Na kraji

16.02.2018 22:23

 

A/N: A jsme opět u depresivních povídek, protož právě procházím krizí a zoufalstvím.

Yop, enjoy <3

 

Magnus od něj odcházel. Byl konec.

Otoč se, otoč se prosím. Pojďme si promluvit.

Slzy ho tlačily v očích, sklopil raději zrak, aby ho nikdo neviděl brečet.

Tohle jsem nechtěl.

Magnus mu věnoval poslední pohled z výtahu a Alec sevřel ruce v pěst, aby se nerozběhl za ním.

Prosím, vrať se.

Za Magnusem se zavřely dveře a Alec mohl odpřísáhnout, že se ještě v životě necítil tak osamotě jako právě teď.

Nebyl jsem nikdy dost dobrý.

Alec zkontroloval svého malého brášku, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku. Poté se přesunul na střechu Institutu.

Kdy už začnu být někomu konečně dobrý?

Necítil nic jiného než chlad nočního větříku a samotu. Neskutečnou samotu.

Kdy přestanu být jedno velké zklamání?

Magnus mu řekl, že kdykoli věci začnou být opravdu špatné, má mu o tom říct. A věci teď byly opravdu špatné a on neměl nikoho, komu by se mohl svěřit.

Stál na kraji střechy.

Jaké by to asi bylo udělat ten poslední krok? Skončit to?

Tak či onak už neměl co ztratit.

Vše na čem mi záleží je pryč.

Alec zavřel oči a nechal konat osud.