Otázka (Pro Tes)

17.08.2015 20:20

 

A/N: Co bych pro VÁS neudělala? Tady máte pokračování Nabídky.

 

Richelieu ještě několikrát přirazil do svůdného těla pod sebou, než slastí vykřikl a vyvrcholil. Spokojeně se svalil na svého milence a objal ho kolem pasu.

Dlouhou chvíli na sobě bez hnutí leželi, pak se ale Richelieu odtáhl a s malým polibkem na krk si lehnul vedle svého milovaného.

,,Miluju tě, Jeane.”

,,Já tebe taky, Armande,” odpověděl mu Treville. Zároveň natáhl svou dlaň, aby ho mohl pohladit po tváři. Svit svíček kolem nich zdůraznil třpyt prstenu na jeho ruce.

Richelieu nemohl uvěřit, že uběhlo již šest let od doby, kdy vysvobodil Trevilla z vězení a odvezl si ho na své sídlo jako svého společníka. Tenkrát mu říkal, že Treville bude pouze zahřívat jeho postel, jenže jeho slova se úplně nevyplnila. Měl čekat, že se mu Treville zcela nepodřídí.

Treville se s ním rád hádal, ještě raději mu odporoval a když se pohádali, raději spal v jiném pokoji. Richelieu tedy strávil spoustu dnů ve své posteli sám. Chybělo mu teplo jeho milence, ale ještě hůř na tom bylo jeho svědomí, které mu neustále říkalo, že udělal špatnou věc a měl by se jít omluvit. A to nakonec vždycky udělal. Někdy po druhém roku, co spolu žili, přišlo i na vyznání citů.

Pro Armanda nebylo jednoduché přiznat lásku ke svému dávnému nepříteli, ale po jedné obzvlášť hrozné hádce neměl na výběr. Treville se zamknul v koupelně s nožem a odmítal vyjít. Vyhrožoval, že se podřízne, pokud se mu Armand neomluví.

Kardinál ještě nikdy nebyl tak vyděšený jako v té chvíli. Jen představa, že už by se nikdy nedotknul Trevillova těla byla příliš děsivá na to, aby pokoušel osud. Raději pokleknul na kolena, neustále se omlouval a vyznal své city.

Sotva domluvil, dveře do koupelny se prudce otevřely a na něj nevěřícně zíral Jean. Od té doby Armand používal slova Miluju tě co nejčastěji, nejen aby urovnal spory s jeho milencem, ale hlavně aby si Jean už nikdy nechtěl ublížit. Štěstí a spokojenost jeho milence se pro něj staly prioritou.

Choval se k Trevillovy s láskou a respektem. Nechtěl, aby se cítil jako vězeň, ale jako muž, který je žádaný a milovaný.

,,Nad čím přemýšlíš?” zeptal se ho Jean a propletl jejich prsty. Armanda dokonale vyvedl z jeho myšlenek.

,,Nad ničím, můj drahý. Pověz, co máš zítra v plánu?”

,,To co každý den. Přečtu pár knih, uvařím si oběd, budu pokračovat ve čtení, udělám večeři a pak ti budu celý večer vyhřívat postel, dokud se nevrátíš domů.”

,,Možná bys mohl změnit své plány.”

,,Ano a jak?”

,,Uplatil jsem jednoho faráře. Mohli bychom se nechat oddat a nosit skutečné prsteny, které by byly symbolem našeho manželství, ne toho, že tě vlastním.”

S těmito slovy pohlédl na Jeanovu ruku. Prsten, který jeho milenec nosil, mu daroval týden poté, co Jeana získal. Měl zdůrazňovat fakt, že se od něj Jean už nikdy nedostane. Jenže Armandovi to nestačilo.

,,Žertuješ?” podíval se na něj Jean překvapeně.

,,Ne.”

,,Jsme oba muži, je to nemožné!”

,,Jak jsem řekl, podplatil jsem ho. Vezmeš si mě tedy?”

Jean si povzdychl a nevěřícně zavrtěl hlavou.

,,Jak bych mohl odmítnout?”