Křídla anděla

27.01.2019 20:13

 

A/N: První rozepsaná povídka z adventního kalendáře. Věnováno Bezince ;)

 

Bylo všeobecným faktem, že lovci stínů mají andělská křídla. Přeci jen v sobě měli andělskou krev a jedním z důsledků byla právě křídla, kterými se většina lovců stínů neuvěřitelně pyšnila.

Isabella ani Jace nebyli výjimkou. A nebylo se čemu divit. Isabella měla krásná rubínová křídla, která prostě musela upoutat pozornost. Jace se svými blonďatými vlasy a bílými křídly vypadal skutečně jako anděl.

Nicméně žádná křídla nebyla tak nádherná jako křídla jeho drahého Alexandera. Černá jako nejčernější tma, mohutná a tak neuvěřitelně jemná. Kdyby mu to Alexander dovolil, Magnus by strávil celý den pouze hlazením všech těch peříček, která tvořila něco tak úžasného.

Alexander se svými křídly nepyšnil a většinou je měl schovaná. Magnus je poprvé viděl až po dvou měsících randění, kdy je Alexander musel použít v boji. Když konečně viděl křídla svého přítele, oněměl úžasem. Nebýt tenkrát toho, že si Alexander včas všiml, že se k němu blíží démon, skončil by s pěkně ošklivým zraněním.

Když se ho v bezpečí jejich domova Alexander zeptal, co to tam proboha vyváděl, že se málem nechal zabít, Magnus se pouze usmál a vysvětlil mu svůj údiv nad jeho křídly. Alexander se červenal ještě týden.

K Magnusovu překvapení mu začal Alexander ukazovat svá křídla častěji. Magnus tak mohl prozkoumat všechny detaily, které se na nich nacházely.

Čím dál častěji také nacházel na zemi drobná černá peříčka, která láskyplně ukládal do malé dřevěné krabičky. Vždy však nosil jedno peříčko v kapse, z nějakého důvodu si tak připadal blíž k Alexanderovi, i když spolu nebyli ve stejné budově.

Prostě a jednoduše zbožňoval Alexanderova křídla a miloval, když se jich mohl dotýkat.

…

Do Magnusova loftu už od rána svítilo slunce a paprsky bodalo čaroděje do víček. Magnus rozespale otevřel oči a pravou ruku natáhl vedle sebe. Kromě několika pírek nic nenahmatal. S povzdechem se otočil a potvrdil si tak, že druhá půlka postele je opravdu prázdná. Našel jen pár černých peříček, které tvořily malou cestičku ven z ložnice.

Přehodil si přes sebe saténový župan a následoval stopy, které za sebou zanechal jeho milenec. Alexandera našel velmi snadno.

Jeho vysoký milenec ležel na venkovní terase. Rozplácnutý na břiše měl pod sebou jen tenkou karimatku. Četl knihu a jednou rukou hladil hromadu koček, která ho obklíčila jako malá armáda.

Jako by tohle nebylo už tak roztomilé, měl rozevřená svá překrásná černá křídla, kterými nevědomky lehce mával.

Magnus cítil, jak jeho srdce bije rychleji a rychleji.

Jeho Alexander byl prostě perfektní.

Jako by Alec slyšel, na co myslí, pozvedl své překrásné modré oči od knihy k němu.

,,Dobré ráno,” usmál se.

Magnus měl pocit, že se na místě roztaje.

,,Řekl bych to stejné, andílku, ale to bych se musel vzbudit vedle tebe.”

Alec v obličeji okamžitě zčervenal. Za chvíli ovšem překvapeně vyjekl, když se karimatka pod ním změnila na velkou pohodlnou matraci. Magnus se natáhl vedle něj a věnoval mu láskyplný polibek.

Alecova křídla se spokojeně zatřepotala.

Alec se bál ukazovat svá křídla kvůli jejich neobvyklé barvě. Tady o samotě s Magnusem, zvlášť když byl několikrát svým milencem ujištěn, že jeho křídla jsou přenádherná a zaslouží si být vystavena, neměl žádné obavy.

Obmotal jedno své křídlo kolem Magnuse a přitulil si ho ještě blíže k tělu.

,,Miluju tě, andílku,” zasténal Magnus a políbil ho ještě jednou.

,,A já tebe.”

Netrvalo dlouho a Magnus pod jeho křídlem začal spokojeně dřímat. Slunce zářilo a láska se vznášela ve vzduchu.

Alec se ještě nikdy necítil tak šťastný a spokojený. Otočil hlavu a pokračoval ve čtení své knihy. Kočky kolem něj spokojeně mňoukaly a vyhřívaly si srst na teplém slunci.

…

Magnus znal několik tradic, které lovci stínů dodržovali. Věděl, že tou nejintimnější bylo opečovávání křídel milence. I když se lovci stínů rádi vytahovali svými křídly, dotýkat se jich mohli pouze jejich milenci nebo rodina. Byl to důvěrný akt, který vyžadoval hodně důvěry mezi dvěma jedinci.

Když se ho Alec poprvé zeptal, zda mu pomůže s jeho křídly, Magnus nadšením málem vyskočil z kůže.  

Toto nadšení ho neopustilo ani po roce.

Alexander seděl před ním s roztaženými křídly, zatím co Magnus opatrně vybíral poškozená peříčka či peříčka, která visela téměř na vlásku a brzy by upadla.

Celé čištění křídel většinou zabralo hodinu a půl. Ani jeden z nich nemluvil. Alec se snažil být co nejvíce uvolněný, aby Magnuse omylem nezranil, a Magnus se kompletně soustředil na svoji práci, aby Alexanderovi nezpůsobil bolest.

Když byla křídla vyčištěná, dovolil si Magnus malý úlevný výdech, než zabořil hlavu do Alexanderova krku a něžně ho objal kolem pasu. Alexanderova křídla se slastí lehce zatřepotala a Alec vtiskl Magnusovi malý polibek.

,,Děkuji ti.”

Magnus se jen pousmál a zavrtěl hlavou.  

,,Věř mi, potěšení bylo na mé straně.”

Alec se zasmál a položil své ruce na Magnusovy.

Po činnosti jako bylo opečovávání křídel nepotřeboval ani jeden mluvit. Užívali si pouze vzájemné blízkosti, poslouchali bušení svých srdcí a synchronizované nádechy a výdechy. V tento okamžik se cítili spojení, jako by byli jedna a tatáž osoba. Byl to úžasný zážitek, který Magnus ve svém dlouhém životě ještě nikdy nezažil.

Jedno tělo, dvě duše.

Pocit neuvěřitelné spokojenosti.

A vzdálené mňoukání koček, která škrábala na dveře a snažila se dostat dovnitř.

Magnus se přitulil ještě blíž k Alexanderovi a luskl prsty. Mňoukání okamžitě přestalo a místo toho se začalo ozývat slastné mlaskání.

,,Miluju tě,” zašeptal mu Alexander do vlasů.

,,A já tebe, můj drahý andílku.”

…

Magnus by v životě nečekal, že bude kdy vycházet s Maryse Ligthwood. Časy se však mění a lidé taky. A tak zatím co je jeho milovaný Alexander v Institutu, dělá mu společnost Maryse.

,,Ten koktejl je opravdu úžasný.”

,,Děkuji, získal jsem ten recept, když jsem ve dvacátých letech dělal chvíli barmana.”

Maryse se jen usmála a nijak jeho věk nekomentovala.

,,Nepřišla jsem sem dnes s prázdnou,” řekla Maryse a z kabelky vytáhla širokou knihu. ,,Isabella mi pověděla o tvé fascinaci s Alecovými křidly. Myslím, že tohle se ti bude líbit.”

Magnus zmateně knihu otevřel a hned zjistil, že to nebyla kniha, ale fotoalbum. Začal opatrně listovat a usmíval se nad rozkošným malým Alexanderem s ještě rozkošnějšími malými černými křidýlky.

,,Alexander byl úžasné dítě. Neustále se usmíval a byl neskutečně zvídavý. Snažil se sám naučit létat, ale první pokus nedopadl dobře.”

Maryse poukázala na fotku, kde měl Alec ruku v sádře, ale na jeho tváři stále zářil úsměv.

,,Usmívá se skoro na každé fotce,” poznamenal Magnus a Maryse souhlasně přikývla.

,,Když na to vzpomínám zpětně, byla to moje chyba. Pomalu se přestával usmívat, až se usmíval jen kolem svých sourozenců. Trénink, narození sourozenců a moje a Robertova výchova. Neměl to lehké. Když ho nyní vidím, nedokážu uvěřit, že mám tak úžasného syna. Musím ti poděkovat, Magnusi.”

Magnus překvapeně vzhlédl.

,,Za co?”

,,Od té doby, co jsi ho poznal, se zase začal usmívat i na mě.”

Maryse v očích zářily slzy a Magnus ji lehce objal.

,,Děkuji ti, že jsi mému synovi pomohl dospět v tak úžasného muže.”

,,Alexander už úžasný byl. Dodal jsem mu jen trochu sebevědomí.”

,,Což bylo něco, co hodně potřeboval. Celou dobu vyrůstal ve stínu svých sourozenců. Potřeboval někoho, kdo mu ukáže, že je stejně úžasný jako oni. Děkuji, Magnusi.”

Magnus přikývl a Maryse se od něj odtáhla. Setřela si slzy z očí a pokynula k albu, které stále leželo otevřené na Magnusově klíně.

,,Listuj dál.”

Magnus se zasmál a pokračoval.

Prošli spolu celé album, když se Alec konečně vrátil domů. Vypadal unavený, ale naštěstí ne vyčerpaný.

,,Mami, co tady děláš?” zeptal se překvapeně, než políbil Magnuse na přivítanou.

,,Ukazovala jsem Magnusovi pár tvých roztomilých fotek. Myslím, že se mu speciálně líbily ty, ve kterých máš vytažená křídla.”

Alec zčervenal.

,,No nic, hoši, půjdu. Měli bychom brzy uspořádat rodinnou večeři.”

Oba přikývli. S posledním objetím Maryse odešla.

,,Nebylo tam doufám nic trapného,” zaúpěl Alec.

,,Neboj se, nic strašného. Byl jsi tak roztomilé děťátko s těmi nejroztomilejšími chundelatými křídly.”

,,Vypadal jsem jako kuře.”

,,Jako roztomilé kuře.”

Alec protočil oči, než se vydal do koupelny. V půlce cesty se však zarazil a otočil se ke svému příteli, který bez nejmenší ostudy sledoval jeho zadek.

,,Jdu se vysprchovat. Jdeš taky?”

S uličnickým výrazem ve tváři Magnus přikývl a následoval ho.

Jak jen miloval svého andílka.