Jak těžké je požádat o rande (Pro Sluníčko)

A/N: Tak doufám, že se bude líbit :)

Greg opět seděl v Mycroftově tajné kanceláři. Mycroft měl pro něj další úkoly, navíc se ho opět vyptával na Sherlocka a na jeho spolupráci se Scotland Yardem.

Bylo to jedno z jejich pravidelných setkání, na které po prvním půlroku přestal Mycroft Grega unášet a místo toho mu poslal esemesku, že na něj před Yardem čeká auto.

Jejich tajná setkání se začala stávat přátelštější a Greg s překvapením zjistil, že Mycroft se stával jeho nejlepším přítelem.

Jenže asi o půl roku dřív si uvědomil, že chce víc. Nechce být jen kamarád. Proto se od té doby snažil najít způsob, jak požádat Mycrofta o rande. Jenže to se snadněji řekne, než udělá, zvlášť když se jedná o samotnou britskou vládu.

,,Gregory? Gregory, posloucháš mě?” zeptal se Mycroft, když si všiml, že mu Greg nevěnuje obvyklou dávku pozornosti.

,,Co? Ano, promiň. Jen jsem nad něčím přemýšlel.”

,,Jestli tě něco trápí, víš, že mi to můžeš říct.”

,,Ne, to nic, jen jsem myslel, že,” Greg se zasekl a cítil, jak ho veškerá kuráž opouští. Hluboce polkl.

,,Myslel co?” zeptal se Mycroft.

Greg jen zavrtěl hlavou.

,,Ne, to nic. Jen blbosti. Prosím, pokračuj.”

Mycroft se na něj nejistě podíval, než pokračoval ve svém dlouhém výkladu. Greg zatím utřel své zpocené dlaně do kalhot a snažil se Mycrofta poslouchat.

Mycroft ho ovšem celou dobu bedlivě pozoroval a snažil se vydedukovat, co se s ním děje.

Greg se jen modlil ke všem svatým, aby celý tento rozhovor co nejdříve skončil a on mohl jít domů.

Mycroft to zřejmě vycítil, a tak po další půl hodině Grega propustil domů.

…

Vzhledem k tomu, že se spolu začali Mycroft a Greg tak moc přátelit, začali se scházet každý sobotní večer, aby si spolu popovídali o všem, co se netýkalo Sherlocka nebo tajných plánů vlády.

Pro oba muže to byly uklidňující večery, dobrá společnost a ještě lepší alkohol na pití. Byl to v jejich osamoceném životě stabilní bod, na který se vždy velmi těšili.

A tak to vypadalo i teď. Sešli se tentokrát u Mycrofta doma. Pili už tři hodiny a oba začínali být opilí. Celý dům, který byl vždy tak tichý, zaplnil jejich smích.

,,Chceš mi říct, že jsi opravdu přistihl jednoho z ministrů, jak má sex ve své kanceláři se sekretářkou?” smál se Greg.

,,Jo,” přikývl stejně usměvavý Mycroft. ,,Byl tak zostuzený, že se mi vyhýbal. Ještě doteď se mi nepodívá do očí.”

,,A co ta sekretářka?”

,,Odešla. Dostala nabídku na lépe placenou práci. Naneštěstí je přistihl i někdo jiný a fotky poslal jeho manželce. Vyhodila ho z domu.”

Greg se hlasitě rozesmál a Mycroft i nemohl pomoc, ale musel se přidat k němu. Greg měl tak krásný smích. Bylo těžké se jím nenakazit.

A pak Mycroft bez jediného přemýšlení opřel svou hlavu o Gregovo rameno. Ucítil, jak pod ním Greg ztuhl.

Okamžitě se odtáhl a podíval se do jeho očí. Sám ztuhl. Nevěděl, jak dlouho si s Gregem hleděli do očí. Nicméně někdy po třech minutách (podle jeho odhadu) se k sobě začali naklánět a jejich rty se k sobě nebezpečně blížily.

Z Gregovy kapsy ovšem začal vyzvánět mobil a on ho polekaně zvedl.

,,Ano?” zeptal se a odklonil se od Mycrofta s ruměncem na tváři. ,,Budu tam.” Greg mobil položil a podíval se omluvně na Mycrofta. ,,Budu muset jít. Vražda.”

,,Samozřejmě. Nech se ale odvést mým řidičem, jsi opilý, nechci, aby se ti něco stalo.”

Greg přikývl.

,,Díky.”

,,Nemáš zač, Gregory. Napiš mi, až se vrátíš domů.”

,,To bude až pozdě ráno.”

,,To nevadí, jen chci vědět, že jsi v pořádku.”

Greg přikývl a odešel. Celou dobu cítil, jak jsou jeho tváře horké. Bože, ve svém věku by se neměl červenat.

…

Greg se po této situaci začal cítit jako ten přichycený ministr. Nechtěl se Mycroftovi podívat do očí a v jeho přítomnosti byl značně nesvůj.

Mycroft si toho samozřejmě všiml, ale jelikož s ním Greg odmítal mluvit, musel ho unést. Opět. Jen sám pro sebe si v duchu přiznal, jak moc mu to chybělo.

Místem setkání byla stejná opuštěná budova, do které už jednou přivedl doktora Watsona.

Greg toto místo ovšem neznal a kdyby neviděl Mycrofta, dost by panikařil.

,,Mycrofte, co tohle má znamenat?” zeptal se.

,,Rád bych si s tebou popovídal, Gregory.”

,,Stačilo napsat,” odsekl Greg. Nenáviděl, když ho Mycroft unášel.

,,Ale ty se mi vyhýbáš. Proč, Gregory? Vadí ti snad, že jsem tě chtěl políbit.”

,,Já..ne-”

,,Myslel jsem si, že po mě toužíš. Četl jsem to v každém náznaku tvého těla.”

,,Já..ne, Mycrofte. Já tě chci, ale nemyslel jsem si, že ty chceš mě.”

,,A proč bych tě nechtěl? Jsi skvělý muž, Gregory. V Yardu se o tebe přetahují.”

,,To není pravda.”

,,Ale je. Musel jsem se zbavit tolika lidí, co mi dělali konkurenci. Bylo to tak stresující,” zakabonil se.

Greg na něj překvapeně hleděl.

,,Tys udělal co? Kolik lidí si nechal vyhodit?”

,,Jen pár.”

,,My dva máme o takových počtech rozdílné názory. Kolik, Mycrofte?”

,,Možná osm? Spíš jedenáct.”

,,Jedenáct lidí?! Já si říkal, že máme teď nějak moc nových kolegů. Proč jsi to dělal?”

,,Chtěli tě. Byli mladší a hezčí, než jsem já. Musel jsem nějak zabránit tomu, aby tě dostali jako první.”

,,To bych spíš měl říkat já. Máš kolem sebe krásné asistentky a asistenty. Nemáš tušení, kolikrát jsem tě chtěl pozvat na rande.”

,,Stačilo se zeptat, drahý. Skočil bych ti kolem krku.”

Zmlkli, oba potřebovali vstřebat vše, co tu zaznělo. Byli to přece jen muži. Nemohli mluvit a myslet zároveň.

Nakonec se Greg jen zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou.

,,Dobrá tedy, Mycrofte Holmesi, udělíš mi tu čest a půjdeš se mnou na rande?”

,,Jistě že ano,” odpověděl Mycroft a pohlédl na něj, jako by se zbláznil.

,,Skvěle, chceš se někde stavit už teď, nebo to necháme na potom?”

,,Po tak dlouhé době bych řekl, že bychom měli vyrazit už teď.”

,,Skvěle,” usmál se Greg a následoval Mycrofta do černého auta.

Vytoužené rande na ně konečně čekalo.