Housle

John se nemohl přestat usmívat. Se Sherlockem ruku v ruce kráčeli zpět na Baker Street - byl to Sherlockův nový zvyk. Kdykoli mohl, doprovázel Johna z práce domů. Často s sebou měl i jejich malého Hamishe, ale ten byl momentálně na návštěvě u strýčka Mycrofta (protože strýček Mycroft byl otravný hajzl a starat se o čtyřleté dítě bylo přesně to, co ho na chvíli vyléčilo ze špehování svého bratra).

Zrovna procházeli kolem obchodu s hudebními nástroji, když se Sherlock náhle zastavil. 

,,Sherlocku?” zeptal se zmateně John, než následoval Sherlockův pohled na výlohu.  Okamžitě pochopil, když uviděl malé housličky.

,,Myslíš si, že by se Hamishovi líbily?” zeptal se tiše Sherlock.

,,Upřeně tě pozoruje, kdykoli hraješ. I když o to zatím sám nepožádal, myslím si, že by se rád začal učit.”

Sherlock chvíli přemýšlel, než Johna zatáhl do obchodu a housličky koupil.

Když večer housle předali jejich malému andílkovi, jeho oči se rozzářily a radostně je oba objal.

John měl pravdu.