Pravda

A/N: Kromě kalendáře dneska dostanete i Démona ;)

Jak slíbili, tak i dodrželi. Mycroft s Gregem chodili o víkendu do Johnova bytu a trochu mu tam poklidili. Malou Missy si vzali k sobě. Byla malá, roztomilá a neuvěřitelně hravá. Když byli doma sami, dokázala je přivést na jiné myšlenky a doba, kterou strávili čekáním na svou drahou polovičku, se zdála být chvilkou.

Milovali ji.

Uběhly další dva týdny. John byl v Afghánistánu a po Sherlockovi ani stopy. Teprve až třetí týden s sebou přinesl změny.

…

Bylo deset hodin večer a Sherlock se právě vrátil do Johnova bytu. Snažil se být potichu, aby ho nevzbudil, kdyby už náhodou spal. Šel do kuchyně s nadějí, že najde něco dobrého k jídlu. Otevřel lednici a zůstal překvapeně hledět, byla prázdná a navíc nefunkční. Otevřel troubu, šuplíky a poličky, ale nikde ani stopa po jídle.

Okamžitě se začal strachovat. John přece nemohl být kompletně bez jídla!

Vydal se do ložnice, ale místo Johna našel jen prázdnou postel. Něco tady nehrálo a byl jen jeden člověk na celém světě, který pro to mohl mít vysvětlení.

Sherlock zavrčel a rychle se vydal do Mycroftova bytu.

…

Greg se teprve vrátil z práce, naštěstí mu ale Mycroft objednal teplou večeři. Kdyby měl energii, okamžitě by ho samou láskou zlíbal.

,,Jsi úžasný, Mycey,” pochvaloval si Greg.

,,Já vím, lásko,” mrkl Mycroft. Už byl dávno oblečený v pyžamu. Navíc na klíně choval Missy, která se také nemohla dočkat Gregova příchodu. ,,Už jsi dořešil tu včerejší vraždu?”

,,Ano, udělala to služka a netvař se překvapeně, bylo ti to od začátku jasné.”

,,Jsem génius.”

,,To jsi a ještě ke všemu jen můj.”

,,Tvůj,” přikývl Mycroft a nechal se stáhnout ke Gregorymu, který s radostí začal líbat jeho ústa.

,,Jste nechutní,” ozvalo se za nimi.

Překvapeně od sebe odskočili a podívali se na Sherlocka, kterého už skoro měsíc neviděli.

,,Je pěkné, že jsi nás konečně poctil svou návštěvou,” podotknul Mycroft otráveně.

,,Kde je John?”

,,Neměl bys to vědět sám? Přeci jen je to tvůj milenec,” řekl Greg a vysloužil si od Sherlocka nepěkný pohled.

,,Kde je?! A neříkejte, že to nevíte.”

,,Pryč od tebe.”

,,John by mě neopustil!”

,,Ty jsi mu sliboval to samé. Nakonec jsi ho nechal samotného, ještě nikdy jsem neviděl Johna tak moc trpět.”

Sherlock zůstal na Grega hledět s otevřenou pusou. Něco takového nečekal.

,,Je mi jedno, jak moc tě znechucuje náš vztah, stejně s tím nic neuděláš. Nicméně svým chováním jsi ublížil i Johnovi. Odstrčil jsi ho od sebe!”

Mycroft položil ruku na Gregovo rameno a sám se otočil na svého bratra.

,,Dokážeš si představit, jak se musel John cítit, když jsi ho bez jediného vysvětlení opustil? Myslel si, že už ho nemiluješ!”

,,Miluju ho víc, než cokoli jiného na světě!”

,,Zmizení není zrovna projevem lásky, drahý bratře. Kde jsi celou tu dobu byl?”

,,Dostal jsem od Dimmocka zajímavý případ, potřeboval jsem ho vyřešit.”

,,A napadlo tě za tu dobu, že by ses mohl Johnovi ozvat.”

Sherlockovi sklaplo. Vypadal, jako by ho někdo právě udeřil do tváře.”

,,John si myslel, že jsi ho opustil. Rozhodl se proto pokračovat sám,” řekl Greg smutně.

,,Vidíš tuhle kočku?” zeptal se Mycroft a nastavil Missy tak, aby na ni Sherlock dobře viděl. ,,John ji pořídil pro vás dva. Chtěl tě překvapit.”

,,Proč teda není s Johnem? Co se mu stalo?”

,,Sherlocku,” začal Mycroft, ale nemohl se přemoci k tomu, aby řekl Sherlockovi pravdu. Podíval se na svého manžela, který přikývl.

,,John dostal dopis od armády. Jelikož jsi tu nebyl, rozhodl se vrátit zpět do Afghánistánu.”

,,Ne, to není možné. Mycrofte, řekni mi, že to není pravda!”

,,Je mi to líto, Sherlocku. Bylo to jeho rozhodnutí.”

,,Vždyť ho posledně málem zabili, proč se vracel?”

,,Sám víš, jaké to je, když jsi zoufalý. Uděláš všechno pro to, aby zmizela bolest, kterou cítíš.”

,,Vždyť tam umře!” křičel Sherlock a aniž by to věděl, z očí mu stékaly potoky slz.

,,John neměl moc na výběr. Mohl čekat tady se zlomeným srdcem na to, až se vrátíš, nebo jít bojovat do války.”

,,Já bez něj nemůžu být! Co když opravdu umře?”

,,Na to jsi měl myslet dřív,” odvětil Greg a pokračoval v konzumaci své večeře.

,,Bude nejlepší, když si ujasníš své priority, bratříčku,” řekl Mycroft a přitáhl si k sobě Missy. ,,Teď nám prosím tě dopřej klidný večer.”

Sherlock na prázdno otevřel pusu a hned ji zase zavřel. Nakonec jen přikývl a zmizel.

,,Neměli bychom mu říct, že John tam je jen jako lékařský konzultant?” zeptal se Mycroft.

,,Ne,” zavrtěl Greg hlavou. ,,Jen proto že nebude na bitevním poli, neznamená, že si válka nenajde jeho. Nikdy nevíš, co se může stát.”

,,Doufám, že se brzy vrátí. I když si to Sherlock zaslouží, nechci, aby John umřel. Je jediný, kdo ho dokáže zvládnout.”

,,Ani já nechci, aby můj nejlepší kamarád umřel. Nezbývá nám ale nic jiného, než čekat, až se John vrátí. Myslíš, že mu odpustí?”

,,Myslím, že do dvou hodin skončí nazí v posteli.”

Greg se zasmál a opřel si hlavu o Mycroftovo rameno.

,,Opravdu doufám, že je John v pořádku.”

,,To já taky, drahý.”

…

Johnův byt byl neskutečně tichý a chladný. Sherlock myslel, že se zblázní. Potřeboval Johna, potřeboval cítit jeho teplo, potřeboval ho ke svému přežití. Bez Johna nic nemělo cenu.

Nechápal, jak se dokázal natolik vžít do své práce, že zapomněl na to nejcennější ve svém životě. Jak proboha dokázal opustit Johna? Jak?!

Připadalo mu to neskutečné, to co ve skutečnosti byly tři týdny, mu připadalo jako dva dny. A místo návratu do teplé náruče ho čekala jen studená postel. Věděl ale, že to byla i jeho chyba. To jak se zachoval ke svému bratrovi a jeho manželovi nebylo správné.

Nemohl si pomoc, byl naštvaný, že se chtěl Mycroft ženit zrovna, když on našel svou druhou polovičku, s kterou se chtěl svázat. Naštvalo ho to, myslel, že to Mycroft dělá naschvál. Jeho bratr ovšem chtěl jen poklidný obřad, aby mohl v lidském světě nazývat Gregoryho svým.

Věděl, že se jim bude muset omluvit.

A pak bude muset čekat, až se jeho drahý John vrátí zpět domů, zpět k němu, tedy jestli si nerozmyslí svou volbu. Sherlock věděl, že mu ublížil, nevěděl ale jak moc.

Nechtěl o Johna přijít, v žádném případě se ho nechtěl vzdát. Bylo to pro něj nepředstavitelné. Nemohl bez Johna dlouhodobě existovat.

Měl na to myslet dřív, než udělal tu velkou chybu. Byl ale připravený vše napravit, a pokud by ho John odmítl, byl připravený prosit o odpuštění a druhou šanci i na kolenou.

Musel to spravit.

…

Po čtyřech dnech se odhodlal k uskutečnění prvního kroku. V poledne se vydal do Scotland Yardu, věděl, že tam bude Lestrade a s největší pravděpodobností i Mycroft (jeho teorii pak potvrdilo černé auto, které stálo přímo před budovou).

Namířil si to rovnou do Lestradeovy kanceláře a s malým zaklepáním vešel dovnitř. Překvapilo ho, když je viděl oblečené, ale zázraky se zřejmě dějí. Zrovna dojídali dezert, ale jakmile ho spatřili, veškeré myšlenky na jídlo je opustily.

,,Bratře, Lestrade,” pokýval hlavou.

,,Sherlocku, děje se něco?” zeptal se Lestrade.

,,Uhm, chtěl jsem se vám omluvit za své chování. Jsme rád, že jste se vzali. Uhm, tady je váš svatební dar.”

Sherlock odložil na stůl malou krabičku.

,,Sherlocku-” snažil se Mycroft něco říct, Sherlock ho ale nepustil ke slovu.

,,Zatím,” řekl jen a zmizel.

Mycroft a Gregory na sebe zůstali překvapeně hledět.

,,Opravdu se to stalo, nebo už mi začíná demence?” zeptal se Greg s pohledem upřeným na místo, kde před chvílí stál Sherlock.

,,Opravdu se to stalo,” přikývl stejně zmatený Mycroft a sáhl po krabičce, kterou zde Sherlock nechal. Otevřel ji a překvapeně vydechl.

,,Co se děje, lásko?”

Mycroftovy oči začaly slzet, ale on se i přesto usmíval. Z krabičky vytáhl starožitný prsten a pak pokynul, aby mu podal ruku. Greg k němu natáhl svou ruku a Mycroft mu na prst nasadil prsten.

,,Co je to, Mycey?”

,,Je to rodinná tradice,” usmál se Mycroft šťastně. ,,Když se v naší rodině narodí děti, rodiče jim dají každému prsten. Pokud se jedno z dětí chce vdát nebo oženit, sourozenec mu dá svůj prsten na znamení, že volbu jeho partnera přijímá a vítá ho do rodiny.”

,,Takže Sherlock nás oficiálně přijal?”

,,Ano, Gregory.”

Mycroft políbil jeho ruku a následně i prsten.

,,Znamená to, že jakmile se John vrátí, dostane prsten od tebe?”

,,Pokud bude chtít Sherlocka i nadále, nevidím důvod, proč bych mu ho nedal.”

,,Miluju tě, lásko.”

,,Já tebe taky. Teď jen musíme doufat, že se vrátí z války živý.”

…

Sherlock se postupem času naučil žít s Johnovou nepřítomností. Staral se mu o byt, řešil vraždy a každý večer vytáhl jednu z knih v Johnově knihovně a četl. Vždy na sobě měl aspoň jeden kus oblečení, který patřil Johnovi. Kvůli jejich rozdílné výšce mu byla většina věcí malá, ale nic neříkal. Potřeboval mít na sobě něco, co by mu Johna připomínalo.

Než se nadál, utekly tři měsíce a John stále nikde. Začínal být zoufalý. Potřeboval Johna, svého partnera. Chtěl mít Johna doma za každou cenu. Nic nebolelo víc, než odloučení od druhé půlky jeho duše.

Po třech měsících se mu splnilo jeho přání. Do jeho, tedy Johnova bytu, vletěl udýchaný Lestrade.

,,Obleč se, musíme do nemocnice!” rozkázal mu okamžitě.

,,Cože? Proč?” zeptal se zmatený Sherlock.

,,Je to John, vrací se domů.”

,,A proč jedeme do nemocnice?”  

,,Postřelili ho. Doktoři pro něj v Afghánistánu udělali, co mohli, ale nyní nutně potřebuje operaci.”

Sherlock nevěřil svým uším, když konečně pochopil situaci, letěl do ložnice, aby se co nejrychleji převlékl.

Nesměl ztratit Johna, nemohl! Bez něj nebyl nic!

Vrátil se zpět do obýváku a spolu s Lestradem se vydal do nemocnice.