Pěkný konec.
Miluju tě
A/N: Abyste si nestěžovali, že všechny pořád jen zabíjím :D
,,Miluju tě.”
Dvě jednoduchá slovíčka naplněná neskutečnou láskou. Kdykoli je Magnus vyslovil, Alecovy modré oči zaplnila něžnost.
Magnus si nepamatoval, že by se na něj kdy někdo díval s takovou láskou, která mohla konkurovat té, kterou on sám cítil hluboko ve svém nitru. Ještě nikdy nic takového necítil. Bylo to úžasné.
S Alecem měl pocit, že nejen dává, ale že i dostává. Bylo to snad poprvé, kdy si připadal, že je v rovnocenném vztahu. A bylo to poprvé, kdy si připadal opravdu šťastný.
Alec ho opravdu miloval, dokazoval mu to každý den svými činy a slovy.
A když teď před ním klečel s prstenem v ruce a novým zákonem, že lovci stínů a podsvěťané se mohou legálně brát a mít svatbu ve zlaté barvě, a s otázkou ,,Vezmeš si mě?”, jak mu mohl odpovědět jinak, než polibkem a šťastným ,,Ano!”?