Prolog

Tak, jsem tu s novou Hannigram povídkou. Doufám, že se vám bude líbit.

Anotace: Při případu přijde Will o svůj dar a zároveň o svou největší zátěž. Jeho oči mu vždy dovolovaly vidět mnoho a ne vždy to bylo dobře. Bude mít ovšem pro Hannibala stejnou cenu jako předtím? A co Jack, bude schopen dát Willovi pokoj, i když se jeho oblíbená hračka rozbila?

Prolog:

Zrak, nejspíš nejcennější z lidských smyslů. Díky zraku můžete vnímat všechno kolem vás. Barvy, úžasné přírodní jevy, lidi kolem vás, jejich smutek a radost. Zrak vám to vše zpřístupňuje. Díky zraku vidíte, kam jdete, co přesně děláte, můžete řídit. Jenže ne pro všechny to byl dar.

Jedním z těchto lidí byl i Will Graham. Jeden pohled do očí cizince a hned znal všechny jeho tajemství, všechny jeho myšlenky. Nebylo to pro něj jednoduché. Snažil se proto vyhýbat očnímu kontaktu za každou cenu. Začal dokonce i nosit brýle, aby se vyhnul přímému pohledu.

I když tato opatření ulehčila jeho mysli, ostatním se to nelíbilo. Byl nazýván psychopatem, magorem. Ta slova ho bolela, ale věděl, že s tím nemůže nic udělat. Bylo to buď nazývat ho magorem, protože nebyl schopný podívat se někomu do očí, nebo protože byl během dvou minut povědět člověku všechny jeho nejtajnější myšlenky a tajemství.

Vždycky byl považován za divného. Od chvíle, kdy poprvé vstoupil do školy, až do dneška. Jediný, kdo ho považoval za normálního, byl jeho otec. Pokaždé, když se Will vrátil ze školy domů se slzami očích, přitáhnul si ho do objetí a konejšil ho, dokud se Will opět neusmíval.

,,Je jedno, co ostatní říkají, Willy. Nejsi magor. Jsi výjimečný. Jsi a vždycky budeš mnohem lepší, než někdo z těch ufňukaných harantů, kteří ve čtyřech ani neuměli napočítat do deseti.”

Jeho otec mu pak vždy připravil něco dobrého na večeři a pak spolu v obýváku postavili bunkr z polštářů, kde zůstali, dokud Will neusnul. Will ty chvíle miloval, i když ho po nich vždycky čekal prudký návrat do reality a do bolesti.

Jeho oči byly to, co ho dělalo unikátním. Jeho oči byly to, co ho zraňovalo.

 Will nikdy nedokázal odpovědět na otázku, co z toho bylo horší.