Misha II (Pro Agent 007)

29.01.2019 19:42

 

A/N: Agent 007 - co bych neudělala pro to, aby mě někdo ppovažoval za boha? :D Doufám, že si pokračování pořádně užiješ :D

Někdo by mi měl zakázat psát povídky pod vlivem ne příliš veselých písniček. Budu ráda za vaše názory k této povídce :D

Přímo navazuje na povídku Misha.

 

Will Graham se po svém rozhovoru s Johnem vydal pěšky zpět do hotelu, kde na něj čekal Hannibal. Bylo téměř k neuvěření, že ho Hannibal pustil samotného k jeho bratrovi. Možná si Hannibal konečně začal uvědomovat důsledky svých činů a bolest, kterou svému bráškovi způsobil.

Být s Hannibalem bylo těžké, milovat ho obnášelo lži a krev.

Žít bez něj však byla naprostá muka.

Prsten visící na stříbrném řetízku, který Will nikdy nesundával, byl pojistkou a zároveň připomínkou rozhodnutí, které Will dobrovolně učinil.

Rozhodnutí, se kterým musel žít do konce života.

Jakýkoliv slib učiněný vůči Hannibalovi byl slib navždy.

Will viděl strach v Johnových očích, když viděl Hannibala. Chápal proč se rozhodl změnit svou identitu, ukrýt se co nejdál od svého bratra a doufat, že jej Hannibal nikdy nenajde.

Štěstina však byla vždy na Hannibalově straně.

Když Hannibal narazil na internetu na článek o geniálním detektivovi z Anglie a narazil na fotku jeho a Mishy, bylo to podruhé v životě, co Hannibala viděl opravdu šťastného.

První událostí bylo, když přijal od Hannibala prsten jeho matky. Hannibal měl tehdy téměř slzy v očích. A to se zopakovalo, když viděl po tolika letech svého bratříčka, pro kterého zabíjel, kterého krmil lidským masem jen proto, aby oba přežili.

A když ne dlouho poté co Hannibal objevil svého dlouho ztraceného bratra, byl Will povolán k případu do Anglie, zdálo se to jako znamení.

Hannibal mu pověděl vše o jejich společném dětství, o tom jak si spolu hrávali v litevských lesích, o tom jak pomáhali mamince v kuchyni, o tom jak každý večer sedávali u krbu se svými rodiči, kteří jim vyprávěli pohádky.

Will si nemohl pomoci, ale musel přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby tenkrát nezavraždili jejich rodiče. Z Hannibala by se nestal sériový vrah. On i Misha by vyrostli spolu. Oba normální a bez stále se vracejících nočních můr, ve kterých slyšeli umírat své rodiče.

Byli by normální.

Spousta lidí by neumřela pod Hannibalovýma rukama.

Z Mishy Lectera by se nestal John Watson, který utekl do armády jen proto, aby se schoval před svým psychopatickým bratrem.

Byli by šťastná rodina.

Nikdy by nepotkal Hannibala.

Sherlock Holmes by se nikdy nesetkal s Johnem Watsonem.

Byl by sám.

Díky Hannibalovi cítil, že někam patří. Cítil, že ho někdo vlastní. Svým způsobem to byl krásný pocit, kterého se Will nemohl vzdát.

Ať chtěl nebo ne, Hannibal se stal obrovskou částí jeho života.

Nemohl o něj přijít.

Can’t live with him.

Can’t live without him.

Slíbil Johnovi, že od něj bude držet Hannibala dál.

Sám však moc dobře věděl, jak těžké bude tento slib dodržet.

Kdykoli Hannibal na něco obrátil svou pozornost, bylo téměř nemožné ho od toho odtrhnout.

Jenže toto bylo něco víc, než jakákoli Hannibalova dřívější obsese. Pokud by Hannibal pokračoval v obtěžování svého bratra, Will si byl jistý, že by ho John s Holmesem udali policii.

A on by zůstal sám.

Sám.

S-Á-M

Bez Hannibala.

Sám.

Prsten, který téměř uctivě měl neustále při sobě ho jemně šimral na hrudi. Už po několikáté ho udeřila ta stejná otázka.

Jak velkou sílu má Hannibalovo slovo proti lásce k Mishovi?

…

Do hotelu dorazil hodinu poté, co opustil Johnův byt.

Procházka mu pomohla uspořádat svoje myšlenky, ale nezbavila ho tíživého strachu, který cítil od doby, co s Hannibalem nasedli do letadla.

Celý jeho život závisel na Hannibalově slibu.

Po vstupu do jejich hotelového pokoje našel Hannibala sedět v křesle se svým tabletem.

,,Kde jsi byl?” zeptal se Hannibal zvídavě a odložil svůj tablet na stolek vedle křesla.

,,U tvého bratra,” odpověděl pravdivě Will a posadil se na postel.

Hannibal pozvedl obočí.

,,Nechá nás odejít, ale už tě nikdy nechce vidět.”

,,Je to můj bratr, je přirozené, že ho chci vidět,” odpověděl Hannibal a Will začal cítit prohru.

,,Není už to dítě, se kterým jsi vyrůstal. Bojí se tě a jsem si naprosto jistý, že pokud ho navštívíš ještě jednou, Holmes a policie už se postarají o to, abys ho už nikdy neviděl. Slíbil jsem mu, že ho necháš na pokoji.”

Hannibal se na něj podíval, a i když jeho tvář zůstala neutrální, v jeho očích začala jiskřit zlost.

,,Některé věci by se neměly slibovat, Williame,” řekl ledovým hlasem, ze kterého se Will otřásl.

,,Pokud tam půjdeš, ohrozíš svůj slib ke mně.”

Will vytáhl zpod své košile prsten Hannibalovy matky, aby mu připomněl slib, který Hannibal pronesl s tak neuvěřitelnou láskou v očích a něžností, kterou Will v životě necítil.

Hannibal se zlostně podíval na prsten a v mysli začal vymýšlet plán.

Snad jako záchrana Willovi začal zvonit mobil.

,,Graham.”

,,Ahoj Wille, potřebujeme, aby ses během dneška zastavil ve Scotland Yardu. Potřebujeme podepsat nějaké papíry.”

,,Za chvíli tam budu.”

,,Super, díky.”

Will odložil mobil a podíval se na svého milence.

,,Musím jít do Scotland Yardu, chceš jít se mnou?”

,,Ne, půjdu nejspíš navštívit nějaké památky, když už jsem tady,” odpověděl Hannibal.

Nezraď mě, prosím.

Miluju tě.

Nechci být sám.

S-Á-M

,,Půjdeme spolu na oběd?”

,,Nejspíš budu jíst až večer. Nemám hlad.”

Will přikývl a odešel z pokoje.

Těžko se mu dýchalo a každou chvíli si připadal, jako by se měl zhroutit.

Věděl, že ho Hannibal zradí.

Věděl to.

Věděl to.

Věděl to.

Nikdy neměl proti Mishovi šanci.

…

Měli zůstat doma.

Neměl přijmout zahraniční spolupráci.

Nikdy neměl opustit svou rodnou půdu.

Vyjít schody do Scotland Yardu bylo jako vydat se na křížovou cestu.

Will zamířil do kanceláře k Lestradeovi, který už na něj čekal s různými oficiálními papíry, které vyžadovaly jeho podpis.

,,Zítra odlétáš zpátky, že?” zeptal se Lestrade.

,,Ano, mám naplánovaný let na odpoledne,” odpověděl Will téměř automaticky.

,,Jsem rád, že jsme tě tady měli. Myslím, že i Sherlockovi se líbila spolupráce s tebou, což je od něj velká poklona.”

Will přikývl.

,,Rád jsem ho poznal.”

,,Budu se těšit na případnou další spolupráci.”

Potřásli si rukou, ale Will moc dobře věděl, že žádná další spolupráce nebude.

A možná už ani žádný vyřešený případ.

…

Sherlock už chápal, proč byl John vyděšený lidskými orgány v lednici. Zvlášť když je tam on sám nedal.

Otevřel lednici, aby uklidil čerstvé mléko, které koupil, když v nejvyšší poličce lednice našel na talíři lidské srdce.

To srdce nevypadalo, že opustilo tělo, do kterého patřilo, před dlouhou dobu.

,,Dohajzlu,” zanadával Sherlock.

Bylo mu jasné, že Lecter nepřestane. Nemohl dovolit, aby někdo ubližoval Johnovi. John ho celou dobu chránil a opatroval, teď byla řada na něm, aby mu to oplatil.

Bez váhání vytáhl z kapsy mobil.

,,Sherlocku, bratře můj, co ode mě potřebuješ tak naléhavého, že mi dokonce kvůli tomu i voláš?”

,,Mycrofte, potřebuju, abys mě někoho zbavil.”

,,Normálně by ses o to postaral sám.”

,,Teď nejde o mě, ale o Johna. Momentálně je v Londýně jeho bratr, který je mimochodem sériový vrah a právě nechal v naší lednici lidské srdce.”

,,Považuj to za splněné. Chceš se toho sám zúčastnit?”

Sherlock pohlédl na hodiny na zdi. Měl ještě čtyři hodiny čas, než se John vrátí ze směny domů.

,,Pokud ho stihneš do hodiny chytit.”

,,Tss, za koho mě prosím máš? Dám ti vědět, jakmile ho budu mít.”

Sherlock odložil mobil a zaevidoval všechny důkazy, které Hannibal v jejich bytě nechal. Vydezinfikoval lednici a snažil se vše vrátit do normálu, aby John nedostal další panický záchvat.

Netrvalo ani 40 minut a Sherlock dostal zprávu od svého bratra, že jeho cíl se nachází v opuštěném skladišti. Sherlock si dovolil sadistický úsměv.

Hannibal Lecter musel umřít.

Ale ještě předtím musel udělat jednu věc.

…

Willa nepřekvapil prázdný hotelový pokoj, když se vrátil ze Scotland Yardu. Hannibal přeci řekl, že bude pryč. Co ale nečekal byl Sherlock Holmes, který spokojeně seděl v křesle.

Oh, jak se karty obrátily.

Will si okamžitě všiml zbraně v Sherlockových rukách.

,,Chceš mě zabít?”

,,Já ne,” odpověděl Sherlock a položil zbraň na stůl. ,,Záleží na tom, co chceš ty. Tvůj přítel neumí dodržet slovo. Vrátil jsem se domů a v lednici našel lidské srdce. Jen štěstí, že se mnou doma nebyl John. Nechci, aby dostal další panický záchvat kvůli svému bratrovi.”

Will polkl.

Byl konec.

Přesně jak věděl.

Hannibal si vybral.

Jen si nevybral jeho.

,,Momentálně ho mám pod dozorem. Můžu tě však ujistit, že neodejde živý a nepomůže ti ani, když mě tady zabiješ. Odjedeš sám, nebo ho budeš následovat?” zeptal se Sherlock a posunul k němu nabitou zbraň.

Miluju tě, Wille.

Nikdy tě neopustím, Wille.

Tento prsten patřil mé matce. Dávám ti ho jako důkaz, jako své slovo, že tě nezradím. Znamenáš pro mě všechno.

SÁM

,,Nemůžu se vrátit bez něho. Byl bych hlavním podezřelým. Nemůžu se vrátit bez něj,” mumlal Will, než se nakonec postavil a strhl si řetízek z krku. ,,Dej to Hannibalovi, přál by si být s tím pohřbený.”

Sherlock přikývl a vložil si řetízek s prstýnkem do kapsy.

Will se zhluboka nadechl a odjistil zbraň.

Nechci být sám.

Hannibal

Zrada.

Sherlock se se smutkem v očích podíval na nyní již mrtvé tělo Williama Grahame.

Co člověk neudělá pro lásku?

…

Hannibal se snažil dostat z pout, ale kvůli omamné látce, kterou mu píchli do žil, nebyl vůbec úspěšný.

,,Hannibale, Hannibale, kdybys dal Johnovi pokoj, nic by se nemuselo stát,” ozvalo se z dálky.

Překvapeně pozvedl hlavu a uviděl Sherlocka Holmese. Nečekal, že zrovna on bude mít s jeho únosem něco společného.

,,Tohle je odplata za Mishu? Kde je můj malý bratr?”

,,V práci, bez nejmenšího ponětí, co se dnes stalo. Tak jako všichni ostatní.”

,,Myslíš si, že mě William nebude hledat?” zeptal se Hannibal s pozdviženým obočím.

,,Will už má konečně klid. Jeho poslední slova byla, abych ti předal tohle.”

Sherlock z kapsy vytáhl prsten, který byl pro Lectera tak důležitý. Užíval si, když viděl, jak Lecter ztuhl.

,,Kde je Will?”

,,Mrtvý v hotelovém pokoji. Vlastní rukou, musím dodat. Slíbil Johnovi, že tě od něj bude držet dál. Ne všichni však svůj slib umí dodržet, že?”

Hannibal sebou začal škubat, ale nebylo mu to nic platné.

Sherlock Holmes měl cíl.

Chránit Johna bylo jeho prioritou.

Kéž by měl Hannibal stejné priority.

…

John se vrátil domů a byl příjemně překvapený, když na něj čekala teplá večeře a sklenka drahého vína.

,,Co se děje?” zeptal se John podezřívavě.

,,Říkal jsem si, že si po tak těžkém týdnu v práci zasloužíš odpočinek. Nemůžu být pro jednou chápavý partner?” usmál se Sherlock a něžně Johna políbil.

,,To záleží.”

Sherlock pozdvihl obočí.

,,Máme i dezert?”

,,Máme a můžu ti slíbit, že ho rád slížu z tvého těla.”

John se usmál a nechal se vést do kuchyně.