Dej mi víc své lásky (poslední část)

10.02.2016 20:26

 

Jim byl překvapený, když už v deset uslyšel otevírání hlavních dveří. Většinou, když šel Sebastian do hospody, zůstal tam nejméně do půlnoci. Vyšel tedy ze své kanceláře, aby se podíval, co se děje.

Jaké bylo jeho překvapení, když našel se svým manželem také Alexe.

,,Alexi, co tady děláš?” zeptal se.

Jeho syn vypadal zoufale, skoro jako by mu někdo zabil domácího mazlíčka. Rychle ho zrentgenoval očima. Jeho pohled uvízl na levé ruce, kde se netřpytil stříbrný prstýnek.

,,Náš syn má trable v ráji,” ušklíbl se Sebastian a vykročil k Jimovi, kterého rychle políbil na uvítání.

,,Fuj, běž si vyčistit zuby,” odtáhl se Jim.

,,Fajn.”

Sebastian odešel do koupelny a Jim zavedl syna do obýváku, kde si sedli naproti sobě.

,,Co jsi provedl?”

Alex mu tiše povyprávěl celý příběh. Čím častěji to vyprávěl, tím víc sám sebe nenáviděl.

Jim si na konci ovšem jen povzdechl a něžně se na něj podíval.

,,Víš, že sis to pěkně zavařil.”

,,To vím,” přikývl, ,,ale jak to mám teď napravit?”

,,Je to Holmes, Alexi. Když se upřímně omluvíš, mělo by to stačit aspoň na to, aby tě do konce života přestal nenávidět.”

,,To je opravdu uklidňující, tati.”

,,Svoje činy sis měl promyslet před tím, než jsi odhodil svůj zásnubní prstýnek. Kdyby tohle někdy udělal Seb, zabil bych ho.”

,,To opravdu ano,” přikývl Sebastian, který se právě vrátil z koupelny. Posadil se vedle svého manžela a vtiskl mu polibek na tvář.

,,Alexi, i kdybychom chtěli, aby ti Hamish odpustil, můžeme ti jen poradit, co udělat aby ti aspoň odpustil tvá slova. Jestli se ale k tobě rozhodne vrátit, je jen na něm.”

,,Opravdu to bude tak nemožné?”

,,Zkus se vžít do jeho situace, jak by se ti líbilo, kdyby on udělal tohle tobě?”

Alex zmlknul a upřeně se díval na své ruce.

Posral to, nehorázně moc.

,,Běž si lehnout a zítra se omluv. Oba potřebujete chvíli samoty.”

Alex přikývnul a bez jediného slova odešel do ložnice.

Sebastian se smutně podíval na svého manžela.

,,Myslíš, že tohle je jejich konec?”

,,Opravdu nevím, Sebby. Nerad to přiznávám, ale něco takového bych sám nedokázal odpustit.”

,,Alexe to zničí.”

,,Obávám se, že to už bohužel neovlivníme.”

…

Dlouhý spánek Hamishovi prospěl. Přestala ho bolet hlava, oči měl konečně suché, a i když ho bolelo srdce, nebylo to tak strašné jako den předtím.

Velmi nerad vstal z teplé postele a rozhodl se čelit rodičům. Pomalými krůčky došel do kuchyně, kde už jeho rodiče snídali. S tichým pozdravem se posadil ke stolu a začal jíst.

John a Sherlock se na sebe podívali a přikývli.

,,Hamishi?” začal John.

,,Ano?”

,,Proč jsi včera večer přišel domů?”

Hamish přemýšlel, co jim má říct. Věděl, že i když se to snažili skrývat, ještě stále se úplně nevyrovnali s tím, že chodil s Moriartyho synem. Jednou neúmyslně zaslechl jejich rozhovor. Oba řekli, že mu Alex jednou zlomí srdce. Měli pravdu, ale Hamish jim to nechtěl říct. Nemohl. Nechtěl Alexovi způsobovat problémy.

,,Měli jsme jen s Alexem menší roztržku,” lhal. ,,Dneska už půjdu zpátky. Díky, že jste mě tu nechali.”

,,Jestli potřebuješ, můžeš tu ještě zůstat,” nabídl Sherlock.

,,Ne, je to v pořádku,” trval na svém Hamish a lehce se pousmál.

A tak se i s nesouhlasem svých rodičů vypravil po snídani pryč. Nešel ovšem domů, jak tvrdil, toulal se po Londýně a snažil se pročistit si hlavu.

…

Alex běžel do svého a Hamishova bytu. Večer se mu zdál sen o tom, že Hamishe nadobro ztratil. Nelíbilo se mu to, celá ta myšlenka se mu nelíbila. Nemohl být bez Hamishe, miloval ho, miloval ho víc než svůj život!

Když dorazil domů, našel jen prázdný byt a zimu. Jeho prsten ležel přesně tam, kam ho hodil. S těžkým srdce ho zvedl a nasadil zpět tam, kam patřil.

,,Hamishi!” vykřikl, ale nedostalo se mu odezvy. ,,Misho! Lásko, kde jsi?!”

Když zjistil, že Hamishův batoh je pryč, usoudil, že nejspíš ho opravdu opustil. Se slzami v očích spadl na podlahu a vzlykal. Přišel o to nejdražší, co kdy měl.

…

Byla půlnoc, když se Hamish konečně vrátil domů. Překvapilo ho, když uviděl Alexe stočeného do klubíčka na podlaze. Jakmile Alex uslyšel jeho kroky, otočil se k němu.

,,Vrátil ses,” vydechl Alex nevěřícně.

Hamish jen slabě přikývl.

Alex vyskočil na nohy a objal ho.

,,Odpusť mi to, prosím. Miluju tě, nikdy jsem tohle nechtěl udělat. Jsem idiot.”

,,Myslel jsem, že mě nenávidíš,” řekl Hamish tiše.

,,Jak bych kdy mohl, lásko?” brečel Alex. ,,Co bych bez tebe dělal?”

Hamish byl ztracený. Nevěděl, jak reagovat, co udělat.

,,Miluju tě, Misho. Přísahám, že nic z toho, co jsem včera řekl, jsem nemyslel vážně. Udělám cokoli, cokoli, jen mi prosím odpusť.”

Hamish na něj téměř vyděšeně hleděl. Takového Alexe neznal.

,,Co je tedy skutečné? Miluješ mě, nebo nenávidíš?” zeptal se nakonec.

,,Miluju tě, přísahám, udělám cokoli, abys mi uvěřil.”

,,Příští týden chci jít opět ven s Michaelem,” oznámil.

Alex jen zavřel oči a pohladil ho po tváři.

,,Půjdeš se mnou? Chci mu tě představit.”

,,Opravdu?”

,,Ano, opravdu.”

Alex se naklonil a políbil ho.

,,Miluju tě.”

,,Já vím.”

…

O týden později seděl u stolu se svým sokem. Užíval si to. Hamish se k němu celou dobu tulil a ten idiot na ně mohl jen pitomě zírat. V půlce večera si Hamish odskočil na záchod a jestli Alex mezitím vyhrožoval tomu pitomci mučením, kastrací a smrtí, pak jsou věci, které jeho drahý Misha vědět nemusí.