Fake it

06.11.2017 21:20

 

A/N: Po tom, co jsem dopsala nádherně sladký adventní kalendář, mám docela depresivní náladu. No, depresivní. Spíš nejsem schopná vymyslet šťastnou povídku. Takže tady máte origoš drabble, ale klidně mi napište, jestli vám to připomíná nějaký pár, či na koho by se to tak hodilo.

Název povídky je písnička Fake it od Bastille, kterou jsem u psaní poslouchala. Doporučuju poslech pro maximum smutné nálady.

 

Některé vztahy prostě nejsou předurčené k tomu, aby vydržely. I když bych si přál, aby tomu tak nebylo.

Naše svatba byl nejšťastnější den mého života. Ještě nikdy jsem se necítil tak milovaný jako tenkrát, když jsi mi hleděl do očí a sliboval, že mě budeš navždy milovat, v dobrém i v zlém. Slíbil jsi, že mě nikdy neopustíš, že uděláš vše proto, abych byl navždy šťastný.

A já ti věřil.

Věřil jsem ti každé slovo, každou hlásku, kterou jsi vypustil z úst.

Bože, jak sám sebe za to nenávidím.

Po všech těch sračkách, kterými jsem si musel v životě projít, jsem si konečně myslel, že mě čeká šťastná budoucnost. Budoucnost, kterou jsi mi na kolenou sliboval, když jsi mě žádal o ruku.

Víš vůbec, jak moc jsi mi ublížil?

Slyšíš vůbec moje tiché vzlyky?

Cítíš moji bolest?

Slyšíš, jak se moje srdce pomalu rozpadá na malé kousíčky?

Potom, co jsi je slepil dohromady, je opět boříš.

A já pláču.

Brečím na studené zemi v koupelně, zatím co poslouchám, jak si ve vedlejším pokoji balíš věci.

Odcházíš a nic za sebou nenecháváš.

Naopak si bereš.

Bereš si moje štěstí, moji důvěru, veškeré moje sebevědomí.

A já přemýšlím, co mám dělat.

Co mám dělat, abych zapomněl? Abych zaplnil díry po tobě?

Zaťukáš na dveře, ale já nevstanu ze svého vyhřátého místa na zemi.

Proč bych taky měl?

,,Je mi to líto. Doufám, že můžeme být stále přátelé. Nerad bych tě ztratil. Miluji tě.”

Miluješ mě?

Opravdu?

Odejdeš, vím to, protože za sebou práskneš dveřmi, abys mi naznačil, že můžu konečně vylézt ven.

Je možné, aby někomu od žalu puklo srdce?

Protože moje tak právě učinilo.