Koledy

Brzy ráno dalšího dne se bratři Holmesovi sešli u stolu. Jejich zažívání bylo v pořádku, ale pořád se necítili úplně ve své kůži. Při dnešní snídani raději vynechali čaj a pochutnávali si na suché vánočce.

,,Jak nám mohla vlastní matka podstrčit čaj proti zácpě?” zaúpěl Sherlock a s nechutí do sebe cpal malinké kousky pečiva.

,,Neměli jsme ji naštvat,” odpověděl Mycroft.

,,Ale otec ji taky naštval a nic se mu nestalo!” protestoval Sherlock.

Will se zakabonil a odstrčil od sebe talíř s dvěma kousky vánočky.

,,To není úplně pravda,” povzdechl si a upoutal na sebe pozornost všech ostatních. ,,Hannibal mi pověděl, že když včera procházel s Jamesem kolem ložnice našich, slyšeli odtud výkřiky.”

,,Chceš tím říct, že oni spolu-” mluvil opatrně Mycroft.

Will jen přikývl a sledoval, jak na tvářích jejich bratrů vyvstává znechucený úšklebek. O vteřinu později od sebe všichni odsunuli jídlo. Přešla je chuť.

,,Fajn, je pět hodin ráno, nemůžeme jíst a naši partneři spí, co budeme dělat?” zeptal se Quillan.

Byla to velmi důležitá otázka. Nedokázali vydržet bez toho, aby něco nedělali. Jejich mozek musel neustále pracovat, jinak lidstvu hrozila apokalypsa. Znudění, naštvaní či sexuálně frustrovaní (od té doby, co poznali, jak úžasný je sex s láskou vašeho života) Holmesové byli světu nebezpeční.

,,Je to už dlouho, co jsme naposledy byli v hudebním salonku. Rád bych vyzkoušel housle, které mi John dal,” navrhl Sherlock a nad poslední větou se zamilovaně usmál.

,,Nebylo by špatné si opět zahrát,” přikývl Mycroft.

,,Je pět hodin ráno, vzbudíme je,” poznamenal Will.

,,Maminka aspoň uvidí, že se máme rádi a třeba nás nechá na pokoji,” řekl Sherlock. ,,Navíc pokud včera ona a táta měli opravdu tak vášnivé odpoledne-”

,,Mělo by to fungovat,” doplnil ho Mycroft. ,,Věřte mi, otec je v posteli celkem zdatný.”

Jeho bratři se na něj znechuceně podívali.

,,Hele, mlčte! Já musel poslouchat, jak každého z vás dělají, tak mi dejte pokoj!” zamračil se Mycroft a překřížil si ruce na hrudi.

Will se ušklíbnul, protože si myslel, že se jej to netýká. Omyl.

,,A ty se nesměj, Williame, i ty jsi byl počatý v tomto domě. Rodiče zrovna odjeli na nějaký večírek a tví rodiče měli mě a Sherlocka hlídat. Místo toho nám ovšem pustili televizi a zalezli si do pokoje pro hosty. Sherlock byl moc malý na to, aby věděl, co se děje.”

Will na něj jen hleděl. Tohle nikdy nechtěl vědět.

,,Asi budu zvracet,” zamumlal Sherlock a vstal od stolu. ,,Dost nechutných vzpomínek. Zajdu si pro housle a půjdeme do salonku.”

Jeho bratři přikývli a rovněž vstali od stolu. Poklidili stůl, aby si neznepřátelili maminku ještě víc, a vydali se z kuchyně pryč.

…

Hudební salonek byl nejoblíbenějším místem na hraní všech bratrů. Zároveň to byl po ložnici jejich rodičů nejkrásnější pokoj v domě. Celý pokoj byl vymalován tmavě modrou barvou. Zdi byly obloženy metr dlouhými ebenovými latěmi. Ze stejného dřeva byla i podlaha. V jednom koutě místnosti byl i krb. Prostor v noci osvětloval velký lustr a ve dne tři velká skleněná okna, která byla zakryta závěsy o dva odstíny tmavšími, než byly zdi pokoje.

Hlavní dominantou místnosti ovšem byly hudební nástroje. Stál tu klavír, cembalo a harfa. V několika pouzdrech se ukrývalo violoncello, dvoje housle, kytara a čtyři flétny z dob, kdy byly Holmesovi ještě malí caparti.

Quillan s Willovou pomocí založil oheň, Mycroft roztáhl závěsy a Sherlock se zatím vrátil zpátky se svými vlastními houslemi od jeho milého.

Když byli všichni opět v pokoji, každý si vybral nástroj. Sherlock měl samozřejmě své housle, Mycroft se posadil za klavír, Will si s pouzdra vytáhl violoncello a Quillan si vzal housle.

,,Udobříme si maminku, když zahrajeme pár koled?” zeptal se Quillan, zatím co ladil své housle.

,,O tom nepochybuj,” zamrkal Sherlock.

,,Připraveni?” zeptal se Mycroft a pohlédl na své bratry.

Všichni přikývli a začali hrát. Brzy se domem nesla sladká melodie Tiché noci.

…

Meghan otevřela oči a s úsměvem se podívala na svého nahého manžela. Možná si myslel, že mu odpustila, ale to se pletl. Řídila se heslem: Napadni nepřítele, když to nejméně čeká.

Když se předešlého dne uložili ke spánku, podstrčila mu prášek na spaní a započala svůj plán.

Siger měl v poslední době něco, na čem mu dost záleželo – jeho knír. Dost na něm pracoval, Meghan se ovšem nelíbil. Už pěkně dlouhou dobu ji tím bodal do obličeje a to nebylo pěkné. Jakmile tedy její manžel usnul, vzala holicí strojek a pěnu a tu příšernost mu oholila. Už se nemohla dočkat, až uvidí jeho výraz.

Na chvíli zavřela oči a zaposlouchala se do jeho tichého chrápání. Kromě toho ale slyšela i něco jiného. Překvapeně otevřela oči. Zdálo se jí to, nebo skutečně slyšela housle? 

Poslouchala ještě chvíli, než si byla jistá. Její synové hráli.

Opatrně vstala z postele a hodila na sebe župan, než se vydala za zvukem líbezné hudby.

…

Hannibal se spokojeně protáhl a rukou zašmátral vedle sebe. Jediné, čeho se jeho ruka dotkla, bylo prostěradlo. Otevřel oči a nespokojeně zamručel, už opět vstával sám.

Chtěl se zlobit na svého mladého milence, ale nedostal k tomu příležitost. Uslyšel hudbu a pak pohyby na chodbě. Nevěděl, co se v tomto bláznivém domě opět děje. Rychle na sebe navlékl župan a vydal se z pokoje pryč.

Na chodbě už stáli John, Greg i James. Všichni byli jen v županech a s úžasem poslouchali hudbu, která se linula chodbami.

,,Někdo tu hraje koledy a všichni Holmesové jsou pryč z postelí, to znamená jen jedno,” dedukoval John a Greg souhlasně přikývl. James a Hannibal se na ně nechápavě podívali.

,,Pojďte,” pokynul Greg s úsměvem a vedl je k hudebnímu salonku.

Když k němu dorazili, před dveřmi našli stát oněmělou Meghan. Všimla si jich a lehce jim kývla na pozdrav. Poté opatrně vzala za kliku a otevřela dveře do salonku.

John a Greg se jen srdečně usmáli, když viděli své partnery za jejich nejoblíbenějšími nástroji, kdežto Hannibal a James zkameněli na místě. Hannibal nevěděl, že jeho drahý Will umí hrát na violoncello. James by zase do svého partnera nikdy neřekl, že umí hrát na housle.

Meghan se šťastně usmála a zavřela oči.

…

Bratři si samozřejmě všimli, že měli publikum, plně se však soustředili na hudbu. Zahráli ještě pár posledních not a písnička skončila.

Maminka i jejich partneři začali tleskat. Holmesovi se jen samolibě usmáli a opatrně nástroje odložili.

,,Páni, nemyslela jsem si, že se ještě někdy něčeho takového dočkám, zlatíčka moje. Je to tak dlouho, co jste spolu hráli. Jste úžasní.”

Než mohli své matce poděkovat, uslyšeli výkřik.

,,MEGHAN HOLMESOVÁ! JAK JSI MI TO MOHLA UDĚLAT? JAK JSI MI MOHLA OHOLIT MOJE ZLATÍČKO?!”

Všichni se na Meghan podívali, ale ta se jen usmála.

,,Tak, tak, nemáš štvát svou manželku,” zašeptala, než se otočila na muže před sebou. ,,Běžte se nasnídat, já jdu uklidnit svého manžela.”

Odešla a všichni se za ní dívali.

Nakonec si Sherlock povzdychl a vzal Johna za ruku.

,,Pojďme, Johne, zpět do pokoje, dokud jsem ještě trochu nadržený,” řekl a odtáhl chudáka Johna pryč.

Všichni ostatní tam ještě chvíli stáli, než se vydali do kuchyně. Přece jen polovina z nich ještě nesnídala.