Housle IV

10.12.2019 06:50

 

John vařil v kuchyni a s úsměvem poslouchal zvuk houslí, který k němu proudil z obýváku. Bylo vidět, že Hamish udělal v hraní velký pokrok, zvláště díky svému novému učiteli. I na Sherlockovi bylo poznat, že je rád za to, jak vše nakonec dopadlo. 

Hamish byl spokojený, hraní na housle ho opravdu bavilo a nemusel se bát, že by se dostal s tatínkem opět do konfliktu.

A John si mohl opravdu užívat jejich společné hraní. A nebyl sám. 

Paní Hudsonová, která s ním momentálně v kuchyni byla, si broukala melodii do rytmu houslí.

,,Hamish je tak šikovný chlapec,” rozplývala se.

,,Je celý tatínek,” zamrkal John.

,,Jen to ne, nepotřebuji další lidské prsty v marmeládě.”

John se zasmál, aspoň tohle se mu za ta léta podařilo Sherlocka odnaučit. Zvláště když jejich syn marmeládu miloval a mohl se jí ujíst.

,,Co máte připravené pro Hamishe k Vánocům?” zeptala se.

,,Hamish vyrostl a konečně může mít nové housle,” vysvětlil John a zamrkal.

,,Jsme si jistá, že bude mít radost.”

,,To já taky, roste tak rychle,” povzdechl si John. Připadalo mu to jako včera, co Hamishovi měnil plenky.

,,Užívej si, dokud je ještě malý. Je to to nejlepší období.”

John vděčně přikývl a společně se opět zaposlouchali do zvuku houslí.