Nesmrtelnost (Pro Marsy)

27.09.2017 21:28

 

A/N: Marsy chtěla povídku s nesmrtelným Alecem. Snad jsem to splnila dobře.

 

Všechno se to událo neskutečně rychle. Jednu chvíli bojovali Alec, Izzy a Jace s kopou démonů. Pak najednou Izzy upadla a Alec jako správný ochránce se postavil v poslední sekundu před ní a schytal ránu, která byla určená pro ni.

Dále už slyšel jen vystrašené výkřiky a to bylo všechno, co si pamatoval, než upadl do temnoty.

…

Když ke svému překvapení otevřel oči, udeřilo ho až nechutně silné bílé světlo, které ho okamžitě donutilo oči opět zavřít.

,,Vítám tě tady, Alexandeře Lightwoode,” ozval se hlas, ale Alec nemohl určit odkud. Znělo to, jako by hlas vycházel ze všech směrů.

,,Co znamená tady?” zeptal se Alec.

,,Nebe.”

Samotný šok donutil Aleca otevřít oči. Před ním stál anděl a nebylo těžké rozeznat, o koho se jednalo, jelikož jeho sochu viděl už od narození.

,,Raziel,” vydechl.

,,Správně chlapče. Byl jsi zabit při lovu, ale tvůj čas ještě nepřišel.”

Alec se zatvářil velmi zmateně.

,,Máš ještě důležité poslání, které jsi nestihl splnit. Do té doby jsou pro tebe brány nebe zavřené. Hodně štěstí, budeš ho potřebovat.”

Alec se ani nestihl zeptat, co to znamená. Nicméně sotva zamrkal očima, světlo zmizelo a on se opět nacházel v hlubinách temnoty.

…

Magnus doufal, že se jedná jen o jeden velký vtip, když mu Izzy zavolala, že je jeho drahý Alexander mrtvý. Když ale uviděl Alecovo mrtvé bledé tělo, sebemenší naděj vyprchala. Jeho drahý Alexander byl mrtvý.

Magnus se nemohl ubránit slzám, když vzal Aleca za ruku a místo vřelého tisku se mu dostalo studené ztuhlosti.

Magnus brečel a brečel, jeho slzy něžně padaly na Alecův holý krk.

Dobře věděl, slyšel, že za dveřmi márnice se Izzy a Jace hroutí v slzách nad svým ztraceným bratrem.

Alexander znamenal pro tolik lidí mnoho, byl to stín, byla to jistota, že vždy bude za vašimi zády, že vás bude chránit a neodejde.

A najednou byl pryč.

Magnus měl tušit, že zemře mladý, ale doufal, bože tak moc doufal, že stráví s Alecem více času.

A tak brečel za svou ztracenou lásku, za léta, která mohli strávit spolu zamilovaní.

,,Magnusi,” uslyšel jemný hlas Aleca, ale říkal si, že to musela být jen jeho mysl.

Alec byl mrtvý.

,,Magnusi,” ozvalo se znovu a Magnus konečně našel sílu pohlédnout na Alecovu tvář.

Málem dostal infarkt, když uviděl pár modrých očí, které na něj zmateně hleděly.

,,To není možné,” řekl Magnus ve chvíli, kdy do místnosti vrazili Jace a Izzy.

,,Moje parabatai runa je opět černá,” řekl Jace nevěřícně.

Všichni se okamžitě sesypali kolem Aleca a Alec raději nic neříkal. Vůbec nevěděl, co tím Raziel přesně myslel, když říkal, že ho ještě k něčemu potřebuje.

A když viděl radost na tvářích svých blízkých, neměl jedinou myšlenku na to, aby jim radost zkazil.

Raziel přeci neřekl, jak dlouho ho potřebuje.

…

Alexander byl překvapený, jak rychle se život vrátil do normálu. No ,,normálu”. Kdyby Magnus mohl, připoutal by ho k posteli a nikdy nepustil. Izzy a Jace na něj neustále dávali pozor - Alec se nemohl pomalu ani dotknout nože bez toho, aniž by za zády neměl jednoho z nich.

Bylo to frustrující, ale Alec se snažil držet jazyk za zuby. Když viděl, jak si Jace potají kontroluje svoji parabatai runu, jak na něj Izzy hledí s obavami a jak jej Magnus vždy něžně hladí po vlasech a šeptá mu slova lásky, když si myslí, že spí; nezmohl se na jediné slovo.

Mysleli to dobře, jen to trochu více přeháněli.

…

Alec si musel vysloveně vynutit, aby byl připuštěn k misi měsíc po své smrti. Nicméně už ho nebavilo být zavřený v Institutu nebo Magnusově bytě. Potřeboval ven, potřeboval střílet ze svého luku, potřeboval dokázat, že je stále schopný se postarat o sebe.

Tohle snažení šlo rychle k čertu, když mu břichem o dvacet minut později proletěla ocelová tyč.

Izzy, Jace a Magnus, který se rozhodl je na misi doprovázet, vystrašeně vykřikli a rozběhli se směrem k němu.

Alec sice cítil ukrutnou bolest ve svém břichu, ale rozhodně se necítil, jako by měl každou chvíli umřít. Když si nadzvedl své černé tričko, které bylo promočené krví, s úžasem sledoval, jak se jeho rána sama zaceluje. Jeho blízcí, kteří k němu mezitím doběhli, to pozorovali s otevřenými ústy dokořán.

,,Co to sakra?!” mumlal Jace.

Magnus byl v takovém šoku, že ho ani nenapadlo použít svou vlastní magii, aby Alecovi pomohl uzdravit jeho ránu.

Když byla rána zcela zahojená a to dokonce tak, že po ní nezůstala jediná jizvička, Alec se podíval na Magnuse, jako by očekával odpověď na všechny své otázky.

,,Alexandeře, buď máš úžasné hojící schopnosti, nebo-”

,,Nebo?”

,,Nebo jsi nesmrtelný,” dopověděl Magnus a hlasitě polkl.

Nevěděl, co jiného má říct. Na jednu stranu by byl rád, kdyby s Alecem mohl strávit věčnost, na druhou nedokázal vidět Aleca zničeného nad smrtí své rodiny.

Být nesmrtelný byla jedna velká kletba, která se jen zdála být obrovskou výhodou. Mohla to být výhoda, ale to by nesměly existovat pocity.

Jace a Izzy se vrátili zpět do Institutu (i když jen velmi neradi), zatím co Magnus vzal Aleca domů.

…

Alec seděl na pohovce a pozoroval Magnuse, který pobíhal sem a tam a snažil se nějak zabavit.

,,Magnusi,” řekl tiše, ale Magnus ho i tak slyšel.

,,Ano, lásko?”

,,Co se děje? Jsi na mě naštvaný?”

,,Ne, to rozhodně nejsem. Nic jsi neudělal,” zavrtěl Magnus hlavou a posadil se k němu. ,,Pokud jsi opravdu nesmrtelný, tak na jednu stranu jsem rád, že tě neztratím, na druhou stranu si budeš muset projít smrtí všech svých příbuzných. Je to něco, co bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli.”

,,Anděl to tak chtěl,” pokrčil Alec rameny.

,,Cože?” zeptal se Magnus zmateně.

,,Když jsem byl mrtvý, viděl jsem samotného Raziela. Říkal, že můj čas ještě nenastal. Nevím, jak dlouhou dobu tím myslel, ale jestli je to opravdu věčnost, jsou horší způsoby jak ji strávit než s tebou.”

Magnus se poprvé toho večera od srdce zasmál.

,,Alexandeře,” zavrtěl nevěřícně hlavou. ,,Miluju tě, víš to?”

,,Vím a taky dobře vím, čím sis musel projít za celá ta léta. Ale pokud je tohle opravdu navždy, tak jsem jen rád, že je to s tebou. Pokud mě tedy budeš stále chtít.”

,,Víš moc dobře, že se mě jen tak nezbavíš, drahý. Navždy spolu.”

,,Tak tedy navždy.”

Magnus mu dal ten nejsladší polibek, jaký mohl.

…

Když ani po dvě stě letech Alexander neumřel, oba věděli, že mu byl udělen dar nesmrtelnosti. A i když smrt Izzy a Jace zasáhla Aleca velmi hluboko, mít Magnuse po svém boku ho vždy drželo nad hladinou.

Alec si nemohl přát lepší život.