Překvapení

20.12.2019 08:11

 

A/N: AU

 

Sherlock tiše stál na letišti v Heathrow a pozoroval ostatní. Nerad byl na místě s tolika lidmi, ale toto byla výjimka, kterou jednou za čas udělal. Snažil se proto aspoň zabavit tím, že je analyzoval a snažil se o nich zjistit vše, přece jen chtěl Mycroftovi ukázat, že je chytřejší. 

Z jeho příjemného ticha ho vyrušil hlas, který opravdu nechtěl slyšet.

,,Ah, koho tady máme? Náš šílenec Holmes, co tady děláš tak sám? Rodiče tě tady nechali a radši ujeli hodně daleko?” 

Sherlock se otráveně otočil na Andersona, který se ušklíbal a kolem sebe měl své dva otravné kamarády. Všichni tři měli kufry a Sherlock věděl, že se chystají na dovolenou do Itálie, slyšel je, když se o tom bavili ve škole.

,,Můžu tě ujistit, že to by dřív udělali tví rodiče než ti moji,” protočil Sherlock oči. ,,Musí je bolet pohled na někoho s tak málo mozkovými buňkami.”

Andersonův úšklebek opadl a Sherlock poznal, že se ho dotkl.

,,Řekni mi to ještě jednou do očí, ať ti můžu jednu vrazit!” Anderson výhružně pozvedl jednu ruku.

,,Pro tvé vlastní dobro tu ruku dej zpátky dolů,” ozval se vedle Sherlocka hluboký hlas a tentokrát, to byl Sherlock, kdo se mohl ušklíbnout.

Vedle něj stál muž ve vojenské uniformě, ze kterého přímo čišela autorita.

Anderson téměř okamžitě ruku položil a voják se pobaveně otočil k Sherlockovi.

,,Omlouvám se, že jsi musel čekat, lásko, měli jsme malé zpoždění. Vím, že nemáš rád letiště.”

,,To je v pořádku,” zakroutil Sherlock hlavou a natáhl se k vojákovým rtům pro polibek, který okamžitě obdržel. Téměř slyšel, jak Andersonova hlava explodovala.

,,Pojďme domů, musím si tě po tak dlouhé době užít,” zamrkal voják a se Sherlockem ruku v ruce opustili letištní halu. 

Nechali za sebou tři idioty s otevřenou pusou.