Otec

14.07.2018 23:12

 

A/N: Jsem strašná, já vím.

 

Doktor John Watson vypadal na první pohled jako velmi něžný muž a vzhledem k tomu, jak se k němu Sherlock Holmes choval, jako naprostý podpantoflák.

Alex ale věděl, že pravda byla jinde. Byl to bývalý voják proboha. Takže nyní, když seděl na pohovce naproti němu, nemohl si pomoci, ale dost se bál o svůj život.

John Watson pečoval o svou rodinu, zvlášť o svého syna.

,,Takže ty chodíš s mým synem?” zeptal se ho Watson.

Alex pouze přikývl a nervózně polknul.

,,A chceš ho vzít na rande?”

Alex opět přikývnul. Bylo by mnohem jednodušší randit s kýmkoli jiným než Hamishem Watson-Holmesem. Naneštěstí pro Alexe musel mít Hamish krásný úsměv, růžové plné rty, které Alex toužil líbat pokaždé, když byl Hamish vedle něj, a mozek génia.

,,Dobrá tedy, v deset bude doma. Na minutu přesně. Žádný alkohol, žádné drogy, žádný sex. Jestli na něm poznám jen jednu z těhle věcí bude to naposledy, co se s tebou viděl. Jasné?”

,,Ano, pane,” přikývl Alex a vše si vryl do paměti.

,,Skvěle,” usmál se John. ,,Hamishi!”

,,Ano, tati?” ozvalo se z horního patra.

,,Máš tady přítele.”

,,Hned budu dole!”

Alex znovu polknul a doufal, že odsud co nejdříve zmizí. Zvlášť když před ním Watson začal čistit svou zbraň.

Když Hamish jen o chvíli později vešel do místnosti, Alex nemohl být šťastnější. A vůbec nejšťastnější byl, když spolu odešli pryč z 221B.

Teprve venku si mohl vydechnout.

Jeho otcové měli pravdu.

Watson byl mnohem šílenější než Holmes.