Bouřka
Venku zuřila bouřka, ale ani jednomu z nich to nevadilo. Kapky deště pravidelně bubnovaly do oken a jejich pravidelný rytmus je pomalu uspával.
Uvnitř té malé chaty uprostřed ničeho byli v bezpečí. Pryč od zvědavých očí, pryč od všech lidí, kteří by je nechápali. Byli tady sami, jen oni dva a jejich láska.
Michael nedokázal odtrhnout oči od Thomase, stále nedokázal uvěřit, že Thomas je tady skutečně s ním.
Jejich prsty byly propletené stejně jako jejich nohy. Nebylo poznat, kde jeden začíná a druhý končí. V objetí ohřívání jeden druhým a teplem vycházejícím z krbu si nedokázali představit jiné místo, kde by byli raději.
Thomas už usnul, ale Michael se spánku stále bránil. Stále pozoroval Thomase, jak kdyby mu měl každou vteřinou zmizet. Nakonec mu tak ztěžkla víčka, že věděl, že se spánku už déle nedokáže bránit.
,,Miluju tě,” zašeptal a políbil Thomase na čelo.
Teprve pak si dovolil zavřít oči a upadnout do klidného spaní.
Diskusní téma: Bouřka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.