Pomoc (Pro Hančí)

A/N: A máme tu další Sheriarty. Snad se bude líbit, doufám, že to není příliš romantické.

Sherlock se ještě necítil tak osamělý, jako když odcházel z Johnovy svatby. Nyní to bylo definitivní – John si založil vlastní rodinu, odstěhoval se a nechal ho samotného.

Nyní bydlel v bytě 221B sám a byt mu najednou začal připadat až příliš tichý a velký pro něj samotného. Bylo to ale místo, které celkem dlouho považoval za svůj domov a nebyl schopný odtud odejít, zvlášť když paní Hudsonová pomalu, ale jistě stárla.

Jakmile se ze svatby vrátil zpět domů, svléknul ze sebe veškeré oblečení a zapadnul do sprchy, kde si dopřál dlouhou teplou sprchu. Po sprše se zahalený pouze do županu vydal do obýváku, kde se sklátil na pohovku.

Dlouhou dobu jen ležel, než se najednou rozezněl jeho mobil. Nevěnoval mu sebemenší pozornost, zřejmě to byl jen John, který chtěl vědět, kde teď je.

Jenže mobil se nezastavil, neustále upozorňoval na příchozí zprávy. Sherlock to nakonec nevydržel a natáhl se pro mobil, aby zjistil, kdo ho otravuje.

Chyběl jsem ti? JM

Sherlocku? JM

Teď mě hodláš ignorovat? JM

Vím, že máš nejspíš zlomené srdce, ale mohl bych ti pomoc. JM

Nechceš? JM

Mám pro tebe návrh, spíš nabídku práce. JM

A taky řešení pro tvé zlomené srdce. JM

Jestli máš zájem, za deset minut tě vyzvedne mé auto. JM

Rozmysli si to. JM

Sherlock nevěřícně hleděl na obrazovku, než se vzpamatoval a vstal z pohovky. Vydal se do ložnice, kde se pořádně obléknul, než odešel z bytu ven. Nevěděl, co má Moriarty v plánu, ale adrenalin, který mu právě koloval v žilách, ho donutil zapomenout na samotu, kterou do té doby cítil.   

Přesně za deset minut přijelo černé luxusní auto. Sherlock si ještě jednou v hlavě všechno prošel, než otevřel dveře a nastoupil dovnitř.

Už byl zvědavý na své setkání s Moriartym.