Na věky věků

06.05.2018 18:17

 

A/N: Menší Mormor. Pracuju na 4. kapitole Vánoc, ale bude mi ještě trvat, než to dotvořím.

 

Od Jamesovi smrti se zbláznil. Viděl Jima všude, kam se podíval. Viděl ho, ale nemohl se ho dotknout. A to bolelo víc, než jakákoli rána, kterou kdy dostal.

,,Kdybys mohl vrátit čas, kdyby ses mohl znovu rozhodnout, zastřelil by ses?”

,,Tygře, víš, že jsem udělal to, co pro nás bylo v tu chvíli nejlepší.”

,,Na to jsem se tě neptal! Udělal bys to znova?! Bylo pro tebe vítězství o tolik důležitější?! Důležitější než já?”

Jednou rukou si pohrával se svojí zbraní, ale oči stále nechával na Jimovi.

,,Sebby, tak to vůbec není. Víš, že jsi jediný člověk na světě, kterého miluju.”

,,A i přesto si mě tady nechal samotného,” odfrkl si Sebastian a nohou odkopl prázdnou láhev vína, která se válela na podlaze.

Byl to první vánoční dárek, který kdy od Jima dostal. Slíbil si, že ho otevře na jejich desetileté výročí. To ale nikdy nenastalo.

Rozhodl se proto svůj žal utopit v tomto víně. Místo svobody nebo dochvilné úlevy ovšem viděl Jima.

Osud si s ním nepěkně zahrával.

,,Nenávidím tě,” procedil Sebastian přes zaťaté zuby.

,,My oba víme, že to není pravda, Sebby. Miluješ mě. Navždy mě budeš milovat. Naše navždy teprve začíná.”

Jim se k němu přiblížil a pohled mu sjel k pistoli, kterou Sebastian křečovitě svíral.

,,Jsem ti blízko. Stačí jeden poslední krok a můžeme spolu být na věky věků.”

Sebastian následoval Jimův pohled.

,,Navždy?”

,,Navždy.”

Místo svatebních zvonů se ozvala rána z pistole.

Ale to bylo v pořádku.

Jejich věčnost právě začala.