Překvapení

Tak Tes mě přinutila k napsání Sheriarty. Myslím, že to bylo poprvé a naposled. Nechci, aby mě Sebastian zabil (nebo John).

John Watson si myslel, že ho Sherlock Holmes už nemůže ničím překvapit. A nebylo se čemu divit, prošel si už skoro vším, co mu Sherlockovo lehce šílené já, mohlo nabídnout. Nehty v jeho milované marmeládě. Svetry, které byly „omylem“ zničené kyselinami. A také části lidských těl v lednici.

Jenže nic z toho, co mu předtím Sherlock udělal, ho nemohlo připravit na toto.

Když se jednoho dne vrátil dřív z práce, našel Sherlocka sedět na pohovce s Moriartym na klíně a jazykem v Moriartyho ústech. John si protřel oči, ale pohled zůstal stejný.

Moriarty si všiml, že už nejsou sami. Otevřel oči a setkal se s Johnovým pohledem, mrkl na něj, než vrátil všechnu svou pozornost na Sherlocka.

John si jen povzdychnul a zavřel dveře. Do čeho se to proboha Sherlock zase dostal? Opět si povzdychl a rukou si pročísl vlasy. Bude potřebovat panáka.