Přivítání

Aramis se po dlouhém dni v práci konečně vrátil domů. Když vešel do bytu, který sdílel se svým přítelem, okamžitě ho překvapila tma. Jeho přítel měl být už doma, ale na první pohled to vypadalo, že byt je prázdný. Škoda, co by dal za to, aby se s ním mohl pomazlit. 

S povzdechem ze sebe svlékl bundu a pověsil ji na věšák. Téměř okamžitě byl přitisknut na zeď a jeho ústa zacpala ruka. Byl vyděšený, aspoň do doby, než ucítil známou kolínskou a na jeho ucho byl vtisknut malý polibek.

,,Vítej doma, lásko.”

,,Vyděsils mě!” vytknul mu Aramis. 

Porthos ho omluvně políbil, než si jej přehodil přes rameno a vydal se s ním do ložnice.

,,Co to proboha děláš?”

,,Unáším si tě,” zasmál se Porthos a hodil si ho na postel.

,,Jsi idiot!”

,,To možná ano, ale hlavně tvůj idiot.”

Aramis si ho přitáhl na své tělo a spokojeně ho políbil.

,,Máš pravdu, jen a jen můj.”