Budík

22.12.2019 07:04

 

Nádherné ranní ticho přerušil otravný zvuk budíku vycházející z mobilu na nočním stolku. Alec si povzdechl a volnou rukou budík vypnul. Chtěl vstát a začít se chystat do práce, ale lidská chobotnice v podobě jeho přítele se ho odmítala vzdát. 

,,Lásko, musím jít.”

Magnus dělal, že neslyší, a přitulil se ještě blíž. 

,,Zůstaň,” zakňoural.

,,Víš, že musím do Institutu. Vrátím se, jak nejdříve to jen bude možné.”

,,To jsi říkal i včera a vrátil ses až večer. Chci jen jeden nerušený den se svým přítelem, to přece není tak moc.”

Alec cítil, jak pomalu ztrácí vůli odejít. Magnus cítil jeho rozvahu a rozhodl se ho dorazit. 

,,Prosím,” zaprosil, jak nejroztomileji mohl a k tomu ho políbil na čelist.

,,Napíšu Izzy,” řekl Alec nakonec a rychle vyťukal na mobilu rychlou omluvu, než ho odložil zpět na stolek a otočil se ke svému příteli, který se do něj opět propletl tak, že pro Aleca bylo nemožné odejít.

Netrvalo dlouho a Alec opět usnul, Magnus se tak mohl vítězně usmát, než svého přítele následoval do říše snů.