Odpuštění

16.11.2015 20:03

 

Uběhl týden od doby, kdy ho unesl starší Holmes. Řečeno upřímně, John nebyl tímto únosem naštvaný. Chápal, že má Mycroft pouze strach o svého mladšího bratra, který občas dokáže být naprosto šílený. Spíš by měl Mycroftovi poděkovat, sblížilo ho to se Sherlockem ještě více, zvláště protože na povrch vypluly Sherlockovy obavy. John se je snažil co nejvíce potlačovat, zatím však nevěděl jestli úspěšně či nikoli.

Nicméně jeho a Sherlockův vztah krásně vzkvétal. Jejich fáze poznávání probíhala skvěle. John například zjistil, že Sherlock je úžasný houslista (Sherlock mu dokonce zahrál) nebo že jeho nejoblíbenějším živočichem byly včely. Bylo to úžasné, oba se poznávali a zamilovávali se do sebe ještě více. John se nikdy předtím necítil tak skvěle.

Opět se vracel z nákupu, když zpozoroval tolik známé černé auto. Mycroftova asistentka vystoupila a rukou ukázala do vnitřku auta. S krátkým přikývnutím nastoupil.

,,Možná by bylo dobré, kdybyste napsal Sherlockovi a informoval ho o své návštěvě u pana Holmese,” promluvila na něj vůbec poprvé.

,,Dobrý nápad,” přikývl John a rychle napsal Sherlockovi. ,,O co jde tentokrát?”

,,Myslím, že se vám chce omluvit. Ale jako bych nic neřekla.”

,,Proč? Měla byste z toho problémy?”

,,Nemyslím si, pan Lestrade se mě zastane,” mrkla na něj.

,,Nevěděl jsem, že ho má Greg až tak moc pod pantoflem,” zasmál se John.

,,Tak to nevíte, to nejzajímavější,” uchechtl se zepředu řidič.

,,Nevyhodí vás za to?”

,,To se nemusíte bát,” zavrtěla hlavou asistentka. ,,Nedozví se nic z toho, co tu padne. Od té doby, co má Gregoryho, nechal ze všech aut odmontoval štěnice.”

,,Chci vědět proč?”

,,Jsem si jistá, že ti to došlo.”

…

,,Kde jsme?” zeptal se John, když zastavili před budovou s názvem Klub Diogenes.

,,Mycroftův klub pro gentlemany. Pojďte, odvedu vás dovnitř.”

John poslušně následoval asistentku do klubu. Měl co dělat, aby si znechuceně neodfrkl. Uvnitř na velmi drahých křeslech seděli politici a jiní zámožní lidé a četli si noviny. Pár z nich hodilo na asistentku nenávistné pohledy, ta je ale dobře ignorovala.

Nakonec došli k dřevěným dveřím. Asistentka zaklepala a vešla dovnitř, John ji následoval.

Mycroftova kancelář vypadala stejně luxusně jako celý klub. Spíš jako kancelář Johnovi připadala jako jeho osobní útočiště.

Mycroft seděl u svého stolu, vedle sebe měl skleničku s alkoholem a před sebou několik složek. Jakmile ovšem vešli, složky zavřel a vstal, aby ho přivítal.

,,Je mi ctí vás opět vidět, doktore Watsone.”

,,I mojí,” přikývl John a potřásl si s Mycroftem ruku.

,,Antheo, počkej před kanceláří, prosím. A objednej si na můj účet něco k pití.”

,,Děkuju, pane.”

Anthea odešla a nechala muže osamotě.

,,Jak se má můj bratr?” zeptal se Mycroft poté, co se posadili ke stolu.

,,Velmi dobře,” odpověděl John s malým úsměvem na tváři.

,,To mě těší. Uhm, chci se omluvit za své předchozí chování. Unášet budoucí rodinné příslušníky by se asi nemělo.”

,,To nejspíš ne, ale chápu vaše důvody.”

,,Musíte pochopit, doktore, že když můj malý bratr miluje, miluje z celého srdce. V mládí měl psa, když mu umřel, Sherlock se z toho dostával velmi špatně.”

,,Nemám v plánu ho opustit.”

,,Některé věci neovlivníte, třeba jako vaši smrt.”

,,Mám to brát jako výhružku?”

,,Ne, spíš jako konstatování.”

,,Víte, že to samé platí pro Grega a nijak vás to nezastavilo.”

Tato slova se Mycrofta dotkla, poznal to pohledem do Mycroftových očí. Mycroft vypadal, jako by mu někdo sebral jeho oblíbenou hračku.

,,Omlouvám se,” omluvil se rychle, ale bylo pozdě.

,,Každý den se bojím, abych neztratil Gregoryho. Ano, jako démon vydrží víc než člověk, nestárne, ale není nesmrtelný. Ani vy ne.”

,,Chápu.”

,,Ještě nikdy jsem neměl někoho, na kom by mi záleželo tak moc jako na Gregorym. Nemáte nejmenší ponětí, jak moc mě děsí pomyšlení, že bych ho ztratil.”

,,Mám, cítím se stejně vůči Sherlockovi. Je to nejcennější, co mám, co jsem kdy měl.”

Mycroft se zarazil a důkladně si jej prohlédl.

,,Můj bratr si vás z nějakého důvodu vybral. Věří vám a já věřím svému bratrovi. Doufám, že mě nezklamete.”

,,Dáváte mi své požehnání?” zeptal se John s pozdviženým obočím.

,,Ano, nic jiného mi ani nezbývá. Sherlock se rozhodl a nikdo ho nepřesvědčí o opaku. Miluje vás.”

,,A já jeho.”

Mycroft přikývl a sklonil pohled k desce stolu.

,,Na druhou stranu pokud mu ublížíte, zabiju vás a bude mi naprosto jedno, jestli vás můj bratr stále miluje.”

,,Je mi to naprosto jasné. To samé platí i pro Grega, jsme nejlepší kamarádi a já nikoho nenechám, aby si hrál s jeho city.”

,,Myslím, že si konečně začínáme rozumět, Johne.”

,,Mycrofte.”

,,Antheo!” zavolal Mycroft a do kanceláře opět vešla jeho asistentka. ,,Odvezte doktora Watsona domů, jsem si jistý, že můj bratr je netrpělivý.”

,,Jak si přejete, pane.”

,,Bylo mi potěšením.”

,,Mně také.”

John odešel z jeho kanceláře a Mycroft se opět uvolnil. Tedy do doby, než si uvědomil, že by měl zkontrolovat Gregoryho. Rychle se napojil na kamery v jeho kanceláři a oddychl si, když ho viděl sedět u stolu a rozčilovat se nad hromadou spisů.

Dovolil si úsměv a prstem lehce přejel po obrazovce.

,,Nedovolím nikomu, aby mi tě vzal, přísahám.”

Greg na obrazovce mezitím vytáhl z kapsy mobil a něco na něm dělal. Za chvíli zapípal jeho vlastní mobil.

Ahoj, lásko! Máš čas na večeři? GL

Ovšem že ano. Nějaké speciální přání? MH

Ne, hlavně když dostanu dobré jídlo a budu mít krásnou společnost :) GL

Mám poslat Antheu? MH

Samozřejmě že ne. Přiveď svůj krásný zadek a budu velmi spokojený. GL

Jak si přeješ, drahý. MH

Miluju tě. GL

A já tebe, Gregory. MH

Mycroft rychle zavolal svému dalšímu řidiči a nechal se odvézt na Yard. Musel se přece postarat o svého krásného milence.

…

,,Co ten mizera zase chtěl?!” rozčiloval se Sherlock, jakmile se John vrátil do bytu.

,,Chtěl jsi říct tvůj bratr,” opravil ho John a vtiskl mu malý polibek na tvář.

,,Ne, ten mizera! Opět tě unesl! Zabírá jen čas, který bychom mohli strávit spolu.”

,,Má o tebe jen starost. Navíc jsem si od něj dneska vysloužil jeho požehnání.”

,,Opravdu?” zeptal se Sherlock překvapeně.

,,Ano,” přikývl John s úsměvem.

,,Skvěle, konečně přestane otravovat. Pojď, něco jsem uvařil.”

,,Rozmazluješ mě.”

,,Pro tebe jen to nejlepší.”

,,Díky tomu jsem už dvě kila přibral.”

,,Výborně, byl jsi až příliš podvyživený.”

,,Nebyl,” protestoval John a překřížil si ruce na prsou.

,,Ano, byl. Teď se přestaň chovat jako já a sedni si ke stolu, mám pro tebe dezert, při kterém se velmi dobře hubne.”

,,Tak to se moc těším,” usmál se John. Čekal ho velmi pěkný večer.

…

,,Gregory?” oslovil Mycroft svého partnera, když spolu ke konci dne leželi v posteli.

,,Ano, lásko?” zeptal se Greg se zavřenýma očima.

,,Co kdybychom se konečně vzali?”

Greg v momentě otevřel doširoka oči a podíval se na Mycrofta.

,,Myslíš svatbu?”

,,Ano. Jsme už pět let svázáni vázacím poutem. Pro náš svět jsme ženatí, ne ale pro lidský svět. Chci to změnit.”

,,Není to doufám jen ze žárlivosti nebo že se tvůj bratr chce ženit?”

,,Ne, už dlouho jsem o tom uvažoval, ale nevěděl jsem, jak ti o tom říct.”

,,Jak konkrétně dlouho jsi o tom uvažoval?” zeptal se Greg podezřívavě.

,,Dva roky.”

,,Dva roky a nic jsi neřekl? Mycey! Proč?”

,,Měl jsem strach.”

,,Z čeho? Svázal jsem k tobě svou duši, neexistuje jiný obřad, který by znamenal víc než tento.”

,,Já vím, ale nevěděl jsem, jestli chceš, aby o tom věděli i tví kolegové.”

,,Mycey,” zavrtěl Greg hlavou a přitáhl si ho blíž k sobě. ,,Ti o tom dávno vědí, začali se ptát, když jsi  začal chodit do mé kanceláře. Některé policistky se po tobě začaly ptát. Informoval jsem je, že tvůj zadek je jenom můj, tak ať se poohlídnou jinde.”

,,Gregory!”

Mycroft byl v tváři úplně červený.

,,Navíc sám jsem už o tom přemýšlel.”

Greg se natáhl do svého nočního stolku a vytáhl z něj malou krabičku. Před Mycroftem ji otevřel.

,,Je to náš rodinný prsten. Chtěl jsem ti ho dát už dávno, ale nikdy se nenaskytla dobrá příležitost. Vezmeš si mě i v tomto světě?”

,,Samozřejmě že ano,” přikývl Mycroft a nechal si na prst navléct prsten.

,,Už nikdy přede mnou nic nezatajuj, ano?”

,,Ano.”

,,Skvěle.”

Greg svého snoubence políbil a zachumlal se s ním pod přikrývky.

,,Dobrou noc, můj sladký snoubenče.”

,,Dobrou noc, Gregory.”