Dovolená (Pro Merope)

24.10.2015 15:13

 

A/N: Konečně jsem něco napsala. Narozeninový dárek, který dlužím Merope už dlouho. Tak ještě jednou, i když opožděně, všechno nejlepší! :)

 

Byly chvíle, kdy Treville opravdu nenáviděl svůj život. Jako například teď.

Stál před svým králem, který na něj naštvaně hleděl. Vedle krále stál ten zmetek Richelieu a pobaveně se usmíval. Treville opravdu zvažoval, že vytáhne svůj nůž a hodí mu ho do obličeje.

,,Tví muži nedokázali chytit zločince, Treville. To mě opravdu zklamalo.”

,,Mrzí mě to. Mí muži už pracují na tom, aby je dopadli.”

,,Takové věci by se ale neměly stávat. Budeš potrestán.”

Richelieu pokorně sklonil hlavu a čekal na svůj rozsudek.

,,Kardinále Richelieu, mám o vás starost. V poslední době jste pracoval až příliš. Rád bych, kdybyste si jel odpočinout do svého venkovského sídla.”

,,To není potřeba, můj pane. Cítím se dobře a tolik práce jsem zase neměl.”

,,Mám o vás strach, Richelieu, a proto vám přikazuju týdenní dovolenou. Treville, jako svůj trest pojedete s kardinálem a budete osobně dohlížet na jeho ochranu. Jasné?”

,,Ano, pane,” přikývl Treville a lehce se uklonil.

,,Skvěle. Běžte se připravit, už dnes po poledni vyrážíte.”

,,Už tak brzy, pane?” promluvil konečně Richelieu.

,,Ano, teď můžete jít. Dřív než za týden vás nechci vidět.”

,,Ano, pane,” uklonili se a odešli z místnosti. Přitom na sebe stihli hodit naštvané pohledy. Tohle byl trest pro oba.

…

Cesta na kardinálovo sídlo proběhla v pořádku. Možná také proto že kardinál jel ve svém kočáře a Treville jel za ním na koni, tím pádem měli mezi sebou minimální kontakt, což jim oběma vyhovovalo.

Treville nikdy předtím na kardinálově sídle nebyl, nicméně už když se k němu přibližovali, mu bylo jasné, čí že je to honosné sídlo, které vidí. Zvláště když před ním už čekali Richelieuovi služebníci.

,,Tady někdo neví, co s penězi,“ pomyslel si otráveně, než sesedl z koně a ještě otráveněji se vydal ke kočáru, ze kterého právě vysedal Richelieu.

,,Následujte mě, kapitáne,“ řekl Richelieu, než se otočil a zamířil dovnitř.

Treville neměl na výběr, proto ho poslušně následoval.

Za těžkými dřevěnými dveřmi ovšem zůstal zaskočen. Interiér vůbec nebyl tak přeplácený jako vnějšek sídla. Byl jednoduchý, místnosti byly velmi prostorné.

Kdyby tu nebyl s Richelieum, byl by i uznal, že se tu cítí příjemně. Rozhodně to dělalo jeho sedmidenní nedobrovolný pobyt o něco snesitelnější.

,,Můj sluha tě odvede do tvého pokoje,“ řekl kardinál. ,,Večeře jsou v sedm, snídaně ráno v osm hodin. Přijď včas nebo nedostaneš najíst.“

Treville přikývl, i když by ho nejraději udeřil.

,,Půjdu se připravit na večeři,“ oznámil ještě a odešel.

Treville zůstal stát v hale se sluhou, který se lehce uklonil, než mu pokynul rukou, aby ho následoval.

Vystoupali po točitém schodišti do patra, kde byla malá hala s několika dveřmi.

,,Váš pokoj je zde. Pan Richelieu spí hned naproti vám. Kdybyste něco potřeboval, neostýchejte se nám to povědět. Za patnáct minut se bude podávat večeře, jídelna je dole vpravo. Doufám, že se vám tu bude líbit.“

,,Děkuji.“

Sluha s mírným kývnutím hlavy odešel. Treville si povzdychl, než otevřel dveře do svého pokoje. Stůl, židle, skříň a velká postel byly jediným nábytkem, který zde byl, ale Trevillovi to vyhovovalo. Nikdy nežil v luxusu a vystačil si jen s minimem věcí.

Posadil se na postel a byl překvapený, jak je měkká a pohodlná. Čekal, že ho Richelieu nechá spát na zemi, ale zřejmě měl k němu aspoň trochu úcty.

Richelieu ze sebe odhodil svůj modrý plášť a nechal ho ležet na posteli. Byl čas večeře a on si nemohl dovolit přijít pozdě.

…

Jídelnu nemusel dlouho hledat, našel ji po čichu v rekordním čase. Na stole už čekalo jídlo, které překrásně vonělo. Málem začal slintat, ale díky přítomnosti jeho milovaného kardinála se udržel.

,,Konečně, už jsem myslel, že chceš večeři vynechat,“ řekl Richelieu posměšně.

,,Nemyslím si, že by ti moje nepřítomnost nějak vadila.“

Teď když byli pryč z králova dohledu, mohli dát svou vzájemnou nenávist plně najevo.

,,Čas od času člověk potřebuje společnost, i když s ní nemá nejlepší vztahy.“

,,Snažíš se zakopat válečnou sekeru?“

,,Jen do konce tohoto týdne. Nemysli si, ani já tu nejsem rád. Nechci si ale dělat můj pobyt ještě nepříjemnějším.“

,,Nikdy jsem nečekal, že od tebe něco takového uslyším.“

,,Jsem muž plný překvapení,“ ušklíbl se Richelieu a upil ze svého poháru, ve kterém měl nalité víno.

,,To opravdu jsi. Zároveň také intrikán a pěkný zmetek.“

,,Ty víš, jak muži polichotit.“

,,Snažím se,“ zamrkal Treville.

,,Zacpi si pusu, Treville.“

,,Až po tobě, Richelieu.“

Oba si nabrali plný talíř a začali jíst. Ani jeden z nich už neřekl jediné slovo.

…

Spát na neznámém místě činilo Trevillo vždy problémy. A tento večer nebyl výjimkou, a to i dokonce i když byla postel tak pohodlná. Venku už byla dávno tma a svíčky, které měl v pokoji, už dávno zhasly.

Převaloval se v posteli, snažil se najít co nejlepší pozici, ale nedokázal usnout. Možná to bylo i proto, že měl podezření, jestli se Richelieu nebude chtít ho zbavit, když je teď v jeho domě.

Nevěděl, jak dlouho ležel v posteli, když tu náhle uslyšel výkřik. Okamžitě popadl nůž, který si dal pod polštář, a vyskočil na nohy. Dostal se do chodby a čekal, jestli uslyší další zvuk. Ten se o chvíli později skutečně ozval. Z Richelieuova pokoje.

Měl dvě možnosti, buď jít zpět do pokoje, nebo jít zkontrolovat Richelieua. Nakonec ale usoudil, že kdyby Richelieua někdo zavraždil, král by asi nevěřil v jeho nevinu.

Opatrně tedy otevřel dveře do kardinálova pokoje a připravil si nůž. Místo vraha ovšem našel jen Richelieua, který sebou prudce vrtěl, něco přitom mumlal a celý se potil. Treville ho ještě nikdy neviděl tak zranitelného, vypadal příšerně.

Treville se nad ním musel slitovat. Klekl si vedle jeho postele a lehce s ním zatřásl.

,,Richelieu,“ zašeptal.

Neprobudilo ho to. Zatřásl silněji.

,,Richelieu.“

Richelieu opět vykřikl a pevně se chytl jeho ruky.

,,Armande!“

Richelieu otevřel oči a prudce se vymrštil do sedu. Hluboce dýchal a vypadal, že vůbec neví, co se děje.

,,Armande,“ zašeptal tentokrát něžně a posadil se na postel vedle něj.

Richelieu vypadal, že ho jeho přítomnost opravdu vylekala. Trevillovi bylo jisté, že se cítil zostuzen. Nejistě mu položil ruku na rameno.

,,Nemusíš mě litovat,“ odbyl ho Richelieu. Neudělal ovšem nic proto, aby ze sebe ruku setřásl.

,,Věř mi, zas tak rád tě nemám, abych tě dokázal litovat.“

,,Ty a tvá upřímnost,“ odfrkl si Richelieu.

,,Nebyl bych to já, kdybych nebyl upřímný.“

,,To opravdu nebyl.“

Jejich oči se setkaly a ani jeden z nich nevěděl, co říct. Trevillova ruka ještě stále spočívala na Richelieuově ramenu.

,,Chceš mi povědět o tvém snu?“

,,Ne, ne teď.“

Trevillova ruka se samovolně posunula ke kardinálově krku. Richelieu moc dobře vnímal teplo, které z ní vycházelo.

Ani jeden z nich netušil, jak se najednou ocitli tak blízko u sebe. Jediné, co o chvíli později dokázali vnímat, byly jejich rty, které se najednou setkaly.

Nebyl to ideální polibek. Richelieu byl stále ještě roztřesený a navíc i kvůli potu trochu smrděl. V Trevillovi se ale vařily pocity, všechna ta nenávist, kterou ke kardinálovi cítil, všechny ty jejich hádky.

Povalil Richelieua na postel a ten si ho okamžitě přitáhl za vlasy ještě blíž. Treville mu zasténal bolestí do úst, přitom cítil, jak se Richelieuovy rty zvlnily do úsměvu.

,,Hajzle,“ zamumlal.

,,Přestaň si pořád stěžovat.“

,,Zavři zobák, Armande.“

,,Nejdřív použij ty ten tvůj k dobrému užitku, Jeane.“

…

Richelieuovi služebníci nevěděli, co se mezi pány stalo. Nicméně když je druhý den viděli u snídaně, bylo jim jasné, že to muselo být něco opravdu dobrého.

Muži se k sobě pro jednou chovali uctivě a dokonce spolu i žertovali. Atmosféra u stolu byla jiná než předešlého večera. Nepochybovali, že je čeká pěkný týden.

…

,,Hodláš mi konečně říct, co se ti zdálo?“

,,Ne,“ zavrtěl Armand nesmlouvavě hlavou. Nemohl říct svému novému milenci, že se mu zdálo o jeho smrti. Zvýšilo by to jeho ego.

Jean to naštěstí nechal být.

,,Co máš dnes v plánu?“

,,Zatím nic, máš nějaké nápady?“

,,Pár bych jich měl.“

,,Doufám, že celý týden neprožijeme v posteli.“

,,Vadilo by ti to? Máš si přece jen odpočinout.“

,,To opravdu mám.“