Marškiniai

Jack byl zoufalý. Jako by nestačilo, že se neúspěšně honí za Chesapeakským rozparovačem. Nyní tu měl imitátora, který se snažil rozparovači zavděčit. Jeho život nemohl jít víc do pekel.

Doufal, že s Willem Grahamem dosáhne zadržení Chesapeakského rozparovače, a tím získá tolik vytoužený osobní klid. Po rozparovači šel už pět let a stále ho nedokázal dopadnout. Rozparovač mu vždy buď o vlásek uniknul, nebo se ze zadržených lidí vyklubali blázni či nevinní lidé.

Jack věděl, že nikdy nebude moc znovu poklidně spát, dokud nebude rozparovač sedět za mřížemi. A k tomuto cíli ho snad Graham pod Lecterovým dohledem dovede.

Nevěděl to, ale nemohl se plést více.

…

Will se celý třásl. Hlavu měl položenou na rukách, které se zoufale snažily držet stolu před ním. Stále se snažil dostat se z té slastné euforie, kterou cítil. Hannibal za ním sténal a neustále do něj tvrdě pronikal. Will poznal, že nebude trvat dlouho a Hannibal dosáhne svého orgasmu.

Měl pravdu. Za chvíli cítil, jak je jeho nitro zaplňováno Hannibalovým spermatem.

,,Wille!ˮ vzdychl Hannibal a zuby zabořil do Willova krku.

Will spokojeně zasténal. Užíval si tuto jejich intimní výměnu. Hannibal ho naplnil a on mu dal za to ochutnat své vlastní krve. Pro ostatní lidi zřejmě nechutné, pro ně nebe.

Hannibal slízal veškerou krev, která vytekla z těla jeho drahého, a labužnicky si olízl rty. Sex a k tomu krev jeho Willa. Život nemohl být lepší. Opatrně se vysunul z Willova těla a sáhnul na zem pro Willovu košili, kterou oba utřel.

Will si povzdychl, když viděl k jakým účelům je jeho košile použita.

,,Proč musíš vždycky špinit mé oblečení?ˮ

Will se snažil znít naštvaně, ale zněl spíš unaveně a spokojeně.

,,Můžu si tě pak obléknout do svého oblečení,ˮ usmál se Hannibal. Opět se sklonil a zvedl ze země svou vlastní košili. Oblékl ji Willovi a pomalu ji začal zapínat. Víc než na knoflíčky jeho ruce sahaly na Willovu hruď.

,,Kdybys počkal na večer, nemusel jsi mi zničit košili.ˮ

,,Copak se ti nelíbilo, jak jsme strávili naše sezení?ˮ ušklíbl se Hannibal a Will musel protočit oči.

,,Nefandi si.ˮ

Hannibal dopnul svou košili a upravil ji. Jestli bylo něco, co miloval mnohem více, než vidět Willa v oblečení, které mu sám koupil, pak to bylo vidět ho v oblečení, které bylo jeho vlastní. I když byly jeho košile Willovi velké.

,,Nemyslím si, že měl Jack na mysli tohle, když mluvil o zlepšení mého psychického stavu.ˮ

,,Nepotřebuješ psychiatra. Jsi krásně stabilní a psychicky stejně narušený jako já.ˮ

,,To mě mělo potěšit? Jestli ano, tak se ti to moc nepovedlo.ˮ

Hannibal už se nadechoval k odpovědi, ale věděl, že to nemá cenu. Will byl stejně tvrdohlavý jako on a stejně jako on nechtěl ustoupit. Jejich debata se mohla lehce sklouznout k hádce a on chtěl večer dělat jiné věci, než být naštvaný na Willa. Mnohem, mnohem příjemnější věci.

Odtáhl se od Willa a přešel ke skříni v rohu místnosti, kde si pro všechny případy schovával čisté oblečení. Vytáhl si čistou bílou košili a oblékl si ji. Vrátil se zpět k Willovi a oblékl si své kalhoty. Will už byl připravený k odchodu.

,,Odcházíš?ˮ

,,Musím ještě za Jackem. Třeba zjistil něco, co nám pomůže najít toho kopíráka.ˮ

,,Vrátíš se na večeři?ˮ

,,Nejprve zajedu do Wolf Trap. Pak se vrátím.ˮ

Will ho naposledy políbil.

,,Večer.ˮ

Slíbil a odešel.

…

Will se nejdříve vydal do Wolf Trap, kde si dopřál dvaceti minutovou procházku se psy. Vyměnil jim vodu a nasypal jim granule. Bylo mu líto, že musí neustále pendlovat mezi Wolf Trap, kde se nacházela jeho malá rodina a jeho domov, a Baltimorem, kde bydlela druhá část jeho srdce. Upřímně doufal, že jednou budou všichni bydlet spolu. Zatím však nebylo proč spěchat a Will si vychutnával svého osobního volného prostoru, který využíval kdykoli se s Hannibalem nedohodl nebo jen potřeboval být sám.

Jakmile byli všichni psi ve svých postelích, Will odešel a zamknul za sebou. Čekala ho hodinová cesta zpět do Baltimore. Bude nejlepší, když se vydá na cestu.

…

Po hodině dlouhé jízdy seděl v nepohodlném křesle naproti Jackovi.

,,Měl jsi pravdu, nebyl to Chesapeakský rozparovač. Oběť byla stejně jako poslední oběť rozparovače připoutána ke zdi domu, ale byla uškrcena nějakými tenkými drátky.ˮ

,,Struny?ˮ zeptal se Will.

,,Možná,ˮ možná přikývl Jack.

,,Našly se nějaké otisky?ˮ

,,Ne. Bylo dokonale uklizeno.ˮ

,,Příští oběť zabije stejně. Je to jeho podpis. Nicméně bude naaranžovaná naprosto jinak. Kromě jeho podpisu bude nemožné ty vraždy spojit.ˮ

,,Co na to říká doktor Lecter?ˮ

,,Nemluvili jsme spolu o tom.ˮ

,,A jak šlo vaše sezení.ˮ

,,Vcelku dobře. I přesto nepotřebuji žádného psychiatra. Má hlava je má hlava a já opravdu nemám rád, když se mi do ní někdo snaží vloupat.ˮ

,,Já vím, že ne. Je mi to líto, Wille, ale já nemůžu nechat chodit po místě činu nestabilního člověka, u kterého je obrovská šance, že brzy vybouchne. Jsi jako časovaná bomba,ˮ snažil se vysvětlit Jack.

,,Tak sis měl raději přivolat jako konzultanta Lectera. Ten je perfektně stabilní,ˮ odfrkl si Will.

,,Lecter nemá tvoje schopnosti.ˮ

,,To sice ne, ale vraha dokáže vyčuchat. Doslova,ˮ pomyslel si s úšklebkem Will.

,,Při příštím sezení se ho na to zeptám. Uvidíme se.ˮ

,,Děkuji, Wille.ˮ

Potřásli si rukou a Will se otočil k odchodu.

,,Mimochodem, Wille, proč máš na sobě tak velkou košili?ˮ

Will v duchu zaklel. Jak to že se sakra zapomněl převléct?!

,,Při sezení jsme pili kafe a já si svou košili ušpinil. Lecter mi půjčil svojí.ˮ

Nebyla to tak úplně lež. Jeho košile byla špinavá, ale od něčeho úplně jiného. Navíc to byla Hannibalova chyba. To on ji ušpinil.

,,Myslím, že si tě oblíbil.ˮ

,,Myslím, že mi je to úplně jedno. Zavolej, kdyby se objevily nějaké nové zprávy.ˮ

,,Dobře.ˮ

Will odešel a Jack neustále přemýšlel nad tou košilí. Mohl přísahat, že ji dříve toho dne viděl na samotném Lecterovi. Nebo se mu to jen zdálo?

Zatřásl hlavou a vrátil se zpět ke spisům.

.................

Překlad (by Google):

Marškiniai = Košile