Bratr

A/N: Co pro vás mám dneska? Pokračování Démona! :D

John se nechtěl probudit. Bál se, že jakmile otevře oči, zjistí, že cel včerejší noc, byla jen pouhým snem. Když ale ucítil váhu na své hrudi, pootevřel své modré oči. Sherlock, jeho nádherný démon na něm spal a držel se ho přitom jako klíště.

Ač nerad, musel se vymotat z objetí svého nového milence, aby si mohl odskočit na záchod. Sherlock něco zamručel, ale neprobudil se, jen se zachumlal víc do přikrývky.

John mu s úsměvem věnoval polibek do kudrnatých vlasů a vesele zaplul do koupelny. Po rychlém ulevení na sebe hodil župan a odešel do kuchyně, aby jim připravil něco malého k snědku.

Nevěděl proč, ale byl příšerně hladový. Na druhou stranu měl ovšem energie na rozdávání. Byl v dobré náladě a připadal si, jako by mohl pohnout horami.

Vytáhl si z ledničky ingredience pro přípravu snídaně a pustil se do vaření. Spokojeně si při tom pobrukoval.

,,Jsi krásnější, když se usmíváš,“ ozvalo se za ním.

Překvapeně nadskočil a málem upustil vejce, které právě držel v ruce. Prudce se otočil a uviděl, jak se na něj usmívá jeho démon.

Sherlock se k němu v mžiku přiblížil, prsty ho chytl za bradu a velmi něžně políbil. John se zmohl na šťastné vzdychnutí, než kolem něj omotal své paže a přitáhl si ho k sobě co nejblíže to bylo možné.

,,Jak se cítíš?“ zeptal se Sherlock.

,,Mám energie na rozdávání, ale zároveň neuvěřitelný hlad.“

,,Není divu,“ uchechtl se. ,,Spal si dva dny.“

,,Co? To není možné.“

,,Ošukals mě v pátek večer. Nyní je neděle odpoledne.“

,,Blbost,“ zavrtěl John hlavou a podíval se na svůj mobil, který si zde v pátek zapomněl. Rychlý pohled na displej mu potvrdil Sherlockova slova. Byla neděle, tři hodiny odpoledne.

,,Tvé tělo se musí vyrovnat s proměnou, proto si spal tak dlouho. Bude ještě chvíli trvat, než se vše vyrovná. Jakmile se tak stane, budeš moc fungovat i celý týden bez spánku.“

John se lehce otřásl v Sherlockových pažích, ten si jej okamžitě přitáhl blíž a věnoval mu krátký polibek na krk.

,,Nemusíš mít strach. Budu v tom s tebou.“

,,Budu moc jít zítra do práce?“

,,Ano, jestli chceš. Byl bych radši, kdybys zůstal se mnou, ale nebudu tě tu držet.“

,,Chci jít,“ přikývl John rozhodně, než se zarazil ,,Co vlastně budeš dělat ty?“

,,Občas pracuju se Scotland Yardem, pomáhám jim s případy, se kterými si ti idioti neví rady.“

,,Ne všichni v Yardu jsou idioti!“ namítl John s myšlenkami na svého nejlepšího kamaráda Grega Lestradea.

,,Nemyslel jsem Lestradea. Ten je jeden z rozumných, občas.“

John protočil oči, než se natáhl pro jeden další polibek.

,,Dodělám snídani, no spíš oběd.“

,,Nenech se rušit, půjdu se zatím osprchovat,“ zamrkal Sherlock a s ladným houpání boků se přesunul do koupelny.

John za ním zůstal stát s otevřenou pusou.

,,Ty zmetku,“ zanadával a přivřel oči. Hluboce se nadechl, přes župan rukou přejel po svém rozkroku.

Poté co se aspoň trochu uklidnil se vrátil zpět k vaření, celou dobu měl ale zatnuté zuby a čekal na správný okamžik, kdy by mohl vzít Sherlocka zpět do své postele.

…

Sherlock nebyl zmetek, Sherlock byl hajzl, rozhodl John, když viděl, jak Sherlock vášnivě olizuje lžíci od jídla. Vydával stejné zvuky jako v ten osudný páteční večer. Moc dobře věděl, co to s Johnem dělalo, ne že by ho to zastavilo.

John byl tvrdý jak skála a i když byl hladový, jen těžko do sebe dával jídlo. Snažil se odolávat, ale nakonec podlehl. Kdo by taky dokázal Sherlockovi odolat?

,,Sherlocku,“ zasténal.

,,Copak, drahý?“ zamrkal svůdně Sherlock a olízl lžíci od začátku po konec.

John si zkousnul rty. Jeho zuby byly nyní ovšem ostřejší a ze rtu okamžitě začala téct krev. Sherlock se zarazil uprostřed pohybu a pustil lžíci na talíř. V okamžiku, kdy dopadla, se Sherlock objevil na Johnově klíně a otřel se o jeho vzrušení.

Sherlock okamžitě využil příležitosti a hluboce ho políbil. Zabořil obě ruce do Johnových krátkých vlasů a pevně je sevřel. Johnova krev se mísila v jejich slinách a Sherlocka to dohánělo k šílenství.

Jednou rukou rozvázal už tak uvolněný pásek Johnova županu a odhalil jeho tělo. Na nic nečekal a napíchl se na něj. John ho okamžitě chytl za boky a začal do něj přirážet.

,,Zbavuješ mě rozumu,“ zasténal Sherlockovi do ucha.

,,To bych měl říkat tobě. Nedokážeš si představit, jak dlouho jsem tě sledoval, jak dlouho jsem toužil tě polapit do svých spárů.“

,,Povedlo se ti to.“

John odhodil talíř ze stolu a na jeho místo položil Sherlocka. Drsně do něj přirážel a snažil se je oba uspokojit.

,,Až se spojíme, nic nás nerozdělí. Tohle budeme dělat do konce věků. Ty a já bok po boku.“

John do něj ještě několikrát přirazil a přivedl je oba k orgasmu. Unaveně se opřel o svého partnera a snažil se chytit dech.

Opatrně opustil Sherlockovo tělo a ohnul se pro svůj župan, aby ho mohl otřít.

,,Jsi v pořádku?“ zeptal se.

,,Jak bych nemohl? Pojď se mnou do postele, chci si tě užít, než mi zítra odejdeš do práce.“

,,S radostí, lásko.“

Jako by nevážil ani gram, vyzdvihl se John Sherlocka do náručí a odnášel si ho jako nejcennější poklad do své postele.

…

Bylo pondělí odpoledne a John odcházel z práce. Už se těšil domů, kde na něj čekal jeho partner. Zastavil se ještě na rychlý nákup v Tescu, aby koupil věci na dnešní večeři. Sherlock s ním chtěl probrat detaily kolem obřadu, který spoutá jejich životy.

S taškou plnou jídla vyrazil zpět domů. V půlce cesty ovšem zpozoroval, že ho pronásleduje černé BMW. Jednu ruku přesunul k pasu, kde schovával svou zbraň. Auto ho najednou předjelo a vystoupila krásná brunetka.

,,Doktor John Watson?“ zeptala se.

Pouze přikývl a pevněji sevřel zbraň.

,,Nastupte si, prosím.“

,,Proč bych měl?“

,,Můj šéf s vámi chce mluvit.“

,,Kdo je váš šéf?“

,,Nastupte si, prosím,“ zopakovala netrpělivě.

S povzdechem nakonec poslechl. Nastoupil a žena s ním. Absolutně ho ignorovala, věnovala se svém mobilu a její prsty hbitě běhaly po klávesnici.

,,Dozvím se konečně něco?“ zeptal se po pěti minutách.

,,Ne,“ dostalo se mu odpovědi.

Vzdal pokusy o další komunikaci a raději se připravoval na útok.

…

Trvalo dalších deset minut, než se z centra dostali do opuštěné budovy blízko Temže. Auto zastavilo a žena vystoupila. John ji beze slova následoval. V září světel stál muž oblečený do obleku, na první pohled velmi kvalitního, zřejmě dělaného na míru. Opíral se o deštník a vypadal velmi znuděně.

,,Posaďte se, prosím,“ řekl muž a poukázal špičkou deštníku na židli před ním.

,,Postojím,“ odpověděl John.

,,Slyšel jsem, že jste započal sexuální vztah s Sherlockem.“

,,Jak to sakra víte?“

,,Mám o něj strach,“ pokračoval Mycroft, aniž by Johnovi odpověděl. ,,Často dělá unáhlená a ne příliš rozumná rozhodnutí.“

,,Jak to sakra můžete vědět?!“

,,Je jen přirozené, že to vím. Jsem jeho bratr.“

,,Takže vy jste taky?“

,,Démon? Ano, jsem. Sherlock před časem oznámil našim rodičům, že našel člověka, s kterým by chtěl uzavřít vázací pouto. Nechci, aby se spálil. Jaké jsou vaše úmysly s mým bratrem?“

,,Očividně dobré, jinak bych si s ním nezačal.“

,,Och, opravdu? Ještě než vás můj bratr konfrontoval, měl jste domluvené rande s jednou z vašich kolegyň.“

,,Přesně, předtím než jsem potkal Sherlocka. Teď nemám v úmyslu ho pustit.“

,,Tohle není vtipné, doktore Watsone.“

,,Nežertuju, chci Sherlocka, on chce mě. Jsme spolu šťastní.“

,,Znáte se necelých 48 hodin. Už vás stačil skoro přeměnit v démona a nyní se chce s vámi svázat, na věčnost.“

,,Romantické, ne?“

,,Dám vám 30 tisíc liber, pokud ho opustíte.“

,,Myslíte si, že chci peníze? Chci Sherlocka.“

Sherlockův bratr chtěl něco namítnout, ale za Johnem se objevil samotný Sherlock a majetnicky ho objal kolem pasu.

,,Mycrofte!“ zavrčel naštvaně. ,,Zase strkáš svůj dlouhý nos tam, kam nemáš?“

,,Jen se tě snažím chránit,“ odpověděl Mycroft.

,,Já tvou pomoc nepotřebuju, vím, co je John za člověka. Kdybych si nebyl jistý svým výběrem, nechtěl bych se s ním svázat.“

,,Sherlocku, klid. Je jen přirozené, že má o tebe strach,“ snažil se John uklidnit svého milence.

,,Johne!“ zaúpěl Sherlock otráveně.

,,Chtěl jste mi říct ještě něco, nebo můžeme jít domů? Chceme si uvařit večeři.“

,,Můj řidič vás zaveze domů,“ přikývl Mycroft.

Sherlock se na něj ale ušklíbl a v mžiku byl i s Johnem pryč.

,,To se vám moc nepovedlo, pane.“

,,To ne,“ povzdychl si Mycroft. ,,Přivez mi Gregoryho. Potřebuju poklidný večer.“

,,Jak si přejete, pane,“ přikývla Anthea a nastoupila si do auta.

Jakmile bylo auto z dosahu, Mycroft zmizel také. Jediným důkazem o tom, že tato konverzace kdy proběhla, byla kovová židle, která tu zůstala.