Čekání

A/N: Dárek k Mikuláši :) Doufám, že mi vás čerti nezvali ;)

Hodina...hodina a půl...dvě hodiny…dvě a půl hodiny...tři hodiny...

Sherlock pomalu přestával počítat čas, který strávil v nemocniční čekárně. Jindy by se nudil, ale strach, který cítil, mu cokoli takového zakazoval. Mohl se strachem zbláznit, Johna někde kuchali a on místo toho, aby byl po jeho boku, byl v čekárně a doufal, že s ním ještě někdy promluví.

Lestrade, který tady byl s ním, musel po čtyřiceti minutách nutně odejít a nechal tu tak Sherlocka samotného jeho myšlenkám.

Sherlock věděl, že velký podíl viny, nesl on. To on se zachoval jako naprostý hlupák a zmizel bez jediné zprávy. Opustil Johna bez vysvětlení a ten se vrátil zpět do války, zpět na cestu do pekel. Neuvěřitelně se za sebe a své chování styděl. Přísahal, že první věcí, kterou udělá, až se znovu shledá s Johnem, bude, že si před něj klekne na kolena a bude prosit o odpuštění.

Byl si moc dobře vědo toho, že kdyby nebyl takový idiot, už dávno by mohl být s Johnem svázaný. Místo toho byl John v nemocnici a on jen mohl doufat, že se vrátí zpět do jejich bytu. Byl to příšerný pocit a mohl si za to sám.

Svalil se do židle a složil hlavu do dlaní, doufal, že Johnova operace co nejdříve skončí.

,,Tím, že se tu budeš litovat, mu nijak nepomůžeš,” ozvalo se vedle něj. Překvapeně vzhlédl na svého staršího bratra, který jej pozoroval očima plnýma pochopení.

Mycroft si tiše přisedl vedle něj a s povzdechem se opřel o opěradlo židle.

,,Víš, že jsem byl v podobné situaci jako ty?”

,,Tvůj a Lestradeův vztah byl dosti bouřlivý, takže mě to nakonec nepřekvapuje,” odpověděl Sherlock.

,,Byl a stále je bouřlivý, bratříčku. Gregory je výjimečný muž. Nicméně zpět k tématu. Když mě Gregory opustil poprvé, bylo to po jedné z největších hádek, kterou jsme kdy měli.”

Sherlock chtěl poznamenat, že měli jen tři hádky a všechny byly následovány Lestradeovým odchodem, ale mlčel.

,,Byl jsem zdrcený, když mě Gregory opustil. Nemáš nejmenší tušení, jak moc bolestivé bylo pozorovat ho, jak si balí svoje věci a odjíždí pryč ode mě. Nemluvil jsem s ním celý týden, ani ho neviděl. A pak po dlouhém tichém týdnu, přišla bouře.”

Mycroft se nadechl a odmlčel, pak opět pokračoval.

,,Dostal jsem telefonát z nemocnice, postřelili ho, když chránil malou holčičku. Byl v kritickém stavu, ale já si tenkrát říkal, že kdyby kvůli tomuto činu zemřel, nemohl by být spokojenější. Nebyl jsem připravený se ho vzdát, čekal jsem u jeho postele snad dva dny, než se opět probral. Nikdy nezapomenu na výraz v jeho očích a jeho následná slova:,Ani Bůh asi nechce, abych tě opustil. Asi mi nezbude nic jiného, než s tebou zůstat’. Ještě v životě jsem nebyl tak moc šťastný, jako ten den a to začal tak dobře.”

,,Proč mi to říkáš?”

,,I když uděláš chybu, pokud jí skutečně lituješ, máš šanci na odpuštění. Ne všechny chyby se dají prominout, ale omluvit se je velmi důležité. Nemyslím si, že tě John opustí, ale bude trvat, než ti opět začne plně věřit.”

,,Chtěl jsem se s ním co nejdříve svázat, ale ani k tomu nedošlo.”

,,Myslím, že je lepší, když si prvně projdete malou krizí, než učiníte tak velký krok. Už když jsem vás dva spolu viděl, věděl jsem, že patříte sobě. To ale neznamená, že spolu zvládnete vydržet. Musíte poznat vaše silné a slabé stránky, než do toho opravdu praštíte,” poučoval Mycroft svého bratra.

,,Svázal ses s Lestradem den poté, co jste se spolu vyspali!” namítl Sherlock.

,,A málem nás to zničilo. Buď rozumnější než my, bratříčku.”

,,Obávám se, že Johna moc miluju. Nebudu schopný ho kdy nechat jít, až příliš jsem se zamiloval.”

,,Ať to dopadne jakkoli, máš rodinu.”

,,Díky, Mycrofte.”

,,Kdykoli, Sherlocku.”

Mycroft svého bratra lehce objal.

,,Bude to dobré,” zašeptal mu do ucha.

Sherlock přikývnul a doufal, že se tak opravdu stane. Nechtěl Johna ztratit. Nemohl ho ztratit!

Sherlock s ním zůstal, dokud nepřišla sestřička.

,,Vy tady jste kvůli Johnu Watsonovi?” zeptala se s milým úsměvem.

Sherlock jen přikývl a začal se připravovat na nejhorší.

,,Právě ho odvezli z operačního sálu. Operace proběhla v pořádku. Doktoři vyndali kulku, která v něm uvízla. Zítra se na něj můžete přijít podívat, dnes už se nevzbudí.”

,,Mohl bych ho aspoň na chvíli vidět, prosím?” zeptal se Sherlock a v očích měl slzy štěstí.

Sestřička se zamyslela, ale nakonec přikývla.

,,Pět minut, pojďte se mnou.” Sherlock ji následoval až na pokoj, kde jeho John spal. ,,Běžte dovnitř, pak vás zavolám zpátky.”

Sherlock přikývl a vešel do pokoje, kde byl jeho John. Pomalými krůčky se přiblížil k nemocniční posteli a sedl si na její okraj. Lehce pohladil Johna po tváři.

,,Jsi v pořádku,” konstatoval tiše a rukama mapoval Johnův obličej, který už skoro čtyři měsíce necítil.

,,Slibuju, že už nikdy nic takového neudělám. Slibuju, že už tě nikdy bezdůvodně neopustím. Bože, udělal jsem takovou pitomost, mohl jsem tě tak lehce ztratit! Zítra začnu od znovu, slibuju!”

Sherlock šeptal Johnovi sliby, nevěděl, jestli je všechny dokáže splnit, ale chtěl se o to pokusit. Udělal by cokoli, jen aby měl Johna po svém boku.

,,Pane, váš čas uběhl,” ozvala se nakonec ode dveří sestřička a Sherlock, ač nerad, musel Johna opět opustit. Tentokrát to ale bylo s polibkem na čelo a dalším slibem.

Sherlock se opět vrátil do čekárny, kde na něho stále čekal Mycroft.  

,,Pojď, pojedeme domů,” pobídl ho, ale Sherlock zavrtěl hlavou.

,,Ne, projdu se, potřebuju být sám.”

Mycroft přikývl. ,,Dobře, ale když budeš něco potřebovat, zavolej mi, nebo aspoň Gregorymu.”

,,Zavolám,” souhlasil Sherlock a vydal se pryč.

Do Johnova bytu to bylo daleko, ale přesně tak to potřeboval. Musel si promyslet, co zítra Johnovi poví a projít si i možnosti, kdyby ho John odmítl.

Bude to dlouhá noc.

…

Mycroft se vrátil z nemocnice domů, kde už na něj čekal jeho drahý Gregory.

,,Jak to šlo?” zeptal se ho jakmile vstoupil.

,,John bude v pořádku,” odpověděl.

,,Díky bohu,” oddechl si Greg.

,,Otázkou zůstává, jestli se bude chtít vrátit zpět k Sherlockovi,” povzdechl si Mycroft a sesunul se na pohovku. Greg se posadil vedle něj a objal ho kolem ramen.

,,Znám Johna už dlouho a můžu odpřísáhnout, že ještě nikdy nikoho nemiloval tak jako Sherlocka. Pokud se Sherlock omluví, nevidím důvod, proč by ho John nevzal zpátky.”

,,Něco se mohlo změnit, válka mění lidi.”

,,Johna už by podruhé nezměnila, věř mi. Když to Sherlock nezkazí, bude už brzy v Johnově posteli,” zamrkal Greg a vysloužil si od Mycrofta ránu do ramene. ,,Au, za co?”

,,Na takové myšlenky není správná doba, Gregory!”

,,Proč ne? Navíc my dva jsme si ještě ani pořádně neužili naších líbánek, ani jsme žádné neměli!”

,,Momentálně nemám na sex ani pomyšlení, promiň Gregory.”

,,Fajn, ale jakmile se ti dva idioti dají do pořádku, chci líbánky! Sex, velkou postel, co nejmíň oblečení a velkou zásobu lubrikantu.”

,,Cokoli budeš chtít, můj nejdražší.”

,,Skvěle, teď se pojď najíst, uvařil jsem rvou oblíbenou večeři.”

,,Jsi až příliš laskavý, Gregory.”

,,Proto sis mě taky vzal,” zamrkal Greg a s vrtěním boků se vydal do kuchyně.

,,Gregory,” zaúpěl Mycroft a zabořil hlavu do polštáře. I když ho tížily myšlenky na jeho bratra, pokud se ho Gregory pokusí svést, nebude schopný říct ne.

A jak se tak zdá, jeho manžel to velmi dobře věděl a nyní toho využíval. Co jiného taky čekat od muže, který si vzal manipulativního bastarda jako je on sám?