Čekání

Chodit s lovcem stínů bylo stresující. Kdykoli Alec odešel na lov, Magnuse sžíral strach. I lehký lov se mohl nečekaně změnit v boj o život. Alec mohl někde umírat a on zatím seděl na pohovce a tulil si k sobě kočku.

Nebylo nic horšího, než to dlouhé čekání.

Pak se ale nakonec otevřely vstupní dveře a Magnus mohl konečně s úlevou vydechnout.

,,Jak ses měl?” zeptal se vždy, než svého přítele objal.

,,Vše proběhlo v pořádku,” odpověděl Alec a vřele se na něj usmál. ,,Půjdu se osprchovat, smrdím jako zdechlina.”

Magnus odtáhnul své paže od dokonalého těla před sebou a opět se posadil na pohovku. Alec znovu vyvázl živý, to ale neznamenalo, že Magnus neslyšel imaginární hodiny, které mu tikaly v hlavě.