě. ,,Má jen o tebe strach.”

,,Unesl tě! Já mu taky neunáším Lestradea!”

,,Co s tím má Greg společného?”

,,Chrápe s ním,” odfrkl znechuceně Sherlock.

,,Cože?!” vykřikl John překvapeně.

,,On ti to neřekl? Myslel jsem, že jste nejlepší kamarádi.”

,,Myslel jsem si, že má novou známost, ale neptal jsem se koho.”

,,Proč?”

,,Za prvé se to nedělá, dokud to není vážné. Za druhé, i kdyby mi to řekl, stejně bych nevěděl, že je to tvůj bratr. Neznal jsem tě.”

,,Taky fakt.”

,,Pojďme si udělat pěkný večer, ano? Nenech svého bratra, aby nám to zkazil,” zašeptal John se rty přitisknutými k Sherlockovým.

,,Dobře,” povzdechl si Sherlock a poslušně následoval Johna do kuchyně. Sedl si ke stolu a rychle vyťukal na mobilu esemesku, než svou pozornost opět přesunul na svého milence. Aniž by si to uvědomil, na jeho tváři se usídlil zlomyslný úšklebek.

,,Proč mám takový pocit, že jsi právě napsal Gregovi.”

Sherlock překvapeně vzhlédl.

,,Dobrá intuice,” přikývl a vstal, aby mohl Johna políbit.

…

Mycroft unesl Johna! Srovnej si ho. SH

Mimochodem byl to on, kdo anonymně nahlásil tvé poslední dva vrahy. SH

M je na cestě k tobě. Nepohodl se se S. A

Greg si unaveně promnul oči. Zatracení Holmesové ho stáli veškeré síly. Nikdy nevěděl, proč si vlastně začal s démonem, který měl šíleného bratra. Nyní bylo už ale pozdě na to, aby něco řešil. Už před pěti lety se nechal s Mycroft svázat vázacím poutem. Byli navždy nerozlučně spojení.

Rychle dopsal hlášení, které už mu týden leželo na stole, věděl, že už se k němu dnes nedostane. Sotva dopsal poslední větu, vešel do jeho kanceláře Mycroft. Vypadal jako by ho přejel vlak (jménem Sherlock). Zhroutil se na pohovku jako pytel brambor a skoro se ani na Grega nepodíval.

Greg odložil papíry stranou a vstal, aby se mohl věnovat svému partnerovi. Přisedl si k němu a nechal, aby se mu stulil na hrudi.

,,Co se stalo?” zeptal se a pohladil ho po krátkých vlasech.

,,Měl jsem špatný den,” odpověděl Mycroft.

,,Spíš malou hádku se Sherlockem.”

,,Kdo ti psal? Anthea nebo Sherlock?”

,,Oba a ne, Antheu nevyhodíš. Bůh ví, že je jediná žena na celém světě, která je dost schopná na to, aby byla tvou asistentkou.”

Mycroft naštvaně zamručel, ale donutil tím Grega jen k úsměvu.

,,Můj bratr je tak nezodpovědný. Chce si vzít muže, kterého zná necelé tři dny.”

,,Já vím, ptal se mě na Johna.”

Mycroft na něj překvapeně pohlédl, ale dostal jen polibek na čelo.

,,John je můj kamarád. Známe se už dvacet let. Je to zodpovědný, loajální muž. Upřímně si myslím, že je pro Sherlocka skvělou volbou. Dokáže se o něj postarat a nezradí ho.”

,,Ale Sherlock na to jde moc rychle!”

,,Sledoval Johna dva měsíce.”

,,Ale mluvil s ním dva dny!”

,,Mycey, Sherlock už je dost zodpovědný na to, aby se rozhodl, co chce. Já ho v jeho rozhodnutí podpořím. I tví rodiče s tím souhlasí a moc dobře víš, že tvá maminka si neoblíbí jen tak někoho.”

Mycroft si opět povzdechl.

,,Nechci, aby skončil zraněný. Jak jednou projdou obřadem, nebude cesty zpět.”

,,Já vím, sám jsi se bál, když jsme spolu začínali. Někdy prostě musíš riskovat.”

Mycroft zmlknul díval se na jejich ruce, které byly spojené. Hrál si s jejich prsty. Byl ztracený v myšlenkách, ale Greg ho nechal.

,,Měl bych se asi omluvit,” promluvil po dlouhé chvíli.

,,Bylo by to pěkné,” přikývl Greg a usmál se na něj. ,,Miluju tě.”

,,Já tebe taky.”

,,Pojďme domů. Chci, aby ses zase usmíval.”

Mycroft přikývl a nechal se Gregem odvést do garáží, kde na ně čekalo jeho auto.

…

Sherlock do sebe spokojeně ládoval večeři. Cítil se už mnohem lépe, veškerá zlost z něj odpadla. Navíc John se na něj spokojeně usmíval, což znamenalo veliké šance na milování. Život nemohl být lepší. Pak mu ale zapípal mobil.

Otráveně ho vyndal z kapsy a podíval se, kdo to otravuje.

Omlouvám se za Mycrofta. Uklidnil jsem ho a snad brzy Johna přijme. Tak cukrujte hrdličky ;) GL

,,Kdo píše?” zeptal se John.

,,Lestrade, podařilo se mu uklidnit mého bratra. Někdy mě děsí, jak moc ho má omotaného kolem prstu.”

John se jen usmál. Nechtěl Sherlockovi říkat, že je stejný jako jeho bratr. Kdyby mu poručil, aby skočil z okna, byl si jistý, že by to Sherlock udělal.

,,Jak se vlastně ti dva potkali?” zeptal se na otázku, která mu celé odpoledne vrtala hlavou.

,,Mycroft ho zahlédl na nějakém plese. Lestrade tehdy doprovázel svého nadřízeného. Mycroft se do něj zamiloval a dělal mu to samé, co já tobě.”

,,Chodil mu do snů a snažil se ho zabít sexem?”

,,U něho je to nechutný!” ohradil se Sherlock. ,,Ale ano. Problémem byl ovšem Mycroft samotný. Snažil se kontrolovat Lestradeův život. Lestrade to nevydržel a dal mu ultimátum, buď mu dá svobodu, nebo ho opustí. Mycroft o něj málem třikrát přišel. Nemáš nejmenší tušení, jak moc se můj bratr změnil.”

,,To láska dělá,” přikývl John, než mu něco došlo. ,,Bojíš se, že se tě taky pokusím změnit?”

,,Mám spíš strach, že tě odežene má povaha. Ještě nevíš, čeho všeho jsem schopen.”

,,Proto tolik spěcháš s tím obřadem? Bojíš se, že když zjistím, jaký opravdu jsi, uteču?”

,,Nejsem dobrý člověk, Johne,” zavrtěl Sherlock hlavou a položil příbor na talíř. Přešla ho všechna chuť k jídlu.

,,Ne, nejsi člověk, ale jsi rozhodně lepší než většina lidí tam venku,” zašeptal John a něžně vzal jeho ruku do své. ,,Dej mi šanci tě pořádně poznat.”

,,Nechci přijít o to nejcennější, co jsem kdy měl.”

,,Neopustím tě, slibuju. Chci tě tak moc, jako ty mě. Ukaž mi, jaký opravdu jsi.”

,,Některá přání by se neměla vyplnit.”

,,Ale některá ano. Navíc už jsem stejně démon. Nemám co ztratit, jsem jen tvůj.”

,,Přesunu náš obřad ještě o měsíc,” rozhodl nakonec Sherlock.

,,Budeme mít víc času vše naplánovat,” uklidňoval ho John. ,,Navíc chci poznat tvé rodiče a udobřit si tvého bratra.”

Sherlock přikývl, ale vypadal hodně sklesle. John vstal od stolu a vzal ho za obě ruky do své ložnice. Lehl si na postel a stáhnul Sherlocka na sebe. Sherlock se na něj překvapeně podíval. Vypadal tak nevinně.

,,Chci tě, pomiluj mě,” řekl mu.

,,Johne.”

,,Poznáváme se, pamatuješ?”

Sherlock je nejistě oba svlékl. Na to jaký byl vždycky dravý se dneska choval jako panic.

,,Budu tady, teď i navždy, slibuju,” šeptal mu John do ucha a objal ho všemi končetinami. Chtěl, aby Sherlock cítil jeho přítomnost. Chtěl, aby věděl, že mu neuteče. Chtěl, aby věděl, že je navždy jeho.

…

Mycroft si nemohl pomoc. Každou noc musel aspoň čtvrt hodiny sledovat Gregoryho spící tvář. Vždycky přemítal nad tím, jak velké má štěstí, že i přese všechno s ním Gregory zůstal a stále ho miloval.

Něžně ho hladil po tváři a dával si pozor, aby ho nevzbudil. Démoní spánek byl velmi lehký a Gregory se mohl kdykoli vzbudit.

,,Jsi tak nádherný, můj drahý,” uniklo mu samovolně ze rtů.

,,Ty také, lásko,” oplatil mu Greg a otevřel oči.

Mycroft zčervenal a sklopil oči dolů. Gregory mu ovšem prsty zvedl bradu a donutil ho dívat se mu do očí.

,,Miluju tě, Mycrofte.”

,,A já tebe, Gregory.”

Stálo je to hodně bolesti, než se dostali do jejich nynější pozice, ale stálo to za to. Ještě nikdy nebyli tak šťastní jako teď.