Démoní jed (Pro Naty)

07.06.2016 20:07

 

Měla to být jednoduchá mise, ale Alec byl už zvyklý, že se všechno vždy nějakým způsobem zkomplikovalo.

Spolu s Jacem a Izzy zabili bandu upírů, kteří porušili dohody a zabili tři lidi. Byli unavení a těšili se domů. Ale samozřejmě že po cestě do Institutu na ně zaútočilo deset démonů.

A samozřejmě že jeden z nich zaútočil na Aleca zezadu a škrábl ho.

,,Alecu!” uslyšel hlas své sestry předtím, než se svalil v bolestech na zem.

Jace s Izzy rychle pozabíjeli zbytek démonů, aby se co nejdříve dostali ke svému zraněnému bratrovi.

,,Musíme ho odnést k Magnusovi.”

,,Vezmu ho,” přikývl Jace a vyzdvihl svého bratra do náručí.

Za použití run rychlosti se dostali k Magnusově bytu v rekordním čase. Izzy zazvonila na zvonek a již brzy se ozval čarodějů otrávený hlas.

,,Kdo se to opovažuje vyrušovat-”

,,Alec!” přerušila ho Izzy naléhavě.

Okamžitě zabzučely dveře a Izzy s Jacem se vydali dovnitř. Magnus už na ně čekal u dveří se starostlivým výrazem na tváři.

,,Co se stalo?”

,,Škrábl ho démon,” vysvětlila Izzy.

Jace zatím položil svého bratra na čarodějovu pohovku a ustoupil, aby mohl udělat Magnusovi prostor.

,,Oh, Alexandře, kdy mě přestaneš tolik děsit?” povzdechl si Magnus a přičaroval si lahvičku s lektvarem. ,,Držte ho,” přikázal jim, než Aleca lehce nadzdvihl a nalil mu lektvar do úst.

Alec sebou začal škubat, ale jeho sourozenci ho pevně drželi.

Magnus do něj začal vlévat svou magii, aby zesílil účinky lektvaru a vyčistil a zacelil ránu. Nikdy by to nepřiznal, ale poté co Alecovi poprvé zachránil život, uvařil několik lektvarů proti nejrůznějším démoním jedům, aby ho mohl co nejrychleji podat.

Alecovo tělo se brzy opět zklidnilo, stejně jako jeho dýchání.

,,Bude v pořádku?” zeptala se starostlivě Izzy.

,,Teď už ano,” přikývl Magnus a pohladil svého přítele pro tváři.

Byl to paradox. I přestože to byli Jace a Izzy, kteří se vrhali do nebezpečných situací, byl to vždycky Alexander, který skončil zraněný. Alexander, který jen chránil své sourozence.

Nebylo to fér.

,,Vraťte se do Institutu, Alexander teď potřebuje odpočívat.”

,,Díky, Magnusi.”

Isabelle ho objala a Magnus ji lehce sevřel.

,,Není zač. Víš, že to dělám pro sebe.”

Oba lovci stínů odešli a Magnus osaměl se svým Alexandrem.

,,Vyděsil jsi mě. Doufám, že to víš,” šeptal a vískal Alecovy jemné vlasy, ve kterých se nacházel nepořádek.

Magnus zašeptal kouzlo a celé Alecovo tělo bylo čisté a taky nahé. Magnus ho odlevitoval do jejich ložnice, kde ho uložil do teplých přikrývek a nechal odpočívat.

Unaveně se svalil vedle něj a následoval ho do říše snů.

…

Když se Magnus ráno probudil, Alec stále spal. Krátce ho políbil na tvář, než si přivolal další lahvičku s lektvarem a znovu mu ji nalil do úst.

Přivolal si ještě sklenici s vodou a postavil ji na noční stolek, věděl, že Alec se vzbudí dehydratovaný a bude mít velkou žízeň.

Teprve až si byl jistý, že Alecovy nic nechybí, vstal z postele a sám se šel najíst. Díky bohu ho dnes nečekaly žádné schůzky s klienty, a tak mohl zůstat doma a starat se o Aleca.

Navíc mezitím mohl také vyrobit pár lektvarů, které mu chyběly v zásobě.

Čekal ho velmi produktivní den.

…

Alec se probudil těsně po poledni. Magnus mu zrovna podával další lektvar, když Alec pomalu otevřel své modré oči.

,,Ahoj, sluníčko,” usmál se na něj.

,,Magnusi? Co se stalo?” zeptal se Alec.

,,Zranil tě démon při lovu.”

Alec se rozpomněl a lehce zasténal.

,,Neslyšel jsem, že se připlížil za mě. Promiň, že jsi mě musel opět zachraňovat.”

,,Pss, víš, že pro tebe bych udělal cokoli, Alexandře.”

,,Byl bych raději, kdybys na mě nemusel plýtvat svou magii. Vím, jak tě to vysiluje.”

,,Radši tě budu uzdravovat svou magií, dokud neodpadnu, než abych tě nechal umřít,” řekl Magnus a spojil jejich prsty.

Alec mu věnoval malý úsměv.

,,Pojď ke mně,” poprosil.

Magnus mu přání splnil a lehl si vedle něj.

,,Přestaň mě tolik děsit, Alexandře, jednou z tebe dostanu infarkt.”

,,No, už nejsi nejmladší,” poškádlil ho Alec.

Magnus na něj vykulil oči a přitiskl si ruku k srdci.

,,Jak to můžeš říct?”

,,Promiň,” usmál se Alec nevinně. ,,Vodu, prosím?”

Magnus se okamžitě natáhl ke sklenici vody, kterou nechal na stolku, a přitiskl její okraj k Alecovým rtům.

Alec hladově hltal každou kapičku vody, dokud sklenice nezůstala prázdná. Magnus ji odložil zpět a přitulil se k Alecovi.

,,Slib mi, že budeš opatrnější.”

,,Budu se snažit,” přikývl Alec. Jeho víčka unaveně sklouzla dolů a on opět usnul.

Magnus si jen povzdechl a uložil se pohodlněji vedle něj. Rytmické bouchání Alecova srdce ho nakonec ukolébalo ke spánku.

…

Alec ještě dva dny ležel a polykal Magnusovy ozdravné (i když naprosto odporné) lektvary. Nakonec se vyléčil a mohl se svými sourozenci opět začít lovit démony.

,,Doufám, že mi oplatíš mou starost,” řekl Magnus, když Alec odcházel zpět do Institutu.

,,O to se neboj,” usmál se Alec a vtiskl mu malý polibek. ,,Dneska večer v osm?”

,,Budu čekat.”

Vyměnili si krátký polibek, než se Alec vydal na cestu.