Dej mi víc své lásky

A/N: Yay a máme tu po čase něco depresivního :D Chcete další část?

Hamish, téměř bez dechu, zíral na dveře, kterými zas sebou Alex práskl. Nebyl schopný přemýšlet, nebyl schopný se nadechnout. Veškerý vzduch vypotřeboval na hádku, kterou s Alexem měli. Z té hromady slov si ovšem pamatoval jen Alexovu poslední větu.

,,Fajn, mám toho už dost, je konec, nenávidím tě!”

Na důkaz svých slov Alex odhodil na zem zásnubní prstýnek, který od Hamishe dostal. Dal tím jasně najevo, že jejich zásnuby skončily. Ovšem ne svatbou.

Nedostatek kyslíku v plicích ho nakonec přinutil kleknout si na zem a naprosto vypnout. Lapal po dechu a svíral svůj hrudník, který začal bolet. Svalil se na zem a stočil se do klubíčka, snažil se ochránit před všemi pocity, které cítil, ale to byl nesplnitelný cíl. Nevěděl, jestli ho bolí víc srdce nebo plíce.

Tohle všechno kvůli pitomé hádce. Jen kvůli tomu, že Hamish šel na večeři se svým kamarádem ze střední, který po něm podle Alexových slov toužil. Když se vrátil do jejich bytu, Alex ho okamžitě začal obviňovat, že s ním spal. Začali se hrabat v minulosti a házeli na sebe staré věci, staré křivdy, které měly být už dávno zapomenuty. Chovali se jako děti a Alex odešel pryč s tím, že už Hamishe nechce nikdy vidět.

Už toho spolu prožili hodně. Občasné hádky, hádky se svými rodiči, kteří s jejich vztahem nesouhlasili. Všechno to byly velké zátěže, ale oni je překonali, dokud je rodiče konečně nepochopili a nedali jejich vztahu zelenou.

Jenže to všechno se teď zdálo být zbytečné a Hamish nevěděl, co má dělat. Myslel to Alex vážně? Opravdu se má sbalit a odejít pryč? Nebo ho Alex stále chce?

Hamish cítil jak se na něj valí panický záchvat, nenáviděl, když nevěděl, co má dělat. Jenže pak pohlédl na prsten před sebou. Na ten kus stříbra, který měl obrovskou citovou hodnotu, ale nyní se válel na podlaze, jako by to byla nějaká bezcenná cetka.

Natáhl jednu ruku a sevřel ho v dlani. Byl studený, jakékoli teplo z Alexova těla už bylo pryč. Vypadal, jako by ho nikdy nikdo nenosil. Chvíli ho převaloval v dlani, ale nakonec ho vrátil zpět na místo, kam ho Alex odhodil.

Potřeboval odtud odejít, musel odtud pryč.

Stále trochu udýchaný se zvedl na nohy a vydal se do ložnice. Ze skříně vytáhl batoh a naskládal do něj všechny potřebné věci. Pak tiše odešel z bytu pryč.

Přivolal si taxík a nechal se odvézt na Baker Street. Potřeboval místo k přespání a zároveň někoho, kdo ho pochopí a pomůže mu pochopit celou situaci.

Cesta trvala snad dvacet minut, ale když byl konečně na své rodné ulici, jedné části jeho mysli se odlehčilo. Zaplatil řidiči a vydal se do domu 221B. Ještě stále měl klíče a tak se s lehkostí dostal dovnitř až k bytu, kde žili jeho rodiče.

Mohl dveře odemknout, ale raději zaklepal na dveře. Jeho rodiče byli zřejmě v obýváku, protože velmi brzy uslyšel kroky a odemčení zámku.

,,Misho, co tady děláš?” zeptal se ho překvapený John.

,,Já...můžu tu dneska přespat?”

,,Samozřejmě, pojď dál.”

Hamish vešel dovnitř, ale hned ucítil na své paži Johnovu ruku.

,,Jsi v pořádku?” zeptal se něžně.

Nebylo divu. Hamish vypadal příšerně, vlasy rozcuchané, oči červené a na tvářích zaschlé slzy.

Na pohovce se rozvaloval jeho druhý otec, který ho pozorně sledoval.

,,Ahoj, Hamishi.”

,,Ahoj, tati.”

John si opět přisedl ke svému manželovi a ustaraně se na něj podíval. Sherlock raději neřekl nahlas žádnou ze svých dedukcí.

,,Uhm, bude vám vadit hodně, když půjdu spát?”

,,Ne, kdybys něco potřeboval, budeme tady.”

Hamish přikývl a vydal se po schodech do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a svlékl ze sebe bundu a boty. Stále oblečený vklouzl pod studené přikrývky.

Doufal, že usne.

Tak se i stalo, ale až po půl hodině, za kterou vyronil víc slz, než za celý svůj dosavadní život.

…

Alex se hodinu potloukal po Londýně, než nakonec zapadl do baru. K jeho štěstí či neštěstí tam právě byl i jeho otec, který si ho okamžitě vzal k sobě.

,,Ahoj, Alexi, co tady děláš? Kde je malý Holmes?” ptal se zvědavý Sebastian.

,,Pohádali jsme se,” odpověděl Alex.

,,Je to moc špatné?”

,,Řekl jsem mu, že ho už nikdy nechci vidět.”

,,Oh, Alexi,” povzdechl si Sebastian. ,,Myslel jsi to vážně?”

,,Samozřejmě, že ne! Hamish je vše, co mám. Bez něho by nic nemělo cenu.”

,,Počkej, uklidni se a nejdřív mi vysvětli, co se stalo.”

Alex se pustil do vyprávění a Sebastian pozorně poslouchal. Když byl Alex u konce, měl v sobě dva panáky.

,,Chápu, že tě to rozhodilo, ale Hamish má právo chodit ve se svými kamarády.”

,,Ale-”

,,I s těmi, co po něm touží. Víš, že Hamish by tě nikdy neopustil. Miluje tě, jde to na něm vidět.”

,,Teď už je to stejně jedno,” povzdechl si Alex a složil hlavu do dlaní.

,,Ještě není pozdě.”

,,Hodil jsem před něj zásnubní prsten, co si asi tak může myslet? Nemůže se to moc lišit od toho, co jsem mu řekl. Připadám si jako naprostý idiot.”

,,Mohl bych tě nechat dneska pít, ale omlouvat se s kocovinou není nic moc. Pojď, dneska přespíš u nás a zítra se pořádně omluvíš.”

,,Otec si ze mě bude dělat srandu.”

,,Můžeš si za to sám.”

,,Díky, tati.”

,,Za málo, hochu. Teď pojď, musíme se vrátit dřív, než tvůj otec půjde spát. Zabil by nás, kdybychom přerušili jeho krásný spánek.”

Zničený Alex jen tiše následoval svého otce ven z baru. Věděl, že udělal největší chybu svého života. Neměl ale jediné tušení, jak to napraví.