Opět živí

Jem měla svého bratra ráda, milovala ho. Zpočátku pro ni bylo těžké smířit se s faktem, že její bratr se stal zombie, jedním z těch, které během povstání zabíjela. I přesto byla v koutku duše šťastná, že je její bratr v pořádku a tak trochu živý.

Když se konečně dala psychicky do pořádku a s Kierena se stal opět člověk stejně jako z jeho přítele, byla v ráji. Jenže Kieren byl stále ještě v pubertě a zároveň v novém vztahu. Tím, že se on i jeho drahý opět změnili v lidi, znamenalo, že v jejich žilách opět proudila krev. V případě těch dvou byla její přítomnost častější na jednom jediném místě. A to opravdu velmi často.

Simon s Kierenem se na sebe vrhali při každé příležitosti. Jem měla tu smůlu, že byla tou, která je nejčastěji vyrušila, a tak viděla věci, které nikdy vidět nechtěla.

Jak například dnes.

Jem se vrátila domů dřív, než měla. Ve škole jí odpadla poslední hodina, a jelikož byl pátek, byla šťastná, že bude mít více volného času.  Se spokojeným úsměvem otevřela dveře do domu a šla do kuchyně, aby si připravila něco k snědku. Jenže do kuchyně vedla cesta přes obývák a v obýváku se nacházeli dva nadržení puberťáci.

Když Jem vešla do obýváku, naskytl se jí pohled na nahý zadek jejího bratra, který se nacházel nad klínem jeho přítele.  

,,Ježiši kriste!” vykřikla a zakryla si oči.

Kieren se lekl a spadl na Simona. Rychle popadl deku, která ležela na zemi, a přikryl je.

,,Bože, proč nejste v tvém pokoji?!”

,,Protože jsem nevěděl, že přijdeš dřív,” odsekl Kieren s velmi rudými tvářemi.

,,Radši běžte do pokoje, než přijde máma s tátou. Dostali by infarkt,” poznamenala Jem a sama raději zalezla do vlastního pokoje.

Asi deset minut poté, co byla ve svém pokoji, uslyšela, jak se Simon s Kierenem přesunují do Kierenova pokoje, pravděpodobně na další kolo.

S povzdychem se vrátila zpět do obýváku. Sedla si do křesla a nasadila si sluchátka, tohle slyšet nemusela.